Xenofobové a migranti všech zemí, spojte se!

Reklama


Přišel mi e-mail, na němž si migranti v Itálii stěžují, že jim dali peníze na kreditní karty, ale oni chtějí peníze v hotovosti. Chtějí více peněz. Nedostali žádná nová trička. Nemají si co obléci. V jednom oblečení chodí i dva dny. Nefunguje jim ani WIFI, musí hledat signál pěšky až dva kilometry.

Migranti si stěžují na špatné jídlo. Nechutnají jim snídaně, obědy a večeře. Každý den se musí přemáhat, aby ten humus snědli. Jsou zde již tři měsíce. Bydlí dva až tři na pokoji v hotelu. Nemají tam ženy a to je také špatné. Stěžují si. Jsou rozzlobení. Všechno je tu zlé. Nic tu není dobré. Ani ženy tady nejsou. Oni mají pořád erekci.

Mají pravdu ti migranti. My sami si již vůbec neuvědomujeme, jak je zde zle. Oni to poznali ihned, my ani po desetiletích a staletích. Nepoznáme to nikdy. Člověk, spíše jeho občanská atrapa, si zvykne i na šibenici, zvláště v umělém velkochovu.

Bereme jako zcela normální a zcela správné, že bydlení, potrava, voda, vzduch a páření nejsou zdarma, že nám živobytí neposkytuje matka příroda, kterou jsme vysáli, zmrzačili, vyvraždili a zdevastovali. Zvykli jsme si na podvod, otroctví a utrpení, že je považujeme za pravdu, svobodu a štěstí. Proto reagujeme nevrle na ohrožení těchto našich hodnot a tohoto našeho náramného způsobu života.

Otázku migrantů nemohu posuzovat osobně. To bych k ničemu kloudnému nedospěl. Nemohu být osobně zaujatý. Přece byste nechtěli, abych byl xenofob, nebo aby se komunisté vrátili.

Při posuzování otázky migrantů nemohu brát v úvahu, že často nemám peníze v hotovosti ani na kreditní kartě. Nové tričko jsem nedostal, nepamatuji. Nosím trička stará a vždy několik dní. V jednom oblečení, v jedněch kalhotách a jedné mikině chodím normálně 2-3 měsíce.

WIFI mi stále nefunguje, platím nejlevnější tarif, tak mne operátor šikanuje. Nemám vlastní mobil. Služebním řeším jen pracovní povinnosti. Do práce chodím pěšky tři kilometry. Nemám auto. Jezdím na kole. Ukradli mi již čtyři.

Na jídlo si nestěžuji, jsem rád, že vůbec nějaké mám, a neřeším, jestli mi chutná nebo ne. Nesnídám a neobědvám již 35 let. Jsem zde již přes 62 let. Pracuji celý život, odchod do důchodu mi prodloužili, protože jsem špatně pracoval na ty, kteří nikdy nepracovali. Celý život pracuji ve vedlejšku. Posledních 20 let jsem nemarodil, nebyl na pracovní neschopnosti, abych neriskoval ztrátu velice mizerně placeného zaměstnání, ve kterém denně nasazuji svůj krk.

Celý život jsem bydlel v malém bytě (1+2) se třemi dalšími osobami. Z toho více jak 30 let jsme topili uhlím, neměli vlastní záchod a koupelna pro sousedské spory nefungovala. Nemám ženy, mužná stará manželka je horší než šéf v práci. Má radši jídlo a televizi než lidi a sebe. Nesmím se ani ozvat, aby rodinná pohoda neutrpěla sebemenší úhony. Erekci už nemám.

Rozhodně si nestěžuji, nejsem rozzloben a nezdá se mi, že je tu vše špatné. Usuzuji tak z toho, že jsem to snášel těch více jak 62 let. Nemohu to posuzovat zaujatě. Snažím se být tzv. objektivní a hlavně blbý. Jinak bych to tu nevydržel.

Přejít do diskuze k článku 71 komentářů