Trump dává Německu na výběr

Dmitrij Sedov

29. dubna 2018

Po návštěvě Merkelové ve Washingtonu 27. dubna t.r. ohodnotil Washington Post vztahy mezi Německem a USA: „Ze všech evropských vazeb se stává (pro USA) nejslabší vazbou Angela Merkelová.“

Návštěva německé kancléřky potvrdila, že Washington nepotřebuje spojence, kteří mají vlastní národní zájmy. Každý ze spojenců se musí řídit koncepcí jednopolární hegemonie USA. Kdo nesouhlasí, upadne u Bílého domu do nepřízně. Merkelová v této zóně již je. Americký prezident, který se světem komunikuje především prostřednictvím Twitteru, možná neuměl vykreslit její podrobný politický portrét, ale udělaly to americké sdělovací prostředky. Z něho je vidět, jak velmi se rozcházejí vládnoucí skupiny obou zemí.

Washington Post charakterizuje Německo takto: „Pasivita hluboko pronikla do německé vládnoucí třídy, která nemá strategické myšlení, bojí se rizik a nemá historickou odvahu. Poukazuje na svoji hanebnou historii, aby odůvodnila svůj pacifismus, jestliže se jedná o kolektivní obranu a otázky bezpečnosti. Schovává se za ničivou inflaci dvacátých a třicátých let minulého století, jíž ospravedlňuje tvrdé hospodářské řízení. Jiné země jsou ochotny to kopírovat.“

Washington Post dále přichází s „rozborem letů“. Merkelová se odmítla zúčastnit raketového útoku USA, Británie a Francie na Sýrii. Kdyby se Berlín k účasti rozhodl připojit, ukázal by, jak jsou jeho ozbrojené síly ubohé. Jeho stíhačky Tornádo jsou zastaralé, nemohou ani udržovat radiové spojení s jinými letadly NATO. V roce 2017 se žádná německá ponorka nezúčastnila cvičení, vojákům chybějí uniformy, žijí v provizorních stavbách a musejí si sami kupovat čistící prostředky na WC. Tím, že Německo poskytlo azyl milionu běženců ze Sýrie, přijalo fakticky účast v syrské politice na nesprávné straně a Asadovi to umožnilo pokračovat v boji. Namísto, aby bylo tvrdší k Rusku a Íránu, které Asada drží u vlády, postavilo se stranou. Washington Post dále píše, že Německo dělá velmi málo, aby chránilo „příklon EU k hodnotám a nadřazenosti zákonů a ke strategickému plánování.“

S ohledem na odmítnutí německé politiky jako celku měla Merkelová i konkrétní otázky, s nimiž do Washingtonu přicestovala. Ty byly pro Trumpa druhořadé. Kancléřka musela překonat vzdálenost 10 tisíc km, aby proběhla dvacetiminutová beseda s Trumpem, ze které vyplynul jeho negativní postoj k životně důležitým otázkám pro Němce:

• Projekt transatlantické dohody  o obchodu a investicích Trump shodil;
• jaderná úmluva s Íránem je v nebezpečí;
• celní poplatky na ocel a hliník z Evropy budou stanoveny na 25 % a 10 %;
• Trump nebude souhlasit se zmírněním sankcí vůči Rusku pro velké německé výrobce;
• Bílý dům nebude mít pochopení pro účast Německa v projektu Severní proud 2.

Merkelová nepobyla ve Washingtonu ani celý den a domů se vrátila s pesimistickým výrazem ve tváři. Při návštěvě jí dali na vědomí, že Německo neodpovídá představám Bílého domu o roli hlavního partnera USA v Evropě. Není náhodou, že před příjezdem Merkelové do Washingtonu tam proběhla s okázalou pompézností třídenní návštěva Macrona. „Kontaktní diplomacie“ Trumpa s jeho bratrským objímáním Macrona, to bylo tak přehnané a řeči tak emotivní, že vyvolaly žerty v tisku: „Zdá se, že Macron miluje nejen starší ženy, ale i starší muže.“

Jenomže Merkelová vidí svá omezení. Trvá historická paměť o porážce ve 20. století a odtud pramení velká obezřetnost ohledně pozvánek k účasti na válečných avantýrách NATO. V paměti je i pocit velkého strachu v osmdesátých letech minulého století, kdy nad Německem visely sovětské rakety SS-20, schopné v okamžiku změnit zemi na popel. Pokorně následovat směřování současného amerického prezidenta a vrátit se do minulosti Němci nechtějí. Proto není Merkelová ve vztahu k USA jako Macron. To, s čím ve Washingtonu souhlasila (zvýšení platby Německa na obranu až na 1,3 % HDP, namísto Trumpem žádané 2 %), je ve skutečnosti maximem možného. Její návštěva ve Washingtonu se vyznačovala především tím, že potvrdila: Německo inklinující ke konstruktivní spolupráci v Evropě a ve světě Trump nepotřebuje. Amerika především. Merkelová bude spolu s Trumpem vyhlašovat všem jeho protivníkům válku, anebo definitivně padne mezi slabé spojence s následky, které z toho plynou.

Před Merkelovou je těžká volba. Buď bude podobně jako Mayová ruku v ruce s Trumpem, což znamená zasáhnout německé národní zájmy. Zasáhnout i mezinárodní obchod, energetické projekty a německé veřejné mínění.

Sotva Němci čekali od návštěvy svojí kancléřky ve Washingtonu něco jiného. Hlavní pozitivní výsledek tkví v tom, že linie amerického partnera definitivně určila pro celou německou politickou třídu potřebu učinit nejdůležitější politickou volbu. Nejbližší doba ukáže, jaká tato volba bude.

Převzato z Fondsk.ru

***

Vedení EU: Evropa se potřebuje naučit mluvit s Ruskem jako rovný s rovným

29. dubna 2018

Evropa a Rusko musejí „obnovit kontakt“ a opustit „rétoriku studené války“. To řekl předseda Evropské komise Juncker pro holandské noviny Trouw. Uvedl: „Na mého přítele Vladimira Putina – přátelíme se mnoho let, dokonce i když dnes o tom není možno mluvit, je Putin přítelem. Svého času byla nepříjemná slova Obamy, když řekl, že je Rusko pouze regionální mocnost.“ Pokud Rusko něčím není, potom není regionální mocností. „Musíme se naučit jednat s ním za rovnoprávných podmínek, musíme obnovit kontakt,“ tvrdí Juncker.

Podle jeho názoru je Rusko velký hráč a bez něho nemůže být ve sféře bezpečnosti v Evropě žádné jednání. Řekl k tomu: „Nelíbí se mi současná rétorika studené války.“

Ve vydání se uvádí, že slova předsedy EK zazněla v době zvýšeného napětí mezi EU a Ruskem, v souvislosti s jeho přítomností v Sýrii, s předpokládanou vinou Moskvy v útoku nervově-paralytickou látkou v Salisbury a s obviňováním Ruska z vměšování se do voleb jiných zemí. Juncker podtrhl, že síla Evropy na světové aréně padá, protože se objevují jiné velké mocnosti. Řekl: „My Evropané si někdy myslíme, že jsme pány světa. Zapomínáme, že jsme malou a slabou částí vesmíru. Ztrácíme hospodářskou moc. Podíl našeho HDP se ve světě pomalu, ale jistě snižuje z 25 % na 18 až 16 %.“

Převzato z Rusvesna.su

***

Západní media uchvátil PATES: ruský „atomový Titanik“ si podrobuje svět

Sergej Ignatěv

1. května 2018

První cesta plující atomové elektrárny s odběrem tepla Akademik Lomonosov vyvolala bouřlivou reakci v západním tisku. Jedinečný projekt svého druhu nazývají jaderný kolos.

Specialisté Independentu se podivují nad možnostmi PATES. Elektrárna s  výkonem do 70 MW elektrické energie je schopna zásobit světlem a teplem města o 200 tisících obyvatelích. Jediné, co Independent znepokojuje, je ekologická bezpečnost regionu, když je na palubě jaderný reaktor.

Akademik Lomonosov odplul do Murmanska a tam bude osazen jaderným palivem – nízko obohaceným uranem. Není žádný důvod k obavám. Na lodi se využívá 5 nezávislých bezpečnostních okruhů, které vylučují jakoukoliv chybu. Tento atomový kolos je schopen ustát i tsunami.

Německý TV kanál ZDF má za to, že ruští pracovníci mohou být na své dílo hrdi. Na Západě dříve považovali ovládnutí Arktidy za utopii, dnes je to reálné. Zásluhou tohoto projektu může Rusko zásobovat elektřinou vzdálené vrtné plošiny a umožnit odsolení mořské vody. Tak bude bohatá arktická ložiska ropy a plynu Rusko využívat.

Akademik Lomonosov udělal tečku nejen ohledně názorů Ruska na Arktidu, ale i ve věci jaderných závodů s Čínou, která se nyní snaží vyrobit podobné agregáty. Ačkoliv PATES ještě nepředvedl svoji práci, má už Rusko plno zakázek. Podle ZDF se nejméně 15 států připojí k nejnovější jaderné technologii.

Převzato z Politros.com

***

Plynovody Severní proud dráždí nervy Američanů

Anna Koroleva

2. května 2018

Společnost Nord Stream 2 AG obdržela v březnu 404 miliony EUR od partnerů výstavby plynovodu Severní proud 2. Zprávu podle mezinárodních standardů (IFRS) předložil Gazprom. Finance dodaly společnosti Wintershall, OMV, Shell, Engie a Uniper podle podmínek dlouhodobé smlouvy  o financování uzavřené v dubnu 2017. Očekává se, že plynovod bude zprovozněn v roce 2019.

Bogdan Zvarich, analytik IK Freedom Finance říká: „Nemyslím, že společnosti, které financují Severní proud 2 budou sankcionovány. Evropa se nejspíš dokáže ubránit.“ Zároveň Gazprom začal mluvit o možnosti vybudovat třetí větev, ale zde mohou nastat určité potíže s financováním, pokud budou zachovány sankce. V Evropě roste spotřeba plynu mezi jiným i proto, že výroba přechází na používání tohoto druhu paliva.

Analytik z Alor Broker Alexej Antonov hodnotí věc jednoduše: „Bojí se, ale peníze dávají a současně přemýšlejí, jak sankce obejít.“ Podle současných dohod s Gazpromem musí všech pět společností poskytnout švýcarské správcovské společnosti Nord Stream 2 AG, která realizuje projekt budování nové větve plynovodu, překlenovací úvěr v celkové částce 6,65 miliard EUR plus úroky, tedy přibližně 950 milionů EUR na každého partnera. Tyto závazky musejí v každém případě partneři splnit.

Antonov dále říká, že USA to nijak nevzrušuje. Loňským zákonem „o boji proti odpůrcům Ameriky“ (CAATSA) se omezují investice a dodávky zboží a služeb, které jsou určeny k exportu pro realizaci ruských plynovodů a ropovodů. Kdo by zákon porušil, může být zařazen do seznamu SDN, se vším, co bude následovat, jako je zablokování účtů a „toxicity“. Zařazení do seznamu nemohou čerpat služby, financovat je, uzavřít s nimi nebo v jejich zájmu transakce, sankce se týkají i jejich byznysu.

Když se CAATSA teprve přijímal, lobby všemožně usilovala, aby se zmenšila rizika pro evropské a americké společnosti, které už společné projekty s Ruskem realizovaly. Zásluhou jejich aktivity bylo do zákona zahrnuto, že se jeho planost nevztahuje na projekty zahájené před srpnem 2017. Dohoda Gazpromu s partnery o financování Severního proudu 2 je datovaná v květnu 2017, takže formálně nepodléhá omezením. Antonov dále poznamenává, že americké soudy mohou normy americké justice vyložit také jinak, čili riziko zůstává. Ve skutečnosti se strany dohodly v květnu, ale financování projektu pokračuje ještě nyní a zákaz investic už běží.

Pro tento případ je možno učinit investice partnerů Gazpromu anonymní. Konkrétně je možno platit projekty s pomocí zprostředkovatelů. Před měsícem se ukázalo, že takovým prostředníkem (zřejmě ne jediným) může být britský dluhový agent Glass Trust. Postup je jednoduchý. Partneři dají peníze agentovi a ten poskytne půjčku Severnímu proudu 2. Formálně nejsou Wintersbach, OMV, Shell, Engie a Uniper na financování účastny. Účasten je málo známý britský fond, jehož zařazení do sankčního seznamu je malá cena za velkou akci. Znamená to, že navzdory americkému přemlouvání k ukončení stavby Severního proudu 2, s nímž se obrátili na evropské úředníky, se není třeba obávat o financování a pokládku potrubí.

Partneři si pospíšili uzavřít dohodu již před rokem, a to je klíčové. Situace s SP-3 je jiná. Dosud je to jen záměr a možná způsob, jak Američanům polechtat nervy.

Převzato z Expert.ru