Výjimečný rozhovor ČT s Bašárem Asadem

Reklama


Česká televize pořídila a odvysílala rozhovor se syrským prezidentem Bašárem Asadem, který je zcela výjimečný tím, jak profesionálně je veden. Zřejmě i to je jedna z příčin, proč se stal terčem standardní diskreditační kampaně, která mu vyčítá naopak neprofesionalita a servilitu (za kované a uvědomělé kritiky všechny stačí zmínit šéfkomentátora Aktuálně.cz Jana Lipolda).

V českém mediálním prostředí totiž není zvykem, aby novinář neskákal dotazovanému do řeči, nenutil k odpovědi, kterou chce slyšet a nevysvětloval divákovi (čtenáři, posluchači), jak má správně chápat to, co dotazovaný říká. Redaktor Michal Kubal k Bašáru Asadovi v žádném případě servilní nebyl, jen nevedl rozhovor obvyklým českým estábácko-inkvizičně-dryáčnickým stylem, ale mnohem více způsobem, kterým vedl například americký novinář Charlie Ross rozhovor s ruským prezidentem Putinem (viz zde). A nechal tak na divákovi, aby si sám udělal názor na to, jaký je Bašár Asad a co se v Sýrii děje. Pokud je toto považováno za špatnou novinářskou práci, pak je s českou novinářskou obcí něco opravdu hodně špatně. Nevím, jak vy, ale pokud má být toto špatná práce, tak chci raději špatnou než dobrou veřejnoprávní televizi.

K tomu zmiňovanému vlastnímu názoru patří ovšem i názor na to, jestli Bašár Asad z rozhovoru s Michalem Kubalem je autentický Bašár Asad, nebo je to jen póza, stylizace do role, o níž předpokládá, že bude na českého (obecně evropského) diváka působit dobře. Nicméně, bez ohledu na to, jestli to Bašár Asad myslí upřímně, nebo se jen snaží s auditoriem manipulovat, některé jeho myšlenky jsou přinejmenším zajímavé:

Nemůžete mluvit o opozici v politickém smyslu, když tato opozice drží zbraně. (…) Když mluvíte o rebelech nebo militantech, kteří drží zbraně, aby útočili na syrský lid, syrskou armádu a ničili jakýkoliv veřejný nebo soukromý majetek, tak to je terorismus. (…) Porazit terorismus znamená odstranit překážku, která by mohla komplikovat jakýkoliv politický proces.

Když se vzdají zbraní, dostanou amnestii. (…) Amnestie je amnestie, žádné podmínky.

Když se bavíte s rebely, oni nemají vlastní zájmy, politické požadavky, jenom mají rádi peníze. Jsou jako žoldnéři, většina plní zájmy jiných.

Musíte mít podporu obyvatel. Jak byste mohl mít jejich podporu, když byste je zabíjel? (…) Když chcete mluvit o obětech, každá válka je špatná, neexistuje dobrá válka. I když se vede za správnou věc, je to špatná válka a musíte se jí vyvarovat. Ale když nemůžete, tak válka přináší zabíjení, vyzbrojování přináší zabíjení, vždycky máte oběti a vždycky máte nevinné oběti, v jakékoliv válce v dějinách.

– Co je to nejcennější, co se pokoušíte chránit?
Sekularismus. Protože Sýrie je rozmanitá společnost. Samozřejmě, že sekularismus je v Sýrii jiný, než na Západě, kde stojí v protikladu k náboženství. V Sýrii je to svoboda vyznání, pohlaví a etnik. Bez toho by Sýrie nebyla tím, čím je známá po staletí.

Takže dialog by měl pokračovat v maximální míře a boj proti terorismu by měl také pokračovat v maximální míře.

(Tato teze je zajímavá tím, že je to v podstatě doslova kopie izraelské strategie pro vyjednávání s Palestinci; tedy alespoň byla ještě v době, kdy žil Jásir Arafat.)

Když budu upřímný, nikdy mi nešlo o úřad a nejde mi o něj ani dnes.

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku 22 komentářů