Ukrajinský parlament podepsal akt kapitulace

Vážení kolegové, vážení přítomní,

chtěla bych dnes obrátit vaši pozornost na návrh zákona, který byl dnes prvním bodem programu, a pro který hlasovala koaliční většina v parlamentu. Jedná se o zákon o schválení prohlášení o odstoupení Ukrajiny od Mezinárodní úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Řeknu vám čestně, že mě to bolí a stydím se, když ukrajinský parlament přijímá taková rozhodnutí. Vždyť my jsme v podstatě dnes neodstoupili od té úmluvy, my jsme podepsali akt kapitulace. Dnes se ukrajinský parlament zřekl miliónů lidí, Ukrajinců, kteří jsou dnes ponecháni svému osudu tam, v Luhansku a Doněcku.

Opoziční blok je kategoricky proti takovému přístupu a myslíme si, že ti poslanci, kteří se dnes tak hezky oblékli do národních krojů (vyšivánek), ti, kteří mají plnou pusu řečí o jednotné, celistvé, nedělitelné Ukrajiny, o tom, že všichni Ukrajinci v naší zemi mají mít stejná práva a možnosti, potom zmáčknou knoflík a řeknou na to NE. My jsme se dnes rozhodli, že část Ukrajinců v naší zemi, na Ukrajině zbavujeme práva obrátit se k Evropskému soudu (pro lidská práva), odmítáme chránit tyto lidi a přiznáváme, že si nevíme rady. Proto opoziční blok hlasoval proti tomuto rozhodnutí a kategoricky vystupuje proti tomu, aby nabylo platnosti takové rozhodnutí jako je odstoupení Ukrajiny od Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože se toto rozhodnutí jinak než jako zrada Ukrajinců nazvat nedá.

Přemýšlejte o tom sami. Hned na začátku, když začala válka, tam ty lidi ponechali svému osudu. Nikdo neorganizoval žádnou evakuaci, nebyly zřízeny žádné humanitární koridory a lidé byli nuceni zůstat tam, na území, které nebylo pod kontrolou. Nemohli odtud odjet. Potom jim byly zastaveny výplaty všech sociálních dávek, penzí, mezd a byl jim zablokován bankovní systém. To však ještě není všechno. Dalším krokem bylo zřízení propustek a lidem řekli, že je budou pouštět pouze na základě těchto propustek. A ti z nich, kteří se odtamtud sami zázrakem dostali a přijeli sem k nám, na Ukrajinu, přesídlenci… O ty se za celou tu dobu vůbec nepostarali. Nebyly přijaty žádné státní programy, nedostali žádné náhrady, nebyla organizována žádná pomoc ani podpora, nikdo jim nepomohl najít zde práci. Teď navíc bylo přijato vládní ustanovení, kterým je vlastně postavili na roveň vězňů.

Tak co čekáme? Chceme, aby si lidé vážili naší vlády, aby milovali a podporovali ukrajinský parlament poté, co se tu přijímají taková nenormální rozhodnutí? Proto opoziční blok požaduje, aby byly vyplněny Minské dohody, aby parlament přestal manipulovat právní úpravou, přestal vymýšlet různá ospravedlnění, přestal zrazovat své lidi a nekapituloval. Žádáme, aby přijal plán plnění Minských dohod a udělal vše pro to, aby v naší zemi byla ukončena válka, aby lidem vrátil mír. Ty strany války, které se nijak nehodlají uklidnit, by měly na sebe v první řadě vzít odpovědnost, uklidnit se a přijmout nezbytná mírová rozhodnutí. To je první bod našeho prohlášení.

Dále navrhují, aby si poslanci snížili výplaty na 1200 hřiven, které považují za minimální standard, za který mají přežívat obyčejní lidé poté, kdy jim zvýšili životní náklady zvýšením všemožných tarifů. Poukazuje na to, že pokud má parlament 15 miliard hřiven na takové akce jako je přejmenování ulic, měst, vydávání nových dokladů, tak by měl zvýšit minimální standard.

Jistě uhodnete, jak taková iniciativa dopadla. Nikdo z parlamentních vyvolených neměl chuť být solidárním s obyčejnou biomasou v těžkých ekonomických dobách a tuto iniciativu smetli ze stolu…

Překlad: Irena

Komentář redakce: Co to ta Věrchovna rada vlastně na Donbase zrušila? A proč proti Ukrajině nebyly okamžitě vyhlášeny mezinárodní sankce? Přečtěte si sami vybrané kapitoly z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech přijatého v New Yorku 19. 12. 1966 a Úmluv o ochraně lidských práv a základních svobod.

Část II

Čl. 2

3. Každý stát, který je smluvní stranou Paktu, se zavazuje:
a) zajistit,  aby se  kterékoli  osobě,  jejíž práva  nebo svobody tímto Paktem  uznané byly porušeny, dostalo  účinné ochrany bez ohledu  na  to,  zda  se  porušení  jejího  práva  nebo svobody dopustily osoby jednající v úřední funkci;
b) zajistit, aby  každá osoba, jež se  domáhá takové ochrany, měla na  ni  právo stanovené příslušnými  právními, správními nebo
zákonodárnými orgány  nebo jakýmkoli jiným  orgánem ustanoveným právním systémem státu, a aby měla možnost právní ochrany;
c) zajistit,  aby  příslušné   orgány  tuto  ochranu  prosazovaly, jakmile je poskytnuta.

Čl.9

1. Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být svévolně  zatčen nebo zadržen. Nikdo  nesmí být zbaven svobody kromě případů,  kdy se tak  stane na základě  zákona a ve  shodě s řízením, jež je stanoveno zákonem.

2. Každý, kdo je  zatčen, musí být v době  zatčení seznámen s důvody svého zatčení a musí být neprodleně informován o obviněních proti němu vznesených.

3. Každý, kdo  je zatčen nebo  zadržen na základě  obvinění z trestného  činu, musí  být neprodleně  předveden před  soudce nebo jiného  úředníka, který  je zákonem  zmocněn vykonávat soudcovskou pravomoc, a  má právo na trestní  řízení v přiměřené době  nebo na propuštění. Není obecným pravidlem,  aby osoby čekající na trestní řízení byly  drženy ve vazbě;  propuštění může však  být podmíněno zárukami,  že  se  dostaví  k  trestnímu  řízení v jakémkoli jiném stadiu soudního řízení a k vynesení rozsudku.

4. Každý, kdo je zatčen nebo se  nalézá ve vazbě, má právo na řízení před  soudem tak, aby  soud mohl rozhodnout  bez prodlení o právoplatnosti jeho  zadržení a nařídit  jeho propuštění, jestliže vazba není zákonná.

5. Každý, kdo  se stal obětí nezákonného  zatčení nebo vazby, má vymahatelné právo na náhradu.

Čl.12

1. Každý, kdo se právoplatně nachází na území určitého státu, má na tomto  území právo svobody pohybu a  svobody zvolit si místo pobytu.

2. Každý  může  svobodně  opustit  kteroukoli  zemi,  i  svou vlastní.

3. Výše zmíněná práva nepodléhají žádným omezením kromě těch, která  stanoví  zákon  a  která  jsou  nutná  pro  ochranu národní bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo práv a  svobod druhých a  která jsou v  souladu s ostatními  právy uznanými v tomto Paktu.

4. Nikdo  nesmí být  svévolně  zbaven  práva vstoupit  do své vlastní země.

  Čl.14

1. Všechny osoby  jsou si před  soudem rovny. Každý  má úplně stejné právo, aby byl  spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným  soudem,  který  rozhoduje   buď  o  jeho  právech  a povinnostech, nebo  o jakémkoli trestním  obvinění vzneseném proti němu. Tisk a veřejnost mohou být  vyloučeny z celého řízení nebo z jeho  části  z  důvodů  morálky,  veřejného  pořádku  nebo národní bezpečnosti v  demokratické společnosti nebo  tehdy, když si  toho vyžaduje soukromý zájem stran, nebo mohou být vyloučeny v rozsahu, který  je  podle  přísného   mínění  soudu  nutný  při  zvláštních okolnostech, kdy by  zveřejnění prejudikovalo zájmy spravedlnosti; avšak každý  rozsudek vynesený v trestní  nebo občanskoprávní věci bude  zveřejněn s  výjimkou  případů,  kdy zájem  mladistvých osob vyžaduje  jiný postup  nebo kdy  se řízení  týká manželských sporů nebo opatrovnictví dětí.

2. Každý,  kdo je  obviněn z  trestného činu,  považuje se za nevinného, dokud není zákonným postupem prokázána jeho vina.

3. Každý,  kdo  je  obviněn  z  trestného  činu,  má mít tyto minimální záruky:
a) má  být  neprodleně  a  podrobně  informován  v  jazyce,  jemuž rozumí, o povaze a důvodu obvinění proti němu;
b) má mít dostatek času a možností pro přípravu své obhajoby a aby se mohl spojit s obhájcem podle své vlastní volby;
c) má být souzen bez zbytečného odkladu;
d) má  být souzen  za své  přítomnosti a  obhajovat se osobně nebo prostřednictvím obhájce, kterého si sám  zvolí; má být poučen o svých  právech a  má mu  být poskytnuta  právní pomoc  v každém případě,  kdy toho  zájmy spravedlnosti  vyžadují, a  aniž by v takovém  případě sám  platil náklady,  jestliže nemá dostatečné prostředky k úhradě;
e) má mu  být dána možnost,  aby provedl výslech  nebo dal provést výslech svědků proti  sobě a aby měl možnost  účasti a výslechu svědků  svědčících v  jeho prospěch  za stejných  podmínek jako u svědků svědčících proti němu;
f) má  se mu  dostat pomoci  tlumočníka, jestliže  nerozumí jazyku nebo nemluví jazykem, jehož se užívá u soudu;
g) nesmí být nucen svědčit proti sobě nebo přiznat vinu.

4. V trestním řízení proti mladistvým se vezme v úvahu jejich věk a skutečnost, že je žádoucí usilovat o jejich nápravu.

5. Každý, komu bylo dokázáno,  že se dopustil trestného činu, má právo, aby důkazy a rozsudek byly přezkoumány vyšším soudem.

6. Jestliže  bylo někomu  dokázáno spáchání  trestného činu a jestliže  byl  později  tento  důkaz  vyvrácen  nebo  byl zproštěn obžaloby na  základě toho, že  nějaká nová skutečnost  přesvědčivě ukazuje, že výrokem soudu byl porušen zákon, poskytne se tomu, kdo byl potrestán  na základě takového  důkazu, náhrada podle  zákona, pokud  se nedokáže,  že včasné  uvedení ve  známost dříve  neznámé skutečnosti nejde zcela nebo částečně na vrub této osoby.

7. Trestní  stíhání  nelze  zahájit  proti  tomu, proti němuž dřívější  stíhání  pro  týž  čin  skončilo pravomocným rozhodnutím soudu,  jímž byl  obžalovaný uznán  vinným nebo  jímž byl obžaloby zproštěn.

Čl.17

1. Nikdo   nesmí  být   vystaven  svévolnému   zasahování  do soukromého  života,  do  rodiny,  domova  nebo  korespondence  ani útokům na svou čest a pověst.

2. Každý má  právo na zákonnou ochranu  proti takovým zásahům nebo útokům.

 ***

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Čl.5
Právo na svobodu a osobní bezpečnost

1. Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě následujících případů, pokud se tak stane v souladu s řízením stanoveným zákonem:

a) zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem;

b) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby proto, že se nepodrobila rozhodnutí vydanému soudem podle zákona, nebo proto, aby bylo zaručeno splnění povinnosti stanovené zákonem;

c) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání;

d) jiné zbavení svobody nezletilého na základě zákonného rozhodnutí pro účely výchovného dohledu nebo jeho zákonné zbavení svobody pro účely jeho předvedení před příslušný orgán;

e) zákonné držení osob, aby se zabránilo šíření nakažlivé nemoci, nebo osob duševně nemocných, alkoholiků, narkomanů nebo tuláků;

f) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabránilo jejímu nepovolenému vstupu na území nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání.

2. Každý, kdo je zatčen, musí být seznámen neprodleně a v jazyce jemuž rozumí, s důvody svého zatčení a s každým obviněním proti němu.

3. Každý, kdo je zatčen nebo jinak zbaven svobody v souladu s ustanovením odstavce 1 písm. c) tohoto článku, musí být ihned předveden před soudce nebo jinou úřední osobu zmocněnou zákonem k výkonu soudní pravomoci a má právo být souzen v přiměřené lhůtě nebo propuštěn během řízení.

Propuštění může být podmíněno zárukou, že se dotčená osoba dostaví k přelíčení.

4. Každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.

5. Každý, kdo byl obětí zatčení nebo zadržení v rozporu s ustanoveními tohoto článku, má nárok na odškodnění.

Čl.6
Právo na spravedlivý proces

1. Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

2. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.

3. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva:

a) být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu;

b) mít přiměřený čas a možnost k přípravě své obhajoby;

c) obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují;

d) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě;

e) mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví.

Čl.8
Právo na respektování rodinného a soukromého života

1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Čl.13
Právo na účinné opravné prostředky

Každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností.