Volání k USA nepřineslo výsledky: Proč v Polsku ohlásili zastavení projektu Severního proudu 2 za nemožné

Roman Šimajev, Anastasija Rumjanceva

26. ledna 2019

Polský ministerský předseda Mazowiecki řekl, že zastavit realizaci Severního proudu 2 (dále jen SP-2) bude sotva možné. Varšava měla v úmyslu přesvědčit další země, aby se proti projektu postavily. Podle odborníků měl Mazowiecki na zřeteli USA, ale Washington asi volání Varšavy neslyšel. Bílý dům zřejmě nemá moc chuti pouštět se do konfliktu s Německem, které SP-2 podporuje. V rozhovoru pro polské Interia Mazowiecki řekl: „Víme, že toto (výstavba plynovodu) odporuje evropským pravidlům. Víme také, že to odporuje zárukám bezpečnosti pro region, včetně Ukrajiny a Polska. Je to sobecký projekt.“ Ještě před ním se vyjádřil ministr zahraničí Polska, že SP-2 bourá efekt protiruských sankcí a může připravit Ukrajinu o zisk a o záruky před údajnou agresí Moskvy.

Koncem roku 2018 podepsala polská státní společnost PGNiG dlouhodobé kontrakty s americkými firmami na dodávky amerického zkapalněného plynu. Po uzavření jedné z dohod ve Varšavě tvrdili, že prý bude americký zkapalněný plyn o 20 až 30 % levnější než přírodní plyn od Gazpromu. Ale konkrétní cifry ohledně hospodárnosti amerického plynu Polsko neuvedlo.

Kontrakt PGNiG s ruskou korporací na dodávku přírodního plynu skončí v roce 2022 a nebude prodloužen. Podle dohody bude Polsku dodáno až 10 miliard kubíků plynu. V roce 2018 byl dovoz zvýšen o 11,7 %.

Kritika nemá vliv na budování plynovodu

Odborník na národní energetickou bezpečnost Mitrachovič podtrhl: „Reálné možnosti k ovlivnění mají Američané, ale dosud volání k nim nemá žádný výsledek. Trumpova administrativa nezavedla žádné sankce. Je zřejmé, že Američané chápou, že zbytečný spor právě s Německem pro ně nebude užitečný.“ Řekl, že se realizace  projektu protáhne, ale kritici se s tím smířili. Dále uvedl: „Myslím, že Polsko bude dále mluvit o plynovodu jako o ilustraci toho, že si někteří partneři z EU nevedou správně, ale výhodnější obraz o sobě tím země nezíská.“

„Polsko o tom bude vykládat, i když už bude SP-2 spuštěn a bude pracovat. Je to jejich po desetiletí používaná strategie. Budou do nekonečna mluvit, že jsou proti, ale SP-2 se stejně realizuje.“ Podle analytika je podpis Polska pod energetickou smlouvou s USA „projevem úcty ke svému hlavnímu spojenci“.

Berlín se soustavně potýká s kritikou, hlavně od USA,  kvůli účasti národních společností na budování plynovodu. Právě v polovině ledna rozeslal americký velvyslanec Grenell německým obchodním podnikatelům varovné dopisy ohledně možných sankcí za účast v budování SP-2. Německá vláda to odsoudila. Ministr zahraničí Maas řekl, že „nikdo nezastaví“ realizaci projektu. Ministr hospodářství Altmayer uvedl, že „není správné dělat z SP-2 kluka na bití“.

Na podporu plynovodu nevystupují jen oficiální osobnosti, ale i běžní občané Německa. Podle průzkumu považuje za správné rozhodnutí stavět SP-2 73 % německých občanů.

Převzato z RT.com

***

Tečka v otázce Kuril

Anton Orlovskij

28. ledna 2019

Tokijský politolog James Brown vyzval Japonce, aby se smířili se ztrátou Kuril. I přes to, že jsou ostrovy součástí Ruska od roku 1945, neztratila část japonského obyvatelstva naději na vrácení „severních území“.

Poté co se japonský ministerský předseda Šinzó Abe vrátil bez nějakého výsledku z Moskvy, bylo jasné, že žádná území od Ruska nezískají. Brown je přesvědčen, že Japonci propásli možnost „vrátit“ Kurily v devadesátých letech minulého století a na počátku nového století, když podle něho bylo ruské hospodářství v krizi a Tokio mělo možnost získat ostrovy výměnou za bohatou ekonomickou pomoc. Avšak Japonci to propásli.

Washington dlouho blokoval možnost mírových jednání mezi Ruskem a Japonskem. Až po nástupu prezidenta USA Trumpa dostal Abe prostor pro manévrování.

Abe dlouho ustupoval: Byl ochoten k bohaté kompenzaci, zřekl se dvou ostrovů, přislíbil nepustit na Kurily americké vojsko. Bez úspěchu. Putin řekl: „Medvěd se své tajgy nevzdá.“

Je čas, aby Japonci pochopili, že spolupráce s Ruskem slibuje stále větší výhody než vlastnictví ostrovů. USA se budou postupně zbavovat svých kolonií a chce-li v této turbulentní době Japonsko přežít, musí se zaštítit podporou silných. Spolupráce s Moskvou ve sféře ekonomiky, politiky a bezpečnosti umožní Japonsku rozvíjet se a upevňovat svoji svrchovanost.

Převzato z Rusvesna.su

***

Vychytralý tah Maďarska: Rusko se opět přátelí s dřívějšími nepřáteli?

Alexandr Neukropnyj

29. ledna 2019

Co si dovolilo Maďarsko. Prezident Orbán odpověděl na poslední požadavek Spojených států na „maximální tvrdost“ k Rusku a Číně tak, že neuvažuje takto jednat. Zatím není zpoza oceánu reakce na takové odvážné řeči známa. Rusko zajímá jiná věc, a to nakolik je Budapešť k Moskvě upřímná. Je to skutečně přání budovat vzájemné partnerství, anebo jen „vypočítavé přátelství“?

Orbán mluvil o tom, že pro svoji zemi vidí nejlepší cestu neutralitu a jako vzor uvedl sousední Rakousko. Budapešť podle něho nemá v úmyslu se jakkoliv hádat s NATO, naopak – hodlá co nejtěsněji „spolupracovat“. Avšak kazit v zájmu USA vztahy s těmi zeměmi, se kterými je pro ni životně důležité spolupracovat v ekonomice, považuje za nesmyslné. Čína vložila do všech oblastí maďarské infrastruktury IT technologií tolik prostředků, že by roztržka mohla přinést vážné problémy, a to nejen místnímu podnikání. Podobné je to v případě Ruska, až na to, že zde je hlavní podíl investic v energetice. Jaderná elektrárna Paks se modernizuje a dostavuje se za ruské peníze, úvěr je 12,5 milionů USD. (chyba ve zdrojovém článku – jedná se o 80 % z 12,5 mld. USD – pozn. edit.)

Odvaha maďarských vůdců vůči Americe se neomezuje jen na řeči. Ačkoliv byly 22. prosince 2014 uvaleny Amerikou sankce na státní společnost „Věrtolety Rossiji“, maďarské vládě to nijak nezabránilo uzavřít se společností v roce 2017 důležitou mezistátní dohodu. Jde o opravy a modernizaci útočných vrtulníků Mi-24P maďarského letectva na jednom ze závodů společnosti. Rusko své závazky plní a jeden z obnovených bojových strojů je již doma.

V této věci Washington i Brusel mlčí (alespoň dosud), jako by se nic nedělo. Jsou informace, že nějaké pletichy už byly. Pomlouvala Ukrajina, která má s Maďarskem napjaté vztahy bez vyhlídky na zlepšení. Kyjev jednal podle oblíbené šablony tramvajového kverulanta. Prý dělá Budapešť všechno pro to, aby maximálně zkomplikovala spolupráci s NATO. Klimkin si posteskl: Opravují vrtulníky u ruské společnosti, která je pod sankcemi.

Z Kyjeva nejednou zaznělo obvinění velké maďarské menšiny v Zakarpatí ze „separatismu“. Co z toho může povstat, je krásně vidět na příkladu Donbasu. Radikální nacionalisté tvrdí, že by Užhorodu nevadilo mít své ATO. Zatím je v popředí zájmu na Ukrajině volební kampaň, tak se toto téma nepřetřásá. Ale kdo ví, co bude dále. Rusko a Maďarsko mají na Ukrajině společný problém – jazykový útlak. Přitom Maďarům slouží ke cti, že mnohem rychleji a ostřeji než Moskva reagovali na diskriminační ukrajinské zákony.

Jenomže klamat se iluzemi o přátelství mezi Ruskem a Maďarskem není podložené. Stačí si připomenout už jen to, že letos 12. ledna umístila maďarská vláda na svých stránkách na facebooku výzvu … „ctít památku odvážných hrdinných vojáků, bojujících v roce 1943 za Maďarsko na Donu.“ Jedná se o bok po boku s wehrmachtem bojující dvěstětisícovou Druhou maďarskou armádu, kterou Dělnicko-rolnická rudá armáda rozbila při Ostrogožsko-Rossošanské ofenzívě v lednu 1943.

Nemůže k Rusům být bratrská láska u národa, jehož předci proti nim bojovali ve dvou světových válkách a mnoha menších válkách o třídy nižšího významu. Není také možno nebrat v úvahu, že v době konfliktu mezi Gruzií a Ruskem sesílal Orbán na adresu Moskvy „hromy a blesky“. Obviňoval ji z agrese a Evropu z potupného tolerování. Jeho rétorika (ne názory) se změnila poté, kdy Rusko po krizi v roce 2008 nenechalo padnout maďarskou ekonomiku na dno, což neučinily ani Brusel, ani Washington. Rovněž opakované snahy Sorose a jeho struktur o reformování vlády a státní politiky v Budapešti neposílily Orbánovu lásku k USA. Čili ke dnešnímu dni je přátelství s Ruskem pro Maďarsko výhodnější. Ovšem, co bude zítra?

Na druhou stranu je to možná lepší. Rusko by se mělo naučit spolupracovat s druhými zeměmi bez „velkých ideálů“, s čestným a čistým pragmatismem. Takoví partneři jsou jednoznačně spolehlivější než „bratrské národy“, schopné následně vrazit kudlu do zad.

Převzato z Topcor.ru

***

Namísto blokády Leningradu posuďte, paní, humánní kapitulaci Berlína ve čtyřicátém pátém

28. ledna 2019

Prezident Evropského informačního centra pro lidská práva v Rakousku Harry Murey komentoval skandální článek Silke Bigalkeové: Namísto blábolu o blokádě Leningradu, by měla německá novinářka uvažovat o „humánní kapitulaci Berlína“ v dubnu 1945.

Co se stalo. Před několika dny uveřejnila Bigalkeová v Süddeutsche  Zeitung článek s názvem „Moskva zneužívá památku Leningradu“. Podle jejího názoru se 75. výročí konce blokády Leningradu oslavuje tak, „jako kdyby oběti blokády obětovali své životy kvůli vítězství ruského lidu“. Dále uvažuje o tom, že „ruští historici měli mnohem dříve zahájit spory ohledně toho, zda bylo obecně možno zabránit katastrofě, přičemž připomněla anketu TV kanálu Dožď, zda stálo za to nepouštět město nepřátelům obětováním tisíců životů“.

Harry Murey se táže: „Jakkoliv Bigalkeová uvažuje o humanitě a spravedlnosti, chtěl bych se jí otázat, nebylo-li by humánní ze strany německé vlády v Berlíně kapitulovat, aby se předešlo smrti stovek tisíců občanů Německa? Paní Bigalkeová, posuzujte místo blokády Leningradu humánní kapitulaci Berlína. Vás něco podobného nenapadlo? Nebo jsou takové projevy v Německu tabu?“

Ochránce lidských práv připomenul provolání válečného zločince Hitlera k vojákům wehrmachtu 14. dubna 1945: „Jestliže v následujících dnech a hodinách každý z nás splní svoji povinnost k vlasti, zastavíme a porazíme asijské hordy u bran Berlína. Tento úder jsme předvídali a postavili jsme proti němu frontu nevídané síly. Berlín zůstane německým.“

Murey pokračoval: „Jinak řečeno o žádné humanitě, milosrdenství k lidem německého hlavního města nebylo u nacistů řeči. Civilisty z Berlína Hitler prokazatelně neevakuoval do týlu a na rozdíl od Leningradu zde taková možnost byla. V hlavním městě Říše nakonec zahynulo během týdne 125 tisíc civilistů. Je to zajímavé téma, paní Bigalkeová? Nejspíš ne, protože téma neodpovídá jak osobním názorům Bigalkeové, tak i názorům značného procenta německých občanů.“

Podle mínění ruského senátora France Klinceviče je toto ten případ, kdy „je lepší mlčet, než mluvit, nebo psát. Nevím, čeho je v této kritice více, zda neznalosti historie, nebo to, že novinářce chybí citlivost, milosrdenství a soucit. Bez toho je lepší nebrat do ruky ve věci blokády a specifik, pero.“

Převzato z Eadaily.com

***

To je válka: z našeho národa chtějí udělat oběť

Andrej Stěpnoj

31. ledna 2019

V předvečer 75. výročí osvobození Leningradu z fašistické blokády se rozhodla řada zahraničních medií a samozřejmě i domácí liberálové, objasnit nám, jak správně a jak nesprávně slavit taková památná data a hlavně jak provádět akce.

Na první pohled může být divné, že se najednou zvedla taková bouře spravedlivého rozhořčení. Samotní Němci byli natolik drzí, že poučovali Rusko ohledně vztahu k událostem Velké vlastenecké války. Ve skutečnosti nejde o  nic nového a není to najednou. Všechny tyto demagogické hysterie, duši drásající řeči v Bundestagu o zemřelých vojácích wehrmachtu v zajetí, sprosté lži o Nesmrtelném pluku, vkládané do sítě a snahy srovnávat Sovětský svaz s hitlerovským Německem – to není příčina, ale následek.

Mají-li se stručně vysvětlit myšlenky informační války proti naší historické paměti, v mnohém se omezují na jedno: „Vy vnímáte Velké Vítězství jako potomci vítězů, chráníte paměť o vítězích, ale musíte na ně vzpomínat jako na oběti.“

Tento rozdíl je podstatný: S národem, který má psychologii oběti, je lehčí „se domluvit“. Oběti je možno vnutit libovolné podmínky, libovolné hodnoty, libovolnou morálku. Oběť nestanovuje svá pravidla hry – přijímá cizí, je bezzubá a poddajná a může se vám podařit ji přesvědčit, že je „sama vinna“. Potom se bude do nekonečna stydět, žádat o odpuštění a kát se.

Jak možno uvěřit, že někdo nazve pokornou, mlčenlivou obětí národ, který v této válce zvítězil? Obyvatelé hladovějícího, nepřítelem ostřelovaného města, kteří se nepoddali a nedělali hladové vzpoury, s nimiž počítali fašisti, stáli u strojů a pracovali pro vítězství. Někdo nám to chce vzít, my máme věřit, že to nebyl hrdinský čin!

Žádní „krvaví čekisté“, žádné trestné oddíly a podobné věci, o kterých vykládají různí liberálové, neodradí lid od boje za svůj život a za svobodu, pokud si jej sám přeje. Naši otcové a dědové to udělali a do historie země vstoupili jako osvoboditelé – proto označujeme vítězství Vítězstvím svobody nad  fašistickým otroctvím, nad smrtí hladem a útrapami. Proto nemůžeme v informační válce za naši historickou paměť odevzdat ani píď země a čím více uplyne let, tím pevnější musí být náš postoj a tím tvrději se musíme postavit proti zaměňování pojmu Den Vítězství jakýmsi „dnem smíření“.

Co udělá taková záměna pojmů je vidět na příkladu Ukrajiny. Pro tento stát už neexistuje Vítězství, neexistuje hrdinný čin Mladé gardy, není partyzán Kovpak, není letecké eso druhé světové války Kožedub, nejsou obránci Kyjeva a Oděsy. Pro ně existují „oběti sovětské okupace“ a současní hrdinové pro ně jsou bandité, sadisté a vrazi, souhrnně nazývaní banderovci. Podle své otevřené kanibalské rétoriky to nejsou úplní fašisté. Nadále je vnucována bajka o banderismu jako o protifašistickém hnutí, bojujícím s hitlerismem, ale pokud se zapomenou, chválí „německý pořádek“.

Pochodňové průvody na počest jednotek SS v 21. století, to je, paní Bigalkeová, neúcta k památce milionů padlých v boji proti fašismu, to je obrození ohavných ideologií o národnostní a jazykové nadřazenosti a na druhou stranu méněcennosti, to vše na zadním dvorku Evropy. Vy a vaši mnozí kolegové o tom nechcete vědět.

Dny zasvěcené vyhnání fašistů z naší země Vojákem – Osvoboditelem, mezi které patří i Den Vítězství, bude pro nás „svátkem se slzami v očích“ budeme jej slavit a ctít památku padlých. Vy, paní Bigalkeová, si na tento den nečiňte nároky.

Převzato z Rusvesna.su