Vzory papeže Františka pro dnešní USA a pro nás

Reklama


Kontemplativního řeholníka a ekumenického aktivistu Thomase Mertona známe u nás celkem dobře z přeložených knih, které vycházely už za komunistů. Zato jméno Dorothy Day (1897-1980) je u nás celkem neznámé, stačí se podívat na chatrnou úrodu české wikipedie. Pokud dal papež veřejně a ve velmi důležitém projevu Dorothu Day za vzor, pak to není jen pro USA, ale i pro nás všechny.


Papež František je na šestidenní návštěvě USA (22.-27.9. 2015), program je zde. Nebudu komentovat jeho projev v OSN, viz video.

To bych opakoval svou interpretaci papežské encykliky Laudato si (Encyklika Laudato Si‘, papež František anti-technokrat) proti pravicově-konzervativnímu českému katolickému mainstreamu. Papež v OSN jasně řekl, jak a co touto encyklikou myslí. Je na našich katolických médiích a na biskupské konferenci, aby jeho slova nejprve dala všem věřícím nezkresleně na vědomí, a následně je uváděla ve skutek na úrovni biskupských konsistoří. Ani tam, ani tam nesedím, takže tyto starosti nemám, viz článek Papež zezelenal, někteří biskupové také. Zato bych se rád zastavil u papežova projevu v Kongresu v USA, video zde.

Z bodů aktuálních pro nás, české katolíky, jen krátce toto. Papež v Kongresu odsoudil islamofobii, protože náboženská nenávist je jedním z rysů extremismu a fundamentalismu. Dále slušným způsobem vyzval politiky (zejména Republikány), aby přestali ničit zemi a politiku ideologizací sporů a témat, které musí být řešeny v rámci společného jednání. Dále pravil, že Amerika vyrostla na emigraci, stejně jako on, František I., je dítě emigrantů. Stavění plotů a vyvolávání nenávisti proti uprchlíkům neslouží ničemu a ničí základní hodnoty, na kterých je americká (a dodejme i evropská) společnost postavena. Jako slušný člověk nechtěl papež urazit hostitele tím, že by zmínil fatální roli USA ve válce v Iráku a Sýrii. Ale připomněl, že máme ve světě největší počet uprchlíků po II. světové válce. A zchladil US-jestřáby alespoň tím, že jim připomněl zlaté pravidlo: Nedělej druhým to, co nechceš, aby oni dělali tobě. Jestli USA nechtějí dopadnout jako země, které Američané zničili válkou, pak by bylo na místě chovat se velmocensky slušně. Je jasné, že odsoudil praxi trestu smrti běžnou v USA, která odporuje katolickému učení, a také mezinárodní obchod se zbraněmi, v němž USA kralují. Klíčové byly nenápadné poslední body. Kongresmani mají společně pracovat na vytváření společného dobra, o kterém vládnoucí neoliberalismus nechce nic slyšet. Americká konzervativní a bigotní pravice navíc popírá lidský vliv na globální oteplování, které je ve spojení se sociálními otázkami hlavním tématem papežovy poslední encykliky. Zajímavé byly dva katolické vzory, které papež představil Kongresu těmito slovy:

„Národ může být považován za velký, pokud brání svobodu stejně jako to činil Lincoln, pokud pěstuje kulturu, jež umožňuje lidem „snít sen“ o plnosti svobod pro všechny bratry a sestry, jak to ve svém životě dělal Martin Luther King; pokud touží po spravedlnosti a staví se na stranu utlačovaných, jako to dělala Dorothy Day skrze svou neúnavnou práci; ovocem víry se pak stane dialog a zasévá se pokoj v kontemplativním stylu Thomase Mertona.“

Zastavme se krátce u obou katolických vzorů. Kontemplativního řeholníka a ekumenického aktivistu Thomase Mertona známe u nás celkem dobře z přeložených knih, které vycházely už za komunistů. Zato jméno Dorothy Day (1897-1980) je u nás celkem neznámé, stačí se podívat na chatrnou úrodu české wikipedie. Ale tu píší aktivisté ve volném čase a zadarmo, stejně jako my děláme pro vás tento web. Papež ji nazval „služebnicí Boží“, což je titul, který naznačuje dosaženou úroveň osobní svatosti danou před blahořečením. Takže se podívejte na její celkový životopis na anglické wiki, kde je to mnohem zajímavější. Dorothy Day založila společně s Petrem Maurinem katolické odbory (Catholic Worker Movement) v roce 1933. Jejich hlavním cílem bylo žít „v souladu se spravedlností a podle blíženské lásky Ježíše Krista“. Dále založila několik sociálních časopisů, které ze začátku vycházely asi stejně, jako naše samizdaty za komunismu, nebo tento web za neoliberalismu. Podpořila první únorovou (tj. buržoazní) ruskou revoluci v roce 1917, tedy na jejím začátku, nikoliv v dalším průběhu. Zatčena byla v listopadu 1917 při demonstraci u Kapitolu v kampani zvané Tiché stezky (Silent Sentinels). To byl boj za plné hlasovací právo žen, které jim definitivně potvrdil až těmito ženami vybojovaný 19. článek Ústavy USA přijatý v srpnu 1920. Celkem 33 těchto hrdinek bylo brutálně zbito a zatčeno ve slavné Noci hrůzy (Night of Terror) při jejich tiché demonstraci před věznicí ve Virginii dne 14. 11. 1917. I tato služebnice Boží a politická aktivistka byla během akce Tiché stezky zatčena, odsouzena k 30 dnům vězení, kde okamžitě zahájila desetidenní hladovku, a pak byla po 15 dnech propuštěna.

Taková služebnice Boží se mi celkem líbí. Jak je vidět, papeži se líbí také. Jinak by ji nedával americkým Kongresmanům za katolický vzor angažovaného života za sociální spravedlnost a za lidská práva, především za rovnoprávnost žen a za aktivitu v dělnickém odborovém hnutí. Katolické noviny a česká sekce Rádia Vatikán budou jistě velkým nadšením následovat papeže v jeho oslavě politické aktivistky, laické misionářky a katolické odborářky jménem Dorothy Day. Je zcela jisté, že tato oficiální katolická média výše vyjmenované hrdinské skutky této aktivistky náležitě ocení a okomentují pro český katolický lid. Jejich zaměstnanci jsou za svou práci placeni, tak na to mají více času a možností než já, ubohý křesťanský aktivista. Pokud dal papež veřejně a ve velmi důležitém projevu Dorothu Day za vzor, pak to není jen pro USA, ale i pro nás všechny. Tím pádem nám katolická média představí krapet jiného papeže, než o jakém jsem psal v článku Papež František a jeho neoliberální mediální klon

Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku 2 komentáře