Tři nutné kroky proti českým spojencům Putina. Komentář Jakuba Jandy

Před necelými dvěma lety se Česká republika rozhodla čelit vlivu autoritářských států uvnitř Česka, zejména aktivitám putinovského Ruska a jeho českých spoluhráčů. Na podzim 2015 z rozhodnutí vlády odstartoval Audit národní bezpečnosti, který mezi deset nejvýznamnějších hrozeb pro vnitřní bezpečnost Česka označil „působení cizí moci“, jinými slovy špionáž, vlivové operace nebo dezinformační kampaně, které jsou v české kotlině prováděné primárně Ruskem, následně Čínou nebo Íránem.

Stát se rozhodl zhodnotit vážnost každé z deseti hlavních hrozeb (jako je dále například extremismus, kybernetické aktivity nebo terorismus), vnitřně si ověřit, na co je a není připraven. V prosinci 2016 vládní kabinet schválil analytickou část Auditu, která má v odtajněné verzi 142 stran. Během roku 2017 probíhá neveřejná druhá etapa, kdy se schválené kroky uvádějí v praxi. Podle dostupných informací jde převážně o technická a administrativní opatření, kterými stát jemně přenastavuje svůj bezpečnostní aparát, aby byl co nejlépe připraven na Auditem popsané hrozby.

Před nepřátelskými aktivitami zejména Ruska pravidelně a důrazně varují čeští zpravodajci ve svých výročních zprávách. Kreml je minimálně od roku 2014 velmi aktivní v masivní výrobě dezinformací a snaze zmást a vnitřně rozkládat západní státy, aby mu nekladly takový odpor v invazích a okupacích území sousedících s Ruskem – Ukrajiny a Gruzie. Obvyklá otázka zní – jaký je rozdíl mezi americkými a ruskými aktivitami v Česku? Každý stát má své zájmy – ty české bezpečnostní jsou jasně vyjádřeny v Bezpečnostní strategii ČR, kterou vláda přijala v reakci na ruskou agresi a zhoršující se situaci v Evropě v roce 2015.

Při hodnocení aktivit cizích států vůči České republice stačí jednoduché cvičení – ohrožují americké kulturní aktivity některý z českých národních bezpečnostních zájmů? Ne, tudíž nejsou hodnoceny jako nepřátelské. Ohrožují ruské snahy zpravodajsky infiltrovat české politické a bezpečnostní instituce nějaký český zájem? Ano, například jeden z životně důležitých – „politickou nezávislost“. Napadají kremelské a pro-kremelské dezinformační aktivity vytvářející masu lží o českém členství v EU nebo o Ukrajině některý z národních zájmů našeho státu? Ano, českými strategickými zájmy jsou například „posilování soudržnosti a efektivnosti NATO a EU“ nebo „bezpečnost a stabilita, především v euroatlantickém prostoru“. Toto zdánlivě filosofické cvičení umožňuje určit, co český stát považuje za nepřátelské chování – tedy nepřátelský zahraniční vliv. Pokud někdo (jako právě Rusko) například podporuje české extremistické skupiny chovající se nepřátelsky k českému demokratickému zřízení, tak se z povahy věci nejedná o vlídný akt…

Celý článek najdete na Info.cz

Stanův komentář: Jakub Janda jako řešení zvyšujícího se vlivu Kremlu navrhuje zlikvidovat trojské koně Ruska v exekutivě (např. prezidenta Zemana), rozsáhlou investigaci české konspirační scény (do níž, jak se zdá, zahrnuje i Český rozhlas) a vyhození „proruských“ poslanců z citlivých pozic v parlamentu. Podle mého skromného názoru by stačilo, kdyby média hlavního proudu poctivě a přesně informovala o dění kolem nás, včetně řádění novodobých cenzorů z Evropských hodnot a ministerstva vnitra.

Komentář mluvčího prezidenta republiky Jiřího  Ovčáčka najdete zde.