Východ nebo západ? Kudy kam?

Reklama


Myslel jsem si, že v Evropě už jsme. Ale když každé ráno čtu na Internetu český tisk, zdá se,  že český národ je rozdělen. Jedni, zvaní Zemanovci (a ovšem komunisti), poslouchají Rusko, a ti druzí, ODS atd., chtějí ještě dál na „Západ“.

Jenže „Západ“ už neexistuje. Západ býval NATO a Amerika. Tyto země měly jako společného nepřítele Sovětský Svaz. Ten už taky není. Čas oponou trhl a svět se změnil. Svět se nehádá o tom, jestli se v Česku vyráběl novičok nebo ne. Je mu to fuk.

Oč teď ve světě běží, je – „jak bude probíhat ta zatracená globalizace“.

Globalizace je stará otázka, kterou od Trockého zdědili američtí neokoni jako třeba Kristol a Bolton.

Otázkou je, kdo bude vládnout celému světu. Za studené války se o to přel Sovětský Svaz se Spojenými státy. Rusko prohrálo a vzdalo to. Bolton a jeho stoupenci věří, že teď tedy stačí jen několik válčiček, jako v Sýrii a Afghánistánu, a převratů, jako na Ukrajině nebo v Gruzii, a svět bude poslouchat je. Proto dnes takzvaná „US led coalition“ (koalice spojenců vedená Spojenými státy) nahrazuje to mělo, co dělalo OSN. Ta se snažila řešit mezinárodní spory, ale s malým úspěchem, protože mocnosti mají právo veta. Proto jsme měli válku v Iráku , kterou zosnoval Bolton ještě za presidenta Bushe.

Když v USA vyhráli Demokraté a presidentem se stal Obama, Bolton a jeho kumpáni ztratili moc a upadli v zapomnění. Vynořili se až s republikánským vítězstvím v roce 2016, kdy se presidentem stal Trump, který se snaží uskutečnit starý neokonský sen, a tak jmenoval Boltona poradcem pro národní bezpečnost. Trump odstoupil od Pařížské dohody o ochraně klimatu (globální oteplování) a teď hrozí i odstoupením od mezinárodní dohody o zrušení sankcí proti Íránu, pokud Írán bude i nadále souhlasit s omezením výroby jaderných zbraní. Bolton také sabotuje možnou podobnou dohodu se severní Koreou. Nechce dohody. Chce válčičky a poslušnost.

Ona taková americká světovláda by jistě byla lepší než vláda stalinská či trockistická: Všichni by poslouchali a nebyly by války – jak o tom snil už Emanuel Kant ve svém spisu „Věčný mír“. Je to ale možné? Má ten neokonský „Plán na nové americké století“ naději na úspěch? Naději na světovládu? O světovou vládu se již pokusilo mnoho zemí, od Napoleona k Trockému a Hitlerovi. A teď, po ukončení studené války a pádu komunismu se o totéž snaží američtí neokoni.

Jenže poprvé v dějinách se svět vlivem nové technologie, jako satelity a internet, natolik zmenšil, že je to možné. Otázka je teď aktuální až palčivá a odpověď se nedá předvídat. Pokud jde o vojenskou sílu, Spojené státy nemají rivala. A Bolton to nechce vybojovat sám. Trump řekl, že všechny členské země NATO by měly vynaložit alespoň 4 procenta národního důchodu na „obranu“ …tedy na zbrojení. Jak by řekl Švejk „Tuhle druhou studenou válku taky vyhrajme“. Ale nejde jen o peníze, jde i o kanonenfutr a respektování sankcí. A zde by ten plán mohl narazit.

A narazil.

Evropská unie se rozhodla nabídnout Íránu, že setrvá spolu se svými spojenci na dohodě, i bez Ameriky. Trump pohrozil Evropské Unii sankcemi a předseda Evropské rady Tusk řekl S přáteli, jako je Trump, nepřítele nepotřebujete.


 

Německý deník Spiegel dal na titulní stránku svého Květnového vydání obrázek, jak Trunp dává Evropě „sbohem“ vztyčeným prostředníkem.

To je vulgární gesto pohrdání a posměchu. Prostředník má žluté vlasy jako Trump.

Reakce Evropy na Trumpovo jednostrané rozhodnutí se dá srhnout slovy Západ, jak jsme ho znali, už neexistuje. Trumpova Amerika už není ani přítel, ani spojenec. Ovšem Trump není Amerika. Polovina Američanů Trumpovu neokonskou politiku nepodporuje. Spojené státy jsou teď rozděleny nejvíc od dob občanské války Jihu proti Severu .

Střídání ‚levé úchylky‘ za vlády Demokratické strany a ‚pravé úchylky‘ Republikánů nemusí pokračovat tak, jsme na to zvyklí. Na první pohled to vypadá jako malá hádka mezi spojenci, ale dnes to má větší význam:

Jsme na rozcestí.

Přiblížili jsme se ve vývoji mezinárodních vztahů k bodu, kterému se v teorii chaosu říká „branching point“ (rozcestí).

 

 

 

 

 

 

V takovém metastabilním bodě může velmi malý vliv radikálně změnit celý budoucí vývoj. To je ten „butterflight effect“, kdy motýl, který otevře křídla v tom pravém metastabilním okamžiku, může způsobit hurikán. Mechanismem tohoto jevu je zpětná vazba. Americká zahraniční politika doposud vypadala jako střídání levé a pravé úchylky. Od Clintona k Bushovi, pak k Obamovi a teď zase do pravicového extrému k Trumpovi.

Pokud se však Trumpovi podaří ještě víc otrávit mezinárodní vztahy, může to posílit pravicový extrém a zabránit v příštích amerických volbách vítězství Demokratické, tedy levicové strany, které by obvykle následovalo po Trumpově pravicovém extrému.

Tento mechanismus jsme již viděli v roce 2008, kdy neokoni zorganizovali a zaplatili útok Gruzie proti Osetiti, aby podpořili vítězství republikánského presidentského kandidáta. Tehdy to nevyšlo, protože pod tlakem mezinárodního nepokoje vypukla světová hospodářská krize. Teď to ale Bolton znovu vyhrabal a chtěl by uvalit další sankce na Rusko, za Krym i za Osetii. Hospodářské sankce proti Rusku americké obchody nezatěžují, ale Evropě, tedy i nám přijdou draho. Česko totiž je v Evropě.

Jsme středem Evropy a nemusíme nikam chodit. Jen se musíme přestat chovat jako východoevropský satelit: Když služebník uteče zlému pánu a přeběhne k novému, hodnějšímu, je stále služebník a není svobodný občan. V Evropském parlamentu máme stejná hlasovací práva jako větší evropské země. Evropskou politiku můžeme ovlivnit a pak se společnou evropskou politikou také řídit. Východní Evropa je teď Ukrajina a Bělorusko. To bychom měli vysvětlit i ostatním zemím Visegradu, Polsku, Litvě atd. Tím můžeme nejen hájit naše, české zájmy, ale i zájmy našich skutečných spojenců. Nejen evropských, ale i amerických a světových. Našim opravdovým spojencem je i ta polovina Ameriky, která je v opozici k Trumpovi a možná nad jeho neokonskými stopenci zvítězí. To by byla výhra pro celý svět. Místo aby svět vynaložil zbývající přírodní zdroje na zbrojení a válčičky, by se svět mohl soustředit na ochranu prostředí, zmírnění negativního dopadu změny klimatu a třeba i kolonizaci vesmíru.

Byla by to lepší budoucnost pro nás, pro svět i pro naše děti.

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře