To snad má Evropa – včetně našeho premiéra – z míru strach?

Reklama


Představa, že by se nový prezident USA mohl s Putinem domluvit na ukončení rozvíjející se druhé studené války, vzbudila – jak se zdá – v Evropě hotovou paniku. Jeden za druhým vystupují evropští vedoucí politikové a rozechvělými hlasy vyslovují víru, že s nástupem Trumpa na prezidentský úřad se proti současnému stavu snad – a doufejme v to – nic nezmění, že Trump zůstane NATO věrný, a že NATO ani neoslabí ani neopustí. Vždyť co bychom si bez NATO my, evropští ubožáčci, počali?

Začala tímto starostlivým žalozpěvem hned po zvolení Trumpa prezidentem naše komisařka EU Jourová, následoval generální sekretář NATO Stoltenberg, téměř s výhrůžkou směrem k americké pevnině požádal Trumpa o pevné setrvání v NATO předseda evropské komise Juncker – a nejčerstvěji pak vyjádřil víru v pokračující americkou věrnost NATO i český premiér. Stalo se tak včera v poslanecké sněmovně.

Poslouchám všechny ty hlasy a ptám se, jestli sním, anebo bdím? Z čeho to, probohaživého, mají tihle evropští pánové a dáma takovou hrůzu?

Z toho, že Trump, jak prohlásil, považuje 25 let po zániku SSSR další existenci válečnické aliance NATO za nadbytečnou, protože co s válečnickou organizací ve světě, který chce společně s Putinem přeměnit v oblast míru a spolupráce? Nebo z toho, že je rozhodnut ustat s hlásáním americké nadvlády nad světem, a začít jak s Ruskem, tak s Čínou jednat jako rovný s rovným? Či z toho, že v konfliktu s Ruskem nevidí žádný smysl a chce se proto s Putinem domluvit na snížení zbrojení v obou zemích?

Že chce s Ruskem v Sýrii spolupracovat, a ne soupeřit, protože na rozdíl od amerických konzervatistů netouží Asadův režil v Damašku svrhnout? Že vůbec netouží po tom, aby se Rusko od Evropy hospodářsky oddělilo a proto též nemá zájem na dalším jednání o uzavření obchodní smlouvy (TTIP) o otevřeném bezcelním obchodu USA s Evropou? Že je rozhodnut omezit v USA moc a vliv vojensko-bezpečnostního komplexu, který už dlouhá desetiletí žene Ameriku do dalších a dalších výbojů, vytvářejících uprchlickou vlnu, která se dnes ze Středního východu a severní Afriky valí právě k nám do Evropy?

Že hodlá uznat ruský Krym a ve spolupráci s Ruskem přispět i ke skončení bojů na Ukrajině? Že hodlá z polsko-ruských a rumunsko-ruských hranic odvést zpět do USA americké rakety, mířící dnes na Moskvu, Leningrad, Sevastopol atd? A že se pro nás, Evropany, všemi těmito zamýšlenými kroky snižuje možnost, že se právě náš kontinent stane v možném konfliktu USA s Ruskem hlavním bitevním polem?

A z toho že se evropským politikům – včetně našeho premiéra – vraští čela a případ od případu i chvějí hlasy? Ale proč? Vždyť to, co Trump svým spoluobčanům i světu sděluje, je přece tím, o čem lidstvo vždy snilo. Jde o naději na mír, bez šíleného a stále se zvyšujícího zbrojení, které vysává zdroje kontinentů, otravuje mezinárodní i přírodní ovzduší Země i vzájemnou mezinárodní spolupráci, která by mohla lidstvu tolik prospěšného přinést.

Zvláštní! Lidé ve Světě i v Evropě se z takové perspektivy radují, ale evropští politici se mračí, tváří se ustaraně, a člověk se ptá – proč asi?

Nevíte to náhodou někdo?

Přejít do diskuze k článku 10 komentářů