V prosinci 1973 mi končily čtyři roky za podvracení republiky, v tomto případě za nenásilný odpor proti normalizačním nezákonnostem a tehdejší zvůli.
Pět měsíců předtím jsem byl ale na Borech „zatčen" a eskortován na Ruzyň, kde mě vyšetřovatel StB obvinil z přípravy teroru. Prý jsem z Mírova, kde jsem byl vězněn předtím, posílal kriminální vězně před koncem jejich trestu za přáteli, aby z ostrova Štvanice raketami ostřelovali budovu ÚV KSČ na vltavském nábřeží. Obviněni byli i tři moji soudruzi z Hnutí revoluční mládeže, kteří už byli na svobodě.
Rok 1973 – to nebyla žádná heroická doba pro StB, snad třetina jejích příslušníků v předchozích letech odešla, nebo je vyhodili. I „můj" vyšetřovatel byl slušný, řekl mi, nebojte se, to vás chtějí jen tak potrápit, soudní řízení z toho nebude. Těch pár týdnů spolu vydržíme, jemu je jasné, že jsem z Mírova nikoho neposílal. A také ví, že jsme v HRM násilí ani nepřipravovali, ani nepropagovali.
I zeptal se mě, co pro mne může udělat. Řekl jsem mu, že je jako vyšetřovatel oprávněn mi povolit němčinu – učebnici a slovník, a také odebírání týdeníku Prager Volkszeitung a půjčování německých knih z vězeňské knihovny. Podivil se své pravomoci, ale zařídil to. A já se tam opravdu za deset týdnů naučil německy.
O tomto stíhání je spis. V něm není ale ani slovo, že jsem se nedopustil toho, z čeho mě obvinili. Stíhání StB zastavila pro nedostatek důkazů. Jako archiválie vzniklá činností StB se spis zapůjčí komukoliv.
Dřív jsem se bál, že se z odposlechů StB zveřejní, jak jsem se obával, že mám ošklivou nemoc. Dnes se bojím, že ze mne udělají hrdinu – účastníka protikomunistického odboje. Bude to podle zákona, jehož návrh, psaný Patrikem Bendou, asistentem senátora Jiřího Lišky (ODS), projedná Senát. Liška bude nyní nepochybně do Senátu znovu zvolen.
Zatím žiju, a mohu se bránit. „Můj" vyšetřovatel byl starší než já, a pokud už zemřel a u soudu mi to nedosvědčí, jsou tu i jiní svědci. Po mé smrti může ale nějaký spolek odbojářů požádat o vydání osvědčení o mé odbojové činnosti. Posoudí to Ústav pro studium totalitních režimů, jehož stanovisko bude závazné pro ministerstvo obrany, vydávající osvědčení. A zveřejní se, jaké násilí jsem chystal. Obrana proti lžím StB, převzatým ÚSTR, jako tomu bylo v případě atentátů na Gottwalda a Čepičku, plánovaných podle StB bratry Mašíny, nebude už ale po mé smrti možná.
Činím proto tři opatření. Píšu v závěti, že si nepřeju být prohlášen za odbojáře proti komunismu. Svolávám schůzi svých dětí a případně vnoučat, kde jim odkážu, aby nenásilnou povahu mé politické činnosti bránili i po mé smrti. A hledám způsob, jak přesvědčit sociální demokraty a další členy Senátu a Sněmovny, aby přestali mlčet k falšování dějin a už probůh neustupovali zlým svazákům a obchodníkům.
Napsáno pro Právo, 18. 9. 2010
