Tango na přetopeném kotli

Reklama


Žvásty o globálním oteplování, tání arktického ledu a zoufalým konstruováním důkazů o člověkem způsobených klimatických změnách jsme denně do zblbnutí masírováni. Greenpeace nás dojímají čiperně kraulujícími, údajně topícími se ledními medvídky a současně žebrají o peníze. Nedodají však už, že medvědy plavání baví, voda je pro lední medvědy přirozené prostředí a tání arktického ledu v srpnu je normální každoroční jev, který jsme jen dříve nesledovali. Boj proti globálnímu oteplování je skvělá zábava a dobrý byznys. Jde jen o prachy, nic víc. O tom, jak vážně svůj boj proti globálnímu oteplování míní třeba největší zelení křiklouni Greenpeace, svědčí to, že jejich šéf Pascal Husting do práce létal tryskáčem, nebo jiný vlivný globální oteplovač Al Gore se svým „asketickým“ životním stylem a „skromnými energeticky nenáročnými“ nemovitostmi.

Mezinárodní panel pro klimatické změny (IPCC) pracující pod záštitou Organizace spojených národů byl několikrát usvědčen ze skandálních manipulací s výsledky měření teplot i vyslovených lží, přesto jsou jeho závěry brány vážně nejen ve žvanivých vědeckých kruzích, ale na mezinárodních i vládních úrovních jsou z nich dokonce vyvozovány závěry a klimatické i ekonomické predikce. Jeho obvinění, že „oteplování trvá a je nepopiratelným dílem člověka“ je kupodivu i obecně bráno vážně. Jen velmi pozvolna, aby to nebylo příliš podezřelé, je termín globální oteplování nahrazován neutrálním nicneříkajícím gumovým termínem klimatické změny. Proč asi?

Evropská unie platí astronomické částky za alarmistické vědecké studie o celosvětovém oteplování a štědře z našich daní dotuje stupidní opatření k jeho zastavení. „Vědecké predikování“ následků klimatických změn na období let 2071 až 2100 připomíná věštění šamanů z vnitřností zvířat a Evropská unie jeho financováním překonává všechny meze absurdity. Konec konců, rozdává z cizího. Jakou věrohodnost můžou mít vědecké klimatické predikce v horizontu 30 – 50 – 100 let, když meteorologové nejsou schopni i přes soustavy satelitů a počítačové modely spolehlivě předpovědět počasí na týden dopředu?

Zcela ignorujeme opačné názory, že lidmi zaviněné oteplování planety je fejk, dobrý šolich bandy podvodníků kolem IPCC a mantrou pár zblblých environmentalistů, fikaně zneužívajících cyklických klimatických jevů k vlastnímu zviditelnění a prospěchu. V předpovědích se IPCC splést nemůže, protože globální klima je již z principu nestabilní, vyargumentovat se dá cokoliv, naplnění jejich predikcí za sto let se stejně nikdo z nás nedožije, tudíž za jejich života nebudou usvědčeni z podvodu či hlouposti.

Oteplování se stalo náboženstvím sektářských environmentalistů drmolících oteplovací zelenou mantru. Otepluje se, protože se otepluje, i kdybychom měli umrznout, otepluje se, tady je důkaz, můžeme za to my lidé a tečka.

Lidská hloupost i propaganda dělají své, proto podléháme průhledné sebemrskačské oteplovací manipulaci a tzv. oteplování neposuzujeme vyváženě kriticky. Kritici tohoto podvodu jsou podobně jako Václav Klaus mediálně zesměšňováni. O mazaných podvodech a fundovanosti pseudovědců hovoří i články „Jak klimatologové ohřívají polární čepičky“, nebo „Globální změna klimatu není tak globální“.

Na uřvané oteplovače podporované médii jsou však všichni skeptici krátcí.

Klimatické změny jsou podle struktury geologických vrstev zcela přirozeným cyklickým jevem souvisejícím s námi často záměrně opomíjenými souvislostmi, jindy náhodně vyvolané nějakou přírodní globální událostí, výbuchem sopky, řidčeji pádem meteoritu. Na klimatické změny mají nepochybně vliv i Milankovičovy cykly, kdy se periodicky mění úhel sklonu zemské osy, nebo jedenáctileté periodické změny sluneční aktivity a možná i další dosud nezaznamenané kosmické faktory. Klima je prostě proměnlivé, a i kdybychom se rozkrájeli, do excelových tabulek a powerpointových prezentací věrohodné predikce nenacpeme. Lidská činnost, byť by byla sebeaktivnější, snad jen vyjma případného globálního jaderného konfliktu, má na globální klima nejspíš marginální vliv.

Zatím jako kreténi obchodujeme s emisemi CO2, prý aby se neoteplovalo, s dotacemi zapřaháme větry a slunce do elektrických kabelů a mazaní ekopodnikatelé si na ekodotacích mastí kapsy. Je to totéž, jako pytlovat do zásoby světlo na noc a nechat si za skladování skvěle platit. Zejména prdění krav ekology-klimatology fakt vážně znepokojuje a podle doporučení šílených environmentalistických aktivistů bychom se sami měli stát býložravci, případně místo bifteků požírat červy, abychom zastavili globální oteplování.

Země jako žhavá živá planeta neustále do atmosféry chrlí obrovské množství energie, plynů i fyzikálních částic, proti kterému jsou globální emise CO2 produkované lidmi zcela zanedbatelné. Principiálním charakterem naší matičky Země, přírody i evoluce je náhodnost, nevypočitatelnost a nestabilita. Seismický neklid naší planety byl na rozdíl od oteplování planety již mnohokrát příčinou velkého vymírání, ale také tvůrcem života, evoluce a obrovské biodiverzity. Vinit z vyhynutí několika živočišných, nebo rostlinných druhů aktivity člověka je směšné. Evoluci různá vymírání provázela od samého počátku vzniku života na Zemi. Z našeho lidského pohledu Zemi vymírání prospěla, a jen díky náhodné kosmické katastrofě, která zlikvidovala dinosaury, se evolucí z někdejší dinosauří potravy vyvinuli vyspělí savci, mimo jiné i my, lidé, stojící dnes na vrcholu potravinového řetězce.

Jsme součástí přírody a není důvodu se cítit provinile, i když životní prostředí v rozumné míře přizpůsobujeme svým potřebám na úkor jiných živočišných druhů, které jako konkurenty prostě vytlučeme, nebo sežereme.

Mrháme časem i prostředky tlacháním a opatřeními proti globálnímu oteplování, přitom nám pod nohama stoupá teplota i tlak zemského magmatu jako přetopený kotel. Výrony žhavého zemského jádra v historii dokázaly zlikvidovat celé civilizace, živočišné druhy, dokonce způsobit i veliká vymírání. Zemská seismická aktivita má destruktivní potenciál o mnoho řádů vyšší, než je souhrn veškeré lidské činnosti od nepaměti a zásadním způsobem skokově mění klima, paradoxně směrem k ochlazování. Stačí jedno větší prdnutí průměrné sopky velikosti Vesuvu, která do atmosféry vyvrhne miliony tun materiálu, a zcela se zbortí pracně vyfabrikované oteplovací konstrukce. Nastane zatmění, doba ledová, hladomor a je po „oteplování“. Jakou další teorii pak oteplovači vymyslí?

Nedokážeme-li se na případné náhlé ochlazení klimatu působením sopek připravit a přizpůsobit se, evoluce dá šanci jiným, adaptabilnějším živočišným druhům.

V červnu 1783 došlo v blízkosti jižního pobřeží Islandu k obří erupci sopky Lakagígar (Laki). Na povrch se dostalo až 14 km3 lávy, do atmosféry se uvolnilo až 8 miliónů tun fluorovodíku, přes 120 miliónů tun oxidu siřičitého a přes 90 miliónů tun kyseliny sírové, v důsledku čehož se ochladilo klima na celé severní polokouli. Docházelo k válkám a hladomorům. Islandská populace poklesla o 25 %, zahynulo 82 % ovcí, 53 % skotu a 77 % koní. Zvířata zemřela z nedostatku píce, lidé zemřeli hladem a na fluorózu v následujícím roce.

Letní temné nebe po výbuchu Laki roku 1783 vzbuzovalo ve Velké Británii pocit apokalypsy a oblaky oxidu siřičitého s vodní parou se udusilo více než 20 000 lidí. V západní Evropě a na Britských ostrovech kyselé deště silně poškodily lesy a zničily zemědělské plodiny, což způsobilo všeobecnou neúrodu.

Celkové klesly na severní polokouli průměrné teploty o 1,3 °C a nižší teploty vydržely i další tři roky.

Je pravděpodobná i spojitost mezi erupcí Laki a neúrodou rýže v Japonsku.

V severní Africe došlo k delšímu období sucha a následkem hladomoru zemřelo tolik lidí, jako v předchozích morových epidemiích.

V severní Americe byla zima roku 1784 nejdelší a nejstudenější v historii, v Mexickém zálivu dokonce plavaly ledové kry.

Jednalo se pravděpodobně o největší zaznamenanou sopečnou erupci v lidské historii.

Odhaduje se, že výbuch sopky Laki nepřímo zabil více než šest milionů lidí na celém světě.

Islandská sopka Eyjafjallajökull (resp. sopka pod stejnojmenným ledovcem) tiše spala od roku 1823. 26. února 2010 zaznamenal Islandský meteorologický úřad neobvyklou seismickou aktivitu sopky Eyjafjallajökull společně s rychlým popraskáním zemské kůry. 3. až 5. března bylo naměřeno téměř 3000 zemětřesení v epicentru sopky. 20. března 2010 došlo k erupcím 8 kilometrů východně od vrcholu sopečného kráteru. 14. dubna 2010 sopka Eyjafjallajökull erupce obnovila. Druhá erupce vyvrhla sopečný popel do výše několika kilometrů, což 15. až 17. dubna 2010 způsobilo výpadky letecké dopravy v Evropě. Síla erupce Eyjafjallajökull v roce 2010 měla stupeň 4. Bylo to jen takové malé pšouknutí, kterých se ročně na Zemi odehrají desítky. Tato sopečná erupce je zajímavá snad jen tím, že voda stékající do sopky z tajícího ledovce nevytváří obyčejný popílek, jak je u většiny sopek běžné, ale prudkým zchlazením čedičové lávy a následnými výbuchy páry vyvrhuje do atmosféry abrazivní mikrostrusku, která zcela spolehlivě okamžitě zničí jakékoliv letecké motory a obrousí čelní skla letadel.

Sopky Eyjafjallajökull a Katla jsou propojeny sopečným magmatickým krbem a historické záznamy ukazují, že obě sopky explodují obvykle ve velmi krátkém intervalu po sobě.

Statisticky sopka Katla exploduje přibližně dvakrát za sto let. Od roku 930 bylo zaznamenáno celkem 16 erupcí. K poslední velké zaznamenané erupci došlo v roce 1918. Ve všech případech se erupce sopky Katla pohybovaly minimálně na úrovni 5 – 6 stupně osmistupňové škály, tj. deseti až stonásobně silnější intenzita, než byla erupce Eyjafjallajökull v roce 2010.

Katla má kráter o průměru 10 kilometrů a podle odhadů se v něm skrývá magma o objemu 12 – 15 km3. (Pro porovnání, vltavská přehrada Orlík má standardní objem vody 0,374 km3). Ledovec Mýrdalsjökull pokrývající Katlu v mocnosti 500-700 m a rozloze téměř 600 km2 v roce 1918 způsobil povodně s bahnotoky o průtoku 200 000 m3/s a rozšířil do moře jižní pobřeží Islandu o 5km. (Vltava měla při katastrofálních povodních 2002 největší zaznamenaný průtok 5 230 m3/s, přičemž celkově spadlo na území České republiky 3 km3 dešťové vody ).

5. října 2011 proběhly pod sopkou Katla otřesy o síle až o 3,5 stupně Richterovy stupnice vycházející z hloubky 5km pod ledovcem. Od té doby Katla spí. Je tedy velmi pravděpodobné, že ve velmi blízké budoucnosti náhle exploduje i Katla. Ale možná Vesuv, nebo třeba také nějaká úplně jiná, zatím spící sopka. Škála možností je poměrně široká. Island je vzhledem ke kolizi zemských desek vulkanicky velmi aktivní oblast a erupcemi svých sopek ovlivňuje celou severní hemisféru. Teď aktuálně je přetopena sopka Bárðarbunga pod ledovcem Vatnajökull a hrozí erupcí. Zemskou seismicitu v reálném čase lze sledovat zde. Anebo třeba zde.Jakým způsobem ovlivnila Katla po explozi v roce 1918 klima na severní polokouli, je opomíjené, ale mělo by to být varováním a naším prioritním studijním tématem. Do jaké míry mohla exploze Katly ovlivnit poválečný svět, a nemohla mít vliv třeba i na pandemii španělské chřipky, na kterou zemřelo více než 20 milionů lidí?

Stejně tak je zatím záhadou, co mohlo způsobit katastrofální zimu roku 1928/1929. Pravděpodobně nás v blízké budoucnosti něco takového čeká. Následky mohou být rychlé a zničující. Jsme na to připraveni, nebo budeme raději dál tančit oteplovací tango, vyhazovat peníze za ekonesmysly, dotovat výzkum technologií lapání kravských prdů a tvářit se, že sopky nesoptí?

Foto: Eyjafjallajokull, autor Árni Friðriksson, Wikipedia

Přejít do diskuze k článku 18 komentářů