Islám dostal v Rakousku ránu. Co dál?

Ljubov Stěpušova

9. června 2018

V Rakousku bude uzavřeno sedm mešit a čtyřicet z 260 imámů zbaveno povolení k pobytu. Kancléř Sebastian Kurz prohlásil 8. června, že „paralelní společnosti, politický islám a tendence k radikalizaci nemohou  mít v naší zemi místo“. Mezi ostatními se zavírá mešita ve Vídni, u níž je podezření, že je pod vlivem ultranacionalistů z turecké organizace Šedí vlci. Rovněž je rozpuštěná salafistická arabská náboženská obec se šesti mešitami.

V zemi islám existuje pod záštitou asociace Turecko-islámský svaz kulturní a sociální spolupráce v Rakousku (ATIB). Je tam přes šedesát modliteben a přes 100 tisíc členů. Působí též islámské školky a kluby. Nedávno se v Rakousku posuzovalo dopolední představení dětí, které ve vojenské uniformě vítaly Šedé vlky (zkříženými prsty v podobě vlčí mordy). Heslo těchto organizací zní: „Ať se naše krev prolévá, ale zvítězí islám“. Dne 10. března zdravil na mítinku úplně stejně své příznivce Erdogan.

Záminkou pro sankce je porušování zákona o islámu z roku 2015, ve kterém je zákaz zahraničního financování mešit a ustanovení „pozitivního vztahu ke státu a společnosti“. Turecko zkritizovalo rakouský krok jako islamofobní, rasistický a diskriminační.

Podle ředitele centra Náboženství a společnost Grišina je Evropa unavená z agresívní islámské lobby, která zločinně využívá islám pro své politické, komerční, či jiné cíle. Organizace Šedí vlci je velmi rozšířená v Turecku. Ankara využívala podobné organizace za hranicemi pro své zájmy. Erdogan musel pro domácí scénu předvést, že je otcem národa a zastával se zástupců turecké komunity. Kurz plní své předvolební sliby o omezení migrace a boji s extrémismem.

Arabista Mais Kurbanov si myslí, že jde o čistou politiku, podle něho nemá turecký islám k Šedým vlkům žádný vztah. V Turecku byl kdysi aktuální, ale to je dávno pryč. Radikalismus je tam zakázán, rovněž wahábismus a další teroristické proudy. V Evropě zakázány nejsou, projevují se otevřeně a ve všech zemích mají podporu. Dokonce se ranění bojovníci ze Sýrie jezdí léčit do Evropy. Názor Kurbanova je, že Rakousko budou následovat i další země. Vztahy mezi Evropou a Tureckem se zhoršují, Evropa na Erdogana tlačí prostřednictvím náboženství, ví, že v Turecku je náboženství základem státnosti. Jenže toto náboženství nepodporuje radikalismus, vraždy a terorismus, ale naopak vyzývá ke sjednocení, tolerantnosti, míru a klidu.

Islám není náboženskou a kulturní tradicí Evropy. Americké výzkumné centrum Pew, založené v roce 2004, předpovídá islámu status hlavního náboženství ke konci 21. století, poněvadž podle specialistů křesťanství v Evropě doslova vymírá. Možná Rakušané první v Evropě pocítili, že z jejich identity nic nezůstane. Akce Vídně je proto možno  nazvat instinkt sebezachování, ale nejedná se o sentiment.

Převzato z Pravda.ru

***

Trump pochopil, že ŠOS může nahradit G7

Ljubov Stěpušova

9. června 2018

V době, v níž G7 prožívá hlubokou krizi, nachází se ŠOS na vzestupu. Tento blok má dva motory, Peking a Moskvu a vstup Indie mu přidal na váze. Může se stát analogií NATO?

Dva motory a nevezou USA

Ve dnech 8. a 9. června běží v Číně 18. summit Šanghajské organizace pro spolupráci sdružující 8 plnoprávných členů (Čína, Rusko, Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzie, Indie a Pákistán), dále v ní jsou čtyři pozorovatelé (Afghánistán, Bělorusko, Írán a Mongolsko) a 6 partnerů pro jednání (Arménie, Kambodža, Nepál, Srí Lanka a Turecko).

Jak připomenul Vladimir Putin, „státy – členové ŠOS tvoří čtvrtinu světového HDP, 43 % obyvatel a 23 % celého území planety“. Zakladatelé organizace Rusko a Čína udělaly hodně proto, aby blok zvyšoval vliv. Konkrétně sjednotily své projekty EAES a Jeden pás – jedna cesta, zajistily vstup Indie a Pákistánu jakožto plnoprávných členů organizace a vytvořily mechanismy k odvrácení hrozby terorismu.

Konsolidaci ŠOS také pomohlo Trumpovo označení Ruska a Číny loni v prosinci za „revizionistické mocnosti“ a „konkurenty USA“. S ohledem na geopolitické vzdorování USA se ukázal nedostatek ŠOS – blok není organizací kolektivní bezpečnosti jako NATO, která stanovuje povinnost vojensky bránit jeden druhého, pokud jednomu z členů hrozí nebezpečí.

ŠOS může být jakýmsi politickým nárazníkem kolektivní solidarity v prohlášeních , například co se týká jaderné dohody s Íránem, postavení v Sýrii a na Korejském poloostrově. Trump to pochopil – ne náhodou prohlásil na G7, že je čas vrátit do této skupiny Rusko.

Protiteroristická činnost ŠOS

V ŠOS jsou vytvořeny víceúrovňové, profesionálně zrealizované mechanismy spolupráce v oblasti bezpečnosti. Jedná se o Šanghajskou konvenci o boji s terorismem, separatismem a extrémismem, podepsanou v roce 2001. V roce 2005 byly vytvořeny regionální protiteroristické struktury (RATS), které si vyměňují informace a vedou společné protiteroristické akce. Výsledkem je, že ŠOS odvrátila přibližně 600 teroristických útoků a prostřednictvím RATS vyhostila přes 500 teroristů. V Taškentu bylo v roce 2014 otevřeno protiteroristické centrum. Loni byla v Astaně přijata Konvence proti extrémismu. ŠOS provádí i protiteroristická cvičení. Čína oznámila, že od okamžiku založení ŠOS značně oslabilo Islámské hnutí Východního Turkestánu.

Indie a Pákistán posílily ŠOS

Po přijetí těchto dvou zemí do organizace nastala jedinečná možnost vyřešit problém Kašmíru a odblokování energetických projektů Indie: plynovodu TAPI (Turkmenistán – Afghánistán – Pákistán – Indie), plynovodu IPI (Írán – Pákistán – Indie) a projektů CASA -1000 (Střední Asie – Jižní Asie). Ovšem k tomu je potřeba vlídný přístup Indie k čínskému projektu Jeden pás – jedna cesta. Ten dosud chybí.

Pro Rusko je důležité, že vstup Indie do ŠOS sníží hegemonistické snahy Číny ve Střední Asii. Na druhou stranu umožní síla Indie Rusku větší nátlak na OSN, například pro přijetí univerzálních pravidel chování v informačním prostoru.

Na Pákistánu závisí budoucnost Afghánistánu. Prostřednictvím ŠOS, obzvláště ve věci obrany, mohou členové vypracovat společnou platformu k řešení problémů této země. Do budoucna nelze vyloučit, že se Severní Korea stane součástí ŠOS, nejprve jako partner pro jednání. Bude to začátek návratu KLDR do světové politiky.

Plány 18. summitu ŠOS

Čína na něm představí pětiletý plán rozvoje organizace. Na pořadu dne má být především projekt Jeden pás – jedna cesta. Západ projekt kritizuje, je to prý plán Číny k rozšíření jejího impéria. Jenže iniciativa je spíše směřována k překonání ekonomické a materiálně – technické závislosti země na východním pobřeží a na rozvoj vnitřních regionů. Je věcí každé země, zda se projektu zúčastní.

Ředitel Centra výzkumů Východní Asie  a ŠOS Alexandr Lukin k tomu řekl: „ŠOS nečiní žádné výzvy. Je to mezinárodní regionální organizace, která se zabývá vlastními otázkami. Konkrétně spoluprací v bezpečnosti, ale není to vojenská organizace. Nemá vlastní ozbrojené síly, je zaměřena na konstruktivní spolupráci především svých členů. Vše se  přijímá na základě konsensu. Členové jsou příznivci multipolárního světa, staví se proti dominanci jednoho centra síly, proti přehlížení některými zeměmi, například USA a hlavní roli spatřují v RB OSN. Avšak ohledně teritoriální celistvosti států, nebo teritoriálních sporů členů ŠOS mají postoje různé. Například ani jeden stát ŠOS neuznal Krym za součást Ruska a Abcházii a Jižní Osetii za nezávislé státy. Státům ŠOS to nepřekáží spolupracovat v jiných záležitostech.“

Převzato z Pravda.ru

***

„Dobré a přímé vztahy“: Pašiňjan o partnerství s Ruskem, jednání s Putinem a reformách v Arménii

Ilja Petrenko

14. června 2018

Dialog Moskvy a Jerevanu je konstruktivní, nejsou žádné politické neshody. V exkluzívním rozhovoru pro RT takto promluvil předseda vlády Arménie Nikol Pašiňjan. Avšak jsou záležitosti, které je třeba předestřít v jiném světle. Informace o problémech a vztazích Ruska a Arménie jsou podle něho chybné.

Dnes se hodně hovoří o situaci v Arménii a o oddálení Arménie od Ruska, protože v Arménii přišly k moci protiruské síly. Jenže arménská revoluce neměla geopolitický, ani zahraničně politický kontext. Nebylo to žádné geopolitické spiknutí. Šlo jen o arménské domácí věci. Nakonec tvrdíme, že k žádnému zvratu v zahraniční politice Arménie nedojde. Tento národ neměl problémy se zahraniční politikou, a proto v tomto směru neměl žádné požadavky.

Ti, kteří říkali, že po politických změnách v Arménii vyvstanou problémy ve vztazích s Ruskem, se zmýlili. Pokud tak budou uvažovat stále, budou se dále mýlit.

S Vladimirem Putinem mám osobní přímé vztahy, které se tvořily od prvních minut. Jsou to vztahy bez temných míst. Všechno hodnotíme přímo a stejně tak pokládáme otázky. Pro Putina je takový styl komfortní a pro mne také. Naše vztahy se vyvíjejí velmi rychle a konstruktivně. V této chvíli nejsou žádné problémy. Myslím, že mnohé zájmy našich zemí jsou společné, ač určité odstíny být mohou. Předpokládám, že se vždy dokážeme dohodnout.

Týká se to například ruského plynu, který Arméni nemají nijak levný. Při jednání se ukázalo, že je to problém samotné Arménie, která dostává levný plyn, ale přímo v zemi se jeho cena zdvojnásobí. To si musíme vyřešit doma, to není věc našich vztahů s Ruskem. Samozřejmě doufáme, že budeme dostávat levnější plyn. Chápeme, že je současná cena pro Arménii exkluzivní, ale rádi bychom měli ještě exkluzivnější. Budeme o tom ještě hovořit.

Ve vztazích s EU už začal proces ratifikace partnerské dohody se zeměmi unie. Ten trvá již přes 20 let. Samozřejmě, že budeme naše vztahy s EU rozvíjet. Nebude to na úkor vztahů mezi Arménií a Ruskem. Je to naše politika. Jistěže budeme rozvíjet vztahy s EU, USA, Íránem, Gruzií i dalšími státy, ale v žádném případě to nebude na úkor vztahů s Ruskem, tak jako ty nebudou na úkor prve jmenovaných států.

Začátek nové etapy znamená efektivnější vztahy než byly dříve, pozitivnější, konstruktivnější, produktivnější, přímější a srdečnější. Při setkání s Vladimirem Vladimirovičem jsme otázky a problémy řešili na místě. S tím jak se nová etapa spustila jsem spokojen.

„Po dvou setkáních na nejvyšší úrovni mohu říci, že mezi Arménií a Ruskem nejsou politické problémy.“

O tom, že mám být kandidátem na Nobelovu cenu míru, jsem četl v tisku. Prý jsem populární na Západě, ale nakolik populární, to nevím. Pokud k něčemu takovému dojde, bude to příjemné.

K otázce protikorupční politiky: V Arménii dnes korupce není. Byla vymýcena již za tuto krátkou dobu. Obecně je dnes protikorupční atmosféra. Samozřejmě, že mohou být nějaké zbytky korupční minulosti, ale předpokládám, že se podaří protikorupční situaci prodloužit.

Redaktor Petrenko Pašiňjanovi namítl, že v různých státech při výměně elit mnozí považovali za nejdůležitější postavit správné lidi na správná místa. Podobně hovoří i on. Ale za několik let začaly staré elity pronikat do vlády. A později se už nic nezměnilo. Petrenko se dotázal: jak zaručíte, že k tomu nedojde a co proto uděláte vy osobně?

Myslím, že největší zárukou je vůle lidu. Něco se změnilo v lidech, v jejich myšlení. Tento důležitý faktor umožnil vést revoluci bez nějakých velkých střetů, bez kapky krve. Boj se odehrál uvnitř každého občana. Myslím, že hlavním výsledkem naší revoluce není výměna moci, ale změna myšlení. To nezávisí na vládě.

S panem Sargasjanem existujeme jako sousedé, fakticky se nestýkáme. Republikánská strana přestala mít většinu v parlamentu a je z ní normální opozice. Nemyslím si, že by počítali s návratem. To není reálné. Mohou být další strany, které mohou zvítězit ve volbách, ale republikáni se určitě nevrátí. Cítím to. Na mně to nezávisí, ale lidé jim neodpustí, to mohu zaručit. Jsem o tom přesvědčen. My máme svoji stranu i blok. Strana se jmenuje Občanská dohoda a blok Elk. Nyní posuzujeme budoucnost bloku. Strana se bude rozvíjet nezávisle na scénáři budoucnosti bloku.

Ohledně nezákonnosti jsme to zde měli tak, že v mnoha supermarketech Jerevanu byla nezákonnost ustálená. Jakmile jsme to zjistili, oni koordinovaně zvýšili ceny na některé zboží. Bylo to jako sabotáž. Byla to jejich reakce na naši činnost k obnovení zákonnosti. Mnohé supermarkety nakonec za nezákonné jednání zaplatily vysoké pokuty.

Když se redaktor Pašiňjana zeptal, zda se nebojí návratu svých politických oponentů do silných pozic ve státě a v parlamentu, odpověděl: „Nejsem takový premiér, který se někdy bude bát ztratit svůj post. Neuvykl jsem se bát v mojí politické činnosti, dělám to co považuji za potřebné, jsem si jist, že to dělat mám, abych sloužil své zemi a svému lidu.“

Převzato z RT.com