TOPlist

Volby 2018: Miliardář Babiš nahradil levici a upevnil korporátní fašismus

Reklama


sprej.jpg

Demokracii jsme už ztratili dávno, ale tu nikdo nepostrádá. Voliči začali dělat rozdíl mezi skupinou politických žoldnéřů prodanou nadnárodním korporacím (tzv. deep state) a mezi normálními korporátními fašisty nacionálního ražení, kteří chtějí klid na práci ve vlastních feudálních lénech.


V sobotu 8. 9. 2018 se uzavřely volební místnosti pro komunální volby a volby do Senátu. Ten nás nezajímá, protože prozatím slouží především jako politická výkrmna odložených politiků, kteří si z těch či oněch důvodů mohou zaplatit plošnou volební kampaň v daném okrsku. Mnohem důležitější jsou volby na komunální úrovni. Zmatení v politice dosáhlo málem kulminačního bodu a společnost se začíná rozpadat. Stejným tempem se zcela pochopitelně rozpadají i hlavní politické struktury v USA a celá EU. Nikdo nevydrží tunelování jednoho procenta donekonečna a jim naopak neuvěřitelně stoupla chuť po závratných úspěších. Jednomu procentu už patří polovina produkovaného bohatství na celé zeměkouli. Řecká tragédie nazvala tento paranoický stav ducha slovem hýbris. Pokud se touto cestou vydá i vrcholná politika, pak je tragédie neodvratná. K tomu viz článek Prolhat se až ke korporátnímu fašismu, kde je rozbor nástupu nacismu v Německu. Ale tato situace u nás zatím nenastala. Je dost dlouhá cesta od klasifikace politicky nežádoucích webů (například našeho typu) až ke koncentráku pro politické odpůrce. A rozbor současného globálního korporátního fašismu ve světě by byl na delší článek. Viz heslo “korporátní fašismus”, kde se celkovým stavem světa zabýváme podrobněji.

Bilance komunální politiky 2014-2018

Vraťme se ke komunálním volbám. Na rozdíl od celostátní politiky je místním lidem celkem jasné, kdo u nich lže, krade a tím pádem zase kandiduje. Místní volby jsou z tohoto základního důvodu určeného neoliberálním pudem sebezáchovy důležitým indikátorem stavu společnosti. Viz ironický článek Dopis bývalým kámošům od modrých strak. Nechali občané zloděje a lháře zase volně řádit jako v roce 2014? A kde vidí zklamaní občané svou budoucnost ve vytunelované politice stran a hnutí? To jsou důležité otázky, protože rozhodují o osudu země, a to na základní místní úrovni. V minulých volbách 2014 jsme provedli analýzu výsledků ve dvou článcích.

V neděli, kdy článek píši, zatím nejsou známy ani celkové oficiální výsledky voleb 2018, natož přesné rozložení stran a hnutí v městských zastupitelstvech. Analýza volebních výsledků se bez těchto dat neobejde, protože je třeba sledovat změny v obcích podle počtu obyvatel. Co ale napsat lze, to jsou celkové změny a trendy dané od společenské situace v roce 2014. K tomu jsme psali dva články s dosti charakteristickými názvy:

Uplynuly 4 roky a přišly další volby. Podívejme na změny, které nastaly. Citujme hlavní část článku o volbách 2014, která je důležitá z hlediska dnešní situace.

Poražené trio bývalých pravicových zlodějů a politických komediantů (Klaus, Kalousek, Schwarzenberg) se v otázce přesunu moci málokdy mýlí, protože na mocenské záchvěvy mají ohromná tykadla. Správně poznamenali, že se k moci dostala nová oligarchická skupina, která už nemá nic společného s privatizačními zlodějnami, kterým kralovali oni osobně. Kalousek poznamenal, že lidé chtěli řízek hned, proto volili Babiše. Opak je pravdou: Řízek hned jim slibuje už 20 let Kalouskova pravice i Sobotkova levice. Zatím dostali pouze smaženku, a k tomu vykradený stát. Babiš lidem prostě řekl, ať mu dají moc, a lidé mu ji dali: bez předběžných podmínek mu podepsali jako národnímu vůdci bianco šek na vládu. To je výsledek komunálních voleb 2014. Nic nemůže jasněji demonstrovat pád demokracie v Česku. K tomu patří efekt partaje ANO jako pohodlného výtahu k moci.

To byl výsledek komunálních voleb 2014. V tehdejší diskuzi pod článkem jsem napsal, že i z opozičních politiků se stali technokrati moci a opustili pozvolné budování demokratické společnosti skrze Masarykovu drobnou práci. To se mělo dělat po volbách 2014 a klíčovou roli měli sehrát levicoví intelektuálové. Tehdejší komunálky také vysunuly dopředu i dost nezávislých, viz například situaci v Brně. A tehdejší volby také ukázaly, že mezi ANO byla skupina slušných lidí. Ale ti se dali koupit oligarchou do jeho personální stáje a jejich manévrovací prostor je tím dost omezený. Tito lidé, jako například ministr spravedlnosti Pelikán, už jsou z celostátní politiky pryč. A je otázka, zda se slušní lidé probrali při nástupu korporátního fašismu, o kterém už 3 roky trvale píšeme. Oligarchický a korporátní fašismus není fatální řád přírody, protože tu být nemusí, když lidé řeknou ne a něco pro to udělají. Co lidé udělali za 4 roky a co ukázaly výsledky voleb 2018?

Miliardář Babiš je spasitelem levice

Shrňme volební úspěchy levice, která se naučila tunelovat, lhát a krást jako pravice. Socani nejprve prodali vlastní chudé voliče na celostátní úrovni skrze oposmlouvu Zemana a Klause. Pak prodali mafiánům vlastní partaj a začali tunelovat kraje. Pak tunelovali vlastní Lidový dům a vlastní partaj. A nakonec začali prodávat nenažranému jednomu procentu celý stát. Do ministerských funkcí je pravice dosadila jako poslušné agenty. Jednoho lze podvádět celý život, jednu generaci můžete podvádět od sametu až po dnešek, ale všechny nelze podvádět pořád. S levicí je konec a chudí lidé volí Babiše už druhé volební období. Debakl levice nelze pojmenovat jinak než nadpisem kapitoly.

Levice existuje svébytně jen tehdy, když brání zájmy chudých lidí. Jistěže vznikla zradou první Komunistické internacionály kolem roku 1870 v Německu. Ale tuto zradu pak sociální demokracie odčinila postupným budováním sociálního státu. Dnešní levice je zrůdná v tom, že tyto výdobytky socialismu zaplacené fašistickými vraždami aktivistů a odborářů prodala jednomu procentu, které ovládá pravicové strany. Stejně tak giganticky selhali levicoví intelektuálové. I oni měli 4 roky na to, aby něco dělali. Viz článek Aktivisté, milujte se (politicky) navzájem, a nebude tu fašismus. Kosmickému žvanění dnešní levice odtržené od reálného života už nevěří ani oni sami a nechají se platit lidmi jako je Soroš. A tito lidé jim nalévají do hlav neoliberální ideologii virtuálního “osvobození”. Dnešní levicoví intoši bojují leda tak za volný sexuální život veverek, jak jsem kdysi psal. Levicoví intelektuálové slouží pravici stejně pilně jako socanská partaj. Nechávají se platit pravicí skrze dotace, protože nejsou schopni žít ze své vlastní práce. Za své ale žili a bojovali levicoví anarchisté a socialisté, když zakládali ve 30. letech výrobní družstva. Takže si jen odplivněme, utřeme slzu na hrobě pomatených pravicových idealistů zvaných “levičáci” a pokračujme v analýze.

Osudy pravice

Demokracii jsme už ztratili dávno, ale tu nikdo nepostrádá. Voliči začali dělat rozdíl mezi skupinou politických žoldnéřů a státních byrokratů prodanou nadnárodním korporacím (tzv. deep state) a mezi normálními korporátními fašisty nacionálního ražení, kteří chtějí klid na práci ve vlastních feudálních lénech. Vždy mne fascinovaly tři postavy české pravicové politické scény, které nikdy neměly a ani nemohou mít konflikt zájmů: Klaus, Kalousek a Dlouhý. Jistěže by se podobných tragických postav dala najít celá kopa. Ale výše uvedení výtečníci české cesty ke korporátní politické despocii vynikají tím, že jim chybí základní buňky k rozeznání jiného zájmu než vlastního. Tím je dána česká cesta ke korporátnímu fašismu. Jeho vznik iniciovala stejně jako v nacistickém Německu oposmlouva koupených pravicových politiků, velkobank a hlavních průmyslníků. Dnešní neoliberálové vytunelovali celý systém sociálního státu a lidem řekli, že ho ani nepotřebují, protože umřou i bez něj. Tak gigantickou lež a následný tunel na stát zatím nikdo v historii neudělal. Takže to zatím jednomu promile celkem slušně prochází. Viz článek Jak Republikánská strana 30 let oblbuje Spojené státy.

Cesty pravice jsou zajímavé v tom, že původní politická pravicová banda už stát vytunelovala přes banky a nadnárodní korporace. Lidé si toho postupně za 20 let všimli a začali jednat. A jednat museli také miliardáři typu Babiše, kterým patří podniky a nedělají žoldnéře mezinárodnímu kapitálu. Jinak by tito neoliberální feudálové byli loutky v rukou “deep state” u nás reprezentovaného zmíněným triem politických pravicových žoldnéřů. Tím došlo k základní shodě mezi chudými lidmi bez levice a miliardářskou mocnou pravicí, která potřebuje chudé lidi do fabrik.

Abyste mohl normálně fachat, tak musíte mít základní sociální jistoty, jinak se vzbouříte nebo neděláte. To jsou klasické politické volby 19. století. Babiš stejně jako Trump potřebuje sice minimální, ale funkční stát. Těch 99 procent nesmí být tak chudých, aby se vzbouřila. Jednomu promile z “deep state”, kterému socani prodávají stát a EU k tomu, je to úplně jedno. Když se lidé vzbouří, tak se tito blažení vlastníci zeměkoule odstěhují na oběžnou dráhu, viz filmové sci-fi zvané Elysium (2013). Takže komunální výsledky ukazují, že po pádu levice lidé začali volit dva druhy pravice. V Praze, která organizuje “hunger games” pro celou republiku, posílila ODS. Hlavní gauneři tuto partaj většinou opustili, protože její vliv šel na hranici pěti procent. Pražáci mimo Babišovo ANO pochopili, že profláknuté ODS je třeba dát hlasy, aby hájila jejich jednoprocentní zájmy, popřípadě zájmy střední třídy. Zda platí to druhé, to ukáže až podrobnější analýza voleb.

Nezávislí a lokální mafie

Volební úspěch Babišovy politické divize je jen částečný. Za prvé platí, že mu nevěří místní lokální mafie a klanové struktury, které vykrádají obecní majetek. Jistěže bylo a je potřeba mít lidi v jeho partaji. Ale mnohem jistější je mít vlastní nepřehledné klubko místních partají a zájmových skupin, které lidi volí přímo v komunálních volbách. Postavte se na místo nějakého lokálního mafiána a máte to jak na dlani. Celý rok připravujete nějaký tunel typu územního plánu či EU-dotací, nebo nastrčíte vlastní firmu, aby městu prováděla tzv. “službu”. Všechny tyto druhy zlodějen zaměřené na vyvádění obecního do privátního dnes představují dost práce, aby vás nezavřeli. A hlavně na to potřebujete mít pod palcem městskou radu, aby vám zlodějnu legalizovala. Babišova politická divize představuje riziko, že hlavní boss zvedne telefon a zavolá místnímu politickému zaměstnanci firmy. Pak se lehce může stát, že politická divize Agrofertu může připravovanou zlodějnu zarazit, tedy pokud poškozuje její lokální zájmy.

Jistěže si dotyčného z ANO-divize zaplatíte, aby to udělal proti Babišově vůli. Jenže to můžete udělat jen jednou a stojí to dost peněz. Dotyčný zrádce se musí finančně pojistit na politický důchod. Pak je jasné, že musíte na radnice dostat vlastní mafiánské aktivisty, kteří dbají na vlastní a na vaše zájmy mnohem lépe a efektivněji. Komunální volby 2018 ukázaly, že politická divize Agrofertu narazila na mez svých lokálně daných možností. Během 20 let neoliberálního lhaní a zlodějen už vznikly kompletní mafiánské klany, které ovládají místní politiku a ekonomiku. Babiš s nimi sice může bojovat, protože má ministerstvo financí a může je nechat zavřít. Ale nemůže nechat zavřít všechny a všude, protože by přišel o vlastní partaj. Jeho politická divize je totiž zkorumpovaná velmi podobným způsobem. Takže si počkejme na další komunální volby, pokud ovšem vůbec ještě budou.

Nezávislí a politická budoucnost

Vedle těchto mafiánských “aktivistů” se prosadili v komunálních volbách i skuteční aktivisté, což bylo i v roce 2014. Rozboru těchto skupin se budeme věnovat postupně, protože nejprve je třeba zjistit rozložení mandátů v městských zastupitelstvech. Důležitý bude hlavně fakt, jak skuteční aktivisté uspěli při obsazování placených funkcí na radnicích. Nezapomeňme, že všechny strany se mohou spojit proti vítězi a mohou zvolit svého starostu. Takže se vrátíme na začátek voleb 2014, kdy jsme psali, že nezávislí začali z opozičních lavic ovlivňovat život místních samospráv. Klíčovým faktorem bude jejich integrace do větších celků. K tomu jsem psal článek, který vysvětlil můj rozchod s občanskými aktivisty, kteří nakonec skončili na výplatnici Soroše. Cituji z článku Spanilé jízdy Pražské kavárny po zemích českých, ba i moravských.

Od této party jsem se odloučil v momentu, když jsem pochopil, že pro regiony ve skutečnosti nechtějí udělat vůbec nic. Původní projekt občanských aktivistů, s nímž jsem ideově souhlasil, byl ten, že vznikne koordinační centrum aktivistů o dvou pólech, tedy pražským a regionálním. To zcela padlo, protože spanilé jízdy kavárny po temném českém a moravském venkově mají mobilizovat veřejnost pro zářné ideje přicházející z města, jehož neoliberální sláva se už nyní dotýká hvězd.

Pokud aktivisté začnou systematicky dělat na obcích něco pro lidi, pak se mohou pragmaticky spojit s každým, kdo v dané chvíli bude podporovat dobrou věc. A dobrá věc se může dělat i ze zištných důvodů, viz motivy politické divize Agrofertu. Ale dnešní volby byly o strachu ze ztráty důchodu a zbytku sociálních jistot. Takže pragmaticky je nutné, aby nezávislí posílili sociální stát především na komunální úrovni. Například technokratičtí mladí Piráti s neoliberálním ideologickým brainwashingem to mají v hlavě dost politicky vykradené. Proto je velká otázka, zda tuto základní službu chudým lidem vůbec budou odpovědně dělat. Slušní aktivisté by měli začít pracovat na obnově dvojpólové politické struktury, s níž začalo Občanské fórum. Dvojpólová struktura znamená posílení celostátního vlivu pražských aktivistů. Ti se ale nesmí chovat jako političtí idioti, což dělali až dosud. Jejich vliv musí vyvážit regionální aktivistické struktury. Ty ale zatím vůbec neexistují. Pokud se tento dvojpólový systém dá po komunálních volbách 2018 dohromady, pak není vše ztraceno.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Přejít do diskuze k článku 12 komentářů