Šéf Pentagonu odkryl karty

Ilja Polonskij

4. června 2018

Američtí nejvyšší politici se nezapomínají neustále ohánět tím, že Spojené státy jsou jednou z nejsilnějších mocností světa. Jenže v geopolitice nejsou ani vládci Bílého domu, ani vládci Pentagonu nijak silní. Nedávno na konferenci v Singapuru jejich ministr obrany Mattis otevřeně objasnil svůj pohled na mezinárodní situaci. Podle jeho sdělení má Rusko více společného se Západem (včetně USA) než s Čínou a Čína má více společných rysů s Indií i s USA než s Ruskem a proto není spojenectví Ruska s Čínou přirozené. Proto se prý tyto země spojují, jen když potřebují někomu předvést svoji moc.

Mnozí analytici přijali jeho rozumování kriticky. Není divu, sedmašedesátiletý generál fungoval skoro půl století v námořní pěchotě. Není specialistou na geopolitiku a tím spíš na kultury a civilizace světa. Jak je to s blízkostí Číny a USA. Pomine-li se v této věci otázka obchodu, potom je Čína úplně někde jinde. Je jednou z nejstarších civilizací světa. Moudře se rozhodla svoji tisíciletou kulturu a identitu uchovat. Spojené státy jsou „nováček“ nezávisle existující něco přes 200 let. Mezi těmito dvěma zeměmi je propast. Čína má dávnou filozofii, konfuciánství a taoismus, na které se navrstvila komunistická ideologie 20. století. V USA je jediná ideologie, peníze, pro které válčí Washington po celém světě.

Mattis mluví o jednotě Ruska a Západu. V čempak ta jednota spočívá? Rusko muselo v  celé své historii se Západem bojovat. „Psí rytíři“, Švédové, Napoleon, Hitler, všichni se snažili uchvátit ruskou zemi. Národní charakter Rusů a západních Evropanů, obzvláště Anglosasů a Skandinávců je zcela odlišný. Duch západní je duch individualismu a racionalismu, kdežto u Rusů vždy převládaly kolektivistické hodnoty. Pro zápaďáka není Rus pochopitelný, je to cizinec, něco jako Ind, Arab nebo Číňan. Rusové a Evropané jsou pouze stejného rasového typu. To asi jako základ zdánlivé jednoty Rusů a Američanů nestačí.

Hledět na generálova slova shovívavě by nebylo správné. Mohlo se stát, že se Mattis vyjádřil těžkopádně a nesprávně, že předvedl špatné znalosti historie a kultury, ovšem „odkryl všechny karty“ americké zahraniční politiky. Washington vymýšlí, jak rozhádat Moskvu s Pekingem, jak rozbít jejich partnerství, a proto takto mluví. Fakticky se Mattis přeřekl, tím, jak mluvil o zásadních rozdílech mezi Čínou a Ruskem a přiznal, že by se USA chtěly spolčit s Čínou proti Rusku a s Ruskem proti Číně. Je to dávná politika využívaná USA podle hesla „Rozděl a panuj“, kterou upevňují a uchovávají své světové panství. Mattis to potvrdil.

Převzato z Topcor.ru

***

Případ Piskorského, aneb polská vláda jako gestapo

Konrad Renkas

4. května 2018

Pronásledování ruských občanů polskou vládou je důkazem, že hybridní válka s Ruskem skutečně pokračuje, ale agresorem v ní je Varšava. Hlavní obětí hybridní války je polský občan Mateusz Piskorski. Vůdce strany Změna, bývalý poslanec, politolog a vědec byl před pětadvaceti měsíci uvězněn. Až nedávno jej obvinili z „využívání jeho četných kontaktů doma i za hranicemi v politických a novinářských kruzích k prosazování cílů Ruské federace“.

Přestože jeho věznění ohodnotili experti z pracovní skupiny OSN pro svévolné zadržování jako „narušení četných článků dvou základních dokumentů OSN, a to Všeobecné deklarace lidských práv a Mezinárodní dohody o občanských a politických právech“, prodloužil polský soud vězení Mateusze o dalších šest měsíců!

Oběti hybridní války

Hlavní je, že se Mateusz nedá zlomit. Nehledí na ohromný nátlak prokuratury a soudu v Polsku, nehledí na cenzuru a snahu oddělit ho od rodiny a světa. Snaží se být obeznámen s posledními událostmi, komentuje současné hlavní problémy sociální, politické a hospodářské krize v Polsku. Víme, jak je současná polská vláda licoměrná a závislá na cizím řízení. V Polsku jsou i další pronásledovaní Poláci a Rusové, například Jekatěrina Civilská a Anna Zacharian, s nimiž je Mateusz solidární.

Mnoho starých přátel zapomnělo

Mateusze Piskorského vězní v mimořádně těžkých podmínkách – špatná strava, tvrdé zacházení, důstojník kontrarozvědky jej při výslechu zmlátil. Není mu dovoleno seznamovat se s vlastní věcí a nemůže být přítomen u všech soudních sezení ve své věci. Podobně jako nyní CIA se chovalo ke svým vězňům gestapo.

S rodinou se může setkat prakticky jen na internetu. Vláda činí nátlak i na jeho nemocné rodiče. Výše soudních nákladů jsou tisíce EUR. Mateusze i jeho rodinu chtějí přivést do úplné bídy a finanční záhuby. Podporu odnikud nemá. Mnozí staří přátelé na něj zapomněli, odtáhli se od něho, nebo dokonce využili toho, že je ve věznici. Jediný možný kontakt se světem má prostřednictvím dopisů, které má málokdy povoleny a které také těžko projdou cenzurou.

Pokud by kdokoliv chtěl napsat tomuto polskému politickému vězni, zkuste to. Opravdu čeká na každé slovo podpory. Když jsme se jej zeptali, čeho nejvíc lituje, odpověděl: „Toho, že nemohu již v Polsku počítat s pravdou nebo spravedlností a že mě zbavili možnosti podívat se do očí svého syna.“ Fedka Piskorskij se narodil, když byl jeho otec a můj přítel šest měsíců pod zámkem.

S životem skončit nechce

Polská vláda se netají tím, že by smrt Piskorského přivítala, ať v důsledku nemoci nebo sebevraždou. Dělá vládcům nepříjemnosti, dokazuje jejich hanbu doma i venku. I tito západní nohsledi vědí, že vyhrají-li za pomoci manipulací a zastrašování, prohrají u Evropského soudu pro lidská práva.

Ujišťuji, že Mateusz není nemocný, nechce si sáhnout na život a pokud se s ním něco stane, ponese na tom vinu polská vláda a prokuratura.

Věc Piskorského hýbe Polskem

V Sejmu interpeloval poslanec Sanocki a dokonce i poslanec Morawiecki, politický vězeň z období komunismu a otec současného polského předsedy vlády, se o případ zajímal. I kritici Piskorského, novináři a politici v Polsku začínají uznávat, že jde o skandální případ a zvůli vlády. Samozřejmě, že vláda a prokuratura nechtějí podlehnout veřejnému mínění. Jestli dali Mateusze do vězení bez důkazů, jak by jej nyní mohli propustit? Čili nelze očekávat nic moc optimistického. Jeho přátelé však věří v konečné vítězství. Vždyť Mateusz Piskorski nese jedinou vinu, a tou je jeho velká láska k Polsku a jeho politický realismus.

Převzato z Pravda.ru

***

Francie může odejít z Velké sedmičky“

Gennadij Petrov

8. června 2018

Schůzka na nejvyšší úrovni G7 ve dnech 8. až 9. června v Kanadě může být startovním bodem vážného konfliktu Spojených států se svými spojenci. Trump musí něco udělat s politickými následky jím rozpoutané globální obchodní války. Prvním příznakem možného skandálu jsou nepříliš diplomatické připomínky Macrona. Macron v odporu k protekcionistické politice Washingtonu vede. Summitu předcházel jeho telefonický rozhovor s Trumpem a nebyl jednoduchý. Sám k tomu uvedl: „Nikdy neprozrazuji, co se děje za zavřenými dveřmi. Protože, jak řekl Bismarck, pokud se lidem prozradí tajemství párků, není jistota, že je budou dále jíst.“

To, co se z okruhu Macrona dostalo do tisku, bylo nejméně to, že „recept na párky“ byl prozrazen. Bloomberg oznamuje, že Francie je připravena nepodepsat společné prohlášení vůdců zemí G7, pokud nedosáhne od USA ústupky v klíčových otázkách. Především se jedná o zrušení dovozních cel na ocel a hliník z EU, Mexika a Kanady. Rovněž si přeje od Trumpa, aby zrušil rozhodnutí ve věci jaderné dohody s Íránem, která byla dosažena za Obamy. Podle názoru šéfů zemí EU, který vyslovil francouzský prezident, nemají Američané proč rozbíjet jadernou dohodu s Íránem ani Pařížskou dohodu o klimatu.

Odmítnutí podpisu společného prohlášení může znamenat první krok odchodu Francie z G7, která se tak může změnit na G6. Pokud by příklad Francie následovaly i další členské země, může jí odzvonit. V letech 1975 až 1976 vznikla při řešení hospodářských a finančních problémů. Tehdy byla chápána jako potřeba jednoty zájmů. A dnes? EU připravuje odvetné sankce proti USA. Jak oznámil viceprezident EK Ševcovič, budou se cla zvyšovat pravděpodobně od července na několik desítek amerických produktů. Cla ve výši 25 procent budou uvalena na některé zemědělské a metalurgické zboží, kosmetiku a jachty z USA.

Nicméně Trump se nezmínil, že by hodlal ustoupit od svého záměru. Naopak, jeho okolí má za to, že americký prezident je při ochraně domácího průmyslu před cizími konkurenty i tak mírný a ústupný, protože na zavedení 25% cel na dovoz oceli a 10% na dovoz hliníku USA už upozorňovaly začátkem jara. Jenže najednou z toho byly vyjmuty Austrálie, Argentina, Kanada, Jižní Korea, Mexiko a země EU. Zástupci americké vlády oznámili, že se jedná o pauzu do doby jednání s příslušnými zeměmi.

Jedna z příčin přestávky však nebyla ekonomická, ale politická. Trump se zaměřil na odchod z jaderné dohody s Íránem, což znamená na režim sankcí proti Islámské republice. To je velká rána pro hospodářské zájmy EU. Francie, Německo i další země EU již na íránský trh vstoupily, uzavřely vzájemné kontrakty a rozčilovat je ještě obchodní válkou se Trump neodhodlal. Washington proto doufal, že najde se spojenci porozumění. Jenže je to jinak. EU společně odsoudila odchod z jaderné dohody. Washington nepodpořila ani MAAE, když oznámila, že Írán svoji část dohody plní, nemá v plánu výrobu jaderných zbraní a není proč jej trestat sankcemi. Nakonec USA stejně cla zavedly, ale od 1. července.

Příčinou Trumpovy umíněnosti není jen vlivná průmyslová lobby, o kterou se opírá. Je to i samo jeho přesvědčení. Je upřímně přesvědčen, že spolupráce s EU je pro USA břemenem. Podle něho dávají Američané Evropě mnoho, ale na oplátku dostávají málo. Jít proti celému světu se Trump nebojí. Vždyť v Americe šel proti všem, dokonce proti vedení své Republikánské strany a stejně volby vyhrál. Proč by nezvítězil i nyní?

Převzato z Expert.ru