Svět ruskýma očima 441

Reklama


Ivašov: Rusko není možné zavlékat do velké války, týl nás nezajistí

8. února 2018

Prezident Akademie geopolitických záležitostí, generálplukovník Leonid Ivašov vystoupil na zasedání „Konzervativní perspektiva“ dne 8. února v Petrohradu s projevem „Svět na prahu změn a postavení Ruska“.

Podle něho může současné Rusko opakovat cestu Ruského impéria ztracenou v roce 1917. Uvedl: „Čím více přemýšlíš, tím více přicházíš k závěru, že Rusko nemine neštěstí. Dnes je situace taková, že armáda a speciální služby jdou do útoku, ale týl se pohybuje v opačném směru. Země degraduje a pokud se zapojíme do velké a dlouhé války, nezajistí nás týl ani příděly, ani municí. Takže si velmi, velmi nepřejme bojovat.“

Ivašov poznamenal, že Rusko není ani schopno přejít na navrhovanou variantu nynější mobilizace, protože zemi chybí dostatek specialistů v odvětvích i ve vysokých orgánech moci, je také velmi málo lidí se skutečným státnickým myšlením. Řekl: „Prezident ustaví týmy a ty jen „klapou podpatky“. Někdy se dívám na naši vládu a táži se: co oni mohou organizovat?  Řekněte kdo v naší vládě celkově přemýšlí o tom, jak se z této situace dostat? O čem přemýšlejí – o tom, kam se schovat? Kam utéci? Nebo o zemi? Dnes se v naší ekonomice šíří mrtvolnost. A co s tím, nikdo neví.“

Ve svém vystoupení se dotkl nadcházejících prezidentských voleb v březnu. Za nebezpečné pro celý stát považuje situaci, kdyby Západ prohlásil nového prezidenta za nelegitimního. Ohodnotil to takto: „Jdeme do voleb. Kdo vyhraje, je zde jedno, ale první věc, o kterou se Američané pokusí, je neuznat legitimitu volby občanů. A to tak jednoduše neodmávneme. Amerika jedná nepříjemně a bude nás chtít izolovat od celého světa. A ať přijde k moci kdokoliv, bude státní pokladna z poloviny prázdná a mnohé sociální a obranné projekty padnou.“ Co proti tomu dělat? „Stále máme speciální „třídu“, důstojnický sbor, jsou to výrobci a intelektuálové.“ Podle Ivašova se musí ruská společnost sjednotit kolem silné myšlenky a nedopustit rozbití systému státního řízení a nedovolit konkurentům Ruska „rozsáhlý chaos“ uvnitř země.

Převzato z Eadaily.com/ru

***

Generál Mráz nutí Evropu zamilovat si Gazprom

Ivan Danilov

11. února 2018

V zimě 2018 došlo k významné události: generál Mráz se dříve specializoval na obranné a partyzánské akce na území Ruska, od letoška diverzifikuje svoji činnost a své zájmy uplatňuje na evropském trhu s plynem.

Agentura Bloomberg informuje, že „zmrazené vztahy Evropy s Gazpromem začínají tát“ a samotný Gazprom mluví o rekordních dodávkách plynu do EU a o tom, že jeho podíl může být v roce 2035 více než čtyřicetiprocentní. Britský odborník v oboru přírodního plynu míní, že dnes, bez ohledu na rok 2014 a jeho následky, musejí obě strany urovnat své vztahy. Dnes mezi nimi tají ledy v souvislosti s tím, jak se korporace připravují finalizovat své strategické plynovody do Evropy.

Důležitým faktorem je evropské klima, které se odmítá řídit scénáři globálního oteplování. V podmínkách dosti drsné zimy (to podle evropských měřítek) se najednou ukazuje, že EU má celkem omezený seznam dodavatelů plynu, kteří by mohli v nezbytném případě významně zvýšit objem modrého paliva do mrznoucí Evropy. Ten seznam má jen jednu položku – prvním i posledním bodem je Gazprom.

Praxe ukázala, že ani americký, ani katarský LNG nemůže přes veškerá přání hrát  roli záchranného kruhu. Na nedávné tiskové konferenci Gazpromu uvedlo jeho vedení pro Američany dosti zarážející analogii: americký zkapalněný plyn představuje pro evropský trh pouze několik kapek kávy a několik kapek evidentně nestačí k tomu, aby vyvolaly velkou bujarost.

V dohledné době se situace stane pro EU ještě horší. Norsko již nemůže zvyšovat objemy dodávaného plynu a Nizozemsko bude muset brzy těžbu na svém největším ložisku v EU snížit dvakrát. Podstata je v tom, že ložisko Groningen, které těží ročně průměrně 24 miliard kubíků paliva, je velmi staré a velice nevýhodně položené. Holandská vláda dospěla k závěru, že kdyby se vytěžily tyto strategické zásoby „do poslední kapky“, vyvolalo by se na severu země skutečné zemětřesení a pokud nebude rychle ukončeno čerpání suroviny z hlubin, může být výsledek nepředvídatelný a katastrofální.

Pro evropský trh s plynem bude mít snížení těžby na 50 % vážné následky. Ztratí se například takové množství plynu, které by stačilo Ukrajině na polovinu roční spotřeby. Obzvláště pikantní je, že zaměnit palivo za dodávky z EU nebo z Norska je silně problematické, až nemožné. Spolu s perspektivou studených zim v budoucnu je to závažný stimul ke změně vztahu mezi EU a Gazpromem. Funkcionáři se přesvědčili, že euroatlantická solidarita nenahradí palivo v bytech a surovinu pro chemický průmysl. Konkurenci ruskému plynu nepředstavují ani alternativní dálkové plynovody.

Před několika lety media, politici i experti byli nadšeni projektem Nabucco, který měl výrazně odsunout Gazprom z evropského trhu. Dnes je již mimo pozornost. Hlavní neuskutečněný projekt ke snížení podílu ruského plynu v Evropě je plynovod Katar – EU. K němu se vázaly velké naděje. Ty padly především zásluhou velkolepé práce ruské armády v Sýrii.

S ohledem na oznámení, že mezi EK a Gazpromem „tají ledy“ je možné považovat za příznačné prohlášení šéfa projekční skupiny Nord Stream 2 AG Matthiase Warniga, že bude-li EU měnit směrnice tak, aby blokovala Severní proud-2, podá na ni žalobu o náhradu škody způsobenou akcionářům projektu.

Nyní trvá na blokování projektu jen Polsko, ale s malou šancí na úspěch. Podmínky M. Warniga dávají další argument zastáncům Severního proudu-2 uvnitř samotné EK, která tak začíná chápat, že se bez Gazpromu neobejde.

Hlavními poškozenými jsou v této historii země a společnosti, které chtěly získat politický a finanční kapitál na snaze EU snížit závislost na ruském plynu. Polsko, Ukrajina a pobaltské země vsadily na to, že EU bude ochotna zaplatit jakoukoliv cenu a jít na jakékoliv oběti, jen aby uškodila Rusku a jeho plynovému gigantu. Tato sázka se ukázala být velkou chybou a její cena i rozměr ještě bude znát.

Převzato z Rusvesna.su

***

Kdo potřebuje ruské oběti Dajr az-Zauru

Ljubov Stěpušova

12. února 2018

Na sociálních sítích je informace, že se Washington mstí za útok Syřanů na štáb proamerických kurdských formací a v důsledku toho padli ruští občané ze soukromé vojenské skupiny Wagner. Jak je možno brát informaci vážně?

Vlezli mimo svoji kontrolovanou zónu

Útok na štáb takzvaných Sil demokratické Sýrie se udál v oblasti ropného pole Omar v provincii Dajr az-Zaur. V tuto dobu tam byli vojáci koalice, takže to vyvolalo velký odvetný úder Pentagonu za účasti letectva a vrtulníku. Takto popisují událost ISIS Hunters (syrští domobranci). Přiznávají, že při stíhání teroristů IS přešli na východní břeh Eufratu, tedy do zóny kontrolované Kurdy a Američany.

Američané ihned dodali údaje: 100 padlých domobranců. Nejprve se tvrdilo, že mezi nimi byli ruští vojáci. Ministerstvo obrany účast Rusů odmítlo a oznámilo, že incident se odehrál kvůli Ruskem neschváleným průzkumným a pátracím akcím syrských sil. Nepřímo to potvrdil i šéf Pentagonu Mattis: „když začala palba, zeptali se ruské strany na jejich přítomnost“ a dostali odpověď, že „tam Rusové nebyli“.

Ztráty v soukromé vojenské skupině Wagner

Avšak později jakési „zdroje“ trvaly na ruských ztrátách, ne sice v armádě, ale právě ve složkách soukromé vojenské skupiny Wagner, které byly v tentýž den účastny „lovu“ na členy IS. Přitom se údaje rozcházely – od 15 až 20  do 215 osob.

Prezident centra strategických výzkumů Rusko-islámský svět Šamil Sultanov řekl, že  hlavním důvodem srážky bylo různé chápání konfliktu v Sýrii jednotlivými stranami. Podle Sýrie je Dajr az-Zaur územím svrchované Sýrie, „Syřané nepodepisovali nic, co by se týkalo zón deeskalace a ani Kurdy, ani nezvali USA do Sýrie“.

Podle Washingtonu zase „neformálně, po dohodě s Ruskem, odpovídají za toto území Kurdové a koalice USA“. Svoji pravdu má i Moskva, která podle experta vychází ze skutečnosti, že ve válečných podmínkách je potřeba zachovat rovnováhu – z jedné strany brát v úvahu sílu USA a mezinárodní charakter koalice šedesáti zemí a z druhé „Moskva nemůže nebránit Syřany, jejichž je spojencem“.

Sultanov říká: „Možná tam byly nějaké ruské oběti, ač o tom ministerstvo obrany nic neříká a ani není povinno říkat. Soukromé vojenské týmy (třeba Wagner) jsou soustředěny především k ochraně pro Rusko důležitých strategických objektů. Hmeimim, Tartus, jednotlivé závody na zpracování ropy, které zásobují také naše síly.“ Předpokládá, že jde o málo početné složky a o masových obětech ruských občanů, dokonce z těchto dobrovolnických týmů, není v podstatě možno uvažovat. Jde o prvek informační války.

Pro ukrajinskou propagandu je důležité šířit domněnku o zranitelnosti ruských vojáků a soukromých vojenských složek. To má „v obecném povědomí i v ozbrojených silách Ukrajiny podporovat patřičné napětí“, jak říká Sultanov.

Pochybování a výsledky

Co znamená sto až dvě stě mrtvých Rusů v Sýrii. Představuje to nejméně 4 až 5 letů Il-76 ministerstva pro mimořádné události. Zahrnuje i převoz raněných, kterých bývá dvakrát více. Dále jsou to přeplněné nemocnice a snímky z nemocnic na internetu, což je ve skutečnosti pohřeb v malých městech. Takže nic z toho.

Za druhé straně ISIS Hunters tvrdí, že ztratili 20 bojovníků oni a Kurdové více. Nebyl to, jak se říká „masakr z jedné vody načisto“ způsobený leteckou převahou. Proč mělo být zabitých ze soukromé vojenské skupiny o řád více než Syřanů? Znamená to jediné, že údaje o ztrátách jsou falešné.

Za další tam byli podle Vojenského zpravodajství vojáci sil speciálních operací RF, ti měli za povinnost poskytnout leteckou podporu, nebo zastavit útok Američanů. Nic takového nebylo. To opět potvrzuje falešnou zprávu.

Jaký je zájem na tvorbě falešných zpráv, jestliže lidé, kteří zastupují soukromou vojenskou skupinu Wagner nejsou (předpokládejme) falešní? Možná jsou to vnitřní neshody, možná se to děje proto, aby se kladly překážky zákonu o soukromých vojenských složkách, který se má projednávat v Dumě.

Závěr z celé této historie je jediný: na severu Sýrie není žádná deeskalace, je to řízená slepá ulička v příměří.

Soukromá vojenská skupina Wagner je neoficiální název ruské soukromé vojenské společnosti, která se prý zabývá ochranou objektů v Sýrii. Tvoří ji penzionovaní důstojníci různých ruských silových složek. V Dumě se o těchto společnostech projednává zákon, který má za účel legalizovat jejich činnost. Podle některých zdrojů podporuje věc podnikatel Jevgenij Prigožin.

Převzato z Pravda.ru

***

Zmatek v německé politice. Sociální demokraté pokračují v propadu

Dmitrij Sedov

15. února 2018

Strany, které v Německu nejsou schopny vytvořit koalici, začaly nečekaně ztrácet podporu voličů. CDU/CSU z 33,1 % na 29,5 % a SPD z 21 % na 16,5 %. Přitom Alternativa pro Německo (AfD) posílila na 15 %. Pokud bude vývoj takto pokračovat, může se vláda velké koalice změnit na menšinovou.

Velká koalice dosud není a voliči přitom ztrácejí v její efektivitu důvěru. Nejhůře si stojí SPD s jejími snahami „naskočit do cizí tramvaje“. Pokračuje v ní revolta mládežnického křídla. Sociálně demokratická mládež agituje bezpartijní vrstevníky ke vstupu do strany, aby se získalo co nejvíce hlasů proti dohodě s CDU/CSU. Hlasování uvnitř strany musí proběhnout korespondenčně počátkem března. Proti dohodě vystupuje i levicové křídlo strany, takže potvrzení dohody na mimořádném sjezdu strany je nejisté.

Zvláštní nevoli vyvolává rozporuplná politika bývalého předsedy SPD M. Schulze. Ten zpočátku nechtěl „nikdy více vstupovat do koalice s černými“ a poté najednou obrátil a dokonce chtěl v nové vládě křeslo vicekancléře a ministra zahraničí. Jenže reakce ve straně, zejména v zemských organizacích byla natolik odmítavá, že se okamžitě obou funkcí zřekl.

Nově jmenovaná předsedkyně SPD Andrea Nahlesová je osoba nevýrazná a v závažných politických střetech se neprojevila. Pro SPD by měla být poslední záchranou, ač důvody pro to nejsou vidět. Není to vůdce typu Williho Brandta. O její politické tváři není zatím co říci, mluví se o její schopnosti „pracovat v týmu“. Ve vládě Merkelové byla ministryní práce a sociálních věcí a po volbách 2017 vedla frakci SPD v Bundestagu. Pro její vedoucí funkci mluví heslo „Andrea Nahlesová zajistí klid ve straně“. Patrně se mezi vysokými stranickými funkcionáři nenašli takoví, kteří by byli ochotni nastoupit na místo Schulze. Problém velké koalice není ještě mimo hru a trvá riziko velkého fiaska. Potom bude přirozeně hlavním viníkem předseda strany. V takové situaci se objevila Nahlesová.

Dočasně jmenovaný předseda SPD Olaf Schulz, jehož mandát má trvat do sjezdu strany 22. dubna, říká, že osud dohody s „černými“ ještě není rozhodnut a „strana se hodlá po změně vedení vrátit k debatám o koaliční dohodě“. Prý to pomůže SPD získat zpět 30 % voličů. Takový stav lze považovat za chaos a ohledně velké koalice vyvolává skepsi.

Nový předseda bavorské vlády Markus Söder to vyjádřil: „Z jedné strany občané hledají úlevu při dosažení dohody mezi CDU/CSU a SPD. Z druhé strany však chaos u sociální demokracie vyvolává pochybnosti o tom, že se velká koalice udrží dlouhodobě.“ Své příznivce ztrácí i CDU/CSU, je potřeba si uvědomit, že ve prospěch AfD.

Německý Tagesspiegel píše, že strany kolem sebe chodí, jako by se nic nedělo. Uvádí: „Do kdy zůstane lidová strana lidovou? Průzkumy ukazují blížící se katastrofu. CDU/CSU a SPD neustále ztrácejí hlasy. Ale nejhorší teprve přijde. Relativně nejvíc ztrácí SPD se svými 460 tisíci členy, jíž brzy doženou pravicoví populisté AfD. Zde může být příkladem Itálie, kde k polarizaci již došlo dávno, a sociální demokraty tam je potřeba hledat se svíčkou. Zato pravicová i levicová populistická hnutí nabírají novou sílu. Pro naši zemi je to nové.“

Je zřejmé, že autor ví, že dřívější model německé demokracie s výraznými programy politických stran utrpěl fiasko. Realita v Itálii je taková, že různé politické síly jsou na jedné hromadě a nejsou orientované ani tak na programové cíle, jako na banální boj o moc. S takovými se „globálnímu řízení“ lehčeji pracuje.

Dosud není jasné, co se může stát, pokud se tradiční strany dostanou na druhou kolej. Zda se AfD v nejbližších letech stane druhou nejvlivnější stranou v zemi. Pokud sjezd SPD 22. dubna neukončí debatu o spolupráci s CDU/CSU, pravděpodobně ještě více klesne její vliv. K tomu, aby SPD ustoupila AfD, postačuje 1,5 % hlasů, o které přijde. Potom se AfD stane silou, bez které nebude možno dělat federální politiku. Stane se něco, co si federální politici nemohli představit ani v nejhorším snu. Budou muset spolupracovat s nenáviděnými a do včerejška marginálními pravicovými populisty. Situace připomíná závěrečný dokument Římského klubu pro rok 2017, který vyhlašuje potřebu změnit převládající způsob výroby ve světě i s jeho formující neoliberální ideologií. Není zde skutečná příčina chaosu v německé politice?

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 14 komentářů