Svět ruskýma očima 445

Reklama


Rusové změnili pravidla hry: Bojovník soukromých vojenských oddílů z Británie, pracující na Ukrajině i v Sýrii

Olga Ivšina

11. března 2018

Činnost soukromých vojenských oddílů (SVO) z Ruska (často uváděných jako Vagnerova SVO) v Sýrii se podstatně liší od toho, jak obvykle podobné složky operují. BBC to sdělil specialista na bezpečnost Tayrus McQueen, jehož rozhovor je dále ve zkrácené podobě předložen.

McQueen pracoval v různých SVO přes 8 roků a má zato, že příslušníci SVO Vagner mohou specifika práce SVO změnit. On sám sloužil do roku 2004 v britské armádě a účastnil se válečné operace v Iráku.  Potom se rozhodl přejít do soukromé složky. V té době pracovalo v Iráku několik SVO. Neprezentovali se v novinách, ale okolní vojáci o nich dobře věděli. McQueen se po předepsaných prověrkách dostal zpět do Iráku, ale již jako příslušník SVO. Úkoly byly různé, například ve věci smluv americké a britské vlády. Nic z toho se nepodobalo tomu, co se dnes píše o SVO Vagner. Sám je osobně neviděl v akci, ale podle toho co o nich tvrdí lidé, kteří znají jejich práci, účastní se bojových akcí.

Bojovníci západních SVO jsou obvykle lépe vybaveni a zabezpečeni než vojáci regulérních armád. SVO v zóně konfliktu obvykle plní funkci ozbrojené ochrany objektů nebo osob, ale jsou i takové týmy, které dělají to, co nechce dělat armáda. Příkladem je bývalý americký Blackwater, největší SVO světa, která je podezřelá, že po vtržení USA do Iráku vraždila civilisty a obchodovala se zbraněmi. V roce 2009 se přejmenovala na Xe Services a potom na Academi.

Moje práce většinou znamenala zajišťovat bezpečnost vyšších důstojníků technických vojsk USA. Když jeli do neklidných oblastí, chránili jsme jejich bezpečí. Také jsme cvičili iráckou policii. V roce 2008 jsme zajišťovali diplomatickou misi Británie v Bagdádu. V britských SVO bylo všechno dost přísné. Dnes je k získání důležitějšího kontraktu potřeba mít licenci na tělesného strážce. K tomu jsou nezbytné placené kurzy a absolvování prověrek.

V USA jsou i takové SVO, které přijímají lidi s pochybnou  minulostí.

My sami jsme byli pomocným personálem a naše úkoly se od armádních lišily. V podstatě jsme byli tělesnými strážci v zóně konfliktu. Nikdy jsme nevedli útočné akce. Mimořádně jsme skutečně stříleli, ale to jsme museli chránit před napadením naše klienty, sami sebe, nebo střežený objekt.

Ohledně temných akcí Blackwateru. Tam často přicházeli bývalí šerifové americké policie. Dostali automaty a z toho se jim zatočila hlava. Stříleli v případě potřeby, ale i bez důvodu. Nevzpomínám však, že by prováděli útočné akce.

Rusové jednají jinak. Dá se říci, že změnili pravidla hry. Co vím, tak SVO Vagner v Sýrii bojuje. Vypadá jako soukromá armáda GRU. Myslím, že takto nepostupuje jen SVO Vagner. Je docela možné, že v Sýrii i v Iráku bojují i americké SVO a aktivně se účastní bojových akcí. SVO mají vždy více vojáků než regulérní armády. Většinou jsou i lépe vybaveny. Ale časem dochází k mnohým změnám.

Zpočátku (první léta po r. 2000) byly velké požadavky na služby SVO, ale bylo málo lidí. Dobře se platilo – 120 tisíc EUR za rok. Jak se plnil trh SVO, začaly platy padat. Slyšel jsem, že Rusové bojují za 5 tisíc USD za měsíc. Za takové peníze bych nebojoval.

Rozdíly mezi regulérními vojáky a příslušníky SVO existují. Vojáci jsou více vázáni na svoji infrastrukturu a hierarchii. Tak jsou lépe chráněni a mají více práv. Ale jsou i výhrady. Vojáci i důstojníci se podřizují vojenským zákonům své země a rozkazům svého velení. Voják, pokud s někým bojuje, musí o tom informovat svého velitele, ten to postoupí dále a tak to pokračuje. Pokud udělá něco špatně, neututlá se to. Příslušníci SVO mají více svobody, nemusí nic hlásit.

Vojáci pracují v oddílech s určitou hierarchií. V SVO se obvykle pracuje v pěti až desetičlenných skupinách, bez hierarchie. Je zde sice jeden vyšší, ale je to hoch, kterého platí více za rozhodování v boji. Ten se již nikomu vyššímu nezodpovídá. Lidé z SVO se obvykle nacházejí mimo zákonnou moc. Ti z Blackwateru nebyli v Iráku podřízení v době přechodných vlád iráckým zákonům.

Ani doma v USA se jich nikdo nedotkl. Bylo sice několik soudů, ale šlo spíše o demonstrativní procesy. Ovšem nejsou jen výhody. Příslušníci SVO nemají prakticky žádná práva, ani ochranu při problémech. Výjimkou jsou práce na státní zakázce.

Příslušníci SVO jsou pojištěni pro případ smrti nebo zranění. Mrtvého přepraví letadlo SVO nebo pojišťovny domů. Rodina dostane od pojišťovny kompenzace podle smlouvy.

Padlí příslušníci nejsou započítáváni do válečných ztrát. Také kvůli tomu státy využívají služeb SVO. Pro raněné mají SVO na bojištích obvykle své lékaře a zdravotníky, kteří poskytují první pomoc a stabilizují raněné. Potom je letecky dopravují domů a na léčení v běžné nemocnici. Jestliže SVO pracovala na státní zakázku, může zdravotní pomoc poskytnout armáda.

Mezi příslušníky SVO a vojáky jsou obvykle velmi dobré vztahy. Většina jsou bývalí vojáci, kteří moc dobře vědí, co obnáší život v uniformách. SVO může být pokračováním vojenské kariéry. Vojáci a příslušníci SVO si často navzájem pomáhají. V Iráku nám američtí vojáci často pomohli z nouze. Někdy pomohli sami od sebe, někdy jsme je požádali. Rozhodnutí vždy záleželo na určeném člověku ze skupiny podle jeho úkolů. Někdy nepomohli, museli řešit své.

I my jsme pomáhali vojákům, ale jen ze své iniciativy. Oni nikdy nežádali. Také jsme nikdy s vojáky neměli společné akce. Nepracovali jsme lépe než Rusové. Nedostávali jsme žádná vyznamenání, dostávali jsme peníze. Po létech od ukončení bojů v Iráku dostali někteří pamětní medaile „Za obnovu Iráku“, ale to není vyznamenání.

O Vagnerovce jsem se nestaral. Když jsem pracoval na Východní Ukrajině, mnozí o nich často mluvili. Osobně nemám nic proti jejich práci. Naše SVO pracovaly v Iráku i v Afghánistánu. Přišli jsme do Iráku a zemi rozvrátili. Tam jsme se rozhodně nechovali lépe, než Rusové v Sýrii.

Ano, Vagnerovci nyní otevřeně bojují v Sýrii. To obvykle příslušníci SVO nedělají. Ovšem takový vývoj mě neudivuje. Jistě jejich příklad budou následovat, nebo už následují, SVO jiných zemí. Válka v Sýrii se stále více mění z obyčejné na hybridní. To dává mnoho otázek o budoucnosti Damašku a celého regionu.

Převzato z Rusvesna.su

***

Jakov Kedmi: ruský Kinžal ohrožuje celou Tichooceánskou flotilu USA

13. březne 2018

Jakov Kedmi řekl, jak nová ruská zbraň snížila sílu Tichooceánské flotily USA a uvrhla ji do nebezpečí. Podle něho má nová ruská raketa mnohé důležité přednosti. Například její vypuštění a dopad na cíl bude provázeno menšími energetickými ztrátami, bude tedy ekonomičtější. K vypouštění může být použito letadlo. Bylo zvoleno letadlo MiG-31, které dokáže vyvinout rychlost 3 tisíce km za hodinu, nabrat velkou výšku a nést ohromnou hmotnost. Takovou stíhačkou nevládne ani jedna země ve světě. Stejně důležité je i to, že ruský bojový letoun má akční rádius až 3700 km (s modifikacemi).

Kinžal zkonstruovali pro likvidaci možného protivníka. Novinka vojensko-průmyslového komplexu může krásně tento úkol splnit, protože její hypersonická rychlost i schopnost manévrování předčí přednosti nepřátelských pozemních i lodních PRO. Raketa je schopna jednoduše zničit kteroukoliv americkou letadlovou loď. Takové lodi je problém chránit, obzvláště nejsou-li k dispozici hypersonické zbraně. Tím, že Rusko vytvořilo novou zbraň, vytvořilo hrozbu pro americké skupiny letadlových lodí.

Síla Tichooceánské flotily USA byla snížena a americká námořní stíhací skupina nic nezmůže proti dalekonosnému MiG-31 se silnou raketou. Washington to musí vzít na zřetel. Akční rádius se ještě prodlouží, jestliže letadlo vyletí ze základny Hmeimim.

Rusko dokázalo získat převahu v oblasti, v níž to Američané nečekali – v nové generaci jaderných a termojaderných zbraní. Dosud se o tom nemluví, ale ruská armáda bude mít nové bomby, které budou menší a efektivnější. Na novou raketu bude možno naložit více munice, anebo ji modernizovat pro let do větších vzdáleností.

Převzato z Politpuzzle.ru

***

První Pompeův den

Politolog Kirill Koktyš – o příčinách a následcích změn v administrativě USA

13. března 2018

Sesazení Tillersona a naznačené jmenování „jestřába“ Pompea do funkce ministra zahraničí USA povede přinejmenším ke změně stylu americké zahraniční politiky. Ukazuje se, že hlavní příčinou výměny nejsou jen neúspěchy Tillersona, ale spíš neúspěchy samotného Pompea ve funkci šéfa CIA.

Prvního března promluvil Vladimir Putin o pěti nových druzích zbraní, které nemají ve světě obdobu. Jejich příprava a zavedení trvalo několik roků – v podstatě od chvíle, kdy USA ukončily v roce 2002 účast v dohodě o PRO. Příprava pokračovala zcela bez pozornosti všech rozvědek světa, včetně té americké.

V prvním šoku se začali hledat viníci, kteří přehlédli situaci, jejímž výsledkem byla ztráta gigantických amerických investic do systému PRO a do námořnictva. Jedenáct fungujících skupin letadlových lodí je nyní lehce napadnutelných a mohou být snadným terčem hypersonických zbraní Ruska.

Hlavním, kdo zodpovídá za fiasko, je šéf americké špionáže Pompeo. Takže v jeho případě nejde ani tak o posílení americké diplomacie, ale o záchranu kariéry politického spojence Trumpa, který musí opustit CIA ještě před důležitými změnami a přesuny v americkém zpravodajském úřadě. Maria Zacharová o situaci zažertovala, že „jasně, opět Rusko“ vyměnilo Tillersona za Pompea. On to ve skutečnosti ani tak žert není, protože nebýt ruského průlomu, ke změně by nedošlo.

Je  otázkou, zda selhavší šéf CIA Pompeo dokáže v americké zahraniční politice něco změnit. Jejím hlavním problémem, který Tillerson nedokázal zvládnout, je to, že je rukojmím amerického boje mezi klany. Po přijetí  zákona o sankcích proti Rusku (vážně omezil zahraniční politické pravomoci prezidenta a předal část pák zákonodárcům) se začala zahraniční politika USA  v podstatě formovat pod vlivem několika center, jejichž zájmy často byly v konfliktu. V praxi to značí menší ochotu ke kompromisům: dohody dosažené jedním centrem mohou být sabotovány a vyřazeny jiným. Důsledky takové vnitřní konfliktnosti jsou vidět na politice USA na Blízkém východě. Tam je dnes obtížné hovořit o existenci pro spojence jasné a pochopitelné americké strategie. Podobně kontroverzní je americká politika v jihovýchodní Asii. Netýká se to jen Severní Koreje, kde americký nátlak a vzniklé napětí v podstatě dovedlo svět na pokraj jaderného konfliktu, ale týká se to celého regionu.

Dokáže Pompeo tuto pro USA ničivou polycentričnost zahraniční politiky překonat? Pro „jestřába“ je vždy snazší dosáhnout dohodu s protiagentem. Je potom méně obviňován, že šel na nepřijatelný kompromis a že zradil národní zájmy. Zde byl balancující Tillerson méně vhodný pro realizaci osudových průlomů. Trump je v tuto chvíli velice potřebuje, hlavně směrem k Severní Koreji. Oznámená setkání Trumpa s Kim Čong-unem se musí ukázat přinejmenším jako vítězství USA, a ne KLDR, která ve skutečnosti od Washingtonu dosáhla uznání jaderné mocnosti.

Pompeo na novém místě: Určitě bude dosažena dohoda se Severní Koreou. Nejspíš bude založena na podmínkách Pchjongjangu, ne Washingtonu. Pompeo zde bude jako dobrý PR činitel.

Převzato z Iz.ru

***

Záležitost s otravou Skripala se změnila v lacinou komedii

Dmitrij Sedov

15. března 2018

Konzervativci T. Mayové potřebují mít nějaké vnější nebezpečí, aby bylo možno konsolidovat veřejnost a odpoutat pozornost od rostoucích hospodářských problémů vlivem Brexitu. Komedie s „věcí Skripala“  a vyvolávání duchů „tajemné ruské hrozby“ pokračuje v Radě bezpečnosti OSN.

The Independent napsal, že se u Velké Británie naplňují slova Steva Jobse, že Brexit je hospodářská a politická katastrofa. Pokud odejde Británie z EU bez obchodního dojednání s Bruselem, ztratí její ekonomika 252 miliard liber (348 miliard dolarů) během patnácti let.

Poslední zasedání RB OSN bylo podivné. Na ruský prověřený a klidný návrh rezoluce, který měl projednat to, co se stalo, odpověděli Anglosasové, že není potřeba nic projednávat, ale odsoudit (Rusko). Zároveň velvyslankyně USA v OSN Haleyová a tisková mluvčí Bílého domu Sandersová přesvědčovaly, že prezident Trump je zcela na straně Londýna a připravuje ostré vystoupení proti Moskvě. Přitom jde o známou lež. Agentura NBC musela oznámit: „Ze své strany prezident Trump neobvinil Kreml, když řekl: ‘Pakliže zjistíme nevyvratitelná fakta, USA odsoudí Rusko a všechny zúčastněné strany’“. Vypadá to, že Haleyová rozhoduje o tom, co řekne Trump. Takto jednala i dříve.

Realita je taková, že Trump nepotřebuje rozbroje s Putinem a už vůbec ne uměle nafouknuté. Americký prezident si nepotřebuje zavírat prostor pro manévrování. Tím spíš, že skandál vyvolala Mayová v nepřesvědčivé záležitosti. Všechna její obvinění se hroutí, jakmile se otrávení Skripala začne zodpovědně vyšetřovat. Je to lež od začátku do konce. Jestliže dáma riskuje ztrátu vztahů s důležitým zahraničním partnerem, potom zcela odpovídá charakteristice, kterou o ní vyslovil Julian Assange ve svém komentáři k případu Skripal: „Zcela jsem se zapomněl zmínit o tom, že Mayová je zapšklá nána“.

Na její podporu se nevrhli ani její evropští kolegové. Vyjádřili určitou solidaritu, ale nevyzvali k zesílení sankcí proti Rusku a k jeho izolaci, takže spektákl Mayové se jeví jako komedie jednoho herce. Iniciátorům to nepřineslo vítězství ani při druhém jednání v RB OSN.

Před námi je ještě třetí jednání. Kromě již vypovězených ruských diplomatů, zesílení celních kontrol, bojkotu mistrovství světa 2018 vládou i královskou rodinou se ještě uvažuje o závažných opatřeních, která se dotknou ruských oligarchů. Mají být potrestáni materiálně s pomocí Unexplained Wealth Orders, kdy mohou vládní úředníci zablokovat jejich majetek, včetně nemovitostí, až do vyjasnění způsobu, jak byl získán. Podle britské vlády se to týká mnoha ruských boháčů, kteří sídlí na britských ostrovech.

Ministr obrany Velké Británie Williamson oznámil vytvoření Centra ochrany proti chemickým zbraním, které má „chránit proti rostoucí hrozbě z Ruska a Severní Koreje“. Bude sídlit v současném Centru vojenské vědy v Londýně.

Navíc musí být tisíce britských vojáků očkováno proti anthraxu, což se i tak v britské armádě provádí. Sice anthrax přímo s tímto skandálem nesouvisí, ale to je druhá věc. Kdoví, co mají Rusové za nápady. Co kdyby přešli od novičoku k anthraxu a ohrozili vojsko Jejího Veličenstva.

Brity zahájený skandál se postupně mění v lacinou komedii. Ale se státem, jehož čelní představitelé takto jednají, je přátelství příliš drahé.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 24 komentářů