Umění možného

Politika je údajně uměním možného. Asi proto nebude ani sporné dodat, že „uměním možného“ je nejenom ona politika, ale je to vůbec jakákoliv existence všeho živého i neživého, včetně existence nás samotných. Čas i mechanismus všeho nejen na Zemi, ale vůbec v celém Vesmíru.

Jako zajímavé mi potom ale připadá, že už z toho pohledu i výrok o „umění“ možného, se jeví jen jako nabubřelé tvrzení, že někdo je schopen něco kolem sebe údajně kreativně změnit, aniž by si přiznal, že i podmínky jeho vlastní existence jsou vždy jen dány jaksi mimo něj a proto také jemu tudíž nezbývá, než aby to pouze vzal – a to velmi pokorně – na vědomí jako jasný axiom.

Jenže, nebyl by to člověk, aby si neřekl, že když už něco změnit nemůže, tak že to „něco“ kolem něj alespoň nějak využije. Využije a následně pak ostatním v okolí do uší svou propagandou roztroubí, že to byl právě a jenom on, kdo TO, cosi tak politicky důležitého, dokázal nějak kardinálně přetvořit. Nu a protože jakékoliv lidské chování je pro prostředí kolem člověka vždy nějakou „politikou“, pak by asi bylo správné přiznat si: Mnozí z nás, když už nemohou okolo sebe změnit přírodní zákony, tak se alespoň snaží měnit podmínky života nám, těm tvorům ostatním, s nimi sdílejícím stejné prostředí. A pochopitelně, oni se snaží změnit ty podmínky NÁM právě tak, aby to zejména JIM – těm „reformátorům“ – vždy přinášelo nějaký soukromý zisk mocenský nebo materiální a tím i existenční výhodu v jejich vlastním životě.

Ergo, řečeno neoliberálně: Když už přírodní zákony nezměníme, můžeme se tak alespoň tvářit. Tvářit se tak právě proto, aby nás ti druzí následně na slovo poslouchali a naše rozkazy a přání plnili. Musíme proto dělat a mluvit jenom to, co je pro nás mocensky výhodné, co je pro nás společensky a pozičně posilující a co je pro nás ziskově a materiálně obohacující.

Neboť jenom to! uspokojí naše ego a vyvolá v nás onen úžasný pocit vlády nad světem okolním. Pocit, soustředěný do podivného opojení v hlavě a do ještě podivnějšího sexuálního šimrání v podbřišku. A pravda, často i v podbřišku nějakého, jinak možná naprosto připitomělého člověčího jedince.

Zkrátka, někomu udělá život úžasným, když on může jiným činit vskutku křišťálové dobro. Naopak a zároveň – totéž, co se může vytvořit jednomu v hlavě, totéž v opačném gardu se jinému probudí v jeho pohlaví a on začne s rozkoší jiné ovládat, mučit, nebo zabíjet. A tak já, coby už ani tím stářím ještě nepoučený laik se proto ptám: Co jsme to my lidé vlastně za tvory, jestliže pro dobro i pro zlo snad dokonce už i máme totéž „motivační centrum“?

A co je (podle mne) snad už úplně tím nejtragičtějším na nás, na lidském plemeni? Že my vlastně to všechno kriminální Zlo neděláme jen kvůli přežití a zachování rodu jako zvířata, ale děláme to především kvůli tomu, abychom pak výsledky našich činů ještě mohli pokrytecky pojmenovat jako nějaké božské duchovno, mohli přitom provádět jakési šamanské obřady a s vážnou tváří tvrdit těm blbečkům v okolí, jak nás to „naše duchovno“ morálně a nebesky povznáší.

Jo, jo, milý Freude, vždycky na Tě dojde. Nikdo asi nevyvrátí, že už zase máš tu svou psychoanalytickou pravdu …

Ale pojďme zpět do dnešní předvolební komunální reality: Jak tedy poznáme politiky, kteří jsou, byli a vždy také jen budou společenskými škůdci? Zdá se, že zejména podle toho, že se nám už zase pokoušejí měnit životy právě tak, jak my sami si to vůbec nepřejeme. Má to však háček, abychom si to zavčas uvědomili: Že právě takhle politicky podnikající človíčkové nám nikdy předem sdělovat nebudou právě ty své skutečné motivy slibů, úmyslů a výmyslů, které jsou nyní tím jejich jediným předvolebním – uměním možného.

P.S. Ostatně, také někdo z vás máte ve svém městěči vesnici, čtvrť anebo ulici, lidmi zvanou Zlodějov? A už jste si někdy také povšimli, kdo že tam s těmi svými rodinkami a přáteli přátel vlastně bydlí? Ne? Tak nezoufejte, co není, to ještě brzy může být. Ostatně ti správní radní, ti katastrální úředníci a majitelé firem na stavbu budoucích cest a inženýrských sítí, ti obvykle již několik let předem velmi dobře vědí své. Kde právě takový každý příští Zlodějov v každém městě i městečku jednou bude stát…