Myšlení je funkcí vysoce organizované hmoty, tedy mozku, napsal V. I. Lenin. Pokud nebude existovat vysoce organizovaná hmota, nemůže vzniknout žádná myšlenka, neměla by kde. Myšlenky produkuje hmota podobně, jako kůže na těle vylučuje pot, tvrdil už La Mettrie v knize Člověk stroj – vydáno roku 1748. No a každá myšlenka je pouhá reakce na vnější prostředí. Pokud umístíme vysoce organizovanou hmotu do temné místnosti a zamezíme jakémukoliv vlivu prostředí, organizovaná hmota zanikne, neboť nebude-li existovat jakýkoliv podnět a tudíž ani nižádná reakce na neexistující podněty z okolního prostředí, bude pouze mrtvo.

Živočichové ba i miniaturní organismy vytvořili různé způsoby jak reagovat na okolní prostředí, které byly donedávna člověku naprosto neznámé a dlouhou dobu byly i nepochopitelné. Třeba netopýr „vidí“ i v absolutní tmě. To byl umístěn do místnosti, ve které byly nepravidelně napříč umístěny od stěny ke stěně spousty drátů, netopýr bezpečně prolétával místností sem a tam, vždy nalezl speciálně umístěné kousíčky potravy a nikdy se přitom žádného drátu nedotkl. Samořídící auta vlastně pouze napodobují netopýra.

V jiném případě vidění ve tmě napodobujeme komáry, ti bezpečně najdou živou hmotu, z které se mohou napít krve a to podle teploty 36 až 40 °C, na rozžhavená kamna nikdy nesednou. Zbloudilého človíčka v hlubokém lese už dnes snadno najdeme za pomocí termobarického přístroje. Komáry taky napodobují třeba protiletadlové řízené rakety, které automaticky zaznamenávají teplotu výfukových plynů letadel – takže tyto výdobytky techniky jsou pouze napodobeniny reakcí hmyzu. Radary mohou sice zaznamenávat i letící ptáky, ale jsou naprogramovány tak, aby si teplot mezi 35 až 45 °C nevšímaly.

Nebo takoví delfíni se domlouvají na velké vzdálenosti pomocí ultrazvuků, které my neregistrujeme. Naše mobilní telefony dělají totéž. Ve vodách oceánu zatím vzdálenosti domluvy dvou ponorek nedosahují vzdálenostní úrovně delfínů či vůbec kytovců. Máme holt co dohánět. A je spousta dalších, pro nás přímo neuvěřitelných možností, které některým živočichům můžeme závidět a určitě je ještě spousta dalších, které naše věda ještě u živých organismů ani neobjevila.

Zatím neznám nějaké technické výdobytky na principu dle pachů. Obyčejná moucha dle pachu hniloby vždy bezpečně najde rozkládající se zdechlinu. Tygr i pes cítí na kilometrové vzdálenosti pachy ovulující samičky. Kdoví, možná i na ty pachy nalezneme nějaké to vhodné využití. Ve vyhledávání narkotik jsme už překonali psa? Mám dojem, že ještě nikoliv, pes je ještě pořád lepší vyhledávač než námi sestrojené přístroje.

Také ještě nedovedeme napodobit ani fotosyntézu rostlin. Sice už detailně známe procesy fotosyntézy a v laboratorních podmínkách ji dovedeme napodobit, ale průmyslové využití je zatím v nedohlednu. Kdyby se to podařilo, což je reálné, tož by nebyla potřebná zemědělská půda, stávající zemědělství by v podstatě zaniklo. To bude potom převratná revoluční událost. Ale už se nám daří geneticky upravovat rostliny tak, aby dávaly vyšší výnosy. Dokonce i hmotnost jatečních zvířat se neuvěřitelně zvýšila, třeba takové kuře je už za 40 dnů hotové k upotřebení, v minulosti než vyrostlo, tož to trvalo rok. Podobně je to s hovězím i vepřovým. Ovšem to je pouhé pokračování a vylepšování dřívějších šlechtitelských snah zemědělců, akorát neříkáme, že jsme vyšlechtili kvalitnější druh rýže či pšenice nebo že jsme vyšlechtili vyšší užitkovost drůbeže, hovězího dobytka či vepře, nýbrž říkáme místo vyšlechtění, že jsme to geneticky upravili, což je ovšem jedno a totéž, pouze jsme urychlili ono šlechtění.

Zemědělci neustále zápasili s přírodou, a ne že by ji chránili, naopak – káceli a vypalovali lesy (vyklučovali), aby získali půdu, ničili přirozený (přírodní) plevel a nahrazovali přírodniny vyšlechtěnými, tedy geneticky upravenými rostlinami a geneticky upravenými ovocnými stromy. Jejich boj s přírodou byl neúprosný. Je fakt, že ale nějakou velkou paseku nemohli nadělat, lidí bylo ještě docela málo, takže příroda to vůbec ani nezaznamenala. Ještě nedávno, před sto lety u nás pracovalo v zemědělství dle oficiálních statistik 80 % obyvatel, dnes jsou to pouhá 2 až 3 procenta! Mechanizace a automatizace nahradila těžké manuální ruční práce, takže zemědělci odcházeli do měst do průmyslu. V průmyslové výrobě mechanizace a automatizace taktéž postupně nahrazovala těžkou manuální práci. V průmyslu před půl stoletím pracovalo 60 procent obyvatel, dnes maximálně dvacet. A obojí, jak zemědělství, tak průmysl, fungují mnohem lépe než dřív a značně efektivněji.

Mechanizace se jako novota obtížně prosazovala proti tradičním způsobům, píše Marx. To přijde podnikatel za stavitelem silnic a nabízí masivní litinový drtič kamení na štěrk. Stavitel nekoupil, přece za takovou sumu zaměstná stovky cestářů, kteří za pár šupů budou kladivem roztloukat kameny na štěrk a ještě ušetří. Až vznikla potřeba více silnic, teprve potom se vyplatilo koupit drtič kamení.

Vždycky mi vrtalo hlavou, proč právě v Evropě vznikla průmyslová revoluce. Proč nevznikla třeba v Číně či už ve staré antice nebo v muslimském Španělsku? Přece v té době byly ony civilizace na mnohem vyšší technologické úrovni než my v Evropě. Copak zaspaly? Jedna málem konspirační teorie to vysvětluje úplně detailně. Zní takto: Za vším hledej peníze. Nebo též: Peníze až na prvním místě.

Tato teorie zdůrazňuje zásadní diametrální rozdíl mezi šlechtou a židovskými bankéři. Šlechtic považoval za vrchol svého úspěchu plné truhlice zlaťáků, občas nadzvedl víko truhlice a s potěšením se prohraboval ve zlatě a věřil, že nic lepšího už na světě nemůže být. Zato židovský bankéř doma měl pouhých pár denárů a ani jeden zlaťák, ale zato měl spoustu papírových dlužních úpisů, které si často prohlížel. Třeba jeden z těch dlužních úpisů zněl na jméno onoho výše uvedeného šlechtice a znamenal, že nejenom veškeré jeho truhlice zlaťáků, ale i jeho honosné sídlo s pozemky už patří bankéři a kdykoliv může zařídit jeho bankrot. Měl ho prostě v hrsti. V té době všichni ti zlatníci, zbrojíři, brusiči diamantů a drahokamů, šperkaři, umělci atp. pracovali pro šlechtu a své vynikající originální výrobky prodávali aristokracii. Sice dostali za svou práci nadmíru dobře ba až přebohatě zaplaceno, ale těch zakázek pro ty vyvolené a církev přece jen nebylo dostatečné množství.

Židovští podnikatelé pochopili, že nejvíce vydělat se dá ne z prodeje speciálních výrobků pro šlechtu a církev, i když jednotlivé originální výrobky se prodaly za pěkně vysoké ceny, nýbrž z prodeje sériově vyráběných předmětů pro obyčejný lid. Sice zisk z jednotlivého kusu není nějak vysoký, ale zato prodejem obrovského množství sériově vyráběných věcí se získá majlant. Aby stále bohatli, je nutné vyrábět, vyrábět a vyrábět, což vlastně byla a je kladná záležitost. Velká většina už má vlastně vše, co k žití potřebuje, honit se za dalšími a dalšími cetkami už pro většinu nemá smysl a ani žádný význam, co potřebují, to mají. Co vymyslet na to, aby nadále furt a furt kupovali? No tzv. kurvítka. Koupená věc se musí brzy pokazit a oprava není možná ani potřebná, vždyť ten předmět je už tři roky starý a k dispozici je už modernější verze téhož. Opravovat nemá smysl, vždyť snadnější a levnější je koupit tutéž věc novou, takže svět je přecpaný nepotřebnými výrobky.

Průmyslovou revoluci zařídili židé. To je ale závěr co? No, vždyť je to pouze konspirační teorie, tak co.

Průmyslová revoluce v Evropě má ovšem nejenom svou vynikající kladnou stránku v tom, že zpřístupnila masám obyvatelstva možnost vlastnit přístroje a nástroje usnadňující, ulehčující a vylepšující život, ale má i svou stránku temnou a silně zápornou – učinila totiž z člověka živícího se prací otroka-robota. Zavedla do pracovní činnosti vojenské způsoby – pravidelně jako na povel ráno vstát v pět hodin, abych byl na pracoviště v šest. A co to dalo za úsilí zkrátit pracovní dobu ze 14 hodin na 12, pak na 10, až se ustálila na 8 hodin. Volné soboty byly zavedeny docela nedávno, i já ještě chodil do práce v sobotu. V pracovní době maximálně půlhodinka na oběd. Chodit na směny ranní, odpolední a noční nebylo nic příjemného. Nebo sedět u pásu a jednotvárně monotónně po celou dobu provádět jednoduché úkony je skutečně na zblbnutí. Tuto otřesně negativní stránku průmyslové revoluce v jiných civilizačních okruzích vůbec nezažili a je jim naprosto nepochopitelné, jak je možné z člověka učinit nemyslícího robota. O těchto negativech se nemluví, jakoby nikdy pro miliony a miliony lidí neexistovaly. Historikům to nestojí ani za zmínku a filosofové se takovými přízemnostmi přece nebudou zabývat. Zůstávají akorát romány sociálních realistů jako např. Sinclair Lewis – Džungle (česky Jatky), John Steinbeck – Hrozny hněvu, Dickens, Thackeray, Thomas Hardy, E. Zola, Balzac a mnoho mnoho dalších romanopisců.

Takový souhrn v bodech o průmyslové revoluci: Nejdříve mechanizace plynule pokračuje automatizací a ta logicky vyúsťuje v robotizaci. Nastupuje digitalizace, internet a tzv. umělá inteligence, kde elektronky nahradily ještě výkonnější miniaturní čipy. Je to v podstatě docela primitivní nástroj. To takový strojek se svými ozubenými kolečky ve starých hodinkách je mnohem sofistikovanější a náročnější než výroba počítače. Ostatně, první mechanický stroj na sečítání a odčítání čísel sestrojil už Pascal v roce 1642. Mechanických kalkulátorů nechal vyrobit více než 50 kusů. Pojmy jako umělá inteligence a samoučící se roboti neodpovídá realitě, jsou to prostě přístroje používající nulu a jedničku či ano a ne. Jak je naprogramujeme, tak pracují, jejich ohromnou výhodou oproti člověku je enormní rychlost ve zpracovávání vložených dat. Počítač není vysoce organizovaná hmota, nemůže nikdy vytvořit myšlenku, prostě na to nemá. Může pouze vybrat z mnoha řešení to nejoptimálnější a to třeba z tisíce ba i z miliónů zadaných dat. To pouze spisovatelé fantastických románů vybájili ve svých fantaziích, že počítač-robot může myslet lépe než člověk. Holt nemůže, protože není vysoce organizovanou hmotou. Pospojovat elektronky (či čipy) do funkčního přístroje není přece tvorba živého organismu.

O to se pokouší různé nanotechnologie spojené s genetikou. Těm se to už reálně může podařit. Potom by ale rozhraní mezi přírodním a umělým (člověkem vytvořeným) začala mizet, hranice by se rozplývaly a už by nebylo možné poznat, co je přírodní a co umělé. To by byla převratná (revoluční) událost, ovšem bude člověku ku prospěchu? Velmi nerad bych se toho dožil. Už dnes mohou vytvářet živá hybridní monstra. Převratné objevy, které už dnes uskutečnily nanotechnologie a genetika, musí být nutně v zájmu zachování lidstva pod přísným dohledem a musí být veřejně (demokraticky) prodiskutovávány. Nebude-li tomu tak, tož sbohem, lidstvo.

Kde tady bude místo pro nějaké duševní vlastnictví a pro ochranu intelektuálního vlastnictví?

Kdo komu krade duševní vlastnictví – Východ Západu nebo naopak?

Poradce Trumpa pro národní bezpečnost John Bolton pronesl v televizi tato slova: Obrovské škody způsobila Spojeným státům Čína, která po celá desetiletí kradla našim podnikatelům duševní vlastnictví a nutila je předávat jim naše technologie. Prezident rozhodl správně, když uložil cla na Čínu.

První všeobecně známá krádež duševního vlastnictví se odehrála v Číně, byla to krádež technologické výroby hedvábí, kdy evropští mnichové přenesli k nám bource morušového v duté bambusové hůlce. Další krádež se týká technologického postupu při výrobě papíru. Vynálezce výroby papíru byl obyčejný řemeslník Cchaj Lun. Přinesl listy papíru císaři dle zápisu v kronice dne 11. března roku 105 n. l. Za odměnu byl povýšen na císařova dvořana, což mu ale štěstí v osobním životě nepřineslo, intrikami byl sprovozen ze světa. První doložená zmínka o výrobě papíru v českých zemích pochází z roku 1499. Tedy okopírovali jsme výrobu papíru o tisíc pět set let později.

Podobný osud měl i vynález trakaře. V Číně znali trakař, říkali mu dřevěný osel, už na přelomu věků. U nás v Evropě jsme vynalezli už vynalezené o více než tisíciletí později. Bylo to v době svatého Františka z Assisi, kdy církev katolická začala stavět ve velkém kostely, kláštery, chrámy a katedrály. Vynálezem trakaře se ušetřila práce málem poloviny stavebních dělníků, kteří se pak potulovali Evropou a ne a ne najít nějakou práci. Podpora v nezaměstnanosti samozřejmě v tehdejších dobách byla něco neznámého. Vynález trakaře tak u nás zvětšil řady hladových.

Číňané mají takových převratných vynálezů přehršle. Průplavy spojující dvě řeky měly zabudovány důmyslná zdymadla. Zavlažovací systémy do výše položených políček byly přímo neuvěřitelně praktické a použitelné i v dnešní době. Konstrukce oceánských lodí neměla v celém světě žádnou obdobu ne tak konkurenci. Vymysleli kompas a používali i raketomety…

A jaké duševní krádeže provedli tehdy Číňané v Evropě? Můžeme suše konstatovat, že lautr žádné, nic, žádné duševní krádeže se nekonaly, protože nebylo totiž co ukrást. U nás se kdesi ve východních dálavách chystal praotec Čech přijít na horu Říp a v té době v Číně už používali běžně papír a to nejenom k zaznamenávání slov, používali i toaletní papír. U nás jsme v té době netušili, co to papír vůbec je. A platíme Číňanům za to, že využíváme jejich vynález? Vždyť to duševní vlastnictví my zneužíváme, máme ho zadarmo, podobně s kompasem, hedvábím…

Boltonova slova by mohl pronést i nějaký Číňan zase takto: Evropa a USA po celá staletí kradla a kopírovala naše technologie, čímž nám způsobila obrovské škody, budeme požadovat úhradu způsobených škod…

V konfuciánské Číně bylo soukromé vlastnictví uznávané platnými zákony, ale nebylo ani posvátné ani nedotknutelné. Podvodníkům a korupčníkům byl majetek zabaven, a ne jenom pouze tomu provinilci, nýbrž celé rozvětvené rodině. Mít v rodině podvodníka a korupčníka bylo holé neštěstí. Odsouzení trestanci byli soustřeďováni do trestaneckých pracovních táborů či kolonií a nejenom že si prací museli vydělat na sebe, nýbrž něco museli odvádět i státu. No a není to racionálnější řešení než naše vězeňství?

Konfuciánská zásada nahrazuje vlastně ústavu a zní přibližně takto: e-li lid nasycený a vzdělaný, má vláda přízeň Nebes. Jestliže má lid nouzi a je nevzdělaný, vláda ztratila přízeň Nebes a lid má nejenom právo svrhnout takovou vládu, nýbrž je to jeho povinnost. No úplný komunista, že? Přitom Konfucius žil v letech 551 – 479 před n. l., tedy v době antického Řecka, a viděl život lidí úplně jinak než my v Evropě. Jako padesátiletý se stal ministrem spravedlnosti ve státě Lu. Nevytvořil žádný systém logiky, etiky či metafyziky, jeho nauka je pouze souborem zásad a principů lidského chování a žití. Neuznával nějaké dědičné nároky na šlechtické stavy, tvrdil, že prostřednictvím zdokonalování se člověk do tohoto stavu dostává sám.

Ještě několik jeho citací:
„Kde je vzdělání, tam nejsou třídní rozdíly.“
„I když lidé nevědí, co je dobro, mají ho v sobě.“
„Co nechci, aby jiní činili mně, ani já nečiním jiným.“
„Jak mohou lidé zbabělí a nečestní sloužiti knížeti? Takoví se třesou strachem, zda budou schopni úřad vykonávat. Ve chvíli, kdy úřad dostanou, třesou se strachem, aby o něj nepřišli. Začnou-li se třást strachem, aby o úřad nepřišli, není nic, čeho by nebyli schopni, aby si úřad udrželi.“
„Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím.“
„Kdo mnoho mluví, zřídka uskutečňuje svá slova.“
„Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až budeš svět opouštět.“
„Sto mužů může postavit tábor, jenom žena dokáže vytvořit domov.“

Konfucius by snad snesl srovnání se Sókratem, který žil o století později (469-399) v Athénách. Nezanechal po sobě nižádnou písemnost, ačkoliv psát určitě uměl, vždyť podle athénských zákonů bylo povinností otce poskytnout svým dětem vzdělání. Byl odsouzen k trestu smrti (z 501 soudců pro něj hlasovalo 281). Přítel Kritón mu chtěl pomoci uprchnout. Sókratés odmítl útěk, neboť by tím prokázal, že opovrhuje zákony obce a zákonností. Po pár letech byl tzv. rehabilitován a soudci posláni do vyhnanství. Sókratés prosazoval zrušení otroctví. Jemu přisuzované výroky docela souzní s výše uvedenými citacemi Konfucia.

„Nejvyšším úkolem není teoretické poznání, nýbrž praktické umění žít.“
Sókratés dotázán, zda muž se má oženit či nikoli, odpověděl: „Ať uděláte to či ono, budete litovat.“
„Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.“

Díky Konfuciovu učení, racionalismu a naprostému atheismu se stala Čína po dva tisíce let nejlépe fungujícím státem o ohromné rozloze s absolutní nechutí vojensky obsazovat nějaká sousední území. Prostě Říše středu. Její vývoj byl zásluhou Angličanů přerušen na pouhá dvě staletí (Angličané jim rozbombardovali i posvátný císařský palác, už se moc těším, kdy rozbombardují Číňané královský palác v Anglii) a dnes obnovuje svou bývalou vedoucí pozici. V Číně také nikdy neexistoval otrokářský řád. (Ironikové dodávají, že to proto, neboť otroky byli všichni.)

No a můžeme si položit závěrečnou otázku: Kdo kdy ukradl komu nejvíce duševního vlastnictví? Podumejme i nad tím, jakou souvislost má náš současný liberální kapitalismus a příroda – kdo napodobuje koho? V přírodě požírá jeden druhého, v kapitalismu funguje totéž. Tož to jsme ale nemuseli vůbec tvořit civilizaci, no ne? Na to, že by se naši vládnoucí měli starat nejen o bohaté, ale i o chudé, přijdou vždycky, až už je pozdě, až už s tím nemohou vůbec nic udělat.

Čína oblekla a obula celý svět, ať se podíváte na videa z kterékoliv koutu světa, všichni mají čínské oblečení a obutí. Spojené státy (s pomocí EU) zase zařídiy demokracii a svobodu a lidská práva také po celém světě, jinak řečeno nastolila chaos, války a zmar, povraždily a zmrzačily milióny lidských bytostí.

Kterýpak z těchto dvou států má šanci stát se lídrem světa?