Žumpa objektivní reality (Trocha něžné poesie)

Reklama


Vše nejlepší do žumpy nového roku! Vstříc novým brutálním, morbidním a fekálním zážitkům! Vpřed a zpátky ani krok. Kdo nejde s námi, jde proti nám.

Plná odporného hnoje, ale přesto tak krásná je žumpa objektivní reality. Básník v nás plnými ústy zvratků a výkalů stále a stále jásá. Pořád nemá dost, dosud se nenasytil. Zakládá si na tom, že je hrdina. Je důležitý optimista, nešetří sebeobdivem kolem sebe. Věčný vděčný poeta po krk zabředlý v bahenní lázni hnusu, stále sní, věří, doufá a pozitivně myslí. Čerti kolem jícnu jímky jej v tom potměšile ponoukají a hroty svých vidlí pošťuchují.

Když se hladina odpuzující fekální jímky ustálí, v mihotavém světle romantické luny, opět pěvec v nás opět zří mihotavé stíny obluzujícího krásna, za kterým se střemhlav vrhá, aby se utopil v hlubinách hnusné mrvy. Delikátní labužnické vychutnávání zdání libých soust trochu kazí ten strašný neřád okolo, ve kterém se utápí, a který do něj proniká všemi póry. Přitom se hloupě ptá, který to pak psychopat zaplnil onen ráj blaženosti tím ošklivým a nechutným hnojem, který znemožňuje jeho vrcholné uspokojení?

Oh, jak by bylo v jímce štěstí a rozkoše krásně, a jak by tam byli všichni šťastní, kdyby toho svinstva nebylo. Vždyť stačí pouze vzít zdravý rozum do hrsti! Nějak přitom ve své bezpříkladné hlouposti zapomněl, že tím vyhlížením a zhlížením v hladině jímky, natož skokem do jejího jícnu veškerý rozum zcela pozbyl.

Kdo ucpal tu fekální jímku plnou mrtvolně hnijícího masa, zvratků, výkalů, moči, krve, hnisu, slz, slizu, potu a semene? Musel to být přece nějaký blázen. Vždyť jinak by byla celá tak krásná, vůkol samý blahobyt. A navíc by svým zrcadelním mohla chválit svého hospodáře i jeho ekonomiku. Jak by byl vděčný za námluvy, že je nejlepší, nejvyšší a nejkrásnější v celém světu kraji.

Psi a kočky si dokážou vylízat konečník. Samolibostí ztopořený, vznešený a ušlechtilý hospodářský syn boží to díky své ztuhle napřímené páteři nijak nedokáže. Proto je mu tolik divné, odkud ten nepříjemně zapáchající odpad pochází. Marně si klade věčnou otázku, kde a proč se vzal? Pohled do jímky mu to neříká. Její hladina mu zjevuje pouze jeho krásu, důležitost, naději a spásu.

Přejít do diskuze k článku 5 komentářů