Zač je pařížský „majdan“?

Reklama


Macron poslední dobou demonstruje přílišnou nezávislost na Washingtonu. Že by to byl důvod? Anebo boj proti zvyšování cen benzinu, nebo něco víc?

Tak lze formulovat hlavní otázku – cože se to ve Francii děje v souvislosti s protesty „žlutých vest“? – a 1.prosinec – den, kdy se nepokoje prudce aktivizovaly – postavil tuto otázku napřímo.

Francií už měsíc otřásají protesty, což ale pro tuto buřičskou a svobodymilovnou zemi nic nezvyklého. Zajímavé je něco jiného: motivace protestujících, jejich hesla, požadavky, složení a vedení. Vyjdeme-li z toho všeho, můžeme si učinit závěr: „Žluté vesty“ v sobě mají ve srovnání s protestními akcemi pro Francii typickými – cosi neobyčejného.

Začněme z toho, že Francie má silné odborové hnutí. Vyvést do ulic statisíce nespokojených dělníků, zastavit dopravu v celé zemi stávkou železničářů, nebo pilotů – to je tam normální. Tady ale přicházíme k první odlišnosti: „Žluté vesty“ nejsou odborovým hnutím. Navíc to nelze interpretovat jako protest profesionálních řidičů a majitelů aut, kterým hrozí zvýšení cen paliva. Podívejte se na prvních desítky sekund tohoto videa – je jasně vidět, že v prvních řadách protestujících nejsou řidiči kamionů ani taxikáři, ale velmi mladí mládenci (a co je neméně důležité, mnoho děvčat), kteří skoro jistě patří ke školákům a studentům.

Nic vám to nepřipomíná? A co „školáci Navalného“? Ti jistě nejsou členy odborů.

Dále, důvod protestů – je vůbec nějaký hloupý. Jistě, Macron trochu zvýšil daně na benzín a nafty, z ekologických důvodů, ale žádný skokový růst cen to nevyvolalo. Abychom byli objektivní, srovnejme si pár statistických údajů: Cena benzínu v poslední době KLESLA a dosahuje 1,47 eur za litr, což není víc, než v sousedních zemích – Německu, Švýcarsku, ale v Itálii stojí dokonce 1,61 eur. A copak tam z toho důvodu už MĚSÍC nějací velmi motivovaní mladí lidé nepřestávají řádit po celé zemi, po desítkách podpalují auta, staví barikády, házejí kameny po policistech, stojí v zimě pod proudy z vodních děl a nebojí se po stovkách končit na policii?

Samozřejmě ne. Prostě se to ve většině našich masmédií z nějakého důvodu nezdůrazňuje.

Prvořadým a hlavním požadavkem „žlutých vest“ dnes je „Macron – demise!“. Celý seznam jejich přání ale daleko přesahuje hranice sféry cen PHM:

  • zvýšení minimální penze na 1.200 eur;
  • minimální mzdy na 1.300 eur;
  • maximální mzdu omezit částkou 15.000 eur;
  • vrátit energetické společnosti pod kontrolu státu;
  • snížit penzijní věk;
  • zvýšit financování armády, policie a soudů
  • a z nějakého důvodu také – psychiatrie.

Vše dohromady to vypadá velmi zmatečně a různorodě, a není vůbec jasné, jak vůbec má státní moc vést dialog s protestujícími na této platformě?!

Možná, že ale je právě v tom smysl: Naplnit protest agresívním a naprosto nekorektním obsahem, záměrně nesplnitelným, ale výrazným, populistickým a vyvolávajícím sympatie veřejnosti? Dle všeho soudě to tak je…

Klíčové figury „žlutých vest“ nemají vůdce, se kterým by bylo možno zodpovědně o řadě ústupků nebo reforem jednat. Protest je beztvarý, ale nekompromisní.

A nelze si nevzpomenout, že to neobyčejně připomíná to, k čemu ve Francii došlo před 50 lety – „rudý máj“ 1968, který poslal do výslužby prezidenta de Gaulla. Ve francouzské duši je nejspíš nějaký spínač, který lze aktivovat pomocí krásných slov typu „Volnost-Rovnost-Bratrství“, anebo dokonce „Buďte realisty – požadujte nemožné!“, a Francouz je schopen hlava-nehlava běžet směrem k barikádám. Nicméně, daleko symptomatičtější je, že sobotní protesty proběhly v nepřítomnosti Macrona, který odletěl do Argentiny. Právě tak probíhal květen osmašedesátého – bez de Gaulla, který byl v Íránu nebo v Rumunsku. Vrátil se – a zemi nepoznal. Způsobit požár v domě, když starší odešli do práce – tato shoda s dětským chováním je viditelná pouhým okem.

Náš web už psal o tom, že celý ten tehdejší revoluční a protiburžoazní „rudý máj“ nahrál USA, které už nebavila přílišná samostatnost francouzského vůdce. Možná, že dnes jde právě o to?

Macron začal v poslední době demonstrovat přílišnou nezávislost na Washingtonu. Podrážděně hovořil o tom, že Francie není americkým vazalem:„USA jsou naším spojencem, taková je historie našich vztahů, a my vždycky spojenci zůstaneme. Byli jsme spolu, když nám bylo těžko, byli jsme spolu v nesložitějších momentech historie. Ale být spojencem neznamená přijmout pozici vazala. Abychom nebyli vazalem USA, není třeba záviset na USA v řadě pozic, ale zachovat si suverenitu a identitu jako Francouzi a jako Evropané.“

Anebo vystupuje s návrhy na vytvoření společné evropské armády jako protiváhy NATO s velmi nedvojsmyslným cílem: „Když se dívám na dnešní svět, vidím stále rozdělenější Evropu. Když se dívám na dnešní svět, vidím, jak se objevují stále nové autoritářské vlády na hranicích Evropy, které se vyzbrojují. Narážíme na mnohé pokusy o vměšování se do našeho kyberprostoru a do naší demokracie. Musíme se ochránit před Čínou, Ruskem a dokonce i před USA.“ Nejvíc, samosebou, Francii ohrožují právě Čína a Rusko…

Celé to sice nevypadá jako reálný pokus o svržení nynějšího francouzského prezidenta, ale jako naprosto zřetelné „poselství“ jemu, aby byl umírněnější ve svých „napoleonských plánech“. Pochopí Macron tuto narážku, nebo ji bude ignorovat? Zatím to vypadá na to druhé. Soudě podle jeho ostré reakce na protesty, přes slib potrestání vzbouřenců až po vyhlášení výjimečného stavu. Co pak bude následovat jako „druhá etapa“ strategie nátlaku?

P.S. Příznačné je, že celou závažnost situace ne hůř, než nejcitlivější indikátor, vyhodnotily francouzské intelektuální elity – mj. ti, kteří byli profesionálními „revolucionáři“ – dokud šlo o revoluce a převraty za hranicemi jejich vlastní země. Například Bernard-Henri Lévy, přítel bosenských muslimů, Michaila Saakašviliho, bojovník proti režimu Kaddáfího, Bašára Asada, ale také plamenný řečník ze scény kyjevského Euromajdanu, se najednou, nečekaně pro všechny, zařadil mezi ochránce a vyzval protestující, aby odešli z ulic. Není to snad proto, že jeho velmi zkušené odborné oko, které vidělo řadu „majdanů“ a převratů, zahlédlo v tom, co se děje, typické „příznaky konce“ a upřímně se vylekal kvůli vlastnímu domovu a životu?

Zdroj: Žurnalistskaja pravda

Překlad: st.hroch 181204

Přejít do diskuze k článku 11 komentářů