Teď už máme, co jsme chtěli…

Události v listopadu nelze hodnotit bez souvislostí s vývojem po válce. Tehdy se svět rozdělil na dva tábory – tábor míru a socialismu a tábor kapitalismu. My ve východní Evropě jsme spadli pod „křídla“ Sovětského svazu. Zbytek světa byl pod kuratelou USA. My jsme budovali socialismus a mnoha lidem se to nelíbilo. Jenže myšlenky socialismu byly přitažlivé. Koketovali s nimi i lidé v Itálii, ve Francii – v Řecku byla dokonce občanská válka. Ale v těchto případech si kapitalisté poradili. Nakonec to pro ty lidi skončilo alespoň v západní Evropě dobře. Kapitalismus, kterému dýchal na záda socialismus, zařídil pro své občany vysokou životní úroveň. Bohužel s pádem socialismu selanka skončila a kapitalisté ukázali zuby. Životní úroveň na Západě klesá. Víte, že polovina obyvatel USA má dneska horší životní úroveň než my v České republice? Přes 50 milionů lidí tam žije z potravinových poukázek – u nás jsme jim za první republiky říkali žebračenky.

Horší to bylo v ostatních částech světa. Ani tam lidé nechtěli kapitalismus, jenže jim to nebylo nic platné. Strýček Sam nestrpěl podobné pokusy. Spojené státy vedly více než 60 válek v Asii, Africe a Jižní Americe, aby zabránily nástupu socialismu ve své sféře vlivu. A byly to kruté a nemilosrdné války, ve kterých zahynulo asi sto milionů lidí. To je pravá tvář kapitalismu.

Celou tu dobu se Západ snažil zlikvidovat socialistický tábor a používal k tomu všechny prostředky. Tady nešlo poslat US Marine, aby udělala pořádek. Proto se té válce říkalo studená – jednalo se o záškodnickou válku. Kromě obchodních omezení to bylo vysílání špionů, kteří u nás škodili a vraždili představitele samosprávy. Zapalování stohů a stájí poškozovalo náš hospodářský postup. Tito škůdci byli často naši utečenci, kteří utekli na západ za lepším životem, ale byli vycvičeni a posláni zpátky. Tady byli chyceni a posláni do kriminálu.

U nás postupem času začala narůstat nespokojenost. Lidé také chtěli stejnou životní úroveň, jaká byla na Západě. Chtěli plné obchody zboží. Chtěli mzdy jako v Německu. Bohužel lidé nevěděli, že se začínají bouřit v době, kdy už životní úroveň na Západě šla dolů. Stalo se tak na začátku sedmdesátých let s nástupem neoliberalismu. Ten způsobil to, co dnes vidíme kolem sebe.

Nespokojenci se sdružovali  a jedním z uskupení byla i Charta 77. To bylo tisíc šest set lidí, většinou bývalých komunistů, jejichž základnou byl zahraniční rozhlas. Vydávali různá prohlášení, která vysílali ochotně na Hlasu Ameriky  a Svobodné Evropě. Komunisté opozici, reprezentované Chartou 77, nepřikládali velký význam. Věděli, že Petice – možná. Protesty – možná, oboje dobře. Ale bohužel nic to neřeší. Co něco řeší, je změna systému. O tom ovšem staré struktury v KSČ nechtěly ani slyšet.

Názor komunistů na rebely byl jasný. Podle nich to  byli takoví žvanilové, kteří se nechali živit ze západních peněz, scházeli se a dělali šum za pomoci cizího rozhlasu. Například Havel dostával měsíčně 200 dolarů. Podle svědků prý většinu peněz propil  chlastem z Tuzexu. „U nás žádná reálná opozice nebyla,“ řekl nedávno Jakeš.

Jakeš odmítá přikládat význam i skupině ekonomů z Prognostického ústavu. Tady se ovšem velmi mýlí. Lidé z Prognosťáku vyjížděli na stáže na Západ, kde si je kupovali západní špionážní služby. Postupem doby se z Prognostického ústavu stala expositura CIA. Od začátku tady západní špionážní služby začaly vytvářet pátou kolonu. A páteří této kolony byl Prognostický ústav. Ten představoval kádrový nomenklaturní rezervoár starého režimu a kádrovou rezervu pro nový režim. Klaus se svými kámoši Třískou, Ježkem, Dlouhým, Salzmanem a mnoha dalšími byli dokonale připraveni a vyškoleni experty z BND, CIA nebo MI5. Od začátku věděli, co mají dělat.

K převratům došlo ve všech komunistických státech Evropy synchronizovaně v průběhu 7 měsíců. Z hlediska sociologického a psychologického je vyloučeno, aby tento převrat byl uskutečněn spontánně, neorganizovaným, dezorientovaným a víceméně loajálním obyvatelstvem proti téměř neomezené moci komunistické vlády této země. To musel někdo iniciovat a řídit.

Politický převrat v Československu ani politika vlády Václava Havla nebyly v žádném případě autonomní záležitostí Československa, nýbrž součástí kontextuální politiky SSSR – USA pro Evropu.

Frašky na Letné nebo na Václaváku byly jen divadlem pro masy. Byly jen spouštěčem výbuchu lidové nespokojenosti. Kdyby tenkrát těm lidem řekli, že za dvacet pět let budou mít stále pětinové mzdy oproti Němcům a že tady bude nezaměstnanost, tak by lidé utekli a bylo po revoluci. Oni totiž ti lidé nechtěli návrat kapitalismu, ale pokračování našeho „Pražského jara“ z roku 1968. Sám Klaus přiznal, že kapitalismus si přálo tak 3 % z manifestujících.  Na to ovšem noví vládci nebrali zřetel. Měli svoje instrukce, kterými se museli řídit. A miliony nespokojených lidí, kteří chtěli změnu, byli jen zneužiti. Dobré je připomenout, že žádný normální člověk si nepřál loupežný kapitalismus, jak ho nastartovala devadesátá léta.

Mnoho lidí si myslí, že Listopad zinscenovala StB. Žádní disidenti – Havlové, Vondrové – na tom nemají zásluhu, ti jen převzali moc. A stejně se museli opírat o komunisty. To, že na převratu pracovali agenti StB, je více než pravděpodobné. Bez řádné organizace by se to rozpadlo. Generál Lorenc – šéf STb – by mohl za 17. listopad dostat dneska metál. Při diletantizmu alkoholika Havla, Vondry a těch kolem nich musel v pozadí stát nějaký „řídící orgán“. Listopad 1989 byl podle Jakeše také spíše souhrou náhod, kdy se skupině komunistů zvrtl puč proti vedení strany. „Jmenovitě to byli generál Alojz Lorenc a Rudolf Hegenbart. Jenže se jim to vymklo. Chamtivost po moci otevřela cestu ke státnímu převratu.“

Mnoho občanů má dodnes pochybnosti o tom, jaké pozadí listopadových událostí roku 1989 ve skutečnosti vlastně bylo, ale v podstatě je to dnes jedno. Někde se stala chyba. Milion a půl občanů naší vlasti dnes žije na hranici chudoby… Tisíce bezdomovců, milion lidí je v exekuci, to je výsledek, za nějž nesou plnou odpovědnost ti, co tady v první polovině devadesátých let vládli a nastavili pravidla, dobrá jen pro zločince. Volání po svobodě bylo zneužito. Na co je nám, že můžeme říkat, že president je vůl, když nemalá část občanů žije v bídě. To je krutá skutečnost. Drtivá většina občanů měla o polistopadovém vývoji u nás naprosto jiné představy, než jakou realitu zažíváme. Skoro všichni se cítíme podvedeni. Nechtěli jsme jen svobodu, ale i novou, spravedlivou společnost. Teď už všichni vědí, že kapitalismus takovou není. A je-li tohle demokracie, tak nechceme ani tu demokracii. Realita je taková, jaká je..

Po skončení manifestací začala práce na vytvoření nového systému. Vedení se ujali vyškolení agenti západních centrál v čele s Klausem. Charta 77 byla plná komunistů a proto byla rychle vyšachována (až na Havla) ze hry. A noví pánové začali hospodařit. To oni po listopadu nastolovali kapitalismus se všemi jeho krásami. Dokonale si prostudovali kapitalismus – bohužel jen tu divokou verzi.

Že jsou lidé zklamáni vývojem, o tom není pochyb. Bohužel tady není nikdo, kdo by měl recept na nápravu neúnosných poměrů. Nakonec jsem na internetu našel řešení, jenže sám autor věděl, že nemáme nikoho, kdo by řekl: „Chci socialismus, lidově demokratické zřízení, pojdme na něm pracovat. Máme čtyřicet let praxe, známe chyby i dobré věci, pojďme o tom diskutovat a hlavně jednat.“  Bohužel  nikoho nemáme. Zvlášť v rozmazlené Praze ne. „Evergreeny“ o sociálních jistotách jsou obehrané, vyčichlé a neřeší zásadu. Ten kdo se k nim modlí, nic nevymodlí.

Ale jak se u nás říká – nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. A dnešní věrchušku už nemiluje nikdo. To musí jednoho krásného dne prasknout. A až se tak stane, tak to určitě nebude sametová revoluce. Rád bych se toho dožil.

ZEMĚ  NEVZKVÉTÁ,  LŽI  A NENÁVISTI  SE  DAŘÍ  NEBÝVALE  DOBŘE. PRAVDA  A  LÁSKA  NIKDY  NEZVÍTĚZÍ.