Tchyně ve světle nejnovějších biblických bádání

aneb Smutný konec 32. náměstka pro mediální styk společnosti Parodie, s.b.r. – společnosti bez ručení – otázky a odpovědi za všechny prachy

Véna Vici se opět hlásí věrným posluchačům povídavého rádia VITALAX. V naší pravidelné relaci – Příběhy hrdinů dnešního dne – jsem opět s mikrofonem v ruce zavítal za 33. náměstkem pro mediální styk společnosti Parodie, s.b.r. – společnosti bez ručení – otázky a odpovědi za všechny prachy. Obrátím se tedy rovnou na našeho hostitele:

Na co se vás vaši zadavatelé, vážený pane náměstku, táží nejčastěji? Existuje nějaké téma, které by bylo možno tak pěkně označovat jako notorické? Nám po odvysílání minulé relace došlo nejvíce dopisů požadujících podrobnosti kolem tragického skonu vašeho přímého předchůdce. Naši posluchači se dožadují informací o případu tchyně a toho nerudného řezníka, který vedl tak velice oplzlé řeči. Mohl byste posluchačům k tomu případu poskytnout – pochopitelně pouze ty publikovatelné – podrobnosti?

Samozřejmě, pane redaktore. S velikou radostí. Právě dotazy stran soužití mezi lidmi jsou oním notoricky stejným tématem, ke kterému jsme neustále našimi zadavateli žádáni o poskytování informací a, bohužel, i oněch nešťastných rad. Dotazy na problematiku soužití s tchyní vždy zcela jasně vedou. Proto jsme nebyli překvapeni, když jsme i my po odvysílání vaší minulé relace učinili znovu stejnou zkušenost. Vámi a vašimi posluchači vzpomínaný případ tazatele, jeho tchyně a 32. náměstka – mého nebohého předchůdce – opravdu velice zaujal. Tam v rohu – ano, ty čtyři bedny od televizorů – jsou plné dosud nezpracované korespondence kauzy, kterou jsme si pojmenovali strohým názvem Tchyně.

Etické zásady společnosti Parodie, s.b.r. ovšem neumožňují zveřejnit jméno toho zadavatele – zejména v případě tak nešťastně uzavřeném. Podívejme se dnes na věc znovu komplexně, pragmaticky – bez zbytečných emocí. Je pravda, že zadavatel se choval přinejmenším vulgárně a urážel mého předchůdce při výkonu občanského povolání. Ale na druhé straně tento občan svým velice oplzlým projevem přispěl k dokončení rozsáhlého vědeckého díla zásadního významu. Během necelých patnácti minut naprosto spontánně pomohl shromáždit velice rozsáhlý vědecký materiál, jehož vyhledávání mělo běžnými badatelskými metodami trvat přinejmenším rok a půl.

Závažný fakt, že přitom můj předchůdce zemřel, není z hlediska našeho momentálně platného právního řádu trestný. Je toliko politováníhodný, neboť zde chybí prokazatelný úmysl způsobit smrt. Celá věc by se tedy řešila jako pouhá urážka přestupkovým řízením před příslušnou komisí magistrátu města v případě, že by tou záplavou pejorativ urážený kolega přežil.

Kdo alespoň jednou jednal s pracovníky takovéto právo a čest ochraňující komise, ten se vždy sám velice brzy přistihl při zásadní úvaze související s věčným bojem o přežití. Ne každý z nás je totiž schopen rezignovaně přihlížet, jak je kroucen paragraf podle osobních představ a zájmů některých magistrátních úředníků a také dle osobních představ a zájmů jejich příbuzných a známých. Není přece jen lepší dopustit se raději sám trestného činu urážky veřejného činitele, než se – tváři v tvář jeho omezenosti a zlovolné aroganci – neustále jen přemáhat a ničit si tak své zdraví? Pokud se totiž rozhodnete podat si na takového úředníka pouhou stížnost, narazíte hlavou do stejné zdi o úroveň výše. Každý řádný šéf chrání přece své podřízené a tím i vážnost svou a svého úřadu. Tento princip je přímo biblicky osvědčený. Proto přežil až do našich časů. Kolega předchůdce byl nemocen a zemřel na svém pracovišti. Já jsem ovšem přesvědčen, že stěžoval-li by si na magistrátu v místě našeho předcházejícího sídla – zemřel by určitě tam.

Promiňte mi, vážený pane redaktore, tento pochmurný a velice rozvleklý úvod. Rád bych předešel dalším případným požadavkům na zveřejňování jmen a jiných zákonem chráněných dat našich zadavatelů. Slibuji vám i vašim posluchačům, že se hned polepším. Pohleďte, prosím, znovu sem na monitor. Vyhledal jsem si mezitím v počítači kompletní soubor dotazů toho oplzlého zadavatele. Celý případ začíná celkem nenápadně:

Važeni panové z Parodie!

Oženil sem se před rokem, ale se švigrmutrum se meškat neda. Furt za nami leze – aj do naši šlafcimry. Dyš sem ju držel pod krkem, tak na biblu přisahala, že da pokoj, že za dveřami čmuchat nebude. I v tej bibli se piše, že se švigrmutrum se nema meškat a já už teďky dobře vim proč. Poraďte mi, ale co s ňu mam zrobit.

Následuje docela čitelný podpis a zpáteční adresa, jenže v tomto případě nezveřejním ani iniciály. Opatrnosti není nikdy dost – obzvláště když ten člověk váží nejmíň metrák a je řezníkem. Zveřejníme ale exkolegovu odpověď, která je stručnou vzorovou ukázkou některých našich osvědčených postupů a etických zásad. Můj nebohý předchůdce byl jejich velice schopným obhájcem a uživatelem. Jak kvalitní jsou služby Parodie, s.b.r., posoudíte nyní sám, pane redaktore. Ačkoliv náš zadavatel přiložil v dopise pouhou dvacetikorunu, obdržel obratem od mého exkolegy tuto velice fundovanou a nanejvýš přiměřenou odpověď:

Vážený pane!

Na naší minulé dílenské radě jsme se zabývali Vaším dotazem a po delším kolektivním úsilí se nám podařilo zjistit, jak vznikl Váš názor, že se s tchyní nemá bydlet. Zřejmě se opíráte o Starý zákon. V něm jsme nalezli 23. odstavec 27. kapitoly z páté knihy Mojžíšovy, který praví: Zlořečený, kdož by obýval s svegruší svou; i odpověděl všecken lid: Amen.

Velice nás těší, že překládáte archaizmus „svegruše“ do nářečí jako švigrmutra, což je skutečně správné. Dovolujeme si však upozornit na Vámi chybně pochopený význam starobylého textu přeloženého z aramejštiny. Výraz „obýval“ je obsahově totožný s výrazem „sbydlel“, který se v některých překladech bible také objevuje. Doporučujeme Vám raději ke studiu bibli vydanou církví Svědků Jehovových, která používá moderní češtiny. Citovaný odstavec páté knihy Mojžíšovy v jejich podání srozumitelně proklíná každého, kdo by spal se svou tchyní.

My ze smyslu textu vyvozujeme, že v požehnaných biblických dobách bývaly tchyně, tak jako dnes, velice žádoucí šťabajzny. Bylo tedy nutno v zájmu duchovního povznesení lidu, také tak jako dnes, udělat v sexuálním životě křesťanských rodin konečně jednou pořádek.
Obáváme se však, že Vám ze zásadních důvodů nemůžeme zodpovědně poradit, co byste měl se svou tchyní dělat. Rady svým zadavatelům žádné nikdy nedáváme – dospělý člověk si nakonec poradí sám – a stejně vždy podle svého. Ani Vaši tchyni blíže neznáme a příhodné návrhy Vám tedy zaslat, bohužel, nemůžeme.

Pokud byste se však, vážený pane, dotázal některého z katolických duchovních, nebo i některého z agitátorů z narůstajících řad Svědků Jehovových, případně někoho z té předlouhé řady dnešních zanícených hlasatelů duchovního povznesení – ti všichni by vám oběma nejspíše doporučili společně studovat bibli. Ovšem velice litujeme, ale tíha konečného rozhodnutí zůstává na Vás.

S přátelským pozdravem

32. náměstek pro literární výzkum a bádání v Parodii, společnosti bez ručení – rady a odpovědi za všechny prachy

Obratem přišel další dopis, který zkušenému znalci mnohé napoví. Snad i vy pochopíte pocity mého předchůdce, vážený pane redaktore, když si přečteme poznámku z jeho pracovního deníku, kam si tehdy moudře poznamenal: Zase ta řezníkova tchyně!!! Není už nejvyšší čas poradit se s Vaňkem?“

Takže váš předchůdce tehdy soudil, že pomalu nastává čas zahnout kramle? Tak se to přece dá také říci.

Báječně, pane redaktore! Vy u nás rostete. Vzít roha měl můj předchůdce hned. Hned jak si přečetl tento text:

Já Tě tež zdravim naměstku!

Když už zme Tě raz nechali vyštudovat na teho vědca, tak se aspoň nauč řadně čist. Měl bys vědět co v tej bibli stoji! S tum mojum švigrmutrum zme našli v bibli o tem, jak Ježiš uzdravil švigrmutru od Šimona a ona jim pak doma všecko porobila. Ta moja ale nechce, že nemam narok. Leda až budu svaty Šimon nebo ten Kristus. Pochop naměstku, ja proti vam vědcum nic nemam. Ty ji napišeš, co a jak, a všecko bude zase dobre. Ta megera se vzpira i zakonum božim. Posluhovat chce enem kdy se ji to hodi. Čaj mi chce nosit až do postele – ale enem když zme s mojum v nejlepšim. Co mi pořad ta stara rašpla pije krev? Enem raz ju šastnu a bude viset v mražaku. Se mnum si nikdo zahravat nebude!

Stejný podpis a zpáteční adresa – tak jako u prvního dopisu. Závěr výrazně výhružný, jenže exkolegova poznámka v pracovním deníku pokračuje: Když on ale přiložil celou stovku a ta nádherně voní uzeným.

Ta stovka určitě rozhodla. Hlad činí z lidí nejen vlky, ale i spisovatele. Můj předchůdce tedy nelenil a dal se pilně znovu do práce. Věnoval se tomu důkladně, jak je naším zavedeným zvykem. Obzvlášť, když správně vytušil, jak lze číst v jeho pracovním deníku, že zadavatel nejen není držgrešle, ale ani k činům nemá daleko a právě proto by štědře mohl nadělovat i jinak. Ano, tady nám mezitím počítač vyhledal druhou odpověď:

Vážený pane!

Velice nás těší, že jste si ke studiu vybral tentokrát Nový zákon. Ovšem ještě více by nás potěšilo Vaše studium zákonů nejnovějšího data. Věříme pevně, že se i k tomuto studiu jednou propracujete. Máme také radost, že jste učinil první, i když zatím ještě nesmělý krůček ke spolupráci se svou tchyní. Máme tím na mysli studium Nového zákona. Bylo by však žádoucí, abyste tuto činnost provozoval systematicky a důkladně, ale již jen výhradně sám. Vaše poznání by se tak prohloubilo a snad byste časem dospěl i sám k náhledu, jak nesmírně moudrý je onen židovský zákaz teologického studia, který i dnes platí pro židovské ženy. Už starozákonní proroci moc dobře věděli, jak neslavně by skončil svět, v němž by každá žena při manželském sporu používala krom své logiky a slz ještě i nevyvratitelné teologické argumenty.

Ve smyslu prevence je stejně moudré i nařízení celibátu katolickým kněžím. Celibát kněze zcela přirozenou cestou před těmito vědeckými disputacemi ochraňuje, dokonce je spolehlivě chrání i před dobrodiním tchyně. Ale mnozí katoličtí kněží to však nechápou, nebo snad ani nechtějí pochopit. Tento fakt velice názorně svědčí o značném růstu naivity u značné části našich současníků a o nesporném obecném úpadku vzdělanosti lidstva jako celku. Bez nadsázky pak lze jej považovat za přímo hmatatelný důkaz opravdu hlubokého duchovního úpadku i části katolického duchovenstva v poslední době.

My, tady v Parodii, totiž zase nedovedeme pochopit, proč se ti někteří mladí katoličtí duchovní nechtějí spokojit s nařízeným celibátem, který dlouhá léta vyhovoval mnoha generacím jejich předchůdců. Vždyť tento přímo rajsky idylický stav jim umožňoval rozvážně a vytrvale pečovat o to, aby se nenasytný vlk křesťanské morálky vždy dosyta nažral a katedrála fešné farské kuchařky stejně zůstala jejich. Celebrovat si totiž mohli vždy opravdu dosyta a naprosto svobodně – v bázni boží, kterážto bázeň rozkoš z trhání ovoce zakázaného jen zvyšovala – a to i bez deklarování vlastnických práv! Toto hluboké nepochopení, bohužel, postihlo dnes i našeho vlka nejvyššího a on, místo aby neúnavně celebroval, neustále deklaruje.

Ale vraťme se konkrétně k Vašemu případu. V přecházejícím dopise jste se odvolal, vážený pane, na 30. odstavec kapitoly první Svatého evangelia Ježíše Krista podle sepsání svatého Marka, kde se o Ježíši uvádí:

Hned jak vyšli ze synagogy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a Janem. Tchyně Šimonova ležela ve vysoké horečce; hned mu o ní pověděli. I přistoupil a pozdvihl ji, vzav ji za ruku, a v tom okamžiku jí přestala horečka. I posluhovala jim.

Z uvedeného se dá usuzovat, vážený pane, že tchyně posluhovala Kristovi, Šimonovi, Ondřejovi, Jakubovi a Janovi. Druhý jmenovaný Šimon byl původně rybářem a na příslib Krista byl přejmenován krycím jménem Kéfas, což aramejsky značí skála. Starořecky se skála řekne Petros, z čehož je patrné, že Šimon je ve skutečnosti svatý Petr. Tato praxe s krycími jmény se stala velice oblíbenou právě proto, aby znesnadňovala nalezení pravé osoby nebo jejího skutku. Nás – literární badatele – však tyto konspirativní hrátky se záměnou jmen nikdy nedokáží oklamat. Obzvlášť, když výše citovaný 30. odstavec je nadepsán zjevně: Uzdravení tchyně Petrovy a jiných nemocných. Přičemž o jiné tchyni než Šimonově se v něm nepíše. A proto i my dnes víme, že popsanou příhodu s uzdravením stejné tchyně zaznamenává kromě svatého Marka také svatý Matouš svým sepsáním v kapitole 8. odstavci 14. přímo – tak polopatě – zřejmě už po zproštění svatého Matouše mlčenlivosti:

Uzdravení tchyně Petrovy a jiných nemocných

Když pak přišel Ježíš do domu Petrova, spatřil jeho tchyni ležeti ve vysoké horečce. I dotkl se její ruky, a přestala jí horečka. I vstala a posluhovala mu.

A hle, vážený pane, je zajímavé, že dle svatého Matouše Petrova tchyně měla také horečku, byla také zázračně uzdravena, ale posluhovala pouze Kristovi. O ostatních přítomných ani slovo! Pouze mu – nikoliv jim. Dva svatí a každý si tu tvrdí něco jiného, čímž ale my rozhodně nehodláme tvrdit, že snad jeden z těch svatých lže. Tak natvrdlí nejsme. Toho se nikdo z nás – po vzoru současných moderních politiků – nikdy neodváží.

My, u nás v Parodii, prostě soudíme, že pan kolega svatý Marek a pan kolega svatý Matouš se pouze poněkud nepřesně vyjádřili. Po sestavení příslušné vyšetřovací komise se podrobnějším studiem těch několika nevyzmizíkovaných biblických svazků nakonec jistě ukáže, že Petrova tchyně skutečně posluhovala pouze Ježíši Kristovi, ale ten, ve své všeobjímající dobrotě a božské skromnosti, stejně jako ostatní tehdy přítomní pánové, ničeho sobě nežádal. Takže ta Petrova tchyně posluhovala současně i všem a nakonec vůbec nikomu – pomineme-li její vlastní osobu! Jistě uznáte, vážený pane, že je to docela pravděpodobné a podobné nejen tchyním, ale i současným politikům.

Názor, že by snad svatý Matouš nepovažoval své kolegy Ondřeje s Jakubem a Janem za tak důležité, aby se o nich byť jen slůvkem zmínil, považujeme my v Parodii za názor naprosto neobhajitelný, neboť je svatého velice nedůstojný a nelibě zavání kultem osobnosti. Kult osobnosti, jak je dnes zajisté každému pravověrně vzdělanému a duchovně povznesenému jedinci známo, vynalezli ti nechutně materialističtí a ateističtí bolševici – jmenovitě jistý Nikita Sergejevič Chruščov – přezdívaný Nikitka Kukuruza – jenže teprve až v druhé polovině dvacátého století letopočtu počítaného od Kristova narození.

Usuzujeme tedy, že vynechání jmen hned tří svatých musí mít nějakou podstatnější duchovně a morálně odůvodnitelnou příčinu, která nepochybně souvisí s vedlejšími a dosud neobjevenými aktivitami svatého Matouše.

Ten poněkud vypletý svazek Markova hlášení v nás totiž vyvolává domněnku, že svazek již byl při vyšetřování nějaké nám dosud neznáme aféry předložen ke kontrole nějaké té mimořádné vyšetřovací komisi a proto byl decentně upraven vynecháním jmen některých tehdy dobře známých veřejných činitelů, na jejichž diskreditaci nebyl momentálně zájem.

Toto je sice jen pouhá naše domněnka, opírající se o naše současné bohaté zkušenosti ze života veřejného, ale po komplexním vyhodnocení nám dostupných pramenů rozhodně trváme na názoru, že již Petrova tchyně – a to dle záměru božího – nesloužila nikdy a opravdu nikomu!

Souhlasíme s Vámi, vážený pane, v tvrzení, že Vaše paní tchyně se chová opravdu velice nesnesitelně, ale na rozdíl od Vás se domníváme, že Vaše paní tchyně se chová docela obvykle a přiměřeně svému postavení. Svůj názor totiž opíráme o Svaté evangelium Ježíše Krista podle sepsání nám již známého svatého Matouše, kapitolu desátou – odstavec 35. – tak velice současně nadepsaný:

Učení Kristovo způsobí třídění duchů

Nedomnívejte se, že jsem přišel zavést na zemi pokoj; nepřišel jsem zavést pokoj, nýbrž meč. Přišel jsem zajisté, abych uvedl v rozpor syna s jeho otcem a dceru s její matkou a nevěstu s její tchyní; a tak se stanou nepřáteli člověka jeho vlastní domácí!

Je nám to všem opravdu nesmírně líto, vážený pane, ale po důkladné právní analýze právě tohoto prastarého aramejského textu se opravdu nemůžeme ztotožnit s Vaším hodnocením chování Vaší paní tchyně. Jsem však zplnomocněn celou dílenskou radou projevit Vám spoluúčast v utrpení, které Vám nepochybně naprosto nemožné a nesnesitelné chování Vaší paní tchyně působí, ale zákon je zákon a boží je dnes u nás nejen nad ústavní, ale i nad ty z Evropské unie. Domníváme se tedy, bohužel, že Vaše paní tchyně svým chováním nenarušuje Vaše rodinné vztahy ani občanské soužití nad míru obvyklou. Naopak, jsme přesvědčeni, že Vaše paní tchyně se chová v naprosté souladu se zákonem božím.

Po důkladném prostudování výše uvedené Kristovy deklarace, všichni jistě chápeme, vážený pane, že o nějakém porušování božího zákona – dokonce kteroukoliv tchyní – nemůže být nikdy ani řeči! Neboť co platí pro nevěstu a její tchyni, to je zrovna tak platné pro ženicha a jeho druhou maminku. Vždyť i tchyně také patří mezi Kristem označené „vlastní domácí“ a tudíž proto již od biblických dob se stává – dle svaté vůle Krista, pána našeho – přirozeným nepřítelem člověka.

Jak každý vzdělaný a duchovně povznesený člověk chápe, je notorická vzpurnost tchyní přirozenou daní za duchovní povznesení lidstva. S porušováním zákonů rozhodně nemá nic společného a daně – alespoň dle bible – se sluší řádně platit!

Snad by tedy bylo moudré, vážený pane, duchovně se sám povznést, vzít Kristovy záměry na vědomí a nazývat pro příště chování tchyní tříděním duchů. I ty statistiky trestné činnosti budou hned optimističtější. Pro naše politiky je tento Kristův úmysl svatý a neporušitelný. Vždyť i ti naši politici jsou obvykle lidé – stejně jako náš Spasitel – velice povznesení, vzdělaní a prostí – zejména všech malicherností. Chápou, že my všichni musíme žít pospolu dle zákona božího – jako jedna velká rodina – všichni jsme si vlastně „vlastní domácí“. Podle toho třídění duchů se pak všichni chováme. Nelze se tedy divit, že naši politici sestavují své zákony a své deklarace člověku – voliči – pochopitelně nepřátelské.

Vše se tedy jeví v naprostém pořádku a Vám, vážený pane, by určitě jedině prospělo smířit se, po vzoru našich politiků z ministerstva zahraniční, se svou tchyní. Vždyť Vám tchyně dosud nezabrala Vaši ložnici, nezplundrovala majetek, nevraždila Vás a Vaše děti v komoře plynem. Dokonce za fakt, že se toužíte její přítomnosti zbavit, nežádá po Vás ani odškodné. Tudíž usmíření s Vaší tchyní by nemělo naprosto nic vadit. Ježíš Kristus Vám určitě velkomyslně promine Vaše neustálé stížnosti na dosavadní chování Vaši tchyně, které se dle Jeho vůle ani v budoucnu nemůže zlepšit, ale usmíření s ní jistě požehná. Na požádání Vám můžeme kdykoliv toto Vaše rozhodování o smíru usnadnit tím obecně známým výrokem o křesťansky ochotném nastavování druhé tváře, když Vás někdo majzne po té první.

Protože jste zjevně hrubě zanedbal před uzavřením sňatku prevenci – rozhodně by Vám prospělo věnovat se již v úvodu námi navrženému studiu právě platných zákonů. Například momentálně platnému zákonu o rodině.

Tento zákon je nám přičiněním našich neúnavných zákonodárců stejně užitečný – jako ty námi uváděné biblické texty. A je jen správné, že každá další novela toho zákona bude jistě víc a více biblickým textům podobnější. Ta příští bude zajisté pro lepší všeobecnou srozumitelnost sepsána v aramejštině. Každý duchovní i každý advokát tento vývoj jedině vřele uvítá.

Snad by Vás, vážený pane, více než zákony zaujala nejnovější etnografická bádání předních světových odborníků, která se týkají problematiky tchyní u jiných národů. Pokud máte zájem a také ochotu poskytnout další režijní příspěvek na tuto velice poučnou, ale i poněkud obsáhlejší studii, dejte nám, prosím, vědět. Člověk, který již je na cestě do Evropy, by se rozhodně měl seznámit s tím, jak se problémy, společné téměř nám všem, obvykle řešívají nebo řešívaly jinde ve světě.

Co však hodláte učinit Vy sám a dnes – to ponecháváme jen a jen Vašemu vlastnímu a naprosto svobodnému rozhodnutí. Rozhodovat za Vás nám nepřísluší – nám je taková troufalost vždy bytostně cizí.

S přátelským pozdravem

32. náměstek pro literární výzkum a bádání v Parodii, společnosti bez ručení – rady a odpovědi za všechny prachy

Co se stalo dále, už, vážení posluchači, víte z naší předchozí reportáže z místa činu…