První ohromení USA v obchodní válce s ČLR

Viktor Piroženko

18. května 2018

„Ztrestání“ největší čínské telekomunikační společnosti ZTE sedmiletým zákazem prodeje pro ni důležitých amerických součástí nevyšlo. Trump oznámil 13. května na Twitteru, že vyzval ministerstvo obchodu USA, aby „našlo způsob, jak pomoci ZTE k návratu do byznysu“.

Společnost ZTE je velkým odběratelem amerického zařízení a doplňků pro její smartphony. Americké sankce vedou k citelným ztrátám nejen čínské společnosti, ale i jejích amerických dodavatelů, mezi nimi Qualcomm, Intel, Broadcom. U ZTE se názorně předvedlo, že není možné, aby USA bez následků jednostranně vyhlásily své sankce. Trump objasnil důvod svého rozhodnutí: „ZTE nakupuje v USA mnoho detailů pro své telefony, což představuje ohromnou obchodní transakci, kterou projednáváme s Čínou a mám rovněž osobní vztahy s prezidentem Si“.

Je zřejmé, že se Spojené státy snaží urovnat obchodní problémy s ČLR v rámci co nejširší dvoustranné dohody a navrhují Pekingu výměnu. Podstata je v tom, že by ČLR výměnou za oslabení sankcí proti ZTE podpořila zavedení amerických sankcí proti Íránu, snížila cla na zemědělskou produkci z USA a aplikovala další opatření k podpoře americké produkce na svém domácím trhu (na mysli je zrušení zákazu na zahraniční investice ve zvláště pro Peking choulostivých odvětvích čínského hospodářství a zrušení státní podpory vysoce technologických výrob).

Výměna je, jemně řečeno, nevyvážená. Práce ZTE je v zájmu samotných USA. A účast v sankcích proti Íránu by pro Čínu znamenala nejen odchod z íránského trhu, ale také loučení se s jejich transportem nekontrolovaným Spojenými státy. Peking je ze 70 % závislý na dovozu ropy, a proto je pro něj takový scénář nepřijatelný. Jedna z tras jižní větve Pásu a cesty právě počítá s dodávkou ropy z Perského zálivu a Íránu přes Írán a Střední Asii a také přes Írán a Pákistán.

V podstatě se USA snaží řešit problém obchodního deficitu s ČLR, který činí 375 miliard USD a navrhují Pekingu zříci se svých konkurenčních ekonomických předností, souhlasit s prohrou v závodě vysokých technologií a s americkou kontrolou cest uhlovodíků do Číny. Pro americkou administrativu není problém obchodního deficitu s Čínou důležitý jen sám o sobě, ale je to také dodatečná záminka k politice jejího všestranného brzdění.

Na současných pravidelných ekonomických konzultacích Číny a USA konaných v USA,ujistí čínská delegace Američany, že snahy o ultimativní nátlak na ni je cesta do slepé uličky. V Pekingu současně pracují  na opatřeních k minimalizaci škod ze sankcí. Příkladem odvetných čínských kroků je návrh daný rozvinutým zemím přestat s omezováním exportu vysokých technologií do Číny a přestat s diskriminací čínských společností ohledně investic a splynutí a absorbování ve vysoce technologickém sektoru USA. Čínská strana upozorňuje, že takováto omezení přispívají k obchodnímu deficitu Ameriky a ČLR.

Ve věci Íránu zaujal Peking pevnou pozici. Ministři zahraničí Číny a Íránu se 14. května na jednání v Pekingu shodli na zachování jaderné dohody. ČLR neplánuje skoncovat s hospodářskými svazky s Íránem a ještě navíc přibere íránský trh po odchodu západních společenství z něj. Zřejmě budou pokračovat práce na dopravních komunikacích ČLR – Írán přes Pákistán a Střední Asii. Urychlí to program „Made in China – 2025“, kdy bude Čína moci sama vyrábět hi-tech výrobky.

Čína hodlá otevírat trh pro dlouhodobé zahraniční investice – urychlit liberalizaci přístupu na trh s cennými papíry, pojišťovacích a úvěrových společností, ale bude bedlivě kontrolovat spuštění krátkodobého spekulativního kapitálu. Ke snížení deficitu USA v obchodu s ČLR umožňuje zvýšit nákup americké ropy. V roce 2017 již začal. Vede rovněž jednání s americkými odpůrci obchodního a hospodářského kurzu Trumpa k ní samé. Obecná strategie čínské odpovědi je další internacionalizace čínských společností a zvýšení jejich přítomnosti na světovém trhu.

Převzato z Fondsk.ru

***

Venezuela: nezvítězil Maduro, zvítězil socialismus

Ljubov Stěpušova

21. května 2018

Přes 5,8 milionu lidí hlasovalo pro Nicolase Madura do funkce prezidenta republiky. Je to přes čtvrtinu zaregistrovaných voličů. Podle západních medií „dovedl zemi ke krachu“. USA už oznámily, že učiní opatření. Jedno z nich je obvinění z obchodu s drogami a dále vojenská operace, něco jako učinily v Panamě v roce 1989.

Nové zvolení chávisty Nicolase Madura

Dne 20. května se k volbám dostavilo 46 % voličů, z nich 68 % dalo svůj hlas Madurovi. Za ním se umístil opoziční Falcon s 1,8 milionem hlasů. Světový tisk podával zprávy o výsledku dvojím způsobem. Neoliberální píše, že volby nebyly reprezentativní a legitimní, že byly zmanipulované a že je světová veřejnost nepřijme. Nevelká část levicového jihoamerického tisku, jako TeleSur, Brazil 247, Granma, HispanTV o volbách říkají, že dokazují správný směr lidu Venezuely, který dal rozhodnou odpověď snahám o ignorování politického systému země.

Jak funguje venezuelský socialismus?

Pročpak skoro 6 milionů voličů přišlo a velká část hlasovala pro Madura, když západní média tvrdí, že je v zemi „hlad, úpadek, korupce a obecné odmítnutí prezidenta“. Ano, hospodaření Venezuely je v krizi kvůli poklesu cen za ropu v posledních čtyřech letech. V listopadu oznámily Standard & Poor’s a Fitch částečný propad země kvůli vážným potížím s likviditou. Dozrávají problémy s výplatami úroků ze státních obligací v letech 2019 a 2024. MMF má zato, že Venezuela bude mít koncem roku 2018 inflaci 14 tisíc procent a ekonomika může klesnout o 15 %, píše El País.

Příčinou zvolení Madura je systém podpor chudým podle několika sociálních programů. Tak například příděly dotovaných potravin přes místní výbory pro zásobování a výrobu (CLAP). Další program Hogales de la Patria přiděluje peněžní hotovost přibližně čtyřem milionům rodin. Maduro přislíbil zvýšit počet rodin s příděly na 5 milionů a částku navýšit o 56 %. Zvýhodněny mají být třeba těhotné ženy, ale i další.

Nyní mají Venezuelané dotované komunální služby a benzín, ovšem ty jsou neadresné a mohou je využívat všichni. Také zde funguje černý trh s valutami a zbožím.

Madurovi voliči jsou chavisté, kteří jsou přesvědčeni, že je proti jejich zemi organizováno spiknutí imperialistů a zrádců země, neoliberálů, snažících se o zničení bolívarské revoluce.

Ve Venezuele není humanitární krize

Podle Correo del Orinoko píše úředník OSN Alfred de Zayas po systematickém sledování ekonomiky a sociální sféry Venezuely od listopadu 2017 do ledna 2018, že „zde není humanitární krize, samozřejmě se nedostávají potraviny, obyvatelé jsou v obavách, existují nepravidelnosti v zásobování, ale tomu, kdo mnoho let pracuje v OSN a zná situaci v Africe, v Asii a v některých zemích Jižní Ameriky je jasné, že o humanitární krizi nemůže být řeč“. Zayas ujišťuje: „Venezuela je pod tlakem ekonomické války, finanční blokády a trpí velkým pašeráctvím, proto potřebuje mezinárodní solidaritu, aby problémy vyřešila.“ Tak například sousední Kolumbie blokuje dodávky léků a ty musejí být nakupovány jinde, ponejvíce v Indii. Zayas si postěžoval, že jeho návštěva nebyla nikterak reflektována ve světových mediích. Jednalo se o bojkot mlčením.

Proč opozice bojkotovala volby?

Madurovi hraje do ruky to, že je opozice rozdělena. Její představitelé jsou Henri Falcon a Javier Bertucci. Falcon navrhuje ekonomiku dolarizovat a k léčbě hospodářství aplikovat šokové metody za pomoci mezinárodních finančních organizací. Ostatní z opozice MUD a Frente Amplio vyzvali voliče k bojkotu voleb. Je zřejmé proč. Podle průzkumů měl Maduro 46 % příznivců a vyhrál by, kdyby volby byly v jednom kole, kde by mu stačila prostá většina hlasů.

Protože se nepočítalo s legitimním vítězstvím opozice, ta vsadila spolu s Washingtonem na neuznání voleb. USA považují od roku 2015 Venezuelu za nebezpečí pro národní bezpečnost, uvalily na její úředníky a také na Madura sankce. Viní je z korupce a z obchodu s drogami.

Co učiní USA dále?

Připomínka: V roce 1989 vynesl americký soud pro „obnovení demokracie“ v Panamě verdikt, že je panamský prezident Noriega členem organizované zločinecké bandy na vyděračství a přepravu drog. Válečná speciální operace USA prezidenta polapila, uvěznila a byl odsouzen.

Washington může zavést embargo na dodávky venezuelské ropy. To otevře cestu pro obchod s ropou s Ruskem a Čínou. Sankci je možno obejít přes swapové dodávky. Je už připraven postup na prodej Rusku, které ji potom prodá Kubě. Pokud USA sázejí na venezuelskou armádu, nepodaří se. Maduro ji dobře krmí a zaopatřuje. Pro Rusko je vítězství Madura výhodou. Za více než 15 let těsných svazků s chávisty bylo podepsáno přes 260 dohod v takových oblastech, jako je medicína, turistika, zemědělství, těžební průmysl, těžba ropy a obchod se zbraněmi. Podle Mezinárodního institutu pro výzkum míru ve Stockholmu zaplatil Caracas do ruské státní pokladny za zbraně přibližně 4 miliardy dolarů.

Jiný názor

Profesor Davydov, ředitel Institutu pro Latinskou Ameriku řekl, že „volby byly velmi rozporuplné“. „Současná vláda vyhodila opozici neústavním způsobem. Parlament byl z 80 % opoziční, chavisti jej rozpustili a vytvořili nový“. Nízká účast měla příčinu v tom, že lidé jsou unaveni těžkým životem a stálými střety. Profesor dodal, že polovina Jižní Ameriky se od Madura odvrátila. „USA by stejně volby neuznaly, ale to, že se Jihoameričané odtrhují od zásad solidarity – to je vážné“. Stav venezuelského hospodářství hodnotí jako „naprostý rozpad“ a kryptovalutu Petro jako „stéblo, kterého se chytá“.

Převzato z Pravda.ru

***

Bulharsko je v šoku: hned za Radevem jede k Putinovi Borisov

Ljubov Stěpušova

23. května 2018

Poprvé za 10 let chce Bulharsko obnovit spolupráci s Ruskem. Vzápětí za prezidentem Radevem jede k Vladimiru Putinovi premiér Borisov. Bulharsko pohřbilo tři velké společné projekty. Jaká je záruka, že se to nebude opakovat? Je možné bulharským politikům věřit, jestliže jejich zrada způsobila Rusku ohromné peněžní ztráty?

Lít z obou stran

Bulharské Fakti.bg píší, že cílem návštěvy je „po mnohaleté pauze obnovení politického dialogu na nejvyšší úrovni a úspěšně spolupracovat ve všech oblastech oboustranného zájmu“.

Radev prohlásil: „Vím, že je těžké mluvit o důvěře po zastavení tří velkých projektů (šlo o ropovod Burgas – Alexandropolis, jadernou elektrárnu Belene a plynovod Jižní proud) po dříve tvrdé opozici mezi EU a NATO z jedné strany a Ruskem z druhé a rovněž z pohledu omezujících a krátkozrakých sankcí. Ale mohu říci, že tento prvý a rozhodující krok (pro normalizaci vztahů) byl učiněn.“

Ruský prezident byl v odpovědi přívětivý – skutečně je od známého mistra kompromisů těžko očekávat něco jiného. Zmínil se o oslavách 140 let od osvobození Bulharska ve válce Ruska s Tureckem, což je jedno z nejdůležitějších dat ve společné historii obou zemí. Uvedl: „Jen tím naše oboustranné vztahy nejsou omezeny. Je mnoho věcí, které nás spojují. Dne 24. května slavíme Den slovanské literatury. Na podzim budou v Bulharsku kulturní dny Ruska. Loni jsme pozorovali růst vzájemného obchodu a máme zde velké možnosti. Za několik dní přijmeme bulharského premiéra a budeme pokračovat v dialogu.“

Jak se dokáží přezouvat ve vzduchu

Z bulharské strany existuje pro Rusko několik překvapení. Ještě nedávno pozvala Sofie na oslavy osvobození od tureckého jha Erdogana, z Ruska přijel patriarcha Kirill (vrátil se s nepříjemnými dojmy), na Putina si nevzpomněli. Ještě nedávno hovořili o jaderné elektrárně Belene jako o jaderné bombě se zpožděným účinkem, o korupčním krmítku. Její odmítnutí vyžadovala Evropská komise při vstupu Bulharska do EU. Ještě v září 2017 řekl Borisov, že nemůže souhlasit s tezí, že Rusko není nepřítel Bulharska. Vztah s Ruskem se právě za Borisova mimořádně zhoršil. On se podílel na uzavření Belene i Jižního proudu. Po celých 10 let pracovala bulharská státní propaganda na snižování úlohy Ruska při osvobozování Bulharska od tureckého jha a jeho osvobození ve 2. světové válce. Předchozí prezident Plevneljev také často Rusko urážel. Proto se není co divit, že bulharský tisk hned nepochopil, co se děje, a nepochopil zejména novou orientaci Sofie na Moskvu.

Například Bulgaria On Air ocitovaly názor profesorky Kolarové, že návštěva Radeva v Rusku a setkání s Putinem „nemají skutečný efekt“ a „je to něco jako natažená ruka a otevřené možnosti“. Podle ní je bulharský trh tak malý, že nestojí zato budovat pro něj plynovod. JE Belene je podle jejích slov „nerealistický projekt, který se stará, jak utratit peníze, a je příliš nebezpečný“. Prý se musí Borisov setkat s Putinem jako představitel EU a nikoliv Bulharska.

EU poslala naháněče

Zdalipak se nedá předpokládat, že Borisov (právě on a ne Radev řídí parlamentní republiku) se překabátil proto, že to nařídil Brusel. Bulharsko předsedá od 1. ledna EU a on se tedy jede domluvit ohledně Jižního proudu, zejména v zájmu východní a střední Evropy?

Vzhledem k protievropské hysterii Washingtonu je to možné. Jsou tu cla a omezení vývozu oceli a hliníku, ultimátum ohledně Severního proudu 2 a odchod ze strategického partnerství v oblasti bezpečnosti. O to víc po návštěvě Merkelové v Moskvě a v Pekingu.

Pokud byl dán Bulharsku signál, proč by se nepodívalo na Maďarsko, které staví JE Paks 2 na úvěr Rosatomu, nebojí se ekologické katastrofy a užívá si levné a nezávislé dodávky energie uhlovodíků? Nový plynovod (možná půjde o prodloužení Tureckého proudu) je minimálně výdělek 2 miliard EUR za rok za transport a 40 až 50 tisíc pracovních míst, která pomohou z krize v severních oblastech země.

Ona se možná nemění Sofie, ale mění se Berlín. Především ten strádá pod bičem Trumpa. Evropa chce s Ruskem spolupracovat, protože to potřebuje. Ekonomika ztrácí globální charakter, je potřeba se spolehnout na sousedy v regionu. Tendence je viditelně dlouhodobá a potvrzuje Putinova slova o tom, že „nakonec stejně zvítězíme“. „Ti, kteří někam kapou jed, sami ho nakonec spolknou, sami se jím otráví“, říká prezident v Solovjevově filmu Světový řád (Миропорядок) .

Převzato z Pravda.ru