Život s vodou

V lednu jsem na svém blogu psal o ceně vody. Je to téma, které hýbe naší společností. Nedávno se stalo námětem pravidelné čtvrteční debaty „Máte slovo“, kterou vede moderátorka Jílková. Jistě si ji připomenete z pořadu Kotel, který běžel na TV stanici NOVA od roku 1998.

Oba tato pořady umožňují diskutovat p různých problémech a nešvarech naší společnosti s tím efektem, že …to není nic platné.

 Jak to tedy s tou vodou bylo:

V roce 1993 bylo v České republice přibližně 12 až 13 státních vodárenských podniků, ze kterých se vláda rozhodla udělat řádově 50 okresních vodáren v podobě akciových společností, které měly být v rukou měst a obcí a lépe fungovat. Od roku 1996 se postupně začaly objevovat nabídky cizinců na nákup vodáren. Starostové prodávali za desetinu tržní ceny. Nechtěli mít starosti a možná svou roli hrálo i nějaké všimné. Takže o tom, zda vodárna skončí nebo neskončí v rukou cizinců, rozhodla spící neinformovaná většina. Ono to bylo někde i dvoustupňové, vodovod koupila nastrčená firma, která následně vše odprodala zahraničnímu koncernu. Tak se stalo, že je dnes polovina vodovodů v naší republice v cizích rukou.  Ti koupili za miliony, ale vydělávají miliardy. A protože jsou monopolní vlastníci, rozhodují, kolik z ceny půjde na údržbu a obnovu a kolik na jejich zisk. Pak se nedivte, když se dočtete, že každoročně se z naší republiky odsunou do ciziny zisky v řádu několika stovek miliard korun.

Bohužel s tímto kšeftem bojují jen jednotlivci. Poslanci sedí ve svých lavicích nebo hnízdech a zabývají se asi něčím důležitějším, třeba jak řídit stát jako firmu. V MBA kurzech se učí, že firma podniká pro zisk. Ten pak jde do kapes vlastníkům. Stát podle mého názoru nemá kapsy, ale politici ano.