Kouzlo eurasijské myšlenky

Andrej Uvarov

26. června 2018

V posledním půlroce vybalili kritici eurasijských iniciativ kupu informačního odpadu, aby podpořili tézi, že v EAEU, SNS, ODKB a dokonce v ŠOS je všechno velmi chmurné, že je eurasijská integrace mrtvě narozeným dítětem, že členové SNS vedou tajné pikle za zády Ruska, atd. K tomu připojili i zprávu o Arménii, která prý chce opustit EAEU (Eurasijská ekonomická unie).

Domácí oponenti režimů v zemích SNS (Společenství nezávislých států) měli dost důvodů se takto vyjadřovat. I přes humbuk Kyjeva s opuštěním SNS toto uskupení nadále existuje. Jestli jej Porošenko dlouho a zuřivě odmítá znamená to, že je důležité, tím to zdůraznil. SNS žije svým životem, členové se setkávají navzájem a organizují se summity o bezpečnosti. Něco jiného je, že kulhá informační podpora, anebo se přímo blokuje.

ODKB (Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti) se zabývá vojenskými a politickými otázkami a zde se pracuje systematičtěji. Koncem května bylo v Kazachstánu operativně – taktické cvičení oddílů Kolektivních sil operativní reakce (KSOR) „Kobalt 2018“. O něco později se Nazarbajev a Šojgu domluvili na dalším cvičení „Ešalon 2019“ a byla uspořádána velká výstava obranných technologií KADEX-2018. Nedávno se setkali ministři zahraničních věcí zemí ODKB v Alma-Atě. Dne 6. června se v Biškeku dohodli na říjnovém velitelsko – štábním cvičení s KSOR, ODKB a ŠOS a podepsaly patřičné dohody.

Nejdůležitější jsou praktické akce členů ODKB v oblasti bezpečnosti regionu Střední Asie a při ochraně hranice mezi Afghánistánem a Tádžikistánem, kde hlavní je ruská vojenská základna č. 201.

Není možno popírat vzniklé problémy. Jedná se především o „autonomii akcí“ v drobných i principiálních otázkách. Tak třeba přes protesty Jerevanu dodává stále Minsk Ázerbájdžánu bělorusko-čínské těžké systémy MLRS (raketové kalibry s více raketami) Polonez. Znamená to, že spojenec ODKB dodává zbraně Arménii nepřátelskému státu. Dále – Arménie a jiní členové ODKB spolupracují s Pentagonem v záležitosti možného rozmístění biologických referenčních laboratoří USA na svém území. Nepříjemný dojem zanechává pomoc zemí SNS a ODKB s přepravou nákladů USA do Afghánistánu. Washington uzavřel s Baku „Dohodu o otevřeném nebi“ a využití kazašských přístavů na Kaspiku je nebezpečím pro pronikání nežádoucích osob a nákladů na území Ruska.

Perspektivy ŠOS (Šanghajské organizace pro spolupráci) potvrdil nedávný summit v Číně se svým prohlášením o boji se třemi silami zla – terorismem, separatismem a extrémismem  a o spojování hospodářského úsilí od budování hedvábné stezky, až ke snížení závislosti na dolaru. Vladimir Putin poukázal na to, že se celková ekonomika zemí ŠOS v objemu a paritě kupní síly stala větší než objem ekonomiky zemí G7, přičemž se zde odvolal na údaje MMF. Ekonomická účinnost aktivit ŠOS se zvyšuje spolu s ekonomickým růstem Asie. Výsledkem je další připravované rozšíření ŠOS. Ke stávajícím osmi zemím přibyly se statusem pozorovatelů Mongolsko, Írán, Afghánistán a Bělorusko. Zájem mají i Ázerbájdžán, Arménie, Sýrie, Kambodža, Bangladéš, Nepál a Srí lanka. Partnerem pro dialog je Turecko a zájem o něj projevili Izrael, Ukrajina, Egypt, Katar a Maledivy. Zároveň po ŠOS pokukuje i BRICS: pro rok 2020 je naplánován summit států ŠOS i BRICS v Čeljabinsku.

Americký projekt globalizace utrpěl velkou trhlinu. Neshody a obchodní válka mezi USA a EU svědčí o rozpadu světového trhu a vyvolávají nutnost hledat nové integrační modely. V červnu promluvil Nazarbajev v Kazaňské federální univerzitě o úloze a místu EAEU: „EAEU nyní má dobré výsledky. Jen v loňském roce se mezi členy EAEU zvýšil přibližně třicetkrát obchod. Ještě 40 zemí si přeje být v tomto svazu pozorovateli a vstoupit do něho.“ Původní skepse zmizela, když přišlo přání spolupráce od vzdálené Bolívie a když byla podepsána dočasná dohoda o zóně volného obchodu s Íránem.

Koncem roku 2017 a počátkem roku 2018 předložila Eurasijská hospodářská komise účet o rekordním obratu zboží v EAEU. Za leden až listopad vzrostl objem zahraničního obchodu (s třetími zeměmi) oproti témuž období 2016 o 24,6 % a objem obchodu uvnitř společenství o 26,4 %. Jsou zaznamenány nové tendence: obnova po cyklickém poklesu, stabilita hospodářského růstu, dedolarizace, viditelná tempa růstu průmyslu, takže je možno vyvážet na ruský trh. Například Kyrgyzie zvýšila produkci svého těžebního a zpracovatelského průmyslu zásluhou ruských objednávek.

Příznivý růst zemědělství a potravinářského průmyslu, jehož produkce je orientována na Rusko, mají Bělorusko (4,1 %) a Kazachstán (2,9 %). Bělorusové dodávají Rusku 80 % této své produkce.

Poskytnutím pracovních  míst a zavedením společného trhu práce zajistilo Rusko snížení nezaměstnanosti nejen v zemích EAEU, ale i v Uzbekistánu a Tádžikistánu. Nepřímo o tom svědčí zvyšující se převody peněz z Ruska do  Kyrgyzie (o 20 %) a Běloruska (o 17 %) lidí těchto zemí, kteří v Rusku pracují. Nazarbajev v Kazani uvedl: „Zejména tak budujeme celkové vztahy s Ruskem. V hospodářském plánu je dnes Rusko partnerem číslo 1 v zahraničním obchodu Kazachstánu.“ Navrhl také vytvořit Fórum mladých vědců Kazachstánu a Ruska za účelem výměny myšlenek a návrhů širokého okruhu aktuálních otázek od politiky po kulturu.

Podle průzkumu mezi obyvateli zemí EAEU jich přes 50 % podporuje unii, ač se ten počet nepatrně snižuje. Největší podpora je v Kazachstánu (76 %), Kyrgyzii (86 %), nejméně v Arménii (50 %) a v Bělorusku (56 %).

Je zaznamenána vysoká podpora „mechanismů čtyř svobod“. Jde o volné přemisťování občanů států EAEU, s možností žít, pracovat, podnikat a studovat v kterékoliv z členských zemí. V Arménii je podpora čtyř svobod u 78 % obyvatel, v Bělorusku u 71 %, v Kazachstánu u 76 %, v Kyrgyzii u 87 % a v Rusku u 70 %, průměrná celková podpora je 70 %.

Problémy jako je kyrgyzsko-kazašský konflikt kolem cel, nebo odmítání vstupu Ázerbájdžánu do EAEU Arménií, budou stále. Nadále je hodně nesouladu v zákonech a celních postupech. K tomu trvá nátlak Západu. Nicméně existuje důvěra občanů, zdravé ekonomické myšlení a je tu Rusko. Příklady Moldávie a Gruzie ukazují, že EU a USA nepotřebují země SNS za partnery. Hlavní hospodářské zájmy postsovětských zemí nejsou na Západě, ale na Východě. Ve Střední Asii chápou, že zaručit budoucnost národa lze jen spolu s Ruskem. Proto jsou eurasijské tendence silné a je potřeba je více stimulovat.

Převzato z Fondsk.ru

***

Putin má šanci rozehrát „americkou kartu“

Ljubov Stěpušova

27. června 2018

V těchto dnech projednává ministr energetiky RF Alexandr Novak v USA společné energetické projekty, které jsou pod sankcemi a Trumpův poradce Bolton jede do Ruska připravovat schůzku Putin – Trump. USA nyní potřebují pomoc Ruska kvůli zavedení sankcí proti Íránu a Venezuele. Jak správně tuto hru rozehrát?

V USA o zrušení sankcí? Skutečně?

Novak se v USA setkal se svým americkým protějškem, ministrem Perrym a s ministrem financí Mnuchinem, odpovědným za plnění sankcí. Novak ve svém  projevu k novinářům uvedl, že jedním z hlavních témat jednání byl vliv sankcí na činnost amerických společností ExxonMobil, Schlumberger, Halliburton a Honeywell v Rusku.

Novak promluvil o setkání se zástupcem předsedy Evropské komise Ševčovičem, na níž byl přítomen i Mnuchin a kde se hodnotily možné americké sankce ve vztahu k plynovodu Severní proud 2. Novak se pokusil vyložit postoj Ruska s tím, že není potřeba převádět čistě ekonomický projekt do roviny politické. Perry ještě před jednáním s Novakem řekl novinářům, že je ochoten k dialogu ohledně vztahů s Ruskem. Uvedl: „Problémy s Ruskem máme, ale jsem jedním z těch, kdo je přesvědčen, že je potřeba s lidmi jednat a nalézat oblasti, ve kterých můžeme spolupracovat.“

Proč jsou Američané tak přívětiví k Novakovi?

Spočívá to v trhu s ropou, kde je deficit suroviny, který trvá již půl roku a silně překáží růstu americké ekonomiky. V mnohém je spojen s americkými sankcemi uvalenými na Írán a Venezuelu. Oni si myslí, že jakákoliv společnost, která od nich kupuje ropu, nebo investuje do jejich ropy, bude potrestána sankcemi. Druhou příčinou nepříznivou pro Američany jsou technické potíže v Libyi a v Kanadě. Mezitím, v pátek 22. června dosáhlo Rusko na zasedání OPEC+ dohodu o zvýšení těžby  na milion barelů za den. Američtí analytici tvrdí, že zejména Novak dosáhl souhlas se zvýšením od Teheránu a Caracasu.

Šéf výzkumu surovin v Barclays Cohen řekl, že je Rusko spojovacím článkem mezi Íránem a íránským nepřítelem Saúdskou Arábií. Vypadá to, že Rusové sehráli klíčovou diplomatickou roli při pátečním dosažení íránského ano a byli prvním hlasem vyzývajícím ke zvýšení těžby.

Helima Croftová z RBC Capital Markets tvrdí, že i pokud je to jen souhra zájmů Ruska a USA, je zřejmé, že z toho bude Washington těžit. Jenže podle ní je otázka „co bude Rusko chtít za zvýšení těžby“. Bezpečně lze odhadnout změkčení sankcí. Strategický vliv Ruska se bude rozšiřovat během půldruhého roku po podpisu první smlouvy. Podle Novaka sahá partnerství Moskvy a Rijádu dnes daleko za rámec ropy.

Croftová dále uvádí, že setkání dvou úředníků z oblasti energetiky může být předehrou k setkání prezidentů. Je-li tomu tak, potom má Rusko předpoklad k zahájení dialogu s USA ze silné pozice. A pokud Amerika správně rozehraje „americkou kartu“ bude světu navrženo východisko ze studené války podle vzoru 2.0. Tím se radikálně změní situace na ruském finančním trhu a stejně tak na mnoha dalších.

Názor experta

Ředitel Institutu USA a Kanady v Ruské akademii věd Garbuzov řekl Pravdě, že celkově sankce sotva mohou být zrušeny, obzvláště když jsou zafixovány rozhodnutím Kongresu a zákony přijatými loni. „Bylo již mnoho nadějných  momentů, ale situace se ještě víc komplikuje. Je však možné, že může dojít ke změkčení  u jednotlivých společností. Tím se celá situace ve vztazích nezmění, ale při takovém pokroku jsou možné ústupky. Sféra energetiky je obecně vzato to, co můžeme nabídnout a to, co může Američany zaujmout.“

Garbuzov předpokládá, že se na schůzce budou jako hlavní témata probírat Donbas a Ukrajina. Američané postaví otázku odchodu Ruska a umožnění, aby události vedly k odklonu Ruska a oni si mohli jednat podle svého. Minský proces, jemně řečeno, zpomaluje a nevede k výsledkům. Je to vidět. Obě strany tvrdí, že k tomuto procesu neexistuje alternativa. Situace je celkově zmrazená a vypadá to, že to uspokojuje obě strany.

Převzato z Pravda.ru

***

Londýn sází na Varšavu

Vladislav Gulevič

29. června 2018

Velká Británie se snaží, aby měla po odchodu z EU nadále vliv v kontinentální Evropě, a proto se sbližuje s Polskem. Dne 21. června proběhla ve Varšavě jednání ministrů zahraničí a ministrů obrany obou zemí. Konkrétní záležitosti z jednání nebyly uveřejněny. Je známo jen to, že se jednalo o spolupráci ohledně neutralizace nebezpečí jaderných, chemických a biologických zbraní, upevnění systému kolektivní bezpečnosti v kybernetickém prostoru, podpoře prozápadních medií ve Východní Evropě a spolupráce obou zemí v rámci NATO, k čemuž se připravuje zvláštní plán činnosti.

Britský ministr zahraničí řekl: „Velká Británie a Polsko jsou blízcí přátelé a spojenci v širokém spektru otázek, včetně bezpečnosti, zahraniční politiky, obchodu a kultury. Toto setkání dále upevní naše vztahy, které se stávají pevnější a pevnější.“  Ministr obrany Spojeného království uvedl: „Polsko a Británie se střetávají se stejně rostoucím nebezpečím i rozkvětem a obrazem života. Obě země jsou důležití spojenci v Evropě i v NATO a obě se zavazují hrát vedoucí roli v bezpečnosti našich národů a celé Evropy.“

Od jisté doby začala být pro zahraniční politiku Londýna Východní Evropa významná. Polští ministři se s nadějí obracejí k Británii a ta přijímá jejich zájem jako pozvání upevnit se ve Východní Evropě. Výsledky sblížení Británie s Polskem jsou vidět především ve vojenské oblasti. Britské letecké síly hlídkují nad Černým mořem se základnou na rumunském letišti na jihu země. Londýn usiluje o upevnění systému kolektivní bezpečnosti NATO od Baltu po Černé moře. V souvislosti s tím se v Rumunsku objevili britští piloti a v Estonsku britská pěchota pátého střeleckého pluku.

Stejně jako v 19. století se Británie snaží zablokovat Rusku průjezd přes Balt do Atlantiku a z Černého moře do moře Středozemního. Polský geopolitický projekt Mezimoří plně odpovídá projektu „zadržování“ Ruska na východním křídle NATO. Jednou z hlavních starostí Británie vždy bylo znemožnit sblížení Německa a Ruska. Proto je jejich výběr Polska logický, neboť to odděluje obě země teritoriálně. Polsko navíc brání svazku Francie a Německa, který snižuje roli Anglosasů a mohl by určit další osud sjednocené Evropy. Polsko se vždy snažilo s podporou Angličanů i Američanů odporovat svým sousedům na východě i na západě.

Politiku Polska v EU po odchodu Británie je možno charakterizovat jako „více NATO, méně EU“. Spojenectví s NATO je především spojenectvím s Anglosasy. EU je hlavně Brusel a Berlín.

Když byla Británie v EU, měla dost možností k zadržování kontinentální integrace Evropy. Po opuštění EU chce tento úkol delegovat zemím Východní Evropy, především Polsku. Proto distancování se zemí Východní Evropy od migrační politiky Západní Evropy a spory o řešení migrační krize Polska, Maďarska a ČR s Berlínem a Bruselem jde na ruku Londýnu. V operaci „odcizení Evropy“ stojí Británie trvale na straně USA.

Z tohoto pohledu je pro Londýn zajímavá i V4, jakožto zformovaný vyjednávací internacionální prostor států Východní Evropy, v němž si Polsko nárokuje hrát první housle a s nímž by bylo možno pokusit se o vliv na směřování EU.

Pokud je ještě možno představit si EU jako jednotnou, potom je jednání Polska namířeno k rozviklání jednoty. Snahy obstarat v rámci evropského projektu koexistenci dvou geopolitických protikladů – kontinentálního a atlantického – vždy vedly ke zničení stability světového pořádku.

Převzato z Fondsk.ru