Svět ruskýma očima 459

Reklama


McFaul: Medveděv je můj hoch, třebaže je „defektní demokrat“

Alexandr Sitnikov

17. června 2018

McFaul se zabýval Ruskem a Eurasií v Radě národní bezpečnosti USA a od roku 2012 do roku 2014 byl velvyslancem USA v RF. Sám si pochvaluje, že žil v Moskvě, když se rozpadl Sovětský svaz a když se otevřela epocha dominování USA světu. Byl neustále žádán jakožto uznávaný specialista na Rusko. Na pád Sovětského svazu vzpomíná jako na vítězství svých hochů. Pyšní se, že pracoval v devadesátých letech na vytváření „demokratických institucí“ v Rusku. Vyhovovalo mu jelcinovské řízení, tuto dobu nazývá Annus mirabilis (roky zázraků). Po roce 1991 se „dobří hoši shromáždili kolem Jelcina, který se hodlal připojit k Západu“, přičemž Amerika musela ujít kus cesty, aby toho dosáhla. Obamova „perezagruzka“ a západní strategie ruské integrace začaly již před třiceti lety, když k vládě přišel Reagan.

McFaulovi „dobří hoši“ zapracovali špatně už ve volbách roku 1995 a svého amerického přítele šokovali. Výsledky voleb nebyly podle jeho přání, nejvíce hlasů dostali komunisté, Jelcinova strana něco málo přes 10 % hlasů a liberální Jabloko jen 10 %. Americký velvyslanec předpokládal, že by se nástupcem Jelcina mohl stát Němcov. Pro USA by to bylo ideální, vedlo by to k rozštěpení Ruska. Prvním krokem zde bylo protlačení Němcova na místo náměstka předsedy vlády RF.

Jenže v roce 1999 Pentagon bombardoval Srbsko, a americký chráněnec Němcov vystoupil na straně Západu. McFaul spojuje další změny v Kremlu právě s nálety na Bělehrad. V srpnu 1999 stanovil Jelcin Vladimira Putina svým premiérem, a to navzdory plánům ministerstva zahraničí.

Prezident Bush jr. se McFaula tázal, jak naložit s Moskvou. Ten navrhl integrovat Rusko na Západ prostřednictvím ruských liberálů. Pod jejich vlivem přijme ruská vláda americký zahraniční styl. O to víc, že „dobří hoši“ tehdy zaujímali mnohé klíčové funkce v RF a vládli ekonomikou země. Američané zřejmě dostali signály o kremelské pokoře, ale ruská reakce na teroristické útoky 11. září 2001 se Washingtonu nelíbila. Patrně čekali, že Putin pošle ruské vojáky do Afghánistánu, pochopitelně že pod komandem Američanů.

Moskva Americe ustupovala, ale trvala na svém: Konkrétně neuznala americký postoj ke Kosovu, vstoupila do Rady Rusko – NATO a poté nepodpořila válku v Iráku. Bush tehdy tyto Putinovy „vrtochy“ přičítal hře pro publikum. Nijak jej neznepokojovalo, že Rusko utrácí ropné dolary na upevnění své státnosti a armády.

Putin v roce 2007 v Mnichově na konferenci o bezpečnosti nečekaně Západu představil svůj pro Washington nepříjemný postoj. Bush byl v posledních měsících své prezidentské funkce překvapen, že nějaké takové Rusko si dovoluje jít v Jižní Osetii proti USA. Proto se Amerika rozhodla snížit kontakty ruských a amerických úředníků na minimum, aby nový prezident (byly volby) mohl začít vztahy s novým ruským prezidentem Medveděvem nad čistým stolem.

McFaul se účastnil Obamovy prezidentské kampaně v roce 2008 a po jeho vítězství byl jmenován do Rady národní bezpečnosti USA. Přitom Bushe ideologicky podporoval v jeho „demokratizaci“ silou. Začal „kolísat spolu s generální linií strany“ a dokonce se stal autorem „perezagruzky“ Tento nejlepší přítel dobrých ruských hochů byl podporován ministry zahraničí ve vládě Clintona i Obamy, ale za zády je nazýval „nikoliv realisty, ale liberálními institucionalisty“, podle kterých je demokracie evoluční proces.

Změna vlády v Rusku v roce 2008 byla v USA přijata s velkým uspokojením. McFaul předpokládal, že Medveděv je možná „defektní demokrat“, ale v dlouhodobé perspektivě jej bude možné postrčit tak, aby svoji zemi správně nasměroval (správně pro USA). Podle něho tento ruský prezident udělal v rámci „perezagruzky“ pro Západ mnoho dobrého. Za prvé Rusko poskytlo americkým vojákům v Afghánistánu důležitou materiálně-technickou pomoc.

Za druhé vystoupil Medveděv dne 5. června 2008 s iniciativou k rozpracování nové celoevropské dohody o bezpečnosti, v jejím rámci by ani jeden stát, ani jedna mezinárodní organizace neměly právo posilovat svoji bezpečnost na úkor jiných zemí či struktur. Forma správná, ale v podstatě nebezpečná dohoda, protože po jejím přijetí Washingtonem by měla Moskva svázané ruce například v otázce Krymu v roce 2014. Výměnou by byla fiktivní záruka Washingtonu neposilovat NATO (nejednou se ukázalo, jak to se zárukami USA chodí).

Za třetí vstoupilo Rusko v srpnu 2012 do WTO a podle McFaula to byl signál Moskvy, že je připravena jednat podle amerických pravidel globalismu. Dokonce i dnes, kdy Trump WTO strhal, tvrdí ruští liberálové, že postupovali správně.

McFaul dnes lituje, že neučinil pro podporu Medveděva více. Za svoji hlavní chybu považuje protlačení zákona Magnitského, který postavení zápaďáků podkopal a naopak posílil příznivce Putina. Napsal, že „Putin opovážlivě zbavil v roce 2011 Medveděva politické budoucnosti“. 

V roce 2012 se McFaul stal velvyslancem USA v Ruské federaci a se svými „dobrými hochy“ začal aktivně spolupracovat. Vyzýval je k pouličním protestům, které měly podle jeho teorie „demokratických přeměn“ demontovat samoděržaví a napomáhat míru a rozkvětu. Chlubil se, že se jej Putin bojí, avšak přiznal, že právě Putin bezostyšně v Rusku přetrhl jeho Annus mirabilis, když umožnil pobyt Snowdenovi.

Když Obama uviděl bezmocnost McFaula a jeho „dobrých hochů“, přestal s ním komunikovat a poté už nebyl ve Washingtonu potřeba. Nyní mu zůstalo psaní pamětí a lítost ze ztracených možností.

Převzato z Svpressa.ru

***

Co dá Rusku mistrovství světa ve fotbalu

Irina Novikova, Jurij Kondratěv

20. června 2018

Beseda s politologem a ředitelem Centra politických informací Alexejem Muchinem na téma přínosu mistrovsví světa ve fotbale pro Rusko, které není právě fotbalovou zemí. Důvodů je hned několik a mezi nimi jeden důležitý: otevře oči obyčejným lidem z jiných zemí v pohledu na Rusko a usadí západní politiky.

Již nyní podle mínění specialistů a podle komentářů fanoušků bude toto mistrovství nejluxusnější v celé historii těchto akcí. Je velmi drahé, ale jak změní názor o Rusku ve světě?

Podobné to bylo v případě olympiády v Soči. I tam byly námitky k organizaci, k velkým výdajům, které se nevyplatí, k tomu, že stadiony budou nevyužité. Čas dal všechno na své místo. Soči je dnes vytížené, je to zcela jiné město než za dob Sovětského svazu. Stadiony nejsou prázdné, ale využívají se. Pro růst nové generace sportovců je to důležité. Podmínky pro sportovní mládež a děti nejsou dnes zcela ideální, avšak pracuje se na tom, aby se zlepšovaly. Na výdaje není třeba příliš úzkostlivě hledět. Jsou to dobré investice do naší budoucnosti.

Uspořádání mistrovství světa ve fotbale je skutečně obrovská investice do infrastruktury, sportovní i turistické. Je to skutečně velká událost. V posledních letech je Rusko v západních mediích vykreslováno pokřiveně, je vytvářen jeho určitý obraz. Někteří turisté se na mistrovství světa podivují, ptají se po sněhu a medvědech ve městech.

Obrovská návštěvnost této akce sehraje velmi dobrou službu pro změnu pověsti Ruska ve světě. Nyní budou západní media obtížněji lhát svým obyvatelům, protože dost jich v Rusku bylo a vidělo skutečnost na vlastní oči.  V souvislosti s tím je možno očekávat provokace, zkreslování, snahu našich nepřátel o diskreditaci. Stejně tak tomu bylo v Soči. Musíme k tomu být připraveni, ale musíme být klidní a brát vše trochu s humorem.

Samozřejmě, mnozí sami uvidí, že je u nás dobře a že to vůbec neodpovídá tomu o čem byli přesvědčováni. Strašili je věcí Skripalů.

Ohledně Skripalů mám bezprostřední vjem od obyvatel Velké Británie. Velká část je skutečně přesvědčena, že to Rusové provedli. Ale mnohem více jich je znechuceno vedením samotné Británie. Lidé potřebují důkazy a ptají se, jak se to mohlo stát. Jak bylo možné, že ruské tajné služby tak klidně pracují na území Velké Británie? Takže nakonec je tento skandál skvrnou na reputaci vedení UK, jeho tajných služeb, a ne Ruska.

Dnes je už jasné, že se žádná taková věc nestala. To, že jsou Skripalovi živí, je sice nepřímým, ale důležitým důkazem, že se ve skutečnosti nic, o čem se Britové snažili přesvědčit, nestalo. Pro vedení této země je to ztráta reputace. Možná proto tak nervózně přijali žert Trumpa o možném návratu Ruska do G7. Americký prezident má velice rád, když může popíchnout své „partnery“. Povedlo se mu to. Nejvíce proti změně G7 na G8 byly Merkelová a Mayová, které jsou za hranicemi doslova symboly rusofobie. Trump je postavil do nepříjemné situace a ony byly nuceny svoji rusofobii předvést naráz a on se možná stranou tiše chichotal.

Nyní je v celém světě soustředěna pozornost na mistrovství světa v Rusku. Je moc dobře, že to mnoho lidí ze Západu samo uvidí a budou své dojmy šířit.

Převzato z Pravda.ru

***

Zvýšení penzijního věku – to je rozsudek smrti statisícům Rusů

Olga Tuchanina

20. června 2018

Autorka uvažuje o perspektivách zvýšení penzijního věku a poukazuje na důležitý rozdíl navrhovaných opatření od gajdarovských reforem.

U nyní navrhované reformy je odložená účinnost. Nejtěžší následky přijdou po roce 2024, kdy už nebude ani současný prezident, ani stávající vláda. Ti noví se budou schovávat za známé úsloví předchozích: „Sveďte všechno na nás.“

Následky budou strašné. Ve skutečnosti podepisuje připravovaný projekt  rozsudek smrti statisícům našich spoluobčanů. Obzvláště to postihne obyvatele malých měst. Tam není a nebude práce a tím spíše nebude pro staré. Nebude tam možno prodat byt, nebo vyměnit jej za levnější. Dá se očekávat bouřlivý růst drobné bytové kriminality a sebevražd. Opět se objeví všelijaké „černé realitky“ a „pracovníci fondů“, nutící k podepsání. Přijde snaha nahradit takto vymírající obyvatelstvo čilými migranty (zejména z Ukrajiny) prostřednictvím rozdávání ruských pasů jako horkých pirožků, ale zvláštní výsledky to bohužel nepřinese.

Dnes začíná už druhá část představení. Jako ve fotbale. S něčím se přišlo, ale rozhodnutí ještě nepadlo. To znamená, že prošla první důležitá fáze, byl učiněn průzkum veřejného mínění a začínají se připravovat závěry. Není pravděpodobné, že by reforma byla změněna. Jestliže se veřejné mínění uspokojilo konstatováním, že se ještě nerozhodlo, k žádným změnám nedojde.

Potom ti odpovědní řeknou: „Proč jste mlčeli? Posuzování přece proběhlo. Nyní je pozdě, vše se odhlasovalo.“

Zvláštní problém je v tom, že Medveděvova vláda není schopná žádné účinné hospodářské politiky, celkově tam lidé nic neumějí. Zachránilo je jen potrubí. A nyní je nezachrání ani nárůst cen ropy. Ani penzijní reforma nic nezachrání. Jejich teorie načerpané ze zaprášených učebnic nefungují.

Zavedli penzijní body, zrušili penzijní body. Na všechny tyto reformy byly vynaloženy peníze. Kdo konkrétně za to odpovídal? Kdo za to seděl? Kdo byl s hanbou vyhnán ze státní služby?

Je ještě mnoho blahodárných myšlenek. „Prezident nemá rád, když se na něj činí nátlak.“ Proto máme Mutka, proto máme Medveděva. Výborně. Medveděv říká: „Pokud nezvýšíme věk odchodu do důchodu, nemůžeme plnit sociální závazky.“

On není normální. Když se zvýší penzijní věk, tím se přece již sociální závazky neplní.

To je tak nepochopitelné pro člověka s vysokoškolským vzděláním? Byl sociální závazek: Penze v pětapadesáti a šedesáti letech. Odmítáš to. Nejsi schopen jej plnit. Po šesti letech práce tvé vlády.

Převzato z Rusvesna.su

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře