Diskuze k článku


  • Rado Miko • 6. března 2019

    Инструкция по мониторингу выборов для журналистов за границей
    Pokyny pro monitorování voleb pro zahraniční novináře
    https://www.youtube.com/watch?v=z5XQBic_zz8

  • Irena • 6. března 2019

    Zfalšování voleb, které volbami nejsou? Kde jsou třeba komunisté? Hrát s nimi tu jejich komedii na volby?

    • Stan • 8. března 2019

      Komunisté v 80. letech minulého století odešli na smetiště dějin. Jeden z důvodů, proč ztratili důvěru lidu, byl ten, že tam, kde vládli, nebyly žádné skutečné volby, ale komedie, která si na ně hrála.

  • racek • 6. března 2019

    No, myslím že osoby od komoušů či okamurovců které by mohli připadat v úvahu, mají vstup na ukrajinské území přísně zapovězeno. A dnes tam jde opravdu o život, že.

    • Stan • 8. března 2019

      Ta výzva se nevztahuje na ukrajinské území, ale na volby na ukrajinských ambasádách. Průser samozřejmě je, že Ukrajina zákonem zakázala zřizovat volební místnosti v Rusku, kde jsou více než 3 miliony ukrajinských „gastarbajtrů“, tedy odhadem 12 až 15 % voličů. A když si zaspekulujeme, že většina z nich je proruských a že do převratu byl poměr mezi „proevropskými“ a „proruskými“ zhruba 50 na 50, k tomu si přičtěme odštěpení Krymu (2 mil. obyv.) a Donbasu (3,5 mil. obyv.), odhadem dalších 12 až 15 % voličů, což byla voličská jádra těch „proruských“, tak je jasné, proč ukrajinští nacionalisti těží ze „separatismu“ a emigrace a že o férové volby v žádném případě nepůjde. Ale třeba si Ukrajinci poradí i tak, nebuďme jako EU či USA a neraďme jim, ani jim nediktujme, co mají dělat.

  • Bety • 7. března 2019

    V roce 1932 bylo v Německu 1 milion 200 tisíc členů NSDAP, což činilo 1,8 %
    populace. V roce 1933 ve volbách, které stejně jako teď na Ukrajině vlastně
    byly volbami bez jakékoli alternativy, neplatné a tedy odmítavé lístky hodilo
    do uren 3.352.289 lidí, což činilo 7.8 %voličů.
    Zbytek voličů, přes 39 milionů, to naházel NSDAP, čímž ten fašismus posvětil.
    Ještě v témže roce se přikročilo ke zřizování koncentráků a počet členů NSDAP
    se ztrojnásobil, šance na změnu systému pak už byly nulové.
    Pokud Ukrajinci nechtějí dopadnout stejně, měli by se vážně na ty volby vykašlat
    – počítám, že počet kovaných fašistů nebude větší než v tom Německu, a pokud
    by šli volit jen oni, budou ty volby jen pro smích. V opačném případě
    to bude k pláči.

  • Stan • 9. března 2019

    Stan napsal

    Komunisté v 80. letech minulého století odešli na smetiště dějin. Jeden z důvodů, proč ztratili důvěru lidu, byl ten, že tam, kde vládli, nebyly žádné skutečné volby, ale komedie, která si na ně hrála.

    Dalšími závažnými důvody byly cenzura a označování kritiků za „agenty Západu“.

  • Irena • 9. března 2019

    K smíchu. Ty komunistické volby byly demokratičtější než ty dnešní. Každý měl možnost vstoupit do komunistické strany (stejně jako dnes do kterékoliv jiné) a podle svých možností a schopností tam dělat „kariéru“. Navíc pokud šel z pracovního kolektivu měl oporu svých lidí a na schůzích mohl mluvit otevřeně. I pokud by jeho kritika nepadala na úrodnou půdu, ale on měl pravdu a za ním stáli lidi, nemohli by ty nad ním dlouho v té věci odolávat. (Ovšem našlo by se i dost lidí, co s horkou hlavou chtěli prosazovat pitomosti a ti potom odcházeli zklamaní jak nebyli vyslyšeni.) Jinou věcí je, že se málokdo namáhal, protože by se musel angažovat a na to byli lidé líní. A těch agentů Západu jsme tu měli zřejmě tolik, že pro ně nebyl těžký přechod ke kapitalismu za přikyvování pitomců, co už se viděli v mercedesu. Ale, co ten kapitalismus přináší po celém světě za neštěstí, to se od toho volantu vidět neobtěžovali.

  • Stan • 9. března 2019

    Irena napsal
    K smíchu. Ty komunistické volby byly demokratičtější než ty dnešní.

    Volby z jedné kandidátky s těžkými potížemi pro to jedno promile, které si trouflo k nim nejít nebo jít při nich za plentu, nejsou žádné volby, ale stranou a vládou organizovaná manifestace moci. A to, že stranický průkaz sloužil převážně jako výtah k funkcím a materiálním výhodám různým kariéristům, byl jeden z dalších důvodů pádu komunismu.

  • PPK • 9. března 2019

    Stan napsal
    Komunisté v 80. letech minulého století odešli na smetiště dějin. Jeden z důvodů, proč ztratili důvěru lidu, byl ten, že tam, kde vládli, nebyly žádné skutečné volby, ale komedie, která si na ně hrála.

    Zajímavá diskuse, provokující přiložit polínko vzpomínek pamětníka. Toho, jenž od státu komunistů nikdy nic nedostal zadarmo, krom dvou věcí: 200 let starého bytu 1+1 4.kategorie, když zakládal rodinu, protože jeho profesi stát potřeboval a pak ještě – existenčních a studijních obtíží po r.68. Ale jinak ano, dnes je poctivé přiznat, že tehdejší tzv. „lidová demokracie“ vlády KSČ a tudíž i volby – byly záležitostí skutečně jen formální, i když propagandou nepřiznané, přičemž přesto ona demokracie byla lidsky mnohem poctivější, než demoška dnešních EU -neoliberálů. Rovněž je však pravda, že politické strany tehdejších lidovců (ČSL) a bývalých „národních socialistů“ (ČSS) byly též jen formálně trpěnými a oddaně spolupracujícími přívěsky politického systému, povolené pouze jako důkaz náboženské a národovecké tolerance KSČ a její „diktatury proletariátu“, v rámci Systému. Přesto však je bez diskuse, že pokud socialismus v tehdejším Československu někomu trnem v oku byl, pak to rozhodně nebyl většinový občan a „reformovat“ Systém chtěli nanejvýš nějací ti „reformní u-komunisté“, kteří např. vlastnili 4-podlažní vily v Černošicích s bazény v suterénech. Takže shrnuto: Dnešní představa, že komunisté v r.89 ztratili důvěru lidu, je tragický omyl lidí té doby jen nepříliš znalých. A tehdejší volby? Inu, vždyť přece všichni věděli, jak to je a v 90% bez problémů mlčky souhlasili. Ovšem ale, až na komediantské výjimky typu ožraly Landovského, který kdysi před jednou takovou komisí u voleb snědl papírovou kandidátku Národní fronty se slovy: „Ona je tu zapsána taky Gusta Fučíková? Tak to jo, tu žeru!“ Takže jaký závěr udělat? Každý soudný pamětník dnes už ví, jak byl tehdy svět studené války politicky rozdělen a kdo v něm prodal a zradil zájmy a budoucnost prostých českých lidí.

  • Irena • 9. března 2019

    Stan napsal
    Volby z jedné kandidátky s těžkými potížemi pro to jedno promile, které si trouflo k nim nejít nebo jít při nich za plentu, nejsou žádné volby, ale stranou a vládou organizovaná manifestace moci. A to, že stranický průkaz sloužil převážně jako výtah k funkcím a materiálním výhodám různým kariéristům, byl jeden z dalších důvodů pádu komunismu.

    Opět směšné, když je tu vláda jedné strany, je logické, že vládne ona, a kdo měl zájem do ní mohl vstoupit a bylo daleko víc mechanismů, jak se v ní uplatnit. Kdyby se lidi neřídili trapnými klišé, jaká jsi právě vyslovil, ze kterých se nakonec stala téměř realita, právě kvůli lidem s takovým postojem. A trvám na tom, že tam také lidi nehodlali vstupovat, protože to znamenalo práci navíc a kdo by se namáhal, že? Pokud se nezajímáš o politiku, ona se začne zajímat o tebe. A tak to také dopadlo. A pád komunismu byl zapříčiněn tím, že lidi se dívali, co na Západě mají, ale už se nezajímali, jak k tomu přišli.

  • J. Hruška • 9. března 2019

    Je to roztomilé, když se dva hádají a mají oba pravdu. Mně to tehdy – dnes připadá víceméně stejné, jen komunisti to aspoň přiznali.

  • zajoch • 9. března 2019

    Dovolím si také se připojit. Neřádu bylo za totáče dost, to se zapřít nedá. Již zmiňované volby, možná si někdo ještě pamatuje i na volby manifestační, prověrky loajality po roce 1968 a s jejich pomocí vyřizování si osobních účtů, nucení k účasti na všelijakých formálních akcích (1. máje, oslavy 7. listopadu a podobně), povinná účast a povinné „kritiky“ vyslovované vedoucími pracovníky na veřejných schůzích KSČ, a jiné, na které si už ani nevzpomenu. Za zmínku stojí i povinné brigády socialistické práce, které byly také čistě formální, povinné formální závazky ke všelijakým výročím, z nichž bylo možno si docela dobře dělat legraci, ony obvykle nic nepřinášely. To všechno píši z vlastní zkušenosti. Ale z vlastní zkušenosti také píši, že toto všechno sice lidem otravovalo život, ale bylo to zanedbatelné oproti tomu, že občané měli svoje jistoty – zaměstnání, zdravotní péči, levné bydlení, levné základní životní potřeby, sociální zabezpečení a do značné míry i soudní spravedlnost. Podvodníkům nekvetla pšenice tak jako v současné demokracii. A myslím si, že mnoho lidí si toto už uvědomuje. Bohužel jen těch zkušenějších. Mladší ročníky jsou ovlivněné propagandou, pokleslou kulturou, všude přítomným hrubiánstvím odůvodňovaným reálností života a především vypilovanou masáží mozků.

  • Stan • 9. března 2019

    Když chceme porovnávat tehdejší a dnešní režim, nesmíme se vyhýbat ani tehdejším, ani dnešním nedostatkům a zlořádům. A znova říkám, kdyby byl tehdejší systém v pořádku, tak by přežil dodnes. On však byl přes všechny své kladné stránky poražen a ztratil důvěru většiny lidí. Na konci už nebylo téměř nikoho, kdo by ho bránil. Kdyby tomu tak nebylo, komunisté by tak snadno neztratili moc, a pokud ano, zvítězili by v prvních svobodných volbách a my jsme dnes mohli pod vedením KSČ a Národní fronty plnit úkoly 14. pětiletky a na 1. máje pochodovat pod tribunou, z níž by nám společně mávali s. Štěpán, s. Čalfa, s. Dlouhý, s. Babiš, s. Štětina, br. Kalousek a další výtečníci.

    Otázkou je, jestli má vůbec smysl se tím zabývat a jestli bychom se neměli přestat dívat dozadu, ale udělat si důkladnou inventuru dnešní situace, trochu to tu provětrat a zkusit ještě jeden pokus o společnost s demokratickou formou a sociálně, ekonomicky a ekologicky udržitelným obsahem. Jak ji poté, co začne fungovat, pojmenujeme, je vedlejší.

  • Martin (už bez taky m) • 9. března 2019

    Ve 2 pol. či na konci osmdesátých již „strana a vláda“ rozhodně většinovou důvěru – natož podporu lidí neměla.To ovšem neznamenalo, že ji jako celek všichni i s tehdejším systémem nenáviděli. Na druhou stranu zde bylo nemálo různě tehdejším, v poválečných letech (desetiletí) tehdejším režimem skutečně postižených, „rozkulačených“, později „neprošlých prověrkovou komisí“, s ničeným osobním životem atp. Na vině ale byly mnohem spíše ony Klausovy „nomenklaturní kádry“ naprosto neschopných kariéristů co ničily lidem život. Tedy ne skutečně zasloužilí či v ideu pracující ještě skuteční starší komunisté – ale ona „mladá garda“ pokrytců nepokrytě si za tuzexové „bony“ již tehdy opatřující ono konzumní pozlátko Západu…
    Kdeže jsou tehdejší Dlouzí, Čalfové a spol. dnes…
    Soudobý „systém“ se ovšem stal již také nepokrytě protilidovým a pokleslým REŽIMEM. Nejcitlivěji to vnímají ti co zřetelně pamatují- byť dost naivní- pokus o jakýsi „smír systémů“ v počátku 90-tých… a ti kteří i delší dobu pro skutečně systémový pokrok pracovali.
    Postupně jsme začali zjišťovat že jen zpomalujeme „postup konzumerismu“- cíleně při rozkrádání státu povýšeného na bezbřehou novou svatou ideologii.
    Člověk??
    Ten se i s jeho zájmy a potřebami postupně vytratil- dnes již doslova překáží…
    „Uhni vole, řítím se za úspěchem!!! “ ječí propaganda „mladých a vzdělaných“ doufajíc, že ti starší „už brzy chcípnou“ a nebudou „budování světlých zítřků neofeudalismu 1%“ dále překážet…
    Je třeba další změny k lepšímu, nejspíš zdola z obcí a regionů na platformě každodenních potřeb a starostí. Ovšem musí být jednak možnost důstojného života a také mezinárodně příznivá „konstelace hvězd“.
    Získat zpět důvěru lidí i vykradenou zodpovědnost které „jdem-o krást i je“ zpronevěřila ale nepůjde na Východní frontě…

  • Bety • 10. března 2019

    Stane, vy říkáte „kdyby byl tehdejší systém v pořádku, tak by přežil“.
    Vlastně mu tím dáváte za vinu, že ho velmi starý a všech podpásovek a fines
    dokonale znalý systém porazil s využitím všech jeho slabostí.
    Slabosti měl jako každý lidský výtvor a vždy je snazší něco zbořit, než vystavět.
    Lidé se dokáží semknout když je třeba přežít. Jenže jakmile žijí v klidu
    je snadné je postupně utáhnout na závist, chamtivost, nespokojenost a lenost-
    je přece lehčí nechat toho kariérou posedlého blba aby postoupil o stupínek
    výš a neotravoval vám život. Nějak nám ušlo, že tímto systémem bude po čase
    „nahoře“ kariéristickými a krajně sobeckými typy přeplněno. Pro ty druhé,
    poučené, už bylo vlastně snadné jen si počkat na dostatečné procentní zastoupení
    a utáhnout je na vidinu sladkého života na který přece mají „právo“.
    Tohle je ta hlavní a rozhodující slabost a nemá vůbec co dělat se socialismem,
    ale obecně s lidskou povahou.
    Přestat se dívat dozadu a analyzovat jen dnešní situaci pak znamená, že
    i v případě úspěchu našlápneme po čase zase na stejné hrábě.