Zlaty Milouš Jakeš

Stabilizaci naší ekonomiky vidíme tak, abychom se v následujících letech nezadlužovali. My se musíme srovnávat s těmi, kteří jsou vpředu. Jestliže chceme, aby se životní úroveň zvedala, aby se zlepšovaly naše služby, i ty neplacené, pak samozřejmě si musíme na to všechno vydělat. To je jediná cesta a jediný správný přístup.

No, Dubček, no, oni řeknou prostě, Dubčeka zlikvidovaly tanky. Jaký tanky zlikvidovaly Dubčeka? Osm měsíců byl u moci po vstupu vojsk, a protože se ukázalo, že není schopen uklidnit tu společnost, najít východiska, no tak ho ta strana sesadila, jako neschopnýho člověka. Demokraticky ho sesadila. Ústřední výbor rozhodl a přišel jiný, a taky ho demokraticky zbavila členství ve straně, podle stanov strany protože nebyl schopen řešit problémy. A dnes samozřejmě by rád běhal po světě a dělal mesiáše.

Dobře se jim vede, vcelku, ale mají nemálo nezaměstnaných, v západní Evropě je deset milionů nezaměstnaných, ve Spojených státech je pět milionů nezaměstnaných a plno polozaměstnaných. Všechny špinavý práce jim tam udělaj Turci, Alžířani a další, ty oni nedělají, vykořisťujou celý svět. Nakupujou laciný suroviny a prodávají drahý výrobky, zadlužen je u nich celý svět. Ceauşescu na té poradě teď v Rumunsku tam mluvil o některých svých problémech a varoval tam na některých otázkách, a tak jak dřív byl takovej nacionální, a všechno po svým, tak dnes vlastně je zas příliš internacionální, aby žádal, aby jsme to dali nějak dohromady všichni, a abysme prostě postupovali jednotně, nedali se, neustupovali a tak dál a tak dál. Ale o to nejde. Jde o příklad, který jsem uváděl. Říkal: my jsme si pučili jedenáct miliard dolarů, kůži z nás dřeli, diktovali, co máme dělat, přesně nám určili co, jak máme dělat, na co to použít, co s tím dělat. Zaplatit jsme museli dvacet miliard, ne jedenáct, dvacet. To je úroky a splátky. A úroky v těch letech, kdy se to půjčovalo, byly osmnáct procent. Tedy prakticky za pět let, když jste si to půjčili na pět let, jste vrátili dvakrát tolik, co jste si půjčili. A když si to někdo půjčil, aby to snědl, nebo koupil za to spotřební zboţí, no tak samozřejmě to byl veliký krach pro tu zemi.

No prostě musíme stavět na tom pozitivním a jít dál. A věci, který jsme dělali špatně, neopakovat, který jsme dělali dobře a je možný tou metodou to dělat i dnes, dělat. A věci, který jsou před námi a není ta metoda vyzkoušená, nejde to dělat po staru, musíme experimentovat, učit se, zkoumat od druhých. A nekopírovat všechno, od A do Z, každý má svý podmínky. My nebudeme přece kopírovat, že navrátíme půdu prostě do pronájmu rolníkům, pokud ty družstva fungují. A oni fungují. No tak proč bysme to měli rozdávat? Proč bysme měli tuto operaci dělat? Ano Sovětský svaz je něco jinýho. Nefunguje to, zaostalo to, tam ta situace je zcela jiná než naše, naše vesnice je vysoce kulturní, podobá se městu, neliší se svým životem, kulturním životem, vybavením domácností.

Ono to není tak jednoduchý, zítra se stát ministrem a řídit to ministerstvo, musí nějaký zkušenosti nabýt, musí v tom centru být způsobilý se pohybovat, a když není způsobilý pohybovat, to je i osobní znalost lidí koneckonců v tom centru, tak se mu to těžko dělá, a to rok, dva trvá, než si tyhle vlastnosti, než to pozná, to co má vlastně řídit a to co má ovládat. Pač my nemáme vysloveně politický ministry jak na západě. Tam se o to nezajímají, o to co je to ministerstvo, tam dělají politiku pro svou stranu, no. A my máme, proč ta sloţitost v té naší zemi, páč mi řídíme tu ekonomiku. Tedy víceméně jsme za všechno jakoby odpovědni.

Tuž zlaty synek, ten Jakeš, ni? Poslechnut si cely, nezestřihany projev možete niže, anebo když ste chudobni a nemate reproduktory, možete se přepis přečitat tady.

„A další! Milion! Dva miliony berou! Janouškové, Dalíkové, Rittigové. Tihle náhodou nepodepsali. Ale jiní podepsali.“

Ladislav Větvička, tajemnik UV KSČ

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz