V ráji svobody, demokracie a idiotů

Reklama


Včera byl divný den. Mimo prohrané světové války a hokejového utkání se děly různé podivné věci. Hned za časného rána mne vzbudil hlasitý náraz a nehorázný řev na ulici. Jeden opilý spoluobčan porazil ukradeným autem chodce, druhého spoluobčana stejného druhu. Nejen to, po odhození chodce naboural autem do nedaleko stojící nové limuzíny.

Obézní chodec byl v bezvědomí. Ležel na znak a jeho velké břicho čnělo jako hora Říp na zemí mlékem a strdím oplývající. Řidič stavěl mohutnou ležící postavu poraženého občana na nohy. Přitom se jej snažil oživit právě tím nehorázným řevem, který mne probudil. Přesný biologický druh těch občanů vám nesdělím, abych nebyl nařčen z rasismu. Když asi po půlhodině přijela sanitka a otrávená policie bez čepic a s rukama v kapsách, scénka pokračovala ještě asi hodinu, ale to už jsem se opět uložil ke spánku spravedlivých.

Ještě předtím bylo zřejmé, že k žádné smrtelné nehodě nedošlo. Obézní spoluobčan byl namol, takže jeho soukmenovec jen nemohl postavit na nohy z tohoto důvodu, a nikoliv z důvodu nějakého vážného zranění. Opilý řidič, který jel po druhé straně ulice, stačil ukradeným autem včas uhnout. Opilého obézního spoluobčana, který kráčel prostředkem ulice, jenom trochu líznul a povalil. Tím jak se mu snažil uhnout, tak právě narazil do té zmíněné limuzíny.

Hned ráno se mi stala další nemilá příhoda. Den blbec měl záhy své pokračování. Když jsem si kráčel zakoupit noviny, abych se dozvěděl, zda svět vzdor otřesům země a politiky drží ještě pohromadě, tak mne na prázdném chodníku porazil jeden spoluobčan na kole. Ulice ihned vedle chodníku byla sice zcela prázdná, ale onen spoluobčan zřejmě moudře usoudil, že je lepší jet na kole drze proti mně po chodníku. Nestěžoval jsem si. Jsem již starý a nemohoucí a nechtěl jsem ještě navíc dostat od mohutného cyklisty po držce. Kdyby mi ublížil, byl bych jistě obžalován z rasismu. Přesný biologický druh toho spoluobčana vám opět nesdělím, abych zase nebyl nařčen z rasismu.

Aby člověk poznal pravdu, musí být idiotem. Génius žádnou pravdu poznávat nemusí, neboť není idiotem. Ostatní občané (idioti) jej však mají za idiota. Toto jsou jednoduché postuláty Vědeckého negativismu, které může pochopit každý idiot (občan). Jejich realizace je však strastiplná. Je doslova a do písmene cestou na Golgotu.

Pokud se zeptáte obyčejného občana, zda chce být idiotem, obvykle vám odpoví, že nikoliv. Je to logické. Kdo je idiotem, přece nemusí toužit být idiotem, neboť již je idiotem. Pokud jej donutíte k zamyšlení nad tím, zda je vůbec přínosné být géniem a nebýt idiotem, jistě vám odpoví, že nikoliv.

Aby se idiot stal géniem, musí snášet utrpení křížové cesty na Golgotu (lebku). Čeká jej zrada, posměch davu, bičování, ukřižování za živa a propíchnutí boku špinavým kopím. Pro prostého občana je lépe se spokojit jako vypasení církevní preláti, zákoníci a farizeové pouze s vírou ve spasitele, který všechny hříchy a svinstva odskáče za nás ubohé a bohaté hříšníky.

Setrvávání většinového občana v tuhém stavu hmoty však není řešením. Čím většími idioty budeme, tím strastiplnější cesta na Golgotu nás pak čeká. Každé její odkládání ji činí horším. V rozporu s manipulací důvěřivého davu nikdo nikoho proti jeho vůli nespasí. Pokud vytáhnete rybu vody, nebo občana z bahna, na břehu nového světa chcípnou. Občané touží po bahně, ryby po vodě. Zrušíte-li občanům koncentrační nebo socialistický tábor, zaručeně se budou cítit lépe v tom novém.

Odpoledne jsem byl nucen z proti-rozvodových důvodů navštívit se ženou jeden supermarket, kdy byly nějaké slevy. Jako pracující důchodci, zásadně po celoživotní poctivé práci nakupujeme pouze při slevách v supermarketech, a také v bazarech a vetešnictvích.

V onom supermarketu došlo hned k několika poučným příhodám. U vchodu jsem narazil hlavou do dopravní značky. Již totiž hůře vidím, a tak jsem si jí v tom mumraji slevy chtivých zákazníků u hlavních dveří nevšiml. Máme totiž svobodu a demokracii, a tak je všechno nastavené a dělané pouze pro občany zcela zdravé, mladé, vychytralé, všech schopné a dravé, kteří nemají žádné potíže se svými smysly a manýry.

K další nemilé scénce došlo u pokladny při placení. Poklesla mi čelist i s umělým chrupem. Částka k placení byla totiž o 2.800,- Kč vyšší, než jsme si v blahé víře v milosrdenství supermarketu mysleli. Kvalitní kufr ve slevě (za 799,- Kč), který si žena koupila na věci do nemocnice, byl totiž mnohem dražší, než kolik stálo na obtížně dohádatelné miniaturní ceně na cenovce.

Na slevu kufru byla totiž vázaná nějaká soutěž, jejíž systém jsem ani dodatečně nebyl schopen nijak pochopit. Vysokoškolské vzdělání mi na stáří není k ničemu. Nebylo mi vlastně k ničemu dobré celý produktivní život. Šlo v něm o něco zcela jiného, než je vzdělání, odbornost, poctivost, slušnost a pracovitost. Šlo v něm o blbost.

Posléze, když nás červené ostudou od zablokované pokladny odváděla jako zloděje ochranka, tak situaci rozlouskl jeden občan s pojízdným košíkem, který měl plně narvaný zlevněným zbožím. Byl líný nás objet (myslím okolo tím košíkem), a všem kolemstojícím na naše konto hlasitě a vítězoslavně oznámil: „Debilové!“

Konečně jsem byl doma. Konečně se mi rozsvítilo. Konečně jsem pochopil, v čem vlastně ten den blbec spočíval. Je to velice prosté. Smím-li mluvit za sebe, abych nebyl popotahován za rasismus, fašismus, komunismus a za potlačování svobod a práv jiných občanů, tak jsem debil. A jedině idiot může toužit po tom, aby žil, a navíc v ráji idiotů a v takové náramné svobodě a demokracii.

Přejít do diskuze k článku 11 komentářů