Velké šelmy a lidé mohou žít v Evropě vedle sebe

Reklama


Tisková zpráva Hnutí DUHA

VELKÉ ŠELMY A LIDÉ MOHOU ŽÍT V EVROPĚ VEDLE SEBE, ŘÍKÁ STUDIE ZVEŘEJNĚNÁ V PRESTIŽNÍM ČASOPISU SCIENCE

NA NOVÉM VÝZKUMU SE PODÍLELI I EXPERTI Z HNUTÍ DUHA

sobota 20. prosince 2014

Nová studie publikovaná v jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů světa – Science – hodnotí aktuální stav populací a perspektivy velkých šelem v Evropě. Rozsáhlý kolektiv 76 autorů z 26 evropských zemí včetně tří českých biologů – Luďka Bufky ze Správy Národního parku Šumava a Miroslava Kutala i Martina Váňi z Hnutí DUHA Olomouc – zjistil, že alespoň jeden druh velké šelmy obývá zhruba třetinu kontinentální Evropy a jejich populace byly v 21. století většinou stabilní nebo mírně rostoucí. Důvodem úspěšné obnovy evropských populací je lepší legislativní ochrana, pozitivní postoje veřejnosti a řada dalších opatření, které usnadňují soužití velkých šelem a lidí [1].

Podle rozsáhlého datového souboru, který ovšem nezahrnuje Rusko, Bělorusko a Ukrajinu, je nejpočetnější evropskou šelmou medvěd hnědý, jehož početnost vědci odhadují na 17 tisíc jedinců. Trvale se vyskytuje ve 23 evropských státech v jedenácti populacích. Druhá nejpočetnější velká šelma je vlk obecný. Jeho početnost je je odhadována na 11 tisíc zvířat a obývá 28 zemí v deseti různých populacích. Asi devět tisíc rysů trvale žije v jedenácti populacích na území 23 zemí. Nejméně početnou velkou šelmou je rosomák, jehož výskyt je limitován na území skandinávských zemí, kde žije ve dvou populacích 1 250 zvířat.

Současný stav se výrazně liší od období před sto lety, kdy byly velké šelmy vyhubeny ve většině evropských zemí a přežívaly jen reliktní populace. V současné době vlci, rysi a medvědi většinou trvale nežijí v odlehlých oblastech nedotčené divočiny, ze které v Evropě zůstaly jen malé fragmenty, ale v krajině, kde dominuje lidská činnost. Je to velký rozdíl proti většině jiných částí světa, kde jsou velké šelmy chráněny ve velkých národních parcích odděleně od lidí. Pokud by takový model byl uplatněn v Evropě, velké šelmy by neměly šanci, protože se zde nenachází dostatek rozlehlých oblastí divočiny.

„Je to úspěšný příběh. Jeho základem je dobrá legislativa, politická stabilita, silné instituce převážně kladné veřejné mínění“, říká Guillaume Chapron, biolog Švédské zemědělské univerzity. Důležitým milníkem úspěšného návratu velkých predátorů bylo ekologické hnutí v sedmdesátých a osmdesátých letech, jehož tlak vyústil v podpis takzvané Bernské konvence a následně evropských směrnic na ochranu přírody. Ty daly velkým šelmám šanci k návratu do širšího evropského prostoru.

Přestože názor evropské veřejnosti vůči velkým šelmám je pozitivnější než na začátku dvacátého století, konflikty, které způsobily jejich historický pokles, stále přetrvávají. Jedná se například o střet s chovateli hospodářských zvířat. Také nadměrný lov a především pytláctví způsobuje, že některé malé a izolované populace velkých šelem se nacházejí v kritickém stavu. Do budoucna je tak největší výzvou práce v oblastech, v nichž byli velcí predátoři vyhubeni před desítkami či stovkami let a kde lidé už nejsou zvyklí sdílet s nimi krajinu.

Většímu rozšíření velkých šelem v ČR brání právě ilegální lov. Pytláci nejen brání dalšímu rozšížení rysů z Beskyd a Šumavy, ale stále ohrožují tamější populace. Ačkoliv například vlci se již mnohokrát objevili na Šumavě, migrující jedince vždy někdo zastřelil dříve, než mohla vzniknout smečka.

Preventivní opatření, jako jsou elektrické ohradníky nebo pastevečtí psi, může usnadnit soužití lidí a velkých šelem. Také je nutné vést pozitivní dialog v regionu a spolupracovat mezi různými obory i napříč státy, které populace velkých šelem sdílejí. Je nutné řešit problémy na úrovni a předejít tak případným negativním reakcím proti legislativě na ochranu přírody.

Miroslav Kutal, expert na ochranu velkých šelem Hnutí DUHA a jeden ze spoluautorů studie, řekl:
„V Evropě momentálně žije dvakrát víc vlků než v USA (s výjimkou Aljašky), a to navzdory tomu, že má proti Spojeným státům poloviční velikost a je více než dvakrát hustěji osídlená. Zkušenosti ukázaly neuvěřitelnou přizpůsobivost velkých šelem a možnost jejich ochrany i v moderní evropské krajině, kde dominují lidské aktivity.“

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:

„Výsledky studie nám udělaly obrovskou radost hned dvakrát. Potvrzuje, že, velké šelmy mohou žít s člověkem i v kulturní krajině Evropy. V České republice tomu ovšem bohužel brání pytláci. A zadruhé proto, že spoluautory článku zveřejněného v jednom ze dvou nejprestižnějších vědeckých časopisů na světě jsou hned dva naši odborníci – Miroslav Kutal a Martin Váňa a také expert na rysy ze Správy NP Šumava Luděk Bufka. Prezentovat své výsledky v časopisu Science se dosud podařilo jen malému počtu českých vědců.“

Přejít do diskuze k článku 17 komentářů