Tohle násilí, tahle svoboda

V novinách na úvodní straně samozřejmě komentář k teroristickému útoku ve Francii, ve kterém mi zrak sám od sebe padl – nebo si ho snad přitáhla? – na větu: „Ale také sjednotit většinu civilizovaného svět v odporu k násilí a obraně svobody slova.“ Civilizovaný svět, to nemůže být nikdo jiný, než my, takhle mi sami sebe přece vidíme, ale jakému násilí že to chceme odporovat? My, kteří jsme dali světu dvě světové války a koncentrační tábory, my, kteří považujeme mučení za přiměřený a efektivní způsob vyšetřování, my, kteří jsme vedli války v Iráku a Afghánistánu a bombardovali Libyi, my, kteří institucionalizované ekonomické násilí považujeme za nepřekonatelný vrchol civilizace, my, kteří diktujeme, intervenujeme, sankcionujeme a kolonizujeme? Ale vždyť je to jasné: chceme odporovat tomu násilí, kterého se někdo dopustí na nás. Z toho je také jasné, proč se má sjednotit většina civilizovaného světa, a ne celý: ten, proti komu chceme násilí použít my, musí zůstat venku.

Převzato z blogu Tribun