Ústava, morálka a naši doktoři

Reklama


Ústavní soudci dlouho hledali, jak odůvodnit placení regulačních poplatků. Nakonec sestavili takové odůvodnění, za jehož některé části by se nemusel stydět Gogol či Hašek.

V Bakalově DVTV proběhl další rozhovor dokumentující bezradnost směřování naší české demokracie. Tentokrát byl hostem redaktora Martina Veselovského špičkový chirurg Prof. MUDr. Pavel Pafko(external link). Již v anotaci se můžeme dozvědět, že: „Lepší zdravotní péče pro bohaté není nemorální“. Jde samozřejmě jen o názor úspěšného lékaře, nic více a nic méně. Na místě by bylo ovšem se ptát: „Podle jaké morálky tak pan profesor soudí?“ V rozhovoru jen zdůvodnil prospěšnost takového kroku současným obcházením zákona rozšířeným úplatkářstvím. Lékaři se nechávají bohatými stejně podplácet, a proto by bylo lépe rovnou povolit systém placených přednostních operací.

Necháme-li tedy morální soud nakonec a prozkoumáme otázku: „Komu to bude sloužit?“ Nepochybně lékařům a bohatým. Argument pana profesora, že profitovat budou všichni, protože byznysmen brnkne chirurgovi sdělením typu: „Operovat mě budete v neděli a pak půjdu dál za byznysem“. Tím prý vznikne větší prostor pro všední dny a pro chudé. Den má totiž jen 24 hodin a týden jen sedm dní. Mnohem pravděpodobněji by nastala situace, kdy bohatý a úspěšný doktor bude operovat jen bohaté byznysmeny. Když jsou dnes jeho nejsilnější motivací peníze, těžko předpokládat, že později tomu bude jinak. Z návrhů pana profesora tedy pro středně a nízkopříjmové skupiny nekouká nic dobrého.

A kouká z nich tedy něco alespoň morálního? Záleží, o jakou morálku jde. Pro někoho tedy skutečně může být bližší symbióza lékařů a bohatých byznysmenů vzorem morálky, pro jiného stejné směřování může být pravým opakem. Naštěstí tu máme alespoň základní vodítko: Ústavu České republiky(external link) a dále Listinu práv a svobod(external link). Stojí za to vyzdvihnout alespoň dva články:

Článek 1

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Článek 31

Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“

Nejde o to, vystřihnout tyto dva články a omlátit je panu profesorovi o hlavu. To by bylo stejně pošetilé, jako zdůvodnění regulačních poplatků naším Ústavním soudem. V tomto případě nabízím k pozornosti článek 129(external link). Hledání významu tzv. „regulačního poplatku“ ve zdravotnictví se našlo pomocí „telefonního poplatku“ z vládního nařízení roku 1925. Podle něho se poplatkem „sluší rozuměti hovorné, a to jak hovorné za hovory konané z veřejných hovoren, tak i hovorné za hovory meziměstské“.

Ústavní soudci tak dlouho hledali, jak odůvodnit placení regulačních poplatků, když součástí Ústavy je věta o bezplatné péči, až se úplně zamotali a sestavili takové odůvodnění, za jehož některé části by se nemusel stydět Gogol či Hašek.Jelikož nejsme Ústavním soudem, nemusíme mít na všechno odpověď. Můžeme mít však nabídku, ať se pan profesor a ti, kteří mají stejné morální soudy, zamyslí nad výše uvedenými články. Ať uvažují nad jejich smyslem. Ať přemýšlejí nad rozdílem mezi úplatným pořízením letadla či rakve, o kterých pan profesor hovořil, a právem na bezplatnou zdravotní péči. Zdali by přeci jen nebylo lepší smysl a ducha ústavy pochopit a naplnit, než se pokoušet jej za použití různých sofismat obcházet.

Převzato z e-republika.cz

Přejít do diskuze k článku 13 komentářů