Svět ruskýma očima 486

V Sýrii jsou nadšeni statečností Rusů

15. prosince 2018

V Sýrii probíhá válka s teroristy již sedm let. Když se objevilo nebezpečí obsazení země Islámským státem, vypadalo to, že Damašek nedokáže vzdorovat takové ohromné síle. Obětí IS se staly vesnice i města.

Zásadní zlom ve válce nastal, když se do věci zapojilo Rusko. Podobně jako byla sovětská vojska rozhodující v boji s „morem 20. století“ – hitlerovským fašismem, tak nyní ruská vojska zápasí s „morem 21. století“ – terorismem.

Syrští vojáci jsou nadšeni tím, jak se Rusové chovají v boji. Syrský voják Muhammad poskytl rozhovor vydání Arabi Today, v němž Rusku vřele poděkoval za podporu. Jeho poděkování bylo adresováno jak ruským vojenským poradcům, tak leteckým silám i těm, kteří vedou bitvu přímo na zemi. Sám Muhammad byl těžce raněn v provincii Dajr az Zaur a musel syrskou armádu opustit. Vrátil se do svého města Homsu. Řekl, že Sýrii pomáhá libanonský Hizballáh a Rusové. Podle něho bojovali Rusové tak, jako kdyby bránili svoji vlastní zemi. Podpořili prakticky všechny operace. Dokonce i když syrští vojáci dostali od svého velení rozkaz ustoupit, Rusové často v boji zůstávali.

O rozhovoru Muhammada informovalo i jedno z amerických online vydání – South Front. Někteří z komentujících zdravili jak syrského bojovníka, tak ruské vojáky a všechny, kteří zápasí s terorismem. Někteří pochopili, že IS byl stvořen za podpory Západu.

Zásah Ruska umožnil dosáhnout zlom v syrské válce. Podstatnou pomoc poskytli jak ruští vojáci, tak oddíly dobrovolníků, které v USA nesou název Russian Private Military Contractors.

Převzato z Topcor.ru

***

Milorad Dodik – poslední protinatovský vůdce na Balkáně

Alexej Toporov

17. prosince 2018

Dne 7. října zvítězil Milorad Dodik ve volbách do prezidia Bosny a Hercegoviny (BaH) a stane se prezidentem Republiky Srbské (RS), srbské části BaH. Pro Západ je nemilým partnerem. Zásluhou jeho postoje se země nepřipojila k protiruským sankcím. On dokázal vymanit svoji republiku z bídy. Mezinárodní pomoc šla především do sousední muslimsko-chorvatské federace. Ani západní investoři se do RS nehrnuli, pokoušeli se ji označovat za genocidní.

Jako odpověď zahájil Dodik boj za právo vést vlastní zahraniční politiku. V Sarajevu požadovali, aby s nimi byly veškeré kroky koordinovány. Tyto požadavky ignoroval a orientoval se na sblížení s Ruskem. Dnes připadá na Ruskou federaci 75 % zahraničního obchodního obratu. Průmysl paliv, včetně regionální rafinerie Brod, je prodán ruské Zarubežněfti. To Dodikovi neodpustili. Armáda RS byly opětovně podřízena Sarajevu, zakázali jí účastnit se tradiční přehlídky ke Dni Republiky Srbské. Rozhodnutím ústavního soudu BaH se snažili zakázat i samotný svátek, ale Dodik k tomu zorganizoval referendum, v němž velká většina obyvatel RS žádala zachování svátku.

Do voleb do prezidia BaH šel Dodik se slibem domoci se neutrálního postavení země a skončit s koloniální závislostí  BaH: jako důsledek Daytonských dohod z roku 1995 sídlí v zemi Vysoký představitel OSN s dalekosáhlými pravomocemi. Tento člověk (dnes je to rakouský diplomat slovinského původu Valentin Inzko) má právo hýbat s úředníky, včetně prezidenta, rušit zákony a anulovat výsledky voleb. Podle balkánských médií poskytly západní tajné služby 32 milionů dolarů na zorganizování majdanu v Banja Luce. Majdan byl, ale Dodik zvítězil. Porazil předního představitele srbské komunity Mladena Ivaniče, aktivistu Srbské demokratické strany, hájícího „evropskou volbu“.

V podstatě se Dodik postavil do cesty západním plánům konečného zapojení všech balkánských zemí do NATO. Členství BaH v alianci je plánováno. Srbsko je již téměř zeměmi NATO obklíčené. Černá Hora je členem, Makedonie je v plánu a obklíčené Srbsko stále vzdoruje v kosovské otázce. Generální tajemník NATO Stoltenberg se na BaH obrátil s tím, že je zemí kráčející cestou euroatlantické integrace a je schopná přinést svůj vklad do operací NATO.

Dodik odpověděl, že jako člen prezidia nedopustí vstup země do bloku NATO, neboť jej k tomu zplnomocnilo národní shromáždění RS, jejíž zájmy zastupuje v prezidiu BaH. Zároveň upozornil, že hodlá objasnit zákonnost privatizace bosenských podniků, z níž má podle jeho mínění přínos Západ a ne Bosna.

Ihned po zahájení práce ve funkci hlavy prezidia někdo z německého telefonního čísla Dodikovi i členům jeho aparátu opakovaně vyhrožoval. Proto oznámil, že nedůvěřuje sarajevským zpravodajským službám, které se „dávno změnily na osobní gardu Bakira Izetbegoviče (syn ideologa bosenského separatismu Aliji Izetbegoviče, vůdce muslimské komunity). Svoji bezpečnost svěří jen policii RS. Nato sarajevská vláda nepustila bosensko-srbskou policii do budovy prezidia. Dodik proto pohrozil, že bude pracovat výhradně v srbském Východním Sarajevu. Bosenská vláda se náhle vzpamatovala a uvedla, že ten, kdo telefonicky vyhrožoval, byl už nalezen. Další incident byl s vlajkou RS, kterou Dodik nařídil vyvěsit v sále prezidia. Přes noc zmizela. Dodik k tomu řekl: „V Sarajevu kraluje jako dříve protisrbská hysterie. Ale tam, kde já pracuji, bude vždy vlajka RS, protože RS je stejná část BaH jako muslimsko-chorvatská federace, jejíž vlajka zde visí stále.“ Dodik bude v čele prezidia 8 měsíců a potom na jeho místo přijdou zástupci muslimské a chorvatské komunity.

Milorad se odmítl setkat s rakouským velvyslancem Pamerem a Vídni oznámil, že velvyslanec vykládá o jeho zemi výhradně protisrbsky. Svoji první zahraniční návštěvu učinil v Srbsku. Tam projevil velkou lítost nad tím, že jsou bosenští Srbové nuceni žít odděleně od Srbska. Promluvil o plánech prodloužit stavbu dopravní tepny, která spojí Srbsko s chorvatským Splitem, zásluhou čehož bude mít Bělehrad prostřednictvím cesty přístup ke Středozemnímu moři, o který ho předtím Západ připravil. Také hovořil o spolupráci s Ruskem, konkrétně o výstavbě kaskády hydroelektráren na řece Vrbas.

Dodik je statečný. Tvrdošíjný. Zásadový. Vede těžkou, možno říci nebezpečnou hru, protože má mocného protivníka. Následující měsíce budou v jeho životě hodně těžké.

Převzato z Fondsk.ru

***

Odchod ze Sýrie

Anton Lavrov

20. prosince 2018

Zdálo by se, že ohlášený odchod vojsk USA ze Sýrie nepovede k podstatné změně vojenské rovnováhy. Kontingent několika tisíc členů speciálních složek, Sil speciálních operací, odstřelovačů a námořní pěchoty, legislativních a zpravodajských oddílů a leteckého personálu se už rok neúčastní důležitých bojových akcí proti Islámskému státu.

Teroristé ztratili pod společným náporem syrské armády a kurdsko-arabské koalice podporované Spojenými státy téměř veškeré své území a zdroje. Samozřejmě zcela zničeni ještě nejsou. Různé oddíly o počtu desítek až stovek osob pokračují v odboji v těžko dostupných místech Sýrie. Na posledních kouscích území se ještě bojuje i v úrodném údolí Eufratu. Očekává se ještě dlouholetý boj s teroristickým podzemím.

Skutečným cílem další přítomnosti amerických vojáků v Syrské arabské republice není boj s teroristy, ale role živého štítu pro přátelské pozemní síly. Letos na jaře se vojska USA a Francie dokonce vysunula na linii oddělující tureckou zónu okupace a kurdské území. To zabránilo útoku Turecka a jím kontrolovaných oddílů opozice na Manbídž. Pod záminkou „ochrany svého personálu na zemi“ USA několikrát zabránily svými nálety útokům vládních sil na Kurdy a „novou syrskou armádu“. Až takový štít skončí, nastanou v Sýrii důležité změny.

Největší změny se očekávají na kurdském území. Syrské demokratické síly (SDS), koalice kurdských a arabských oddílů, nadále kontrolují asi třetinu země na severovýchodě Sýrie. Pro boj s IS dostaly v posledních letech velké množství vojenské pomoci od USA. Šlo o minomety, protitankové řízené střely, stovky lehkých vozidel a obrněnců i munici. To všechno není nic platné proti soustředěnému útoku Turecka. To oznámilo úmysl brzy proti syrským Kurdům použít desítky tisíc svých vojáků a kanónenfutru z podřízených oddílů bojovníků.

Kurdové i Arabové za Eufratem budou mít opět problém ve volbě budoucnosti. Loni zabránilo vměšování USA jejich sblížení s vládou. Bez přímé podpory USA budou osamoceni proti Turecku i vládním silám. Přináší to naději, že si zvolí politické urovnání s vládou země a tím obnovu teritoriální celistvosti Sýrie. Alternativou je nový konflikt s Tureckem a rozšíření jeho zóny okupace. Ještě ve složitější situaci budou poslední trosky nové syrské armády, jež se zakopaly u pohraničního přechodu Al-Tanf. V poušti se tato enkláva drží jen s přímou pomocí USA. Ty loni dvakrát zaútočily na postupující spojenecké síly a tuto agresi odůvodňovaly potřebou ochránit tam přítomné Američany. Bez takové podpory by byl osud enklávy rychle vyřešen.

Odchod USA ze Sýrie se neprojeví v Idlíbu. Jejich kontakty s vytvořeným klubkem umírněných i ne příliš umírněných islamistů jsou dávno zpřetrhány. Moc velký vliv nemá v provincii ani Turecko. Dříve či později bude tento vřed likvidován vojenskou operací.

Oznámený odchod USA ze Sýrie byl překvapením pro spojence. Jsou tam i menší kontingenty speciálních sil z Anglie a Francie, jde o několik stovek vojáků a nemají velký vliv. Tyto země dosud neoznámily odchod za Američany. Stejně tam bez podpory svého silného spojence nic nemohou znamenat. Odejde-li, dlouho se neudrží.

Pochopitelně by úplný odchod vojsk USA vedl k vážným změnám. Jenže Trump o odchodu nevykládá poprvé. Všechny předchozí snahy o odchod úspěšně zasekli jeho političtí i vojenští odpůrci. Nyní oznámený termín odchodu sto dní je pro dvoutisícový kontingent nadsazený. Je v tom snaha Pentagonu co nejvíce oddálit realizaci záměru a začátek útoku Turecka. Je docela možné, že se jim podařilo umluvit svého nejvyššího velitele k zachování přítomnosti alespoň malého počtu Sil speciálních operací s výmluvou na potřebu bojovat s IS. K sabotáži prezidentova plánu jim pomůže jakékoliv zostření situace v zemi, nebo větší protiúder nějaké teroristické skupiny.

Ale i v případě úplného odvelení vojsk USA ze Sýrie zůstane možnost ovlivňovat situaci v zemi a v regionu. Mají pro to veškeré silové i politické nástroje. Pokračují letecké útoky i útoky bezpilotníků z mnoha základen v Kataru, Turecku a Iráku.

Převzato z Iz.ru

Přejít do diskuze k článku 4 komentáře