Zdánlivě věčná světovláda ideologií darebáků

Reklama


Je neuvěřitelné, kolik času a energie věnují lidé na vymýšlení mýtů, příběhů a představ. Představ, které následně nazvou teoriemi a občas je i bez váhání prohlásí za právě zjevenou pravdu světa, už jen těmi slovy prokázanou. A kdyby jenom to. Je zarážející, kolik lidí pak ty infantilní příběhy dokonce i pečlivě studuje a dlouze nad nimi hloubá, jako by to byly nejgeniálnější objevy za poslední stovky let.

Co na tom, že náš selský rozum usnul spánkem spravedlivých a zapomněl nám říci, že představy vyprávěčů příběhů jsou odtržené od reality? Co na tom, že značná část nás příjemců směsí informačních pravd, výmyslů i nesmyslů tomu všemu jako celku uvěří? Co na tom, že si to dokonce někteří z nás vezmou za své vlastní přesvědčení?

Kdo jiný než naši manipulátoři si uvědomuje, že čím jsou lidé naivnější, tím méně si ověřují, zda život podle cizích výmyslů je někdy vůbec takhle možný? Kdo jiný než naši manipulátoři si uvědomuje, že když už tolik důvěřivců na to všechno naletí, tak nakonec jako by celé národy tomu samy začaly říkat „historie civilizací“, „filosofické učení“, „zaručeně pravdivá statistika“, anebo dokonce nějaké náboženství, za nímž vždy stojí už jen principy budoucích totalitních právních systémů?

Můžeme se těm chytrým a darebáckým vůdcům našich životů divit, když nás pak s úsměvem pozorují, jak v jimi vymyšlených asociálních představách změněných na realitu my sami potom slepě a konzumně žijeme, v souladu s jejich výmysly přemýšlíme, obráceně chápeme vlastní dějiny a dokonce tak vychováváme děti v domnění, že jsme jim dali to lidsky nejcennější, což je cit pro spravedlnost?

Zdá se, že lidstvu zřejmě nestačí všechny ty účelově mocenské a zákazové výmysly společenských elit a že sami prostí lidé chtějí klesnout ještě víc. Mít méně svobod a více zákazů, sledování a dohledů. Také mít i více chudoby v „demokratických hodnotách“ neokolonialistických nadnárodních smluv a pravidel chování bez možnosti referend. A proč? Inu přece proto, aby vládci svůj lid mohli lépe chránit před terorismem, jehož zdroj i začátek už dávno předtím sami zorganizovali.

Zdá se rovněž, že globál lidstva prostě potřebuje představy a ideologie, vzniklé z chytrých plánů těch nejzavilejších inteligentních parchantů, kteří se na světě narodí. Potřebuje je proto, že je uklidňující a pohodlné, nechat se jak stádo vést svými pastýři a jejich psy s vidinou, že ti pasáci své stádo přece určitě chtějí přivést jen k blahu jeho těla a duše a ze samé své dobroty. A také, že bača proto ovce zabíjí, aby se ve vlastním zájmu náhodou (ty ovce) degenerativně nepřemnožily …

Co mne však udivuje, to není jen ta slepá víra lidí v ideologie, kterým tolik stádovitých davů věří a denně se k nim modlí. Udivuje mne i množství těch, kteří ještě všechny tyhle pitomosti nadšeně a pilně studují, píší o tom encyklopedie a učí pak ty nesmysly další generace studentů na vysokých tlamocvičných školách. Kolik asi je v tom ztraceného času? A je to jenom ztracený čas anebo něco, co je ještě nebezpečnější?

A co mezitím dělá ten hloupý dav, jemuž je podstrkován bulvár a doporučováno studovat tlusté knihy chytře mixovaného koktejlu nejen samozřejmých pravd, ale i účelově ideologických a náboženských výmyslů s poučením, že „vědění je moc“? Nepřemýšlí snad ten dav až příliš často o tom, že moc vygeneruje teprve velký majetek, který vzniká vždy jen zlodějnou a cizí levnou a námezdnou prací? Že právě majetek teprve vygeneruje peníze, jimiž je zaplaceno násilí, které potom dav k poslušnosti už tak snadno donutí?

Jak totiž život ukázal, získání a držení vlastní nové moci je vždy kolektivní proces a kolektivní stav. Jsou třeba pouze vnější podmínky (nové zákony) a kamarádi, kteří už jinde podobnou moc drží. Pak státům klidně vládnou i bývalí kulisáci, veksláci a zelináři, zatímco geniální matematikové v tom nejlepším případě úřadují v bance a filosofové hlídají cizí sad.

A co mezitím dělají civilizační manipulátoři a hlasatelé ideologií? Uprostřed svých kruhů se pochopitelně zcela pragmaticky radí, jaká ještě chytřejší a zákeřnější divadla pro svá stáda vymyslet, aby davy byly ještě více nadšeny a poslušny. Divadla mýtů minulých, slibů přítomných a hrozeb zločinů budoucích, které beztak vždy byly jen produktem vlastních mozků elit a rukou jejich sluhů.

Nu a když pak fýrerové před svá stáda předstoupí tak, aby je zaujali nejen slovem, tito proroci staronových idejí si za velebných zvuků bubnů i varhan navlékají roucha a ornáty, zlaté šerpy a směšné čepice, sukně a zástěry, anebo naopak se zpola či docela vysvléknou jenom proto, aby zaujali diváky a posluchače jejich rituálům věřící, přičemž hlasatelé slávy Vůdců davům oznámí, jakým dalším novým titulem či řádem byl právě ten jejich Vladař svými nejbližšími kolegy a sluhy opět vyznamenán.

Že to připomíná ptačí samce roztahující peří před samičkami, když se chtějí pářit? Že by skutečně měli pravdu V+W, když kdysi zpívali, že šaty dělaj´ člověka? Že to všechno existuje proto, že elitáři vědí, že davy milují světelná show, divadla, bláznivý hluk a pohyb v tranzu bubnů stejně tak, jako vražedný rachot kulometů a dunění bomb, které v televizi naši hrdinové z výšky pěti kilometrů sypou na bezbranné civily tak zvaných nepřátel?

Proč se pouze zřídka v davu vyskytne ono pověstné Andersenovo dítě, aby vykřiklo, že král je nahý? Je snad lidská civilizace odsouzena k tomu, být věčně tak duševně nemocná, že tohle nikdy nepochopí? Že znalost jen zcestných informací ještě vůbec neznamená moc? Že bez rozumu v hrsti jsou námi přijaté představy a výmysly mnohých Vůdců jen cestou do pekla? Že nakonec mají problém dát co do úst právě ti, kteří ztrácejí čas s bludy, protože „živit duši“ nelze s prázdným žaludkem a pod děravou střechou nad hlavou?

Není proto v soudobém kapitalismu zcela logické nedivit se darebáckým pragmatikům, kteří masy hlupáků nejdříve nakrmí duševní potravou výmyslů a nesmyslů a sami si mezitím pro sebe „z jejich zahrad, domů a peněženek“ nakradou suroviny a další majetek, který ihned po loupeži prohlásí svým právoplatným vlastnictvím? Vlastnictvím právoplatným proto, že chvíli před tím si právě na tohle „demokraticky“ vymysleli to nejdůležitější – ty správné „smlouvy“ a zákony?

Ano, v našem Česku je sice už hezkých pár let typickým výrazem slovíčko tunel. Tunel, na jehož konci se už dlouho zdá, že tam vždy bude jenom černá tma. Leč po nedávném shlédnutí filmu „The Myth of Freundbuch“ se mi zdá, že tam v tom tunelu je přece jenom světélko a proto poněkud slábnou i mé obavy o osud mladé české občanské generace. A to je dobře. Jednoduché to však ti mladí mít vůbec nebudou. To, co v budoucnu totiž přijde, to bude už jen jejich život, nikoliv život náš, pamětníků časů minulých.

Přejít do diskuze k článku 17 komentářů