Ukrajina na Moravě? A proč ne!

Reklama


Morava je taková okrajová část Česka, tedy vlastně je to u-krajina neboli krajina u Čech. Tak mne napadla taková pitomá myšlenka – mohlo by se stát u nás něco podobného tomu, co probíhá na Ukrajině? Když se válčí u nich, proč by se nemohlo válčit i u nás? A začal jsem srovnávat jejich situaci s naší. Vyšlo mi, že klidně totéž (akorát v bleděmodrém) by se mohlo odehrávat i u nás. Těch podobností jsem našel přehršel. Tak už jenom třeba začátek státnosti u nás a u nich.

Základem Ruské říše (ruského impéria) byla Kyjevská Rus, teprve po několika staletích se centrum přesunulo do Moskvy. Základem ČR je bezesporu Morava, ta tzv. Velkomoravská říše. Kosmas o tomto základu výmluvně mlčí, raději popsal příchod praotce Čecha na horu Říp. Takže Kosmas byl první falšovatel historie u nás, Morava mu nestála ani o zmínčičku, přitom samozřejmě musel alespoň něco málo o Velkomoravské říši zaslechnout. Určitě věděl, že v druhé polovině 9. století velkomoravský vládce Svatopluk I. (871-894) učinil podle tzv. Kristiánovy legendy Bořivoje I. historicky prvním (doloženým) knížetem Čech. A to přitom (dle legendy) Bořivoj jako pohan musel sedět na zemi, když ho Svatopluk a jeho družina povyšovala na knížete jakéhosi bezvýznamného území tehdejších Čech. To by ovšem Kosmas neskousl, že? Začátkem 10. století se ovšem Velkomoravská říše za dosud neobjasněných okolností rozpadla a po jejím zániku přestala být Morava centrem státu. Moc se přesunula z Moravy do Čech do Prahy. Podobně jako z Kyjeva do Moskvy.

A k Moravě ještě pár poznámek z Wikipedie: Morava, latinsky Moravia, německy Mähren, polsky Morawy. Vedle Bulharské říše a Kyjevské Rusi je Velkomoravská říše (latinsky Moravia Magna) jeden z nejstarších slovanských států. Politické osudy Moravy a Čech jsou většinou spojeny, i když obě země měly ve středověku a raném novověku poměrně velkou míru autonomie a mnohokrát spolu jejich politické elity i válčily. Nejasnostem učinil konec římský král (později císař) Karel IV. listinou ze 7. dubna 1348, která z titulu římského krále jednoznačně stanovila, že Morava je lénem českého krále a nikoliv lénem Svaté říše římské. Prakticky to znamenalo, že český král vlastnil Moravské markrabství, i když na něm nemusel sám vládnout. Tento lenní vztah zrušil moravský markrabě a český král Jiří z Kunštátu a Poděbrad listinou z 13. ledna 1464, listina však nevešla do kodexu zemských privilegií. Morava má přibližně 4 miliony obyvatel a 22 348,87 km², Slezsko má přibližně 1 milion obyvatel a 4 459 km², Čechy mají asi 6 milionů obyvatel a 52 065 km². Shrnuto: Morava má 5 miliónů a Čechy 6 miliónů obyvatel. Rozloha: Morava 27 tisíc km² a Čechy 52 tisíc km².

Druhá podobnost s Ukrajinou jsou národnosti a náboženství.

Začnu nejdříve náboženstvím. Velká Morava byla pod vlivem Byzance. Byzanc, tedy hlavní město Konstantinopolis, později Cařihrad a dnes Istanbul, bylo tehdy největší a nejbohatší město středověku, civilizačně a kulturně na velmi vysoké úrovni, kdežto západ, tedy Řím, byl v té době v hlubokém dekadentním rozvalu. Zánikem Velké Moravy mizí vliv Byzance, zvítězil Západ. Vliv Západu, tedy Říma, na naše země přišel přes Bavorsko. Tedy zase podobnost s Ukrajinou – na východě je pravoslaví (Byzanc), na západě Ukrajiny je katolicismus (Řím). Západním katolíkům se ale na Ukrajině nepodařilo východ zkatolizovat, jak se to podařilo Čechům, respektive Bavorákům, na Moravě. To je zase ten rozdíl. Samozřejmě vůbec nešlo o nějaké ideologické spory ohledně víry, to je pouhá zástěrka zakrývající, že šlo pouze o mocensko-ekonomický vliv. A že obyvatelé Moravy mají nějaké obecné povědomí, že patří k Východu a nikoliv k Západu, je k smíchu – a kolik je na toto téma napsáno přeintelektualizovaných pojednání, to je až k neuvěření.

No a jak to vypadá s národnostmi, je taky docela pozoruhodné. U nás je to jednoduché, jsme buď Čechy, Moraváky anebo Slezany. Je zajímavé, že ač už delší dobu žiji na severní Moravě, ještě jsem nikdy nepotkal nikoho, kdo by o sobě prohlašoval, že je Slezan. (Ostatně Slezany byli povětšinou Němci, kteří byli po válce odsunuti.) V roce 1991 se k moravské národnosti přihlásilo 13,2 % obyvatel České republiky, ovšem v roce 2001 už jenom 3,7 % a v roce 2011 pouhých 5,0 %. Po sametové revoluci slavilo moravské hnutí velký úspěch a skončilo ve volbách na třetím místě. Ještě ve volbách v roce 1992 se HSD-SMS společně s Moravskou národní stranou podařilo získat 14 mandátů v České národní radě (budoucí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky). V té době můj kolega Hoff komentoval neúspěch moravského hnutí těmito slovy: „Kdyby mne ti volové oslovili, tož bych jim napsal mluvnici moravštiny a klidně bych zvládl i moravsko-český slovník. Neoslovili mne, takže neúspěch byl předpokládatelný.“ I když je hnutí za samostatnou Moravu dnes úplně marginální, nikdo neví, zdali někdy v budoucnu někdo s tím nezačne znova, stačí pouhé rozfoukání málem vyhaslých uhlíků.

Úplně dokonale srozumitelně je to vidět na osudech bývalé Jugoslávie, jehož území obývali a obývají dodnes Slované. A jak jsou mezi sebou rozhádaní a nepřátelští a navzájem se zabíjejí. A proč vlastně? Tak třeba Chorvati a Srbové, mluví skoro stejným jazykem (vždyť jsou jednoho rodu!) a nenávidí se na smrt jenom kvůli tomu, že jedni jsou katolíky a druzí pravoslavní. Logicky vyplývá, že náboženství je mnohem silnější než rodová příslušnost. Překrásně je to vidět na Bosňácích. Když si Osmané (Turci) podrobili území Jugoslávie (jugo=jižní, slávie=Slované), tak jako okupační mocnost vydali vyhlášku asi tohoto znění: „Kdo z vás přestoupí na islám, bude platit pouze třetinové daně.“ Já být tehdy v takové situaci, tož bych dnes byl muslimem. No a co?! Takže jižní Slované jsou jak katolíky, tak pravoslavnými, ale také nezanedbatelná část je jich muslimské víry. No a jak snadné bylo vyvolat válku v zemi, kde za „krvavého psa a diktátora“ Tita žili všichni v míru, navzájem se ženili a vdávali a tolerovali každou víru. Ať mně nikdo netvrdí, že atheismus by mohl někde vyvolat takové vraždění! Všimněte si, že všechny války mají vždycky nějaký náboženský podtext!

Ukrajina je na tom stejně jako jižní Slované. Na Ukrajině jsou také všichni Slované a dokonce ruského kmene, tedy v podstatě jsou to všichni Rusové už od Kyjevské Rusi – bývají také označováni zpravidla jako Malorusové či Rusíni. Na západě země převládá řeckokatolické vyznání, samotní římští katolíci tvoří necelé 2 % věřících. Většina věřících je ovšem pravoslavná, a aby to nebylo tak jednoduché, tak část se hlásí ke Kyjevskému patriarchátu (asi 2-3 miliony) a druhá část uznává Moskevský patriarchát (asi 6-7 milionů). Východ země je navíc docela atheistický.

Západní část Ruska, dnes Ukrajiny, patřila, přesně řečeno byla okupována, jednou Poláky, jindy Litevci, také Rakouskem-Uherskem, část dokonce i ČSR (Podkarpatská Rus), takže Moskva tam měla mizivý vliv, akorát těch pár let po II. světové válce za doby SSSR, a jak je zřetelně vidět, západ Ukrajiny k Moskvě cítí nepřekonatelný odpor. Domnívají se totiž, že spolupráce s Evropskou unií bude to pravé ořechové. Stýská se jim po nadvládě Poláků a Hitlera. Až polská šlechta dostane v restitucích svá bývalá panství, ono to těm západním Ukrajincům teprve potom dojde, jistěže to nebudou už žádné kolchozy či sovchozy, nýbrž šlechtická panství, která budou řídit (manažovat), stejně jak v minulosti, židovští správci a polská šlechta bude, stejně jako dříve, utrácet penízky v kasinech a luxusních bordelech Paříže, Švýcarska, Monaka apod. Maďarská a rumunská šlechta, tedy grófové, také určitě nepřijdou zkrátka. No, však potom uvidí. V tomto případě jsem záměrně zlomyslný, já to těm prozápadním Ukrajincům ze srdce přeju.

No a může se stát u nás v Česku něco podobného jako v Jugoslávii a dnes na Ukrajině? Taková otázka vypadá úplně nesmyslně, vždyť u nás nějaká válka či revoluce už vůbec nehrozí, vše už totiž zdárně proběhlo, bohatství a moc už je pevně v rukou těch správných elit a ty nemají zájem o nějaké změny. Snad jedině že by Bakala, Komárek, Tykač, Kellner, Dospiva a podobní oligarchové zatoužili státi se prezidentem, peněz mají nadbytek, proč by nezkusili podnikat i v oboru politiky. Dokonce už jeden to zkouší – Andrej Babiš. I úplně první miliardář Viktorek Kožený se nechal slyšet, že by docela rád kandidoval na českého presidenta. Pražská intelektuální smetánka a kavárenští povaleči by nějakého oligarchu za presidenta i brali, ovšem s podmínkou – oligarchu ano, ale jedině knížecího původu. Takový například slavný Ludvík Vaculík a jeho kamarádi v mládí oslovovali své nadřízené: Soudruhu tajemníku a soudruhu presidente, jaké je vaše přání, vše splníme na 120 procent. A dnes na stáří rádi poníženě a s úctou oslovují: Ať si Vaše Knížecí Milosti a Jasnosti přeje cokoliv, vše bude splněno.

Takže když v Praze oligarcha-nešlechtic nemá šanci státi se presidentem (vizte ty útoky na Babiše), co to tak zkusit na Moravě? Stačí přece i kníže země moravské, tedy v naší době president Moravy. Ještě by mohla hrát roli i církev katolická, ono co kdyby se velkému biskupu Malému zachtělo státi se arcibiskupem moravským? Pražské arcibiskupství je už obsazeno, tam nějakou šanci nemá. Ale být arcibiskupem na Moravě, to je jiná. Určitě by mu to časem přineslo i kardinálský klobouk, no a třeba takový kroměřížský zámek by přece nebylo špatné místo k letnímu přebývání, no ne? V arcidiecézích bývalo zvykem, že arcibiskupové užívali titul knížete. V některých jednotlivých biskupstvích přetrval titul až do roku 1918, jako např. ve Vratislavi a Olomouci. V salcburské arcidiecézi užívali arcibiskupové titul knížete až do roku 1951. Proč takové tituly neobnovit?

Ovšem aby taková revoluce, tedy osamostatnění Moravy, mohla proběhnout, musel by to někdo financovat, no a financovat takový podnik může pouze ten, který financemi oplývá. Samozřejmě ale ten bude chtít mít nejméně do deseti let návratnost vložených peněz a zajisté i přiměřený zisk. Takže každému je už jasné, kdo by případnou moravskou revoluci či válčičku mohl zařídit. Kdepak nějaká spontánní lidová tvořivost (či bouře hladových), nýbrž naprosto chladný racionální finanční kalkul některých našich oligarchů. Stejně jak na Ukrajině.

A co k tomu bude zapotřebí? No, rozdmýchat ony málem uhaslé uhlíky. A k tomu je potřeba mít konkrétně pod palcem televizi, tisk a ministerstvo propagandy, jinak řečeno mnoho financí. Sice k nějaké revoluci či válce u nás není důvod, takže musíme nějaký ten důvod najít, vytvořit či vymyslet. Mohli by začít třeba historikové a lidskoprávní organizace, ti mají v rozdmýchávání nenávisti nezastupitelnou roli. Začali by vlastenectvím a to třeba takto: Přece se nenecháme urážet od Moravanů, to by tak hrálo, aby české kníže sedělo na zemi a moravští družiníci seděli v královských křeslech, musíme se pomstít za tu urážku. Jiní by zase tvrdili, že my Moraváci už nechceme být nesvéprávnou kolonií Čechů. Morava má navíc přece „svojská špecifiká“. (Vzpomínáte na Mečiara?) Podobných důvodů by odborníci na historii vymysleli neúrekom. Nebude určitě žádný problém přivést davy k nadšení a uvést je až do extáze (jak se to málem podařilo těsně po převratu), aby se začalo neustále mluvit o samostatnosti Moravy.

A na Moravě by se už v utajení dohadovali, kdo bude sedět v moravském parlamentu, kdo v senátu, kdo bude krajským tajemníkem, vlastně hejtmanem, kdo usedne do dozorčí rady tam či onde…, vše samozřejmě po domluvě s budoucím moravským presidentem-oligarchou. No, těch dobře placených místeček a těch úředníků co bude zapotřebí, bude spousta. Nemám potuchy o státní správě, ale určitě půjde o počty v řádu desetitisíců, předpokládám, že by tato místa obsadili právě ti čelní bojovníci za samostatnost, proč by to také jinak dělali, no ne?

No a jak zareaguje Praha? No pošle na Moravu vojsko, aby udělalo pořádek a znormalizovalo situaci, což je naprosto logický krok. Budou ovšem vojáci střílet na Moraváky? Asi těžko, i když kdoví. Polovina vojáků by byla z Moravy a ti by si v duchu říkali – já je nemůžu střílet, tata je z Moravy, přece nebudu střílet na babičku a dědu. Další si řekne – vždyť mám manželku z Moravy, a ještě další si řekne – vždyť já jsem z Moravy apod. Tady by vůbec nefungovala propaganda stylu: jenom se podívejte na ty moravské svině, na ty odpadlíky, na ty secesisty, renegáty, odštěpence, separatisty, teroristy, domobrance, povstalce, kriminálníky a drogově závislé, rebely, vzbouřence, opolčence atp. Takže Praze by nezbylo, než to nechat řešit samotným oligarchům.

No a ti by si zřídili soukromé bezpečnostní sbory čili armády. Aniž by porušili nějaký zákon, budou si najímat žoldáky třeba i z ciziny. Náboráři soukromých armád budou nabízet nezaměstnaným ráj slovy: Podívej, uzavřeme smlouvu na rok na dva, na tři, dostaneš měsíčně dvojnásobek průměrné mzdy, oblečení, jídlo nocleh zdarma. Že jiný oligarcha nabízí dvaapůlnásobek? Dostaneš odměny, to se vyrovná, pořád je to lepší než makat někde v továrně za polovinu průměrné mzdy. No a to si přece každý nezaměstnaný a polozaměstnaný spočte – a podepíše kontrakt. No a akce se může rozjet.

Takže může v Česku nastat podobná situace jako na Ukrajině? Odpovídám: No jistěže!

Přejít do diskuze k článku 14 komentářů