V. V. Pjakin: Otázky a odpovědi ze dne 4. 3. 2019

Reklama


Indicko-pákistánský konflikt * Setkání Trump-Kim v Hanoji * Kreml odmítl odpovědnost za obsah vysílání státní televize * Ukrajina – Co bude po volbách? * Odstoupení Ukrajiny z pěvecké soutěže Eurovize

Knihy VP SSSR jsou volně ke stažení v CZ/SK překladu na Leva-net. V tištěné podobě je můžete získat na http://ksbpress.cz/.

Překlad a titulky: Irena

***

Valerije Pjakina jsem pro vás nepřekládal už delší dobu a odkazoval jsem vás vždy na překlad celé relace, který, s jistým zpožděním (logické, protože jde o minimálně hodinovou relaci), připravuje „Irena“ pro Outsidermedia. Nicméně, jeho poslední „Otázky a odpovědi“ jsou natolik zajímavé, a natolik odlišné od toho, čím nás krmí masmédia, že jsem neodolal a předkládám vám zkrácenou verzi prvních 37 minut, protože je to věc velice aktuální – tudíž se začtěte… (Pozn. překl.)

Je pochopitelné, že se někomu nechce odejít z Afghánistánu, že je jen velmi obtížné řídit Pákistán z centra, že je nutná 3. světová válka a kdo ji potřebuje… Lze tvrdit s podobnou mírou jistoty, že GP *) využije konflikt mezi Indií a Pákistánem k tomu, aby ho ukočírovala Čína, a ne Rusko? Nebo to někdo uspěchal, a Čína bez Ruska toho zatím není schopna?

Je to trochu jinak. Především ten „někdo“ by chtěl z Afghánistánu odejít už dávno. Ale situace je tam asi taková: Ivan volá: „Chytil jsem medvěda!“ – „Tak ho sem přitáhni!“ – „Nemůžu, nechce mě pustit!“

Tak je to i s Afghánistánem: Lehce se do něj vstoupí, ale těžko se z něj odchází… Právě z pozice potlačení Afghánistánu. My jsme tam přišli a budovali jsme tam. Nesprávná ideologická pozice pozdně sovětského vedení vedla k ozbrojenému konfliktu a ke ztrátám. Třeba ale říci, že s vojenským úkolem si naše ozbrojené síly plně poradily, nicméně ideologický obsah ruské kultury umožnilo nivelizovat marxistický obsah politické práce všech těch stranických orgánů, které vedly k tomu, že se válka rozšířila naplno.

Globalisté ale mnohé řeší prostřednictvím války, a jestliže tam vstoupili a potlačovali obyvatelstvo, zpočátku tam vše bylo víceméně stabilní. Pak si místní na jejich přítomnost zvykli, rozkoukali se a pochopili, jak je možné je bít, a také je bít začali. Nedávno – 1. března – přišla zpráva o tom, že jednu americkou základnu přepadli bojovníci Tálibánu a při tom útoku zahynulo 25 amerických vojáků. Řeklo by se: Napadení jako napadení, popsali, jak proběhlo, ale co se stalo? Doslova po dvou dnech přišla zpráva, že boje o základnu stále ještě pokračují… To, že ani po dvou dnech si americké velení nedokázalo poradit s přepadením základny, ukazuje jak kvalitu amerických vojáků, tak i kvalitu jejich velení. Ti vojáci tam přece přijeli zabíjet a vydělávat peníze, a ne za ty peníze umírat. A velení si s tím nedokázalo nijak poradit. V Afghánistánu není vše tak jednoduché – oni by odtud už dávno utekli. Ale utéci by znamenalo odevzdat zemi do sféry ruského světa. Protože místní mají s Ruskem už zkušenost, už není ten ideologický faktor (v podobě KSSS a marxismu), který vyvolal válku, které se zúčastnilo především místní obyvatelstvo. Jsou všechny možnosti pro budování normálních harmonických vztahů mezi národy Ruska a Afghánistánu. To ale GP vůbec nepotřebuje, a proto prolévá krev a nedopouští, aby se země zhoupla na stranu Ruska.

Pokud jde o konflikt Indie s Pákistánem o Kašmír a účast Číny v tomto konfliktu, není tu také vše tak, jak na první pohled vypadá. Vůbec ve všech ve světě probíhajících událostech je třeba brát v úvahu, že není vše takové, jak se jeví, jak to prezentují masmédia a různí polithňupové, analytici a geopolitici. Všecko je úplně jinak.

Takže – co se děje v Kašmíru? Střetávají se tam zájmy tří států – Indie, Pákistánu a Číny. A zdálo by se, že právě Čína by měla být tím, kdo konflikt mezi Indií a Pákistánem rozmotá, a bude z toho mít nějaký prospěch. Jak ale to má udělat, jestliže Pákistán Číně jistou část území odevzdal (neřešme jak), tak Indie toto předání neuznala – a máme tu další konflikt.

Jakým prostředníkem tu Čína může být? Žádným, protože je jedním z jeho účastníků. Konflikt se zdá být vážný, ale poněkud podivný… Co tu fakticky máme? Pákistán oznamuje sestřelení 2 letadel, Indie přiznává jedno. Prakticky se přiznává sestřelení jednoho letadla na každé straně, ale zatímco Indii bylo sestřeleno 1 letadlo sovětské výroby MIG-21, tak Pákistánu 1 letadlo – podstatně modernější americké F-16… Proč ale Indie poslala starý MIG, zatímco disponuje francouzskými MIRAGE a našimi SU-30MK? Mohla je poslat, ale bylo třeba poslat právě MIG-21 – protože na úrovni protivníků, kteří se střetli, byl nejzranitelnějším – a také byl sestřelen. Ale k čemu je to vůbec Indii dobré? Tady se dostáváme k velmi zajímavé situaci. Kvůli čemu a s jakou perspektivou konflikt vůbec propukl? Kvůli tomu, že 14.února byl spáchán na území Indie teroristický akt, při které zahynulo 45 lidí, 10 dní na to Indie udeřila na základny teroristů na území Pákistánu a všecko se zamotalo. Dalo by se říci, že je vše v pořádku, protože území Kašmíru Pákistán úplně nekontroluje, nebýt jednoho „ale“. Jde o samotný jev mezinárodního terorismu.

Mezinárodní terorismus neexistuje, vůbec! Celý mezinárodní terorismus je projevem činnosti tajných služeb konkrétních zemí – nic víc, nic míň. Mezinárodní terorismus, proti kterému všichni bojují, je otázka, zda je přípustné použití diverzně-teroristických činností v diplomatických vztazích mezi dvěma zeměmi. Není pro nikoho tajemstvím, že všichni teroristé jsou oporou činnosti jistých zemí, a jestliže Rusko mezinárodní terorismus nikdy pro své cíle nevyužilo, tak o jeho využití západními zeměmi jsou už tuny materiálů. Např. „Islámský stát“ je nepravidelnou armádou USA. Do takové míry USA zvedly využití mezinárodního terorizmu k provádění své politiky. A tady se dostáváme k podstatě pochopení indicko-pákistánského konfliktu. Nejvážnější konflikt se odehrál počátkem 3. tisíciletí. Byl to ten konflikt, který rozmotal Putin, a který ukázal, jak urovnat vzájemné vztahy mezi zeměmi. Jde o to, že Pákistán byl od svého vzniku využíván jako nástroj provádění politiky prostřednictvím mezinárodního terorismu. A zvlášť se to projevilo, když západní země organizovaly válku proti Lidové republice Afghánistán a výcvikové základny byly soustředěny v Pákistánu. V Pákistánu historicky byla přítomnost zahraničních tajných služeb v podobě jejich teroristických organizací hluboko vrostlá do státní správy a ideologii země.

Pákistán jako stát tuto ideologii vytlačuje, protože je cizorodým tělesem. Vzpomeňte Usámu Bin Ládina. Kde se skrýval, když ho zabili? (Pomiňme, že je to představení, a jaké.) Bavil se někdo se státní správou Pákistánu, než Usámu zabili? Nikdo a nijak, což neznamená, že nejednali s některými představiteli pákistánské státní moci, nasazenými do této struktury, kteří podle míry svojí služební činnosti jsou zástupci té či oné teroristické organizace, té či oné tajné služby, která je s hlediska Pákistánu vnější. Činnost všech těchto teroristických skupin na území Pákistánu škodí především Pákistánu samému. Tento stát ale nemá síly poradit si s těmito teroristickými organizacemi působícími na jeho území. Z toho plyne, že část územní Pákistánu stát nekontroluje, ale Pákistán chce zavést na území vlastní země pořádek.

A tady se zájmy Indie a Pákistánu scházejí a to, k čemu došlo na území Kašmíru tento týden, se od všech předchozích událostí liší jen větším rámusem, zaměřeným na řešení zahraničně-politického úkolu. Ale v podstatě se ničím neliší od toho, co se dělo po roce 2000, kdy nějaká teroristická skupina z území Pákistánu udeřila v Indii, ta odpověděla úderem na základnu této teroristické skupiny, Pákistán se rozčiloval z důvodu porušení své územní celistvosti, pohovořili o tom, či onom – a konflikt se rozptýlil. Co vidíme dnes? Vidíme totéž, protože Pákistán rukama Indie upevňuje svoji státnost, což je pro něj výhodné. Ale podle etiky vztahů ve světě musí taková prohlášení vydávat, a také to dělá. Musel ukázat, že není teroristou a že se nechystá bojovat s Indií: „Tady máte vašeho sestřeleného pilota, kterého jsme zachránili před lynčem a jako projev dobré vůle vám ho vracíme bez jakýchkoli podmínek“.

To je hra na dvě přihrávky. Indie likviduje nepřátele Pákistánu na území Pákistánu, a je třeba, aby tuto věc ve vzájemných vztazích nějak urovnali – jak je teď zvykem mezi dvěma státy. Tady jde o neformální dohodu mezi dvěma zeměmi, fakticky ji můžeme nalézt v celém dosavadním období let po r. 2000. Proč ale se teď zvedl ten rámus – větší než obvykle?

Otázka je ve zprostředkovateli, který má tento konflikt urovnat. Nepochybně Indie i Pákistán jsou připraveny na to, aby se prostředníkem stalo Rusko, protože se přesvědčili o efektivnosti toho prostředníka, který pomáhá najít vzájemně přijatelný dialog, vzájemně přijatelná řešení. Oni se přece odmítali posadit k jednomu stolu. Putin přejížděl z jedné budovy do druhé, a konflikt rozmotal, aby si poté obě strany k jednacímu stolu sedly…<

Takže odpověď na otázku prostředníka by měla být jasná – proč tedy ten kravál? Pákistán se obrátil na Írán! … Co znamená Írán ve světových procesech? Na co si tato třetiřadá země dělá nároky? Otázka spočívá v tom, že Írán se má stát centrem koncentrace řízení a v islámském světě nahradit Saúdskou Arábii, kterou teď potápějí. Takže je na čase Írán vyvést na přední role ve světě. O tom je celý ten rámus. Írán je třeba představit jako prostředníka, je třeba z něj udělat subjekt globální politiky.

A pak je nutné vyřešit problém mezi Izraelem a Íránem. Ve vedení Izraele je důležitá vrstva, která má zájem na rozpoutání války s Íránem, ve které Izrael zmizí. Írán zničí Izrael v každé z variant, – jde o cenu – jen o míru přípustné škody. Proto globální loutkáři potřebovali, aby byl Izrael pro Írán zničen právě Ruskem. Proto nepřátelé židovského národa ve vedení Izraele nechali sestřelit syrskou raketou naše letadlo – potřebovali vyprovokovat konflikt mezi Ruskem a Izraelem, ve kterém by Izrael přestal existovat. Připomínám slova Henry Kissingera před 10 lety: Izrael bude existovat jen 70 let a v roce 2019 už nebude…

To byly plány globální elity. My ale nepotřebujeme zničit žádný národ, žádný stát. My potřebujeme přirozený vývoj, a proto provokace nevyšla. O čem hovořil ve Varšavě Netanjahu? O tom, že se celý svět vrhne na Írán. A o čem následně hovořil v tomto týdnu s Putinem? O tom, že hlavní tématem pro nás byl Írán, a protože ho dělají centrem koncentrace řízení, nelze s ním nepočítat… Írán se ale tím centrem stát nemůže, dokud bude považovat Izrael za objekt určený ke zničení. Takže je nutno ideologicky přehodnotit vše, co bylo v době vlády Ahmadinežáda, ve které se konaly konference, na kterých se prohlašovalo, že Izrael je zlem, které je nutné zničit. Ať je to dobře nebo špatně, život nutí Írán ke korekci. Ale na druhé straně opakuji, že v Izraeli je silná vrstva ve vedení státu, která chce, aby v důsledku války byl Izrael a jeho národ úplně zničen. Připomeňme „Vyšegrádskou čtyřku“ (V4) – scénář je připraven. Některé řídící struktury se z Izraele vyjímají a odcházejí na území V4, které se v podstatě má perspektivně stát jakousi obdobou Rakousko-uherské říše na nových územích od Baltského k Černému moři.

Proto v tomto regionu nelze připustit válku. Taková je politika Ruska. Írán překonat subjektivitu a moc v globální politice v současnosti nedokáže, a je nutné jeho vnitřní potenciál posílit. Proto indo-pákistánskému konfliktu dali takový zvuk a jeho pomocí chtějí vtáhnout Írán jako subjekt do globální politiky. Pokud jde o Indii a Pákistán, žádná ze stran nemá zájem na velké válce, mají zájem na likvidaci terorismu, na vyčištění Pákistánu od teroristických skupin nepřátelských jak Indii, tak i Pákistánu, a které jsou jednotkami zahraničních tajných služeb. Nikoli ruských – Indie i Pákistán dobře vědí, kteří „spojenci“ jim způsobili takové problémy. A to, jak bude řešena otázka Kašmíru, není aktuální.

Setkání Trumpa s Kimem ve Vietnamu, které Timesy nazvaly summitem zklamaných nadějí… Proč summit selhal a proč se Trump s Kimem nedokázali na ničem dohodnout?

Kim i Trump se na všem dohodli. Summit úspěšně splnil úkol, pro který byl svolán. Nečekané, že? A jak to vše odporuje tomu, co slyšíme z televizorů! A jak tam rozebírali oba státníky, jak přicházeli, jak se zdravili, jak vypadali atd.! A všichni se shodují. Ach, jaký je Kim borec, jak dokázal postavit do pozoru USA, a jakou měl Trump smůlu. Inu, takový je osud, a začínají se hledat vysvětlení.

Vypadám jako baba Jaga, která je pokaždé proti. Pokaždé, když probíhají takové události, tak politologové a analytici hovoří ve stejném proudu, jen já v jiném. To není proto, že bych z plezíru byl proti hlavnímu proudu a čímkoli se odlišil. Kdyby se tito politologové a analytici vyznali v otázkách globální politiky, konceptuální moci, v 6 prioritách řízení (páteř „Koncepce společenské bezpečnosti“ a „ Dostatečně obecné teorie řízení“), kdyby neseděli v pískovišti geopolitiky, bylo by jim vše zřejmé. Vždyť pracujeme s týmž materiálem.

Pojďme se tedy na věc podívat z úhlu výše zmíněných teorií. Proč se setkávali Kim s Trumpem? Všichni vidí, že se ti dva nedokázali na ničem dohodnout. Co může Trump nabídnout Kimovi? Odvolání sankcí. Co se požaduje od KLDR? Úplné odzbrojení, likvidace druhů zbraní, kvůli kterým USA šly k jednání.

Co vidí Kim? Vidí, že Spojené státy porušuji všecky dohody, kdy chtějí. Takže dnes sankce zruší a zítra je mohou obnovit. Viz jaderný program Íránu: „Nám teď nevyhovují dohody, které jsme Íránu vnutili, a požadujeme víc…“. Kdo bude takovému partnerovi důvěřovat? Navíc, dokonce i bez zničení dokumentace ke zbraním, které USA donutily sednout k jednacímu stolu, to znamená, že tyto zbraně najednou neobnovíte, a ocitnete se nenávratně bezbrannými a nemáte dál k jednání nic v ruce! Kdo se zdravým rozumem, po tom, co se stalo s Kaddáfím, Saddámem, jak si vedou USA v celém světě – povede vážný dialog s USA o potřebě odzbrojení? Kim není idiot.

Proč tedy ale na jednání přijel, a o čem šla řeč?

A co Trump? Zrušili plánovaný oběd, protože Korejci chtěli všecko a USA nesouhlasily? Existuje takové Trumpovo vysvětlení. Proč jste v době summitu nařídili slyšení mého někdejšího právníka? Co si Kim pomyslel o mém postavení? Vždyť jste v důsledku toho poškodili Spojené státy…! No, a najednou bylo vše tam, kam patří…

Podívejme se, co se děje: Trump má hodně velký problém se státní elitou USA, a je nutné ho nějak vyřešit. Jak? Velmi dobrou ránu státní elitě uštědřil Shut Down. Trumpův rating stoupl a jejich klesl, protože Trump je pro národ, zatímco oni jsou kvůli nějakým migrantům ochotni vrhnout zemi do propasti. Dále: Rozjetý problém Severní Koreje v masmédiích USA. On jel v zájmu USA a zájmu všech prostých lidí jednat s Kimem, ale doma dostal ránu do zad, a v důsledku toho nedokázal dosáhnout nic výhodného pro USA, takže ti, kteří uhodili na Trumpa, mířili na stát. Výpověď bývalého Trumpova advokáta na parlamentním slyšení neznamená zhola nic, protože on předtím pod přísahou lhal, takže vše, co říká a bude říkat, bude podle anglosaského precedentního práva odmítnuto. Navíc prohlásil, že nemá důkazy o Trumpově spolupráci s Ruskem, ale má podezření… Jak politologové mohli nevidět, že tato situace umožnila Trumpovi vyřídit si to – nikoli se svými osobními nepřáteli – ale ukázat, jak oni škodí USA jako státu?!

Pokud jde o Kima, tak pro něj jsou taková setkání průlomem v mezinárodní politické blokádě. Jestliže se Kim nedohodl s prezidentem nejsilnější a vedoucí země světa, je to jeho politický kapitál, jeho autorita nejen v KLDR, ale v celém světě. Z Kima dělají subjekt globální politiky, který bude sjednocovat obě Koreje – kvůli tomu se sešli. Aby Trump měl mechanismus proti opozici, která se předvedla jako opozice protistátní, a Kim si zachoval pozici, uhájil zájmy země. Přitom je také třeba chápat. Kde bylo setkání? V Jihovýchodní Asii. V mentalitě tamního obyvatelstva to nebyl Kim, kdo letěl za Trumpem, ale Trump ke Kimovi. To je úplně jiná situace v subjektivitě Kima. To je globální hra. Ale u nás probírají, kdo a jak komu podal ruku, kdo a jak přišel a kdo se na koho jak se podíval… Vše je přece zřejmé a já jsem žádná jiná než známá fakta neřekl. Jen jsem jim přiřadil jiné chápání na základě šesti priorit řízení, atd. Když toto znáte, máte všechno jako na dlani…

*) GP – Globální predátor – subjekt globální politiky, scénárista-plánovač nyní vládnoucího způsobu globalizace, a také sociálních procesů ve vztahu k lidstvu jako celku. Bližší informace i výklad pojmů lze najít na http://leva-net.webnode.cz/

Překlad: st.hroch 190306

Přejít do diskuze k článku