Vznešený zápach našich pokryteckých Hodnot

Reklama


Prý o peníze jde vždy až v první řadě. Ačkoliv je ten hořce vtipný výrok připisován Klausovi staršímu, tak zde o původnosti autora silně pochybuji. Proč? Protože mám zkušenost, že hledat humor nebo sebeironii tam, kde vždycky chyběly, je výkon nadlidský a ztráta času. Takže co s tím? Inu, nic. Nic, jen se smířit s faktem, že když v genech něco od přírody není, tak je na ostatních, aby to jen odevzdaně přijali.

Přijali podobně, jako např. diagnózu nemocných deviantů sexu typu LGBT, nedávno okázale pochodujících (nejen) českou Prahou. Myslím si však, že je třeba vědět ještě čtyři věci:

  1. Nějaký jev útrpně vnímat, znamená jen(!) jeho toleranci.
  2. Tolerance ale není úcta ani respekt, nanejvýš jen soucit.
  3. Tolerance není ani právo na obdiv.
  4. Tolerance už vůbec není souhlas se stupňováním mocenských požadavků nemocných, tolerovaných těmi zdravými, které to nejen obtěžuje, ale už to i všem společensky škodí.

Nicméně, vraťme se k těm penězům: Proč právě o ně tak moc jde? Zdá se, že je to jen proto, že fyzicky zastupují určitou Hodnotu (a moc). Hodnotu, kdy výměnou těch peněz s někým jiným, kdo za jejich přijetí je ochoten dát nějaké zboží či své služby, tím jejich zboží nebo služby – my získáme. To vše za předpokladu, že on za ty naše peníze také příště něco od někoho jiného může získat sám.

Peníze, ač jsou jenom kouskem papíru či kovu, proto fungují pouze tehdy, pokud vůbec jsou jako obraz hodnot akceptovány. Proto také jenom ten, jehož vytištěné nebo vyražené peníze jsou přijímány ostatními jako platidlo, je může denně tisknout a už jen takhle se stát bohatým, aniž by jakoukoliv jinou hodnotu předtím svou prací vytvořil.

Jenže, demokracie tam, kde si tiskne peníze parta soukromníků, ta existuje anebo už jen exituje?

A jakou vlastně ty peníze mají hodnotu? Inu, hodnotu práce umělců reliéfu na kovu či potiskem na papíru jistě ne. Mají totiž jen hodnotu pouhého lidského výmyslu, kterým těm penězům my trpně přisoudíme jako hodnotu určitého množství tvořivé práce své i práce jiných. Práce vynaložené na nějaký skutečný a dál použitelný materiál nebo činnost.

A jakou činnost, jsme-li my sami Tvůrci peněz? Tak to je rovněž jednoduché: Je to sice pouze jejich činnost, ale zato je to činnost, prováděna podle pokynů a zadání našich.

Takže mít dostatek peněz pro nás může znamenat nejen mít dostatek libovolného zboží, ale i možnost získat si pro sebe těmi penězi práci druhých a tím si v prvním přiblížení vytvořit i zisk Moci nad nimi. Moci, která způsobí, že oni nás budou poslouchat a vždy udělají jen to, co my si právě budem přát. Dokud ovšem – my ty peníze budeme mít.

Jak si tedy zachovat přísun peněz? Tisknout a razit je? Ale ne, to je přece moc práce! Nicméně, co takhle raději ty peníze jiným lidem půjčit a po čase požadovat úrok? Anebo ve skořápkovém hazardu kuličku schovat, aby nebyla pod skořápkou žádnou? Tak vida a hned tu máme cesty k zisku další dvě a ovšem – jak jinak – než „podle zákona“:

Úrok, čili víc peněz zpět vrácených za peníze půjčené a hazard za předstírání nabídky něčeho, co neexistuje, ale neexistuje to jen jakoby vlivem vyšší moci. Ale konec konců proč ne, když víc dostat než dát je přece princip byznysu, přičemž jen byznys s prací těch druhých je základem každého demokratického a hodného kapitalismu?

A co dál? Inu, také si za naše peníze můžeme koupit služby těch, kteří umí jiné lidi čímkoliv obelhat, vystrašit, vydírat, anebo dokonce na nich provést násilí. No a aby to své násilí na nich už příště nepoužili, tak ti slabí a poslušní dají násilníkům za jejich nečinnost(!) jako výpalné další své peníze, vydělané svou poctivou prací. Ale i tohle jde ještě zdokonalit. Jak? Inu, stačí jen sledovat (a teď si – a zcela bez zlého úmyslu – to rčení vypůjčím od kdysi pracovitých lidí slušovických) – sledovat „Ten náš systém“:

Ve výsledku totiž „naši“ násilníci získají určité peníze už jen za to, že vůbec nic dělat nebudou, přičemž nám, kteří jsme je k tomu vhodnou dohodou najali, nám oni část peněz z vydírání a svých krádeží zase odevzdají, přičemž my to následně ustavíme Zákonem a nazveme jako Daň, přičemž celému tomu postupu řekneme Politika.

Ale … a jak je toto možné? Inu tak, že všichni, s nimiž jsme až dosud pomocí peněz takto manipulovali, nám u těch našich peněz uznávali jejich hodnotu. Zkrátka – získali jsme tak nad nimi všemi moc. Pravda, moc je vždycky vznešená, i když občas krchovem zasmrdí…

Takže když si to shrneme, tak zjistíme: Za geniální výmysl sociálního nástroje zvaného peníze jsme tudíž až dosud získali nejen zboží a práci druhých, ale i jejich poslušnost. A co k tomu bylo pouze třeba? Nic víc, než vymyslet si peníze jako nástroj směny, přisoudit mu pouhými chytrými slovy hodnotu a přesvědčit ty druhé, aby to vše akceptovali pouze tím, že mechanismu té soustavy našich výmyslů a našeho vlastnictví peněz – se oni uvolili věřit.

Jak je vidět, ta kdysi lidmi vymyšlená Bible má bezpochyby pravdu, když (kupodivu upřímně) říká, že u všeho lidského pinožení na zdejší planetě – na počátku bylo jen pouhé Slovo (autorů). Slovo, které v ostatních vyvolá představy, kterým pak oni uvěří proto, že si budou myslet, že už jen jejich pouhé představy mají hodnotu. Hodnotu Slova, které když někomu pohrozí silou, tak potom už i ten pouhý mluvčí může sílu nazvat právem. Právem slova vytvořeného myšlenkou, která bude předem okradena o poctivost, zodpovědnost a spravedlnost.

Je smutné, že především spravedlnost ti naivní obyčejní lidé pořád jen pasivně hledají, protože na poctivost pořád ještě věří. Na poctivost, která prý vždycky generovala jenom pravdu. Věří na tyto hodnoty právě proto, že byli tak vychováni, aby u ostatních hledali porozumění a lásku. Nu a pak, až mnohem později se zklamáním zjistí, že k ovládnutí světa vlastně stačí jen hrstka nepoctivých lhářů, kteří si za peníze najmou tvůrce slov a peněz a násilníky a zloděje jen proto, aby je – hlavní organizátory toho všeho bez zodpovědnosti – pak v podbřišku mohla šimrat moc.

Tvrdím proto, že na světě žádný boj Dobra a Zla neexistuje. Existuje jen souboj lživých slov, který zneužívá důvěru a vytváří mýtus víry v existenci dobra jako neexistující hodnoty. Problém je, že tohle všechno si uvědomit znamená umět odlišovat význam slova a libovůli lží „právo-mocných“ mluvčích výkladů všech slov. Jak? Inu tak, že postačí jen oddělit slova lži od slov pravdy. A lež nebrat, neakceptovat, pro lháře nepracovat a se lháři se nepaktovat.

A ejhle, zde pak máme i vysvětlení funkce algoritmu toho celého Systému vlády pár jednotlivců nad sociálně ovládaným davem: Nepoctiví zloději a lháři lžou ta svá slova proto, aby poctiví důvěřivci i přes to všechno podvádění a vymýšlení pseudo-hodnot měli vůči svým zámeckým a náboženským panstvům důvěru. A nejen to. Aby i ve všechny ty jejich ideologie (a)sociálních technologických druhů měli i bezmeznou a oddanou víru.

Ano, původ neštěstí všech chudých je především v jejich vlastních hlavách. Je tam proto, že tou svou pohodlnou vírou v poctivost lhářů nekonečně hazardují se svou vlastní existencí. Hodnota slov pravdy je proto pro existenci sociální společnosti tou hodnotou nejdůležitější. Proč?

Protože za slovem osvícené existenční pravdy není nic jednoduššího, než ta nejdůležitější hodnota nás všech. Naše vlastní situační Uvědomění, že právě ti nejvyšší mocní moc dobře vědí, jak modlitba víry lidskou psýchu uklidňuje. A nejen to. Často i „uklidňuje“ až do úplného a fanatického zblbnutí.

Na závěr je proto možné už jen připomenout starou lidskou zkušenost: Být uvědomělý znamená nebýt líný myslet. I když myšlení dá práci a občas i řádně zabolí. Jinak tu už jako základ života nebudeme provozovat Myšlení, ale jen hloupě důvěřivé, nevzdělané a naivní vlastní Mýlení.

Tak vida, kdopak by to řekl? Absence jediného písmenka a tak velký rozdíl …

Přejít do diskuze k článku 7 komentářů