Diskuze k článku


  • Aleš • 15. srpna 2017

    Vynikající článek. Přemýšlím nad souslovím „nepracovat pro lháře“. V době, kdy kapitál, výrobní prostředky, moc rozhodování nad osudy druhých jsou v rukou majitelů, ředitelů, manažerů, šéfů, vedoucích, mistrů čili zpravidla lhářů větších či menších, není vždy zcela jednoduché dělat dobře svou práci a nepracovat pro lháře. Tady si myslím dělá om vynikající službu, třeba ty překlady Otázek a odpovědí pana Pjakina bývají často inspirující jako názorná výuka, jak se to dělat může a jak nikoliv.
    Asi má větší význam marginalizace byť jediného lháře než archy hudrování nad teroristickými organizacemi a výpalným, něco v tom smyslu jste mi už myslím naznačoval.
    Václava Klause staršího jsem jedenkrát v životě slyšel krátce zavtipkovat. Sebeironii v tom samozřejmě nenajdeme, ale zasmál jsem se. Po zvolení svého nástupce na Hradě v projevu prohlásil. „Konečně zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí“.
    Mýlit se je lidské. Ale člověka dřív nebo později opakované mýlky dovedou k zamyšlení (či ke zkáze), fanatiky a deprivanty však nikoliv.

  • Martin (už bez taky m) • 15. srpna 2017

    Velmi dobré zamyšlení.
    Potíží je ovšem několik.
    Určitý nástroj směny- obraz hodnoty potřebujeme,
    co rozhodně nepotřebujeme je skrznaskrz prolhání této hodnoty,
    a také rozhodně ne LICHVU.
    Víru jako nástroj určité stability jakéhokoliv systému potřebujeme také,
    co se týče defraudace a zneužívání víry – pak tuto nepotřebujeme vůbec, ba naopak PODVODY je nutné trestat. Protože tolerovat podvody a lži jako „samozřejmou a normální součást systému“ kdy „každý je svého štěstí údajně strůjcem“ v systému logické provázanosti a závislosti lidské společnosti je ZLOČINNÉ konání.
    Absence trestu za ně, stupňované podvody a la „systém matrojška“, jejich neodsouzení společností ve smyslu jejich nulové další tolerance bylo jedním ze základů zhroucení DŮVĚRY v polistopadový režim „pravdy a lásky“ nakonec skrzveskrz založený na podvodech, lžích a manipulacích s důvěrou, vírou i slušností poctivých lidí.
    Postupně vedl k ustavení „kast“ ve společnosti, k jejímu „rozvrstvení“ (mj. podle tuneldědka i kraďouska „žádoucímu“) a nakonec ke vzniku stavu kdy SPOLEČNOST NESOUMĚŘITELNOSTI jako ZCELA ODLIŠNÁ od společnosti uměřených a rozumných rozdílů začala produkovat v podstatě tři kategorie lidí: ambivalentní „účastníky systému“ tolerující všechny jeho vady bez jakéhokoliv i jen pokusu o nápravu protože jim vyhovuje a mohou jeho „výhody“ využívat, lidi mlčky trpící protože jim jejich situace (mj. společenská- např. nemoc či starost o rodinu) v podstatě při dnešním nastavení „společnosti“ neumožňuje aktivněji se účastnit podstatných kroků k nápravě, a nakonec „nepřizpůsobivé nemakačenky a flákače“. Těm je už samotná podstata lidskosti upírána, a jsou odsuzováni do rolí „nepotřebného, zbytečného hmyzu“ či jen ojediněle využitelných otroků.
    Krásný to výsledek „návratu věcí TVÝCH“ – ó „Lide“!!

  • Gatta • 15. srpna 2017

    Jen dvě poznámky.

    V knize DLUH – https://www.kosmas.cz/knihy/176060/dluh/
    autor (antopolog) obsáhle a čtivě popisuje mnohdy překvapivou historii směnného obchodu i vznik, důvody a funkci peněz a dluhů.

    Článek mi připomněl pana Plzáka a jeho popis „naivních a programových hráčů“.
    Programový hráč – zná pravidla hry – může je nedodržovat a v průběhu hry i ovlivňovat či přímo měnit.
    Naivní hráč – pravidla nezná, nebo nezná skutečná pravidla hry a přitom j vždy dodržuje nebo musí dodržovat.

    A tak i s lidmi – každý pubescent, každá nová generace – nastupuje do hry nepoučená a nepoučitelná, jen se svými naivními představami.

    Podobně jako v býčích zápasech – býk vždy zápasí poprvé. Kdyby zápasil podruhé či potřetí, tak toreador nemá šanci. Leda s kulovnicí … :-)

    Proto i taková snaha zdiskreditovat lidi a jejich dílo přinášejíjící poznání zásadních pravidel hry tohoto světa a lidské splečnosti – např. Machiavelli, Marx, Darwin, Orwell …
    Nakonec, ona ani ta Bible nebyla napsána pro nějaký plebs, ale byla a je určena pro vyšší duchovenstvo.

  • Martin (už bez taky m) • 15. srpna 2017

    Ve vší skromnosti prostého člověka si totiž myslím, že „Lid“ rezignující na svá práva a spravedlnost PŘESTÁVÁ BÝT LIDEM A STÁVÁ SE STÁDEM OVLÁDANÝCH NÁSTROJŮ, a „Společnost Nesouměřitelnosti“ přestává být společností…
    Nežijeme částečně jen ve virtuální realitě ale bohužel díky „vyčkávání na výhodu“ většiny „uvěřivších že je to tak správné“ také už jen ve virtuální společnosti a ve virtuálním státě, virtuální „zákonnosti“ zajišťující nám naše „práva“…
    Z TVŮRCŮ SVÉ BUDOUCNOSTI každého příštího dne se tak lidé stali jako neaktivní stádo naivně věřícím nástrojem ovládaným syrovými „pragmatiky moci“ – tedy těmi, kdo cokoliv, jakkoliv mohli a směli využít ve smyslu „spravedlivé“ „tvorby“ „zisku“.
    Pokud se lidé neproberou bude velmi zle. Zničení vyššího společensky nesporně vyspělejšího socialistického systému se nyní zcela zřetelně ukazuje jako ZLOČINNÉ JEDNÁNÍ účelově jednajících deprivantů a jejich šašků (jako byl například hlavní „hlasatel pravdy a lásky“). Už proto onen „projev o neexistenci nezaměstnanosti a bídy“… už proto ono ZJEVNÉ ZALHÁVÁNÍ FAKTŮ V TEMPU znemožňujícím nápravu věcí skutečně veřejných mj. proto, že LHÁŘI A PODVODNÍCI vědomě sprostě zneužívali důvěru lidu když tvrdili že ONI mají práva na to, co jiným zřetelně upírali „v rámci prosazení návratu“ – jak to dnes vypadá vskutku směšně – prý HISTORICKÉ SPRAVEDLNOSTI…
    No velebnosti a vážení, jdu raději kosit, neb bych musel blejt…
    Ti dva beránci zavření v slušně velké ohradě mi totiž nakonec přijdou mnohem méně OVCEMI, nežli to skutečné stádo kolem…

  • Gatta • 15. srpna 2017

    PS – Ještě třetí poznámka:

    V celém pojednání a v životě narážíme na opravdový a skutečný problém – nutnost organizace a vedení společnosti – a to už velmi malého množství jedinců (prakticky už od tří lidí). Tedy o způsobu výběru, kontroly a obměny vedoucí elity o míře jejich pravomocí a o způsobu rozhodování a pojistkách v takto vytvořeném systému moci.
    I celými dějinami starého Říma se (v jeho zdravém období) táhly neustálé „boje“, občas i násilné, mezi plebsem a patricii.