Tábor smrti Talerhof (1)

Reklama


Posledním impulsem pro napsání článků byl „těžký souboj“ Ukrajince a Rusa na jednom ruském webu. Ukrajinec Rusovi vyčítal snad všechny hříchy světa, mj. hladomor ve Lvově 1932-33. Ukrajinec nadával na Stalina, jak je chtěl všechny zničit a že to ví od své babičky. Ta mu vyprávěla, kolik jí zemřelo sourozenců a jak z hladu jedli i kůru ze stromů. Rus zcela klidně zareagoval – „a jseš si jistý, že to zapříčinil Stalin a Rusko?“- Následovala sprška nadávek, sprostých slov a urážek od Ukrajince. Rus zůstal v klidu a napsal: „Ukázal jsi, jaký jsi hlupák. Hladomor ve Lvově v r. 1932 nemohl způsobit Stalin a Rusko, protože v té době patřil Lvov Polsku.“ A pak bylo po souboji… Ukrajinec už se neozval.

Když se řekne „tábor smrti“, většina lidí si představí buď nacistické koncentráky nebo ruské gulagy. Ve světonázoru lidí se hluboko usídlilo přesvědčení, že koncentrační (likvidační) tábory jsou „vynálezem“ nacistického nebo komunistického režimu, tj. za všechno špatné „na západě“ může Hitler a za to špatné „na východě“ Stalin.

Koncentrační tábor Talerhof se ale nacházel na území Rakouska – Uherska v malebném alpském údolí nedaleko Štýrského Hradce (Graz). Postaven byl na začátku 20. století a jeho určením byla likvidace neloajálního ruskojazyčného obyvatelstva z oblasti Haliče. První vězni sem byli dovezeni 4.září 1914, takže letos si připomínáme sto let od existence prvního takto zrůdného zařízení na evropském kontinentu. Dnes po něm nenajdete žádné stopy a pokud byste chtěli uctít oběti rakousko-uherské monarchistické krutosti, museli byste na letiště ve Štýrském Hradci. Tábor fungoval do 10.května 1917 a po ukončení války byl okamžitě likvidován, aby po něm nezůstalo ani stopy a události upadly do zapomnění. Dokumenty z tábora byly označeny za přísně tajné. Na místě, kde tábor stával, postavili velké mezinárodní letiště, kde má dnes svou leteckou základnu i NATO. Jediným památníkem, připomínajícím události etnocidy, bylo muzeum ve Lvově.

Teprve na začátku nového tisíciletí vypuklo v Rakousku zděšení, když vyšel vzpomínkový článek o existenci koncentračního tábora v jakémsi časopise. Současní Rakušané neměli ani tušení, co bývalo dříve na místě současného letiště. Konečně musely být odtajněné dokumenty a historikové do nich mohli nahlédnout. A nevycházeli z úžasu, jakých krutostí se dopouštěla tehdejší monarchie na svých vlastních občanech. Ano, svých vlastních občanech. Halič byla od r. 1772 součástí Rakouska – Uherska. A ta hrozná monarchistická krutost a nemilosrdnost vůči tehdejšímu haličskému obyvatelstvu pramenila z mnoha neúspěšných pokusů učinit toto obyvatelstvo nenávistným vůči Rusku a odervat ho od pravoslaví. Nepomohlo ani dosazování nejohavněji bezpáteřních přisluhovačů z řad tamních obyvatel na správní místa. Nepomohlo zastrašování a dokonce ani placený „bonzsystém“, kdy každému, kdo nějak udá svého souseda, byla vyplácená celkem vysoká peněžní odměna….

Celý seriál o rakousko-uherském koncentračním táboru najdete na Zvědavci

Námět: Hudryper

Foto: Wikipedia

Přejít do diskuze k článku 8 komentářů