O kauze Fénix jste už asi slyšeli všichni. Nejde v ní o nic menšího, než o obžalobu levicových aktivistů z terorismu. Nechme teď stranou, že se s největší pravděpodobností jedná o pseudokauzu vykonstruovanou (zřejmě na politickou objednávku) policejními agenty-provokatéry a uvažujme, že obžalovaní útok na vojenský vlak (zřejmě myšleno vlak s vojenským materiálem, protože vojenské vlaky u nás jezdily naposledy snad za Pražského povstání) skutečně plánovali a dokonce provedli.
Z mého laického pohledu by ani tak nešlo o terorismus, ale o sabotáž, poškozování cizí věci či obecné ohrožení, protože pod terorismem si představuji útok primárně směrovaný na civilisty a vedený s cílem co nejvíce jich zabít, či zranit.
Nicméně jsem už dost starý na to, abych věděl, že když jde o právo, jsou intuice a zdravý selský rozum zcela nepoužitelní pomocníci. Podíval jsem se proto do Trestního zákoníku na §311 Teroristický útok a jeho písmeno „a)“ (existuje ještě obdobný §312 Teror, který je podle mě totéž, jen stručnější a ještě gumovější), který zní následovně:
Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky, narušit nebo zničit základní politickou, hospodářskou nebo sociální strukturu České republiky nebo mezinárodní organizace, závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo nebo protiprávně přinutit vládu nebo jiný orgán veřejné moci nebo mezinárodní organizaci, aby něco konala, opominula nebo trpěla,
a) provede útok ohrožující život nebo zdraví člověka s cílem způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví (…)
Pokračuje to ještě dál, ale tohle myslím stačí. Podstatné je, že se tam nikde nehovoří o rozsahu, brutalitě či metodách, ale jen a pouze o cíli. Jakýkoliv trestný čin, možná dokonce i pouhý přestupek, dovoluje zákon kvalifikovat jako terorismus, podaří-li se prokázat (zkonstruovat) úmysl poškodit ústavní zřízení České republiky, zastrašit obyvatelstvo či vydírat vládu.
Jinými slovy, odpálení bomby uprostřed davu jen tak pro zábavu z pohledu zákona terorismu není, protože není splněna podmínka úmyslu poškodit ústavní zřízení či zastrašit obyvatelstvo, zatímco přepadení policisty jakožto reprezentanta státu a jeho zřízení jako terorismus klasifikovat lze, pokud je motivováno politicky.
Paragraf o terorismu se paradoxně nemusí vztahovat na ty nejbrutálnější extrémně násilné činy s velkými počtem obětí, přitom ale dovoluje kriminalizovat téměř jakékoliv jednání antisystémové opozice směřující proti represivnímu aparátu státu.
Že chce stát bránit sám sebe je celkem pochopitelné, neměl by k tomu ale zneužívat paragrafy o terorismu, který by měl za všech okolností představovat jednání, na jehož nepřijatelnosti, nemravnosti a trestuhodnosti bychom se měli shodnout všichni na základě prostě lidském, nikoliv politickém.
Převzato z blogu Tribun
