Švýcarsko: Diskuse o bezpodmínečném základním příjmu ještě neskončila

Adidas odchází z Číny a vrací se do Německa. Nikoliv proto, aby zde vytvořil nová pracovní místa, nýbrž aby investoval do plně robotizované továrny na výrobu bot. Pracovní síla začíná být prý i v Číně příliš drahá a uvědomělí dělníci přicházejí na zaměstnavatele se stále novými požadavky a vynucují si důstojné zacházení. Podle profesora Staňka ze Slovenské akademie věd by mělo zmizet do roku 2030 kolem 60 % pracovních míst.

Bezpodmínečný základní příjem: Proti a pro

Švýcaři v referendu o základním příjmu, který by měl dostat každý švýcarský občan bez ohledu na sociální pozici ve výši 2250,- švýcarských franků měsíčně, návrh ze 78 % zavrhli. Téměř jednu čtvrtinu občanů, kteří k referendu přišli, se však podařilo iniciátorům přesvědčit, že na argumentech pro zavedení BZP něco je a hlasovali pro. Důležité však je, že idea není mrtvá.

Podle průzkumů chtějí 2/3 švýcarských občanů o tomto návrhu dále diskutovat a očekávají, že dojde k posunu a k dalšímu referendu na toto téma později. Především mladí lidé mezi 18 a 29 lety se staví k této variantě pozitivně, protože již nevidí stejné šance, jako měla předcházející poválečná generace. A hlavním argumentem je digitalizace a robotizace výrobních procesů, která bude vyžadovat minimální počet, avšak dobře kvalifikovaných a stále se vzdělávajících odborníků. Lidská práce v námezdní podobě tak, jak ji známe dnes, bude nadbytečná a je potřeba hledat nová, ale komplexní řešení. Neboť nejde pouze o způsob profinancování, ale i o další velmi důležité socio-politické otázky a nové typy uspořádání lidského života.

Není-li ještě vhodný čas pro zavedení BZP dnes, přijde na pořad dne v několika příštích letech. Počítejme optimisticky s tím, že nedojde k vyhubení poloviny lidstva ve III. světové válce a že západní politici dostanou na poslední chvíli rozum a hlasité řinčení zbraněmi zastaví.

Samozřejmě proti BZP vystupují dnes všichni ti, kteří těží ze současného parazitního systému, který umožňuje přerozdělování vytvořených hodnot od většiny ke stále menší menšině na špici pyramidy. Příživníci nalepení na současný systém ekonomiky jednoho procenta uvádějí proti nepodmíněnému příjmu mnoho důvodů. Pochyby a negace jsou však většinou umělou konstrukcí a jsou určovány jejich partikulárními zájmy k udržení stávajícího systému.

Docentka Ilona Švihlíková se staví k zavedení bezpodmínečného základního příjmu spíš negativně. Její argumenty, zejména týkající se mladé generace, je třeba brát vážně. Ale pro přijetí BZP jsem nakloněna po svých životních zkušenostech pracující matky tří dětí. Za to, že mohu nyní psát tento článek, vlastně vděčím právě faktu, že mám také jakýsi minimální základní příjem. I když v podobě penze, na kterou jsem celý život přispívala v daném systému. Tudíž teprve nyní mohu konečně studovat, psát a zabývat se věcmi, které považuji za důležité. Na ty totiž při každodenní starosti o finanční zabezpečení dětí, jejich vzdělání a potřeby nebylo nikdy dost času. O to horší situaci zažívají matky – samoživitelky. Můj současný manžel, bývalý vysokoškolský profesor, věnuje většinu svého volného času obecně prospěšné činnosti. Jako neplacený varhaník, sbormistr a pedagog organizující vzdělávací semináře v Horním Rakousku. A právě tady se mi líbí, že většina lidí je ochotna se angažovat jako dobrovolníci v různých spolcích a organizacích, pokud jim to čas dovolí a pokud jsou finančně zabezpečeni. Markantní je to například v hudební oblasti, kdy má každá vesnice minimálně jednu kapelu a často i sbor.

Využila bych tedy této příležitosti a chtěla vzkázat mladému muži Jakubovi Jandovi z dobře financované neziskovky Evropské hodnoty, který žádá naši redakci o informace, kdo že nás to financuje, že lidé jako on nikdy nepochopí, že existují lidé, pro které nejsou prachy všechno. Že jsou takoví, kterým není všechno jedno a kteří jsou ochotni dát svůj čas zadarmo ve prospěch RES PUBLICA. Že E-republika vznikla jako projekt duchovně spřízněných, svobodných a obětavých lidí, kteří mají určitou úroveň vzdělání, kteří něco v životě dokázali a chtějí přispět k tomu, aby byl svět pro jejich děti a vnoučata lepší. Lidí, pro něž je nejvyšší hodnotou svoboda, která v tomto uspořádání společnosti dostává pěkně na frak. Lidí, kteří jsou pro ni ochotni i něco obětovat.

I i kdyby nebyly tyto weby, pořád je potřeba velké množství práce, kterou nikdo nechce zaplatit a která leží převážně na nás, na ženách. Chudoba je totiž víceméně ženského rodu a to je důvod, proč západní společnost vymírá. Je potřeba pečovat o staré rodiče, pomáhat při výchově dětí, které potřebují čas a stabilitu a jsou ostudně zanedbávány. Existuje tisíc dalších příležitostí, jak být společnosti užitečný. K 85leté sousedce, bydlící v naší vesnici, dojíždí z Košic každých 14 dnů na nepřetržitou službu ve dne v noci jedna starší paní ze Slovenska (Košic) za 600 euro měsíčně čistého. A přitom má doma sama starou, těžce nemocnou matku. Jenže práce, která by ji uživila, v Košicích není. Slovo kolonie je skoro slabé označení toho, kam jsme se s důstojností člověka po 25 letech budování kapitalismu dostali.

Co se týká neochoty pracovat, jen 2 % dotazovaných ve Švýcarsku uvedlo, že by nemuseli pracovat a že by jim tento příjem stačil pokrýt jejich potřeby. Dotazovala jsem se mladých lidí v rozmezí od 18-29 let u nás, jak by si uspořádali život, kdyby dostali BZP ve výši 10 000 korun, který jako ekonomka vidím jako reálný a profinancovatelný. Odpověď? Každý z nich by chtěl pracovat, třeba ale na 4 hodiny a pak by dělal něco zadarmo – třeba trénoval děti v místní tělocvičně, hrál divadlo, nebo se vzdělával. Dostala jsem dvě vyjádření ke švýcarskému referendu od Dr. Joachima Jahnkeho, bývalého viceprezidenta Rozvojové banky v Londýně, pokusím se tedy o jeho názor s našimi čtenáři podělit. Joachim Jahnke říká BZP toto:

Argumenty ze strany odpůrců základního příjmu

Michael Hüther, ředitel Institutu pro německé hospodářství v Kolíně, instituce blízké zaměstnavatelským zájmům, byl proti zavedení minimální mzdy. Jeho chabé odůvodnění znělo, že její zavedení bude znamenat likvidaci pracovních míst. Nyní je proti BZP, protože by se Němci nemohli prý dostatečně realizovat a námezdní práce je pro ně smyslem života a nejvyšší hodnotou umožňující sebeurčení života. Ten, kdo má větší výkon, má také více vydělávat. Proto je základní příjem bez vazby na výkon nezodpovědným návrhem, protože by dostal každý stejnou výši bez ohledu na to, zda má nebo nemá nárok. Kdo by se vzdal spravedlnosti v odměňování, ten by vyloučil naopak spravedlnost v podobě rovného přístupu k šancím a nevyplatilo by se šance se chopit a využívat je.

Ještě lepší argument nabízí poslanec Norbert Blum (CDU). Bezhotovostní základní příjem je nespravedlivý a je to plýtvání penězi. Proč by ho měl dostat i milionář, který ho vůbec nepotřebuje a na něhož budou přispívat i mnohem chudší občané? Jiní argumentují tím, že BZP není ufinancovatelný. Samozřejmě za stávajícího daňového systému, kdy je zdaňována především pracovní síla, těžko. Většina těchto argumentů je přitažená za vlasy, poněvadž jeho autorům nejde o nic jiného než zachovat stávající majetkové rozdíly a status quo, ze kterého profitují pouze oni.

Bezpodmínečný základní příjem je ufinancovatelný

Švýcarský návrh znamenal, že částka by neměla být navýšením mzdy, nýbrž by nahrazovala dnešní příjem. Mzdy by se snížily a zaměstnavatelé by to, co ušetří, odvedli do BZP kasy. Pouze u těch, kteří dnes nedosáhnou částky 2 250 franků, by se příjem musel dorovnat a vznikla by dodatečná daňová potřeba, která by mohla být pokryta z daňové reformy. Pro Švýcarsko se jedná o dodatečnou potřebu 25 miliard franků. Jako zdroje jsou uvažovány zdanění kapitálových výnosů a znovuzavedení původních daňových pásem, které byly progresívně nastaveny před příchodem neoliberálního šílenství v Evropě. Mix daní lze reformovat i zavedením daně ze strojů, pokud nevytváří pracovní místa (navrhuje nový rakouský předseda Christian Kern a bezuzdný konzum s ekologickými dopady na planetu je do budoucna rovněž nezbytné řešit i v rámci daňových reforem, pozn. KPL). Samozřejmě BZP může být realizován pouze v rámci národního státu pro občany státu v rámci možností ekonomiky. Za stávající situace v Německu by migrační vlna Německo zcela smetla.

Nevznikne žádná lavina flákačů

Už je to zase tady: zlý argument o sociálním polštáři, po kterém touží flákači. Přitom se potlačují informace o tom, jak jsou lidé, kteří jsou vyřazeni z pracovního procesu nešťastní a kolik sebevražd má rostoucí nezaměstnanost na svědomí. Víc jak 1/3 příjemců Hartz IV. se dle odborných studií ocitá během roku v péči psychiatra. V Německu stoupá prudce podíl psychických onemocnění. V roce 2007 to bylo u výše uvedené skupiny pojištěnců 32,7 %, v roce 2011 již 40,2 %. Pro Němce znamená práce hodně, nejde jenom o úspěch v zaměstnání, ale i o sociální kontakty. Většina lidí si přeje pracovat, pouze 2 % se vyjádřila, že by nemuseli pracovat. A také by chtěli mít něco víc než BZP. Stručně řečeno, negativní reakce přicházejí v diskusi právě od těch, kteří se dnes vyhřívají na slunečné straně stávajícího systému. Jsou to jen zlomyslné výkřiky.

Země bez strachu a chudoby

Nejhorší infekcí v Německu (ale i v celé Evropě ) je stálý strach, že se člověk při ztrátě zaměstnání stane chudákem, nebo ho čeká ve stáří bez přiměřené penze s klesající koupěschopností vlivem inflace pád do chudoby. Když se takový strach šíří v jedné z nejbohatších zemí světa, není něco v pořádku. Zavedením minimálního základního příjmu by tyto strachy zmizely a lidem by se dostalo nové formy svobody. Současný režim nedůstojného a neférového zacházení s občany, kteří jsou nuceni žebrat o sociální dávky, by se stal minulostí. Toto osvobození by mohlo uvést do pohybu inovativní síly společnosti. Více autonomie by mohlo pomoci urychlit přestavbu hospodářského systému od současných eticky a ekologicky pochybných praktik. Především by umožnilo emancipaci dnes znevýhodněných sociálních skupin. Konečně by na pořad dne přišla otázka, že lze kombinovat různé druhy prací v různých životních etapách. Tedy práci výdělečnou s péčí o rodinu a výchovu dětí, péči o staré, nebo postižené občany, uměleckou činnost, dobrovolnické aktivity či celoživotní vzdělávání.

Když automatizace vytlačuje lidskou práci

Odpůrci bezpodmínečného základního příjmu podceňují rychlost technologických změn, které s sebou přinášejí rovněž větší nároky na kvalifikaci. Švýcarský ekonom Thomas Straubhaar k tomu píše:

Práce bude stále méně mírou všech věcí a stále méně bude platit, že jen ten, kdo pracuje, je člověkem, který potřebuje sociálně politickou podporu. Sociální zabezpečení, které je založeno jednoznačně na příspěvcích z vyplácené mzdy, je anachronismem z doby industrializace a nepřetržitého růstu, které již dnes neodráží realitu pracovního trhu. Ačkoliv bují sektor nízkých mezd a částečných – zejména pro zaměstnavatele flexibilních pracovních úvazků. To vše vede k přibrzdění statistiky, týkající se výše průměrných mezd. Objektivitu údajů ovlivňují dobře vydělávající manažeři, tvořící pouze 15 % všech zaměstnanců, kteří pohlcují největší část celkových vyplacených mezd a bonusů.

Tolik tedy Dr. Jahnke. Bylo by možné přinést řadu dalších argumentů pro i proti. Zejména otázku stávající emise peněz soukromými bankami, která nemá žádné morální a ani právní zakotvení. Dále přerozdělovací efekt úroku v cenách zboží a služeb, který vytváří nerovnováhu mezi sektorem reálné ekonomiky a finančním sektorem a je hlavním motorem odčerpávání kupní síly od občanů směrem na špici pyramidy.

Žijeme v době, kdy mít děti je trestem, protože rodičovská práce se nepočítá a funkční rodiny nejsou nejvyšší hodnotou společnosti, které by usnadňovaly fungování funkcí státu a pomáhaly udržovat občanskou soudržnost. Pak je nanejvýš důležité mít odvahu a vykročit novými neprobádanými cestami. Nebát se a začít experimentovat. Jistě, cesta to nebude přímočará a jednoduchá. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale také se nikam neposune.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!