Ten Babiš to má s Věrou ale promyšlené….

S neslanou, nemastnou a též docela řídkou ekipou, stojící dnes v čele ČSSD, bude mít tahle kdysi mocná záštita dělného lidu u nás co dělat, aby v příštích sněmovních volbách uhájila alespoň druhé místo. Takže nejspíš vyhraje hnutí ANO a Babiš bude premiérem. No a jako politik-podnikatel a možná i šachista plánuje už dopředu, jak k svému budoucímu úřadu vytvořit takovou vnější konstrukci, která by jeho řízení vlády co nejlépe vyhovovala. Jde např. o jeho vztah k prezidentovi a naopak o vztah prezidenta k němu, a zde by bylo samozřejmě žádoucí, aby ten vztah byl bezproblémový. Tzn., aby ho nový prezident poslouchal.

Dá se k tomu dojít jednoduše: Udělat prezidenta ze člena strany ANO, kde platí, že hlava – to je předseda a zakladatel strany je všechno – a to ostatní je roští, které z výrazu tváře předsedy jen odezírá, kam jeho myšlenky míří …a pak je ve správném předstihu vyslovuje. Což bude samozřejmě platit i pro nastávajícího prezidenta.

Takže ještě jednou: Prezidentem musí být člen strany ANO.

A tak se předseda a zakladatel strany rozhlížel po stranických řadách, až se jeho zrak zastavil na současné eurokomisařce Věře Jourové. A hned se médiím svěřil, že by to mohla být ONA. Samozřejmě, menší problém byl v tu chvíli v tom, že o té paní, s výjimkou problému s budišovským zámkem, nikdo nic moc nevěděl, o jejích politických názorech neměl v podstatě nikdo ani páru, ale předseda usoudil, že se to dá napravit. Vždyť tisk je zde od toho, aby tiskl, ne?

A tak se v minulých dnech objevil tento rozhovor s Věrou Jourovou.

Co jsme se z něj dověděli?

Okamžitě by z Hradu vyhodila mluvčího prezidenta Ovčáčka. Pak by také vyhodila toho rozumbradu (nevím přesně koho myslela), který prý uzavřel Hrad jako pevnost. Červené trenky nad Hradem by u ní prošly, je prý v nich trefná symbolika. A ocenit je třeba i sportovní výkon těch, kteří se těmi trenkami obtíženi dokázali na vrchol Hradu vydrápat. Ale jak pak s tou staženou prezidentskou standartou naložili, ne, ne, to by prý už u ní neprošlo. Ale jinak je to OK, proč ne.

Bratry Mašíny by státním vyznamenáním pochopitelně odměnila, vždyť bojovali se systémem, který měl na rukou krev. (Což od ní zrovna nejšikovnější vyjádření nebylo, protože když padne jméno Mašíni, vyskočí každému do mysli spíš krev nevinných lidí, kterou Mašínové při cestě za svým snem mnohdy nevynuceně prolili).

Takže tolik o jedné z prezidentských kandidátek, na kterou si náš ministr myslí a kterou nám předkládá jako historicky vhodnou alternativu k prvnímu našemu prezidentovi T.G. Masarykovi.

Dalším kandidátem, který se na rozdíl od Jourové ke kandatuře na úřad přezidenta už otevřeně přihlásil, je Michal Horáček.

Ale o něm a o jeho knihovně, čítající 20 000 svazků, až příště.