Svět ruskýma očima 467

Reklama


10_svet_ocima_ruska

V Aktau byla podepsána Konvence o právním statusu Kaspiku

12. srpna 2018

Prezidenti pěti přikaspických zemí podepsali pro tento region historický dokument, jemuž předcházelo 22 let projednávání. Na dokumentu jsou podpisy ruského prezidenta Vladimira Putina, ázerbájdžánského prezidenta Ilchama Alijeva, kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva, turkmenského prezidenta Gurbanguliho Berdymuhamedova a íránského prezidenta Hasana Rúháního.

Podle konvence zůstane hlavní část vodní plochy ve společném užívání a dno a hlubinné podloží bude přiděleno státům podle dohody mezi nimi, na podkladě mezinárodního práva. Lodní doprava, rybolov, vědecké výzkumy a pokládka dálničního potrubí se bude řídit odsouhlasenými pravidly. U velkých námořních projektů budou povinnosti zohledněny ekologickými faktory.

Dokument obsahuje zásadu nepřípustnosti zde ozbrojených sil států nacházejících se mimo region. Je určeno 5 konkrétních kaspických států, které odpovídají za udržení bezpečnosti na moři a za spravování jeho zdrojů. Otázka určení právního statusu Kaspiku se aktualizovala po rozpadu Sovětského svazu. Potíže se stanovením statusu byly spojeny s určením, zda jde o jezero nebo moře, pro rozhraničení v případě jezera nebo moře platí jiné mezinárodní právo. Neurčitost statusu Kaspiku byla jednou z překážek pro stavbu Transkaspického plynovodu, přivádějícího plyn po mořském dnu z Turkmenistánu přes Ázerbájdžán.

Vedoucí odborník Politologického centra Sever-jih Alexandr Karavajev podtrhl, že na summitu v Aktau bude uzavřena epocha právního sporu kolem hospodářské působnosti v celém kaspickém regionu. Řekl: „Byly již podepsány různé dílčí dokumenty v různých etapách práce na Konvenci, například trojdohoda o rozdělení sektorů Ázerbájdžán – Kazachstán – Rusko. Byly vyřešeny otázky plavby, určeny zásady regulace ekologických otázek. Jsou v mnohostranných dohodách a memorandech, vypracovaných za téměř čtvrt stoletá jednání. Podepsání  všestranné Konvence se stalo možným až nyní, v nové epoše, kdy byly nalezeny praktické možnosti spolupráce kaspické pětky s mimoregionálními hráči i mezi sebou k hospodárnému ovládnutí mořských zdrojů odděleně od sporů a právních mezer.“

Konvence definitivně umožní přejít od řešení nesouladů k produktivní spolupráci. Karavajev vypočetl: „Je to jeden z posledních dokumentů, který převede region z postsovětské kvality do nové reality. Vždyť spor sám byl vyvolán rozpadem Sovětského svazu. Spory začaly se vznikem nových nezávislých států a vymezováním jejich hospodářské a politicko-právní působnosti. Podpis Konvence symbolizuje, že tato průběžná postsovětská etapa je ukončena a nastává něco nového. Vpředu je ohromné množství praktických otázek ohledně společného národohospodářského vývoje, včetně kritérií organizace Kaspické ekonomické spolupráce. V ní musí být takové ekonomické nástroje jako investiční banka pro financování mezinárodních projektů. Dále výstavba obchvatu, rozvoj přístavu, obnova biologických zdrojů, integrovaná řešení energetiky (například ukládání kabelů po dnu) a spolupráce v průmyslových a inovativních oblastech.“

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

Salvini šlápl homosexuálům na kuří oko

Vasilij Amirdžanov

13. srpna 2018

Před dvaceti léty by měli co dělat psychiatři, kdyby se v Itálii výnosem vicepremiéra vrátily do dotazníků kolonky otec a matka. Asi něco jako kdyby někdo tvrdil, že fotografoval telefonem.

Přitom to ministr skutečně udělal. Odvážný i zoufalý člověk. Šlápl na kuří oko homosexuálům, přesněji těm, kteří na tomto tématu vydělávají politické body. Hodil výzvu ideologickému systému, který je nazýván evropské hodnoty.

Až dosud uchazeči o získání úřednického místa museli vyplňovat kolonky v dotaznících „Rodič číslo 1“ a „Rodič číslo 2“. Žádní otcové a matky, protože nyní mohou být rodiči dva strýčkové nebo dvě tety. O dědečcích a babičkách není nic slyšet, ale asi by to byli rodiči rodičů číslo 1 a číslo 2.

Takto sebrat a překroutit práci  celé armády politických technologů, kteří přesvědčili osvícený Západ, že zejména tolerance (trpělivost) je základem mírového soužití všech lidí na planetě! Není důležité, že pojmy úcta, delikátnost a zdvořilost plnily po věky svou brzdící úlohu, aby lidská společnost neztratila lidskost.

Salvini přislíbil, že využije všechny své pravomoci, aby ochránil „skutečnou rodinu založenou na svazku muže a ženy“. V dnešní době je takový postup něco jako pevné stanovisko Giordana Bruna.

Nyní je pojem genderové identity považován za synonymum sexuální příslušnosti. Málokdo registruje tuto hloupou záměnu pojmů. Přitom je v tom odlišnost. Genderovou příslušnost si člověk sám volí, (to je to, za co se považuje) pohlaví je medicínský pojem. Ale pro výchovu poslušných není potřeba rozlišovat takové jemnosti. Je to určeno lidem, kteří podchytili nový směr k získání úspěchu a svoji homosexualitu třímají jako korouhev a často je předstíraná. Je to živá představa, HYIP (vysoce výnosná investice), styl.

Je možné být tupý, hrubý, úplný lump, ale dotknout se takového člověka je považováno za netolerantnost a rozpor s vnucenou ideologickou chimérou. Postupně se zavřela ústa odborníkům, kteří určili rasy. Potom přišla na řadu sexualita. Ideologii nacpali do škol. Dokonce i neorientované děti začaly udávat kantory, kteří se odvážili nazvat je chlapcem nebo děvčátkem. Vzpírají se prakticky všichni, pokud zpozorují netolerantní a politicky nekorektní jednání svých spoluobčanů. Tímto způsobem je jednoduché odstranit svého politického protivníka nebo konkurenta, zničit jeho reputaci. Jasným příkladem jsou případy nátlaku v USA.

Dá se předpokládat, že i když se učitel bude snažit odhadnout genderovou identitu žáka i pro případ nedávno přijatého třetího pohlaví a osob samotných sebe považujících za bezpohlavní, stejně riskuje, že se při současné tvořivosti, lépe řečeno kreativitě, zmýlí. Možná by lidé, kteří přemohli anatomii, mohli používat univerzální slovo „soudruh“.

Byly doby, kdy ještě neexistovala tolerantnost v dnešní podobě, a přece se k sobě lidé chovali slušně. Například filmy, jejichž hlavními hrdiny byly homosexuálové, přijímali většinou s dobromyslným humorem. Ani dnes takové jiné lidi většina společnosti neodsuzuje, pokud se  nenadřazují nad obyčejné členy společnosti, kteří ještě nezapomněli, kde se berou děti.  Dnes se spíše lidé, kteří dávají přednost tradičním sexuálním svazkům, za tuto přirozenost omlouvají.

Málokdo si dříve dokázal představit, že se v tak veskrze katolické zemi bude rozhodnutí vicepremiéra k ochraně tradiční rodiny jevit jako hrdinský občanský čin, výzva, prakticky drzost vůči novým pořádkům. Sám se divím, že dosud nepřejmenovali papeže (pozn.: Rusky  Па́па Ри́мский ) na Rodiče číslo 1.

Pokud si pamatuji, mají muži v Evropské unii právo rodit. Je s podivem, že se zatím nikdo podle této vynikající vymoženosti globální tolerance nezařídil. O Mattea Salviniho je skutečně třeba se bát. V době, kdy je možno užívat Highly Likely (vysoce pravděpodobné, ale bez důkazu) jej nemusejí ani pohnat k soudu, ale přímo na plac do rukou genderové inkvizice.

Převzato z Pravda.ru

***

Mohou být ostré úhly u Kaspického moře?

Andrej Uvarov

14. srpna 2018

Je důležité upevnit jednotu států okolo Kaspiku a zachovat důvěru.

Podepsání Konvence o právním statusu Kaspiku je událost bez přehánění grandiózní. Představuje přes 20 let práce, diskusí a konfliktů – od roku 1996. Z iniciativy Turkmenistánu byla svolána první kaspická schůzka na nejvyšší úrovni, po níž pokračovala jednání na schůzkách v Teheránu, Baku a Astrachani. Až nyní se pod konečný dokument podepsali prezidenti všech pěti přikaspických států. Konvenci překřtili na Ústavu Kaspiku a ohodnotili ji jako „pečlivě prověřený text, odrážející rovnováhu zájmů všech účastníků“. Putin dokument charakterizoval slovy: „Moderní a vyvážená mezinárodní dohoda.“

Důležitá není jen základní Konvence, velice aktuální je také balík smluv o předcházení incidentů, o obchodně-ekonomické spolupráci v oblasti boje s terorismem, o spolupráci v boji s organizovaným zločinem, o vzájemném vztahu pohraničních úřadů a ohlášení prvního Kaspického ekonomického fóra. Byl také vytvořen mechanismus stálých pětistranných konzultací ministerstev zahraničí zemí prostřednictvím stálých zplnomocněných představitelů.

Podle odborníků jsou hlavními přednostmi podepsaných dokumentů:

  • Kaspické moře je určeno jako vnitrozemská vodní plocha „obklopená suchozemským okolím“, nemá přístup ke světovému oceánu, což vylučuje aplikovat na ni mezinárodní námořní konvence;
  • je určeno společné využíván hlavní plochy vodního povrchu a jsou určeny zóny teritoriálních vod, nepřekračující šířku 15 námořních mil;
  • Kaspik je prohlášen „zónou míru“, kde je vyloučena přítomnost ozbrojených sil států mimo region.

V souvislisti s posledním bodem se bouřlivě posuzovalo oznámení Kazachstánu učiněné ještě před summitem, že poskytnutí kazašských přístavů Aktau a Kuryk k přepravě neletálních nákladů USA do Afghánistánu neznamená „vytvoření vojenských základen“.

Pasáž o nepřípustnosti vojenských základen mimoregionálních států je tím, co nejvíc pobuřuje Washington i Brusel. Berou v úvahu spolupráci vojenských námořních sil Ruska a Íránu a úspěšné útoky kaspického loďstva na pozice IS v Sýrii. Je možno očekávat následný silný nátlak Washingtonu na signatáře Konvence, především Astanu, Baku a Ašchabád, které se staly účastníky přeskupení sil v důležité geopolitickém oblasti. Nepochybně i v Číně promýšlejí svůj vztah ke kaspické pětce s ohledem na projekt „Jeden pás – jedna cesta“, a také v Indii, která má zájem na výstavbě plynovodu TAPI. I v EU nejednou hovořili o možnosti získat plyn z Turkmenistánu v náhradu za ruský.

K nátlaku budou využívány nejen skupiny odpůrců EAES v Kazachstánu, ale i dosud neodsouhlasené body, ač z Kazachstánu přichází optimistické stanovisko, že se jedná jen o technické otázky.

O co se jedná. V Konvenci není jasně určené „spravedlivé rozdělení“ práva na zdroje a není určen mechanismus rozdělení mořského dna. Dosavadní řešení této citlivé otázky (se zahrnutím ložisek plynu a ropy a rybolovných areálů) se realizuje dohodou sousedních i protilehlých států podle obecně přijatých principů a právních norem. K tomu se dosud vyjadřuje Írán tísněný novými sankcemi USA a možným nátlakem Washingtonu na Baku a Ašchabád. Prezident Rúhání naléhá, aby jednání pokračovala až do konečného rozhraničení kaspického dna.

Rybolovné zóny jsou vyřešeny, zóna pro lov je stanovena na 10 námořních mil přilehlých k teritoriálním vodám. Spory mimo tuto zónu vyřešeny nejsou.

Sporný je také transportně – logistický systém, jehož rozvoj všichni vítají. Prezident Putin říká, že Rusko podporuje „Projekt mezinárodního koridoru Sever – jih“, který umožňuje oproti dnešku dva a půl krát rychleji dodávat náklady; každoročně až 25 milionů tun z evropských zemí na Blízký a Střední východ přes Írán a do Jižní Asie. Moskva bude kvůli tomu budovat hluboký přístav Kaspijsk a modernizovat kaspické komunikace a infrastrukturu. Avšak Kazachstán, Ázerbájdžán a Turkmenistán více zajímají projekty Východ – Západ. Alijev a Berdymuhamedov upozornili na zvláštní roli přístavů Baku a Turkmenbaši a Nazarbajev ohlásil spuštění multimodálního rozbočovače přístavu Kuryk: „Postavili jsme železnici kolem celého Kazachstánu a šest automobilových přechodů, z nichž dva jsou na hranici s Čínou. Vybudovali jsme logistický terminál v přístavu Lien-Jün-kang v Pacifiku a protáhli dálnici celým územím naší země.“ Takže existuje alternativa tranzitní trasy přes území RF.

Dalším problémem je pokládka kabelů a vybudování potrubí. Alespoň dva sousední státy, Ázerbájdžán a Turkmenistán, mohou schválit rozdělení nebo vzájemné projekty ohledně projektu Transkaspického plynovodu. Nyní je potřeba ještě pětistranné ekologické hodnocení a schválení (případně zákaz) budování. Schválen musí být také kazašsko-ruský projekt plavebního kanálu Eurasia od Kaspiku do Černého moře.

USA pravděpodobně brzy zahájí přepravu nákladů přes Kaspik do Afghánistánu. Hodnota amerických „záruk bezpečnosti“ je známá. Při takových akcích jsou možné provokace a špionáž. Kontrola Američanů bude ležet na bedrech Íránu a Ruska.

Základem normální existence systému kaspické pětky je podle Putina to, že „dohoda bude významně upevňovat systém míry důvěry v regionu“. Zde skutečně platí úsloví „Důvěřuj, ale prověřuj!“

K uchování důvěry se země dohodly na dokončení a podepsání šesti nových smluv: o spolupráci v námořní dopravě; o boji s nezákonným lovem ryb a pytláctvím; o dohodnutých opatřeních k důvěře v oblasti vojenské činnosti na moři a tří protokolů o spolupráci v bezpečnosti. Je přislíbeno podepsat je již na příštím summitu. Tam se také vyjasní jak pevná je jednota a jak trvalá důvěra.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře