Rusko přeformátuje Ukrajinu prostřednictvím Číny

Ljubov Stěpušova

17. srpna 2018

Čína láká Ukrajinu do „dluhové pasti“, honí své vlastní cíle, ale Rusko z toho může získat politický užitek. Jenže je zde jedno „ale“. Dokáže Washington přimět Kyjev, aby odmítl spolupráci s Pekingem? Čína vykupuje ukrajinské vojenské technologie.

Ukrajina zradila USA, neboť dodala Pekingu přibližně 20 motorů pro cvičná letadla. Specialista Mezinárodního strategického a hodnotícího centra  Rick Fischer prohlásil, že USA musí donutit Ukrajinu k odmítnutí spolupráce s Čínou, protože Čína by tak mohla přijít k vyrobení vlastních raketových motorů. Je to ale tak snadné?

Spolupráce Ukrajiny a Číny ve vojenských technologiích není nová. Loni byl velký skandál, když ukrajinská konstrukční kancelář předala raketové technologie „Južnoje“ Severní Koreji, která je pod přísnými sankcemi OSN. Kyjev to nejprve popřel s tím, že takové technologie nemá, ale potom přiznal, že se tam mohly dostat přes Čínu.

Ukrajina nemá na placení půjček 10 až 12 miliard dolarů ročně. Získat úvěr navíc Západ nedovolí kvůli neplnění závazků, a proto se ukrajinský establishment rozhodl dát něco Číně, aby bylo možno splatit půjčku a získat další. Peking nebyl proti, v dluhových pastech se vyzná.

Čína nabízí peníze insolventním dlužníkům a přidává svá inženýrská řešení, zařízení a pracovní sílu a nabízí aktiva. Takto například ve Srí Lance koupila strategický přístav Hambantota za její dluhy. Stejně tak získala v Kyrgyzii zařízení těžebního průmyslu, v Džibuti vojenskou základnu, v Pákistánu přístav Gvádár (v nájmu na 43 let) a v Tádžikistánu doly. O mnoha obchodech v dalších zemích se nemluví.

Letos koncem března činil kyrgyzský státní dluh u Číny 1 miliardu  709 milionů dolarů, během deseti let se zvýšil dvěstěkrát. Biškek dostal od Číny úvěr 368 miliard dolarů na modernizaci tepelné elektrárny pro hlavní město, musí vrátit jednu a půl miliardy a není vyloučeno, že elektrárna bude místo splacení dluhu předána Číně do vlastnictví (nebo dlouhodobého pronájmu). Za úvěr dostala Čína ještě navíc právo na práce na zlatonosném ložisku  Horní Kumarg.

V roce 2016 byly v Kazachstánu rozsáhlé protesty proti zákonu o prodeji půdy cizincům. Hlavním příjemcem mohla být Čína, ale dosud není. Stejné protesty překazily prodej půdy ve Vietnamu. Takovýto zákon se pokouší protlačit v Radě Porošenko. Je nepochybné, že hlavním uchazečem o ukrajinskou černozem bude Čína.

Co odevzdá Ukrajina Číně

Na Ukrajině byla 24. července zahájena privatizace aktiv státního i komunálního vlastnictví o hodnotě až 250 milionů hřiven. Mezi nimi je potravinovo-obilní korporace Ukrajiny, o kterou má za dluh 1 a půl milionu dolarů zájem Čína. Čína velmi miluje přístavy. Na Ukrajině jsou přístavní kapacity Oděsy a Nikolajeva, elevátory, továrny na krmiva a mlýny. To je základním bohatstvím „obilnice světa“. Prodej je zatím odložen, Peking se o něj nebojí, získal již kontrakt na ukrajinskou banku pro rekonstrukci a rozvoj.

Čína může zprivatizovat i akciovou společnost Ukrajinské železnice. Není náhoda, že Jaceňjuk vyslal do Číny vlak přes Kazachstán. Ten do Číny nedojel, nebyli zájemci o jeho pronájem. Čínské společnosti mají zájem koupit za dluhy ukrajinské závody a energetické objekty. Má být poskytnuto 250 milionů dolarů na modernizaci podniku Motor Sič a deset tepelných elektráren na sluneční baterie již bylo za dluhy koupeno.

Putin umí čekat

Pokud budou čínské společnosti a banky vlastníky ukrajinských strategických objektů, bude Rusko mnohem snadněji dojednávat s Ukrajinou, což umožní s Čínou společné geopolitické vzdorování USA. Pochopili to už i někteří Američané a obvinili Ukrajince ze zrady. Je to samozřejmě dlouhodobá perspektiva, ale Vladimir Putin umí čekat.

Převzato z Pravda.ru

***

Naléhavý úkol panující vlády – srazit a atomizovat lid

Valerij Mironěnko

20. srpna 2018

Důležitý mechanismus, jak přivést společnost do bezmocného stavu, je atomizovat ji. Znamená to narušit sociální spojení a změnit mohutný kolektiv národního organismu na ubohé stádo individualistů.

Proces začal už za Sovětského svazu, když sovětské elity definitivně uchopily vládu a začaly přemýšlet nad jejím zpeněžením. Nevyhovovala jim úroveň života, kterou mohl zajistit socialismus. Vždyť jen obyčejná buržoasie v nejzaostalejších a divokých kapitalistických zemích si žila lépe než nejvyšší moc v zemích socialistických. Proto už tehdy začala příprava k pozvolné buržoazní kontrarevoluci.

Hlavní podmínky pro rozpad společnosti na atomy:

1. Formalizování a diskreditace společenských organizací na nízkém stupni. Místní stranické a komsomolské buňky, odbory a další byly zbaveny důležitých praktických funkcí. Jejich vedoucí museli být schvalováni z mnoha institucí, často se řídili jen příkazy shora. Občané nakonec ztratili schopnost sebeorganizování a nedokázali chápat cíle ani úkoly.

2. Skrytá podpora zlodějin a podvodů. Beztrestný klam se stal normou života. Až dosud se lidé bojí rozmlouvat s neznámými, mohou to být na oko přátelsky vystupující šejdíři, profesionální podvodníci. Podvod nás obklopuje. Tím se dokonce zabývá vláda (nynější penzijní aféra je klasický příklad).

3. Legitimizace lži. Lidem se vnucuje myšlenka, že lež je přirozená a klamání je jedním ze zákonných nástrojů. Znamená to, že pokud tě oklamali, jsi si tím sám vinen a lhář jen využil tvoji slabost.

4. Vnucování ideologie zrádcovství a všeobecné bezmocnosti. Zrada se všude (TV, kino) předvádí jako něco přirozeného a všudypřítomného a pomoc a podpora okolí jako něco neobvyklého a nepřirozeného.

5. Překrucování historie, chápání historických událostí s masovou účastí lidu jako by to byly události v zájmu úzkých skupin, které jej jen cynicky využily ke svým kořistnickým zájmům.

Nakonec se lidé odnaučili důvěřovat jeden druhému. K tomu je demoralizovali a naučili zneužívat důvěru jiných bez výčitek svědomí. To omezuje veřejnou politickou aktivitu, tím spíše pak revoluční akčnost. To je také jednou z důležitých věcí při výchově k „naučené bezmocnosti“. Každý jednotlivec nemá významné možnosti, jen v kolektivu může dojít k politickým cílům. Jenže ideologie vládnoucí třídy neumožňuje lidem sdružit se v kolektivu. Lidé sehnou hlavy, vzdají se a hynou.

Existuje cesta ze současného morálního a politického bahna, ale následky atomizace přinášejí mnoho problémů. Je nezbytné nově vychovávat a převychovat mnoho přesvědčených parazitů a jejich obětí. Parazité považují za správné žít na úkor druhých a oběti zase vidí ve všech parazity, kteří je chtějí oklamat a okrást. Pro začátek je potřeba chápat třeba jen existenci a původ těchto škůdců.

Převzato z Publizist.ru

***

Vítězství Imrana Chána v Pákistánu – vážná rána pozicím USA a dobrá zpráva pro Rusko

Dmitrij Minin

22. srpna 2018

Pákistánští experti to nazvali „zlatou příležitostí“ pro Moskvu

Pákistán, jaderná mocnost s 208 miliony obyvatel, má po volbách. Po vítězství strany Hnutí za spravedlnost (PTI) dne 25 července se dne 17. srpna stal předsedou vlády Imran Chán. V inaugurační řeči vyslovil za hlavní úkol ekonomické obrození země, vymýcení korupce, prvořadý rozvoj vztahů se sousední Indií a s Čínou. K tomu je možno připočítat i Rusko, zazněly signály o prohloubení spolupráce.

Západ, především USA, jsou k novému pákistánskému premiérovi ostražití. Američtí stratégové neradi vidí  jeho orientaci na normalizování vztahů v trojúhelníku Dillí – Islámábád – Peking. Znamená to, že ztrácejí možnost hrát na dávném antagonismu v tomto citlivém regionu. Předpokládají také problémy ve využívání Pákistánu při činnosti západní koalice v Afghánistánu.

V samotném Pákistánu je zvolení Imrana Chána do čela státu opravdovou revolucí. Je to celkově druhá mírová a skutečně demokratická změna vlády v celé historii země. Volby prohrály dva klany a dvě strany, které dosud střídavě vládly a měly naprostou kontrolu v jejím politickém životě. Jsou to Pákistánská muslimská liga (z rodiny Šarifů) a Pákistánská lidová strana (rodina Bhúttové). První z nich, vedená Navázem Šarífem, bratrem kvůli korupci uvězněného bývalého premiéra uvedla, že jde o rozsáhlý podvod ve prospěch Chána. Strana se ale nakonec s porážkou smířila a přešla do opozice. Před novou vládou je nejen boj s korupcí, ale také čistka státního aparátu od nadvlády klanů. Imran Chán chce vybudovat nový Pákistán.

Chán není jen kultovní osobou. Roky byl kapitánem a hvězdou národního týmu kriketu. Je charismatický a vzdělaný, absolvent Oxfordu se specializací politika, ekonomika a filozofie. Mohl zvítězit i dříve, ale stranický spolek měl dosud dost prostředků k jeho zastavení. Imran Chán je v podstatě první člověk v čele Pákistánu, který je schopen dosáhnout usmíření s Indií.

V posledních letech je Pákistán vážným problémem pro Bílý dům. Podle Trumpa dostal za posledních 15 let od USA 33 miliard dolarů a nesplatil to ničím, „kromě lží a podvodů“. Nakonec USA skončily s tradiční vojenskou pomocí Pákistánu ve výši 2 miliard dolarů ročně, protože země „nebojuje s terorismem“, čti: zakazuje americkým dronům létat nad svým územím.

Podle Financial Times může být výsledkem amerického nátlaku jen přeorientování zahraniční politiky na Rusko a Čínu. Čína plánuje utratit v Pákistánu 55 miliard dolarů na infrastrukturu pro síť obchodních cest po celém světě. Pro Pákistán to bude přínosnější než za 15 let získaných 33 miliard dolarů. Američané si mysleli, že vyzbrojí spojence, ale nevyšlo jim to.

Podle pákistánských odborníků jsou rostoucí třenice mezi Pákistánem a USA „zlatou příležitostí“ pro Rusko. Hlavní překážku této skutečnosti vidí na straně Moskvy, která nemusí mít z různých důvodů ekonomických zájem. Přesto se mezi oběma státy rozvíjí strategický dialog. Byla podepsána dohoda o vojenské spolupráci, mají být dodány vrtulníky a mají být cvičeni důstojníci. V zemi začalo vysílat rádio v ruštině. Země je už zapojena do činnosti ŠOS a v čele s Chánem se může začlenit i do BRICS.

Američané obracejí pozornost na to, že mnohem dříve než USA blahopřálo vítězi Rusko a ruský velvyslanec blahopřál osobně, když navštívil pákistánského premiéra v jeho štábu. Prvním vysokým vojensko-strategickým kontaktem Chána bylo přijetí prvního náměstka ministra obrany Ruska generála Fomina. Podle NBC News se ve vztazích Ruska a Pákistánu začíná „velká strategická změna“, které bude vítězství Chána napomáhat.

Z mrtvého bodu (s přihlédnutím k obnovení blokády Íránu) může být posunut ohromný projekt vedení plynu z Íránu po mořském dnu do Pákistánu a Indie. Zvláštností je připojení Ruska k výstavbě plynovodu i to, že část íránských ložisek je ovládána ruskými společnostmi. Náklady na první etapu projektu mohou dosáhnout 5,7 miliard dolarů a objem přepravovaného plynu 33 miliard kubíků.

Ve světové diplomacii zaujalo Rusko velmi výhodné postavení „přátelství se všemi“. Daří se mu jako jediné z velkých mocností mít na Blízkém východě současně dobré vztahy s Íránem i Saúdskou Arábií, Izraelem i Palestinou a s mnohými jinými zatvrzelými vzájemnými odpůrci. Totéž je možno říci o Jižní Asii a Středním i Dálném východu. Má výborné vztahy s Dillí i s Pekingem a od nedávné doby se zlepšují vztahy s Islámabádem. Tak se může Rusko stát nenahraditelným prostředníkem v překonávání jejich historických antagonismů, jak o tom sní Imran Chán.

Převzato z Fondsk.ru

***

Privatizace války nebo banditské rozbíjení?

Dmitrij Sedov

23. srpna 2018

Je to rok od vyhlášení amerického prezidenta o „nové strategii“ v Afghánistánu, avšak ta se zásadně liší od jeho předvolebních slibů. V nich odsoudil avantýru svých prezidentských předchůdců, která stála miliony dolarů a volal po ukončení operace.  Jeho „nová strategie“ je velmi podobná strategii Bushe juniora. Podstatou je dosažení úplného vojenského vítězství nad Tálibánem (dosahují jej již 17 let). Nové je jen to, že Trump odmítl strategii „národního budování“ v Afghánistánu. Řekl: „Naše povinnosti nejsou neomezené a naše podpora není carte blanche. Afghánská vláda musí nést svou část vojenského, politického a ekonomického břemene.“ Ohledně odvelení amerických vojsk uvedl: „Rychlý odchod vytvoří vakuum, které ihned zaplní teroristé.“ Je to možno vysvětlit i tak, že američtí vojáci mají zůstat v Afghánistánu natrvalo.

McCain tuto strategii vychvaluje. V Afghánistánu zahynulo až dosud 2 440 amerických vojáků a 17 674 jich bylo zraněno. Trumpovi oponenti hned protestovali s tím, že když nebude omezen počet vojáků, nebude ani rozpis odchodu a Američané tam budou umírat bez jakékoliv odpovědnosti vlády.  Nyní je rok od vyhlášení „nové strategie“. Většina odborníků je přesvědčena, že se situace v Afghánistánu zhoršila. Tálibán ovládá velká území. Nedávno během slavnostního projevu afghánského prezidenta Ghaniho při příležitosti muslimského svátku Kurban Bajram ostřelovali Tálibové prezidentskou rezidenci raketami.

Jsou obavy, že situace donutí Trumpa, aby zvážil návrh Erica Princeho, zakladatele soukromé vojenské společnosti Blackwater o privatizaci afghánské války, to znamená náhradu regulérního vojenského kontingentu USA žoldnéři. Dobře informovaný Eric Prince (má vazbu na Trumpova zetě a jeho sestra je ministryní vzdělání USA) kritizuje „novou strategii“ a tvrdí, že poradci vykreslují Trumpovi situaci moc růžově s tím, že „mír je doslova za rohem“.

Privatizace války slibuje úsporu rozpočtových peněz. Podle plánu by mohlo být ušetřeno až 50 miliard dolarů. Počítá se s tím, že žoldnéřská struktura bude muset fungovat pod vedením speciálního vyslance pro Afghánistán, který bude v přímém kontaktu s prezidentem USA a bude zařizovat koordinaci s afghánskou vládou.

Zdá se, že změny v Afghánistánu dozrávají. V červnu byl do Kábulu vyslán Pompeo. Měl na místě objasnit situaci, zvýšit kontrolu toho, co se tam děje, a dvakrát týdně informovat amerického prezidenta. O příštích změnách hovoří i to, že Trump propustil z kabinetu odpůrce privatizace Tillersona a poradce pro národní bezpečnost McMastera. Oponentů je více a jejich argumenty nejsou nijak slabé.

Na kontě soukromých vojenských společností je nejeden velký skandál, při němž byly porušeny zákony cizích států i zákony války. Třeba v roce 2007 pálili členové Blackwateru na shluk civilistů v Bagdádu. Stálo to život 17 lidí a 18 jich bylo zraněno. V roce 2010 publikoval senátní výbor Kongresu USA pro ozbrojené síly dokument, podle něhož soukromé vojenské síly ArmorGroup platily polním velitelům afghánských ozbrojených skupin za ochranu letiště v provincii Herát. Část peněz dali místní vůdci přímo Tálibánu a ten za ně hned pořídil zbraně a munici.

Pokud jsou vojáci americké armády zapojeni do obchodu s drogami a do obchodu se zbraněmi, potom jejich výměna za osoby ze soukromých vojenských společností způsobí nový rozkvět této zločinecké činnosti. Afghánistán se nakonec stane hlavním světovým ohniskem obchodu s drogami, se zbraněmi i s lidmi a z války se stane válka kriminálních živlů. Pro vládu by soukromá válka měla velké plus, nenesla by odpovědnost za smrt žoldnéřů při plnění smluv. Je to šance zbavit se odpovědnosti a umýt si ruce.

Převzato z Fondsk.ru