„Zelené zlato“ Dálného východu je barbarsky ničeno… Vnukům zůstane poušť

Reklama


3. prosince 2017

Dálný východ, to je mocný potenciál zdrojů, patří k nejbohatším regionům Ruska. Dává mu to možnost zaujímat s ohledem na zdroje důležité místo v hospodářství země. Ale Dálný východ je ponechán k barbarskému ničení, všichni, kteří nejsou pohodlní, v něm loupí.

Podobný článek jako o tomto zeleném zlatě jsem uveřejnila o těžbě opravdového zlata v tomto regionu.

Podle některých lidí jsou hlavním bohatstvím Ruska ropa a plyn, z jejichž exportu má největší příjmy. Avšak je to les. V zásobách ropy je Rusko osmé na světě, kdežto v ploše lesního porostu je na planetě na prvním  místě. Roste u nás kolem 25 % světových ploch lesa, třikrát víc než mají dohromady USA a Kanada, a přes 50 % všech hodnotných jehličnatých druhů. Obzvláště to platí pro sibiřskou a dálněvýchodní tajgu, nazývanou nejvýznamnějšími „plícemi planety“ a naším národním bohatstvím. Jenže to se bezohledně rube. Za posledních 5 let se objemy nezákonného mýcení lesa zvýšily o 70 %! Prakticky všechno jde ve formě kulatiny do Číny, Jižní Koreje a Japonska.

Podle oficiálních údajů prokuratury přírodní ochrany byla v Amurském kraji více než polovina (!) státního lesního fondu určena ke kácení. A to je jen legální objem. Rozsah nelegálního byznysu je přinejmenším stejný. Jen v Přímořské oblasti se každoročně nezákonně vytěží až 1,5 milionu kubíků dřeva. Za to by byla asi polovina ročního příjmu kraje.

Když v roce 2017 (rok ekologie) ujišťoval ministr Donskoj, že si je jist, že kladné změny pozná každý, nelhal.  Kladné změny jsou zřetelné …v Číně. Na jihu Sibiře a na Dálném východě jsou pařezové pouště, les se kácí nepřetržitě, zpracovatelské závody téměř chybí, ale na čínské straně jsou do vzdálenosti 50 km od hranice ohromné zpracovatelské komplexy zavaleny ruským dřevem.

Parlamentní většina ve Státní dumě přijímá špatné zákony a společnost rozmotává důsledky takové práce. Právě to se stalo při přijímání Lesního zákona RF. Nikdo neposlouchal námitky a nyní „slabostí ve vedení lesního hospodářství“ (slova prezidenta) hradí ztráty stát ze svého rozpočtu. Odpůrce nového lesního zákona nejvíce znepokojovala perspektiva změny statusu takového národního bohatství, jakým je les. A ne zbytečně. Hlavní chyba zákona spočívá v tom, že likvidoval centralizovaný a roky prověřený systém ochrany lesa. Dříve byly lesy výhradně majetkem státu, nyní se objevili nájemci – smrtelný mor a cholera lesního průmyslu. Mají přemrštěný počet práv a velmi málo povinností, přitom bez sankcí za jejich neplnění.

Nájemce přináší nezákonné kácení, obchod kulatinou nalevo napravo, žádné obnovování lesa  a naprostou beztrestnost za následky barbarského nakládání s ním.

Lesní reformou byla také zrušena Jednotná federální požární služba, odpovídající za nedotčenost lesa. Dříve mohutná letecká ochrana lesa „se rozpadla“ na subjekty a stala se absolutně neschopnou. Ničení lesa je naprosto nezdůvodnitelné a musí se za to hnát před soud.

Starý lesní zákon zakazoval kácet cedr, ale ten nový, platný od roku 2007, takový zákaz neobsahuje! Proto se dřevorubci vrhli na ovládnutí posledních zásob obchodně cenného cedru z Ussurijské tajgy. Výsledkem je, že za poslední tři roky (podle Světového fondu divoké přírody) překročila těžba cedru oficiálně povolené množství 2,5 až 3,7krát.

Hlavními druhy lesních stromů na Dálném východě jsou modřín dahurský, smrk ajanský, cedr korejský, dub mongolský, jasan mandžuský, jilm velkoplodý (macrocarpa) a lípa amurská. Najde se i korkovník amurský, ořech mandžuský a tis – jsou to relikty druhů rostlin z červené knihy. I takové se kácí!

Tak postupují jak černí dřevorubci, tak legální nájemci. Rusko se stalo ve světě hlavním vývozcem kulatiny – nezpracovaného dřeva, má nechvalné prvenství se svými šestnácti procenty světového trhu.

Zkorumpovaní úředníci dělají všechno možné, aby tato masová devastace pokračovala. Statisíce kubíků cenných druhů se nezákonně mýtí pod záminkou sanitárních prací. Jak se zdá, tak nikdo náležitě nekontroluje, jestli nákupčí odebral svoji kvótu dřeva, nebo ji mnohonásobně překračují. Navíc ještě vláda z komerčních důvodů napomáhá všemi možnými způsoby mýcení tajgy. Nemalá část území Sibiře a Dálného východu již je v nájmu podnikatelů z Číny, anebo ve společných rusko-čínských závodech. Nájemci z Číny, kteří jsou klíčoví v obchodu s ruským dřevem (64 % z jeho celkového exportu), dostali daňové preference. Export do Číny má slevy na daních.

Na federální úrovni se už tisíckrát objevil problém dřevozpracujícího průmyslu Dálného východu. – to, že má systémový charakter a řešení je možné jen s pomocí zásadní reformy státního systému hospodaření s lesem. Nekonečné návrhy na změny „hospodářské strategie rozvoje dřevozpracujícího průmyslu. Bohužel, je pohled státu na lesní zdroje doposud čistě utilitární.

Vážným problémem je zahlcení pracovišť odpady a málo hodnotným dřevem. Po celém Dálném východě se množí lesní hřbitovy a nejen mrtvých pařezů dříve živých stromů, ale hromadí se i ohromné skládky vyhozených kmenů a větví. Mnozí těžaři veškeré drobné dřevo, nebo dřevo horší kvality nechávají na rubaništích. Může jít až o 30 % hmoty. Důvodem je domácí nezájem o takové dřevo, protože v regionu ani v jeho sousedství není potřebné, chybí závody na jeho zpracování.

Škodlivá makroekonomická politika státu zhoršuje postavení Ruska v pozici surovinového doplňku světové ekonomiky.

Není potíž jen v tom, že lesy mýtí nájemci. Proč myslíte, že na Dálném východě každoročně hoří lesy? Po požáru se musí udělat sanitární vykácení lesa. Je to možno využít, na papíře škodu z požáru přehnat. Taková škoda je potom dvojí: z požáru a z vykácení. Lesy hoří tam, kde se hodí dřevo vyvézt. Lesy jsou dnes fakticky neobhospodařované.

V sovětských dobách bylo požárů méně a ne tak rozsáhlé. Sovětské lesní hospodářství a služba ochrany lesů pracovaly jasně, existovaly závody a lidé se po lesích nepotloukali tak jako dnes. Zmizelo to, co bylo důležité – disciplína, pořádek a organizovaná bezpečnostní činnost. Lesní hospodáři měli stanovené základny. Lesníci také  hasili požáry, sázeli les a hlídali jej. Dříve se nesměl kácet les mladší neš 100 až 120 let. Dnes kácejí osmdesátileté stromy. Tehdy byly provozy na přípravu a zpracování dřevní hmoty. Za to, co lesní závody vydělaly, kupovaly techniku.

V Přímořském kraji se v sedmdesátých a osmdesátých letech značně zvýšila těžba dřeva, výroba řeziva, dýhy, dřevotřískových a dřevovláknitých desek. Právě tehdy byly uvedeny do provozu kapacity na Imanském kombinátě, v Artěmovském a Imanském lesním závodě a v Ussurijském dřevozpracujícím kombinátu. Jejich produkty – řezivo, dýha, nábytek, parkety, montované domy, bečky, krabice, lyže, dřevotřískové a dřevovláknité plotny byly silně žádané. Dnes je to pryč. Lesní kombináty a lesní závody jsou zničené, prý „nepotřebné“. Přerušili ustálenou skladbu. Rozbili lesní hospodářství na malé části, vytvořili nepochopitelné struktury, které zajímá jen osobní byznys a zainteresovanost na byznysu vysoké úřednické vrstvy státu.

Lidé v regionu jsou jako ztracení, není práce. Dříve byli zapojeni, dnes jsou všichni podřízeni Rosleschozu – Federální agentuře lesního hospodářství a veškeré prostředky přicházejí z Moskvy. Ty se zadržují a kvůli tomu se opožďují výplaty. Je to k pláči; 14 až 15 tisíc rublů měsíčně.

Přesmutný obraz – požáry, divoké kácení, z lesů brzy nezbude nic, lesníky a myslivce vyřezali jako zelí. Nový les nemá kdo vysazovat. Je třeba politickou vůli a přísná rozhodnutí a bez peněz z rozpočtu se to neobejde. Je potřeba nový zákon: úplný zákaz kácení (10 let vězení) a přeorientování všech zúčastněných na výsadbu a obnovu lesa. Kdo kácel, musí nyní sázet. Tak to praktikují Číňané. Ale k takovému řešení nedojde, rozhodně ne v nejbližší době, ani ve střednědobé perspektivě. Možná někdy potom.

Zatím se dřívější moře tajgy změnilo na smutné bažiny a jezírka.

Denně se vypravují náklady kulatiny nejlepší jakosti do Chabarovska a dále do Číny. Nikdo se nikoho nebojí. Všechno je podle zákona. Dálný východ Ruska se vyholuje, podnebí se mění, vítr je takový, že to shazuje střechy. Mokřady vysychají, ptáci odlétají, medvědi, vlci a tygři se odstěhovali do obydlených míst.

Proč vláda nezastaví v naší vlasti tuto loupež? Je to kvůli anarchii a beztrestnosti, dělej co chceš, vždyť byznysem se nesmí otřást. Veškeré stížnosti přijdou na stůl tomu, proti němuž jsou podány. Vláda státu i místní gubernátoři jsou podílníky, je to systém jimi zavedený. V tomto systému mají své „povinnosti“ i celníci na Dálném východě. Jsou už dávno samostatnou privilegovanou kastou. Točí se tam takové peníze, že se zapomene na vlast i na povinnost. Kolem jejich „statečné služby“ se příliš nemluví. Mají auta z Japonska a Koreje, plody moře, dřevo, zlato, drahé kameny, kožešiny, atd.

Nic proti vývozu, prodávat se musí, ale ne v takovém množství. Je potřeba budovat zpracovatelský průmysl a připravovat technologie. Ruští odborníci na to síly mají. Jenže musí být vůle státních orgánů. Neštěstí je v tom, že státní orgány podvodníky kryjí.

Je nezbytné znárodnit zdroje, jinak zůstane dětem a vnukům poušť, zloději uletí na západ jako vrány.

Kdo toto bezpráví ukončí? Kolikrát se již vedení lesního průmyslu a občané Dálného východu obraceli na prezidenta, aby se zlodějinou a ničením dálněvýchodní tajgy a lesů zabýval, ale dosud se nic neděje. Jsou snad v jeho pravomoci jen zahraniční problémy a domácí jsou mimo?

A ještě další pohroma

Úřad lesního hospodářství Přímořského kraje bez souhlasu místních obyvatel a správy oblasti dává přes 400 tisíc hektarů lesa do dlouhodobého nájmu na 49 let. To znamená, že dává do soukromých rukou celé území Malinovského lesního závodu. Tam je hlavním zdrojem cedr (kolem 920 tun ořechů cedru za sezónu). Tento podíl znamená kompaktní území, je to východní část Dálněřečenského okresu Přímoří.

K pronájmu se vždy navrhují lesy kolem obydlených míst. Takto mohou být obyvatelé deseti vesnic po dobu půl století omezeni v právu na sběr cedrových ořechů kolem svých sídlišť. Přitom je právě často sběr cedrových ořechů možností, jak zajistit rodinu na měsíce dopředu.

Paradoxem je, že mohou právě zůstat bez svého zdroje v tajze obyvatelé vesnic, kteří se před několika lety v Přímoří vzbouřili proti „černým“ dřevorubcům na ochranu cedru a pomohli cedr korejský zachránit. V důsledku nátlaku společnosti byly tehdy těžby cedru na Dálném východě zakázány.

Je barbarství odevzdávat hromadně ohromné plochy lesů bez přihlížení na zájmy místních lidí a bez souhlasu správy oblasti. Pro lidi je les mimořádně důležitý, než aby byl na půl století předán jen do jedněch rukou a nic nezůstalo pro obyvatele okolních obcí a aby byla ohrožena nedotčenost chráněných lesů. Je v tom hrozba sociálních bouří.

Co odpoví Moskva? … a zatím obyvatelé těchto okresů staví kordony, píší stížnosti a čekají na řešení …

Ví vláda Ruska a Státní duma, co je cedrový les pro obyvatele této oblasti?

Nakonec, kolik je tam ještě bohatství!

Užitečné nerosty Dálného východu

Diamanty, apatity, čedič, beryllium, vizmut, bor, wolfram, galium, helium, germanium, granáty, granitoidní hornina, grafit, diabázy, dolomit, železná ruda, sypké zlato, zlato v ložiscích, vápenec, ilmenit, indium, kadmium, kalcifiry, kaolin, křemen, kobalt, lithium, hořčík, mangan, měď, molybden, arzen, nikl, niob, sypký cín, cín v ložiscích, opál, perlity, platina, polymetalické rudy, rudy vzácných zemin, rhenium, rtuť, olovo, selen, síra, stříbro, skandium, antimon, mastek, tantal, tellur, titan, titanomagnetické písky, fluorit, fosfor, zeolit, zinek, boghed, rašelina, uhlovodíky, hnědé uhlí, černé uhlí, uran.

Převzato z cont.ws

Překlad: Zajoch

Námět: Stan

Přejít do diskuze k článku 53 komentářů