Uznáním Jeruzaléma za hlavní město Izraele odpálil Donald Trump geopolitickou „atomovou bombu“

V touze rozšířit vnitropolitický úspěch (senátem přijatou daňovou reformu), odvrátit pozornost od sledování „ruských stop“, a také od nemožnosti nalézt „patřičnou“ odpověď na zkoušku severokorejské mezikontinentální rakety, rozhodl se Bílý dům nasměrovat zaostření světových médií z dálnovýchodní krize na krizi blízkovýchodní. A to tak, aby to řádně zabralo. Donald Trump oznámil, že je připraven uznat Jeruzalém za izraelské hlavní město. V telefonickém rozhovoru s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem jej informoval o svém úmyslu přemístit americké velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma. Informuje o tom Reuters s odvoláním na oficiálního představitele palestinské administrativy, se sdělením, že v odpověď

ABBÁS TRUMPA VAROVAL, ŽE TENTO KROK BUDE MÍT NEBEZPEČNÉ NÁSLEDKY.

V úterý Trump promluvil ještě s izraelským premiérem a jordánským králem. Na maximálně negativní reakci Trumpa upozorňovali ještě předtím, než svůj úmysl vyhlásil.

USA musí chápat vážné následky v případě Trumpova uznání Jeruzaléma, prohlásila v úterý hlava evropské diplomacie Federica Mogheriniová. A turecký prezident Erdogan v úterý ráno řekl to, co musí říct člověk, který aspiruje na nového chalífu, čili lídra islámského světa:

„Jeruzalém – je pro muslimy červenou linií. Podobné rozhodnutí bude těžkým úderem pro celé lidstvo. Nenecháme to být. Nemají snad v Americe lepší problém k řešení? Budeme se bít do posledního. Může to znamenat přerušení diplomatických vztahů s Izraelem.Varuji Ameriku ještě jednou, aby nedělala kroky, které ještě více prohloubí krizi v regionu.“

Přestože na dané prohlášení můžeme nahlížet i v kontextu stále se zostřujících vztahů Turecka a USA, Západem a NATO obecně, celé téma Jeruzaléma je natolik výbušné, že v případě dalšího vyhrocení je samo o sobě schopno zastínit jakoukoliv jinou krizi.

Jak známo, ani jedna země světa Jeruzalém za hlavní město Izraele neuznává. Jedná se o to, že východní část Jeruzaléma byla židovským státem zabrána v průběhu války roku 1967 a nezákonně připojena k části západní, která zemi připadla při jejím založení roku 1948. Otázka statutu Jeruzaléma je hlavní překážkou na cestě palestinsko-izraelského a arabsko-izraelského urovnání.

Vždyť právě tam se nachází hlavní svatyně tří naboženství – křesťanského, muslimského a judaistického. Chrámová hora s mešitou al-Aksá je pro muslimy celého světa třetí nejvýznamnější svatyní po Mekce a Medině. Pro judaisty je důležitá Zeď nářků, která je součástí jedné strany Chrámové hory, na které, podle jejich legendy, stál hebrejský Chrám. Izrael kategoricky odmítá jednání o svém zřeknutí se kontroly části za Zdí a Starým městem – a Palestinci, jakož i celý islámský svět, ba i rezoluce OSN, vyžaduje po Izraeli přestat okupovat Východní Jeruzalém.

Donald Trump ještě jako prezidentský kandidát sliboval přemístit americké velvyslanectví do Jeruzaléma – ale stejně jako v případě předsevzetí „dorozumět se s Putinem“, zatím své slovo nedodržel. Ale zatímco ve vytváření vztahů s Ruskem prezidentu USA ze všech sil brání sjednocená koalice Kongresu, politického establishmentu, „deep state“ a amerických médií, v případě Jeruzaléma žádný rozpor mezi Bílým domem a establishmentem nenastal.

Pro uznání Jeruzaléma a přemístění velvyslanectví hlasoval americký Kongres už v roce 1995, ale po všechny ty roky všichni američtí prezidenti toto rozhodnutí co půl roku odkládali. V létě totéž udělal i Trump s přáním smířit Palestince s Izraelci. 4. prosince nadešla nová lhůta dalšího odkladu, ale už 1. prosince se objevila prohlášení o možném Trumpově uznání.

A v pondělí tiskový mluvčí Bílého domu ohlásil, že se Trump chystá svůj předvolební slib splnit – „prezident dal jasně najevo, že v daném případě nejde o to, zda to proběhne, ale kdy to proběhne“.

Tehdy zdroje Reuters z administrativy USA sdělily, že Trump uzná Jeruzalém jako hlavní město Izraele, ale znovu odloží přemístění amerického velvyslanectví z Tel Avivu. Polovičaté řešení bude neméně výbušné – reakce islámského světa od Maroka až po Indonésii bude velmi hlasitá.

Neudivuje proto, že se proti přemístění diplomacie vyjádřil jak Rex Tillerson, tak i ministr obrany James Mattis, kteří předpokládají, že tento krok vystaví útokům americké diplomaty a vojáky na Blízkém východě i v zemích s převážně muslimským obyvatelstvem. A poradce prezidenta pro národní bezpečnost Robert McMaster řekl, že „nevěří, že (Trump) takové rozhodnutí přijme, protože jsme mu předložili řadu variant“:

„Jsou varianty, předpokládající přemístění velvyslanectví v určitých budoucích etapách, což, jak si myslím, může být využito ve formě impulsu na cestě mírových dohod a úmluv, které vyhoví nárokům jak Izraelců, tak i Palestinců.“

Přiznání statutu Jeruzaléma by bylo možno nazvat velkým vítězstvím izraelské lobby v USA, kdyby se tak nepodobalo Pyrrhovu vítězství. Protože nejenže zboří vztahy Izraele s jejich jediným partnerem mezi islámskými státy a jednou z klíčových zemí regionu – Tureckem, ale i citelně oslabí pozici už i beztoho slabých USA, jejichž stav se v současnosti dostal v regionu na historické minimum.

„Tento krok, pokud bude učiněn, se stane zásadním obratem, ničím neopodstatněným, v pozici USA jako neutrálního hráče jeho přechodem na jednu stranu“, jak se vyjádřili k Trumpovu rozhodnutí v saúdovském ministerstvu zahraničí:

„Tento krok bude mít krajně vážné následky, zkomplikuje palestinsko-izraelský konflikt a zbrzdí efektivní opatření k oživení mírového procesu. Vyprovokuje emoce muslimů po celém světě vzhledem k ústřední pozici Jeruzaléma a jeho mimořádné důležitosti.“

Liga arabských států už prohlásila, že takové rozhodnutí Washingtonu se stane agresí proti všem arabským zemím, „porušením práv palestinského národa, výzvou pro muslimy i křesťany celého světa“.

Trumpova kalkulace s přínosem uznání Jeruzaléma je vratká – otevřením tohoto námětu se nedomůže ani odpoutání pozornosti od dálněvýchodní severokorejské slepé uličky ani stabilní podpory proizraelské lobby ve „washingtonském bahně“.

Jak ukazuje pokračování historie se sledováním „ruské stopy“ péče o zájmy Izraele už stála Trumpa příliš mnoho – vždyť námětem rozhovorů jeho bývalého asistenta Flynna s ruským velvyslancem Kisljakem byla také otázka o nevýhodnosti rezoluce OSN pro Tel Aviv. V prosinci minulého roku Trumpův zeť Jared Kushner žádal Flynna o posouzení možnosti nového hlasování o rezoluci. Generál jeho prosbu vyplnil, a pak, když se FBI doptávalo na obsah rozhovorů s velvyslancem, zapomněl se právě o tomto jediném námětu zmínit.

Výsledkem bylo Flynnovo obvinění, že při výslechu lhal a brzy mu za to bude vynesen rozsudek. Pozoruhodné je, že za všech těch devět měsíců, co se táhne skandál okolo rozhovorů Flynna s Kisljakem, neuniklo ani jednou, co že to vlastně generál před FBI zamlčel (anebo jim prostě zapomněl sdělit). Ani Izrael, ani izraelská lobby nezačali Flyna bránit či objasňovat, že se vlastně řeč o rusko-amerických vztazích jaksi nevedla.

Jenže kromě vnitroamerické historie o přiznání Jeruzaléma se jedná daleko více o zahraniční, mezinárodní dimenzi – reakce světa na tento v doslovném slova smyslu provokační krok USA bude více než příkrá. Islámský svět vybuchne antiamerickými demonstracemi – a to bude jen viditelná část laviny, jež přinese současné Trumpovo rozhodnutí.