Jak se z Palestiny stal Izrael
Koncem 19. století založil v Evropě mladý židovský fanatik (pozn. Theodor Herzl) “politický sionismus“. Jeho cílem bylo vytvořit židovský stát kdekoliv na světě Jeho představitelé se dohodli na staré a dlouhodobě obydlené zemi pro umístění tohoto státu – Palestině. [1]
Palestinská populace byla v té době přibližně z devadesáti šesti procent nežidovská (převážně muslimská a křesťanská). [2]
Během nadcházejících desetiletí sionističtí vůdci používali různých strategií k dosažení jejich cíle – převzetí Palestiny:
1. Podpora židovského přistěhovalectví do Palestiny. To bylo možné díky vymyšleným klamným sloganům jako "země bez lidí pro lid bez země", i když ve skutečnosti byla země již osídlena. Vzhledem k tomu, že většina Židů až do druhé světové války nebyli sionisté, použili sionisté řadu zavádějících strategií, včetně tajné spolupráce s nacisty, aby zvýšili přistěhovalectví. [3]
2. Přesvědčování "velmocí" k podpoře tohoto procesu. Sionisté kontaktovali Osmanskou říši, Brity a USA k podpoře sionistické věci. Zatímco Osmané odmítli, Britové (kterým bylo přislíbeno, že američtí sionisté budou tlačit USA ke vstupu do 1.světové války na straně Velké Británie) nakonec souhlasili, stejně jako v USA (kvůli obavám politiků, jako Harry Truman, že by jinak prohráli volby). [4]
3. „Skupujte pozemky (třeba i úskoky) a prohlašujte, že jsou židovské na věky. Nedovolte nežidům zde žít nebo pracovat na nakoupené půdě.“ Toto bylo nazýváno "očišťování" země a bylo financováno různými prostředky, včetně takových bohatých bankovních rodin, jako jsou Rothschildové. [5]
4. Násilí. Pokud by toto finanční vyvlastnění selhávalo, nebo se ukázalo jako příliš pomalé, jako se stalo – použijte násilí. [6]
V roce 1930 se židovské vlastnictví půdy zvýšilo z přibližně 1% na něco přes 6% půdy a zvýšilo se také násilí. Četní lidé všech etnických skupin byli zabiti – tehdy stejně jako dnes. Velká většina z nich byli křesťanští a muslimští Palestinci. [7]
Katastrofa
Toto rostoucí násilí vyvrcholilo v Izraeli nemilosrdnou "válkou za nezávislost" (1947-1949), v níž nejméně 750.000 palestinských mužů, žen a dětí bylo vyhnáno ze svých domovů početně silnějšími izraelskými silami – půl roku před vstupem arabských armád do války. Tato masivní humanitární katastrofa je známá jako ‚katastrofa,‘ arabsky al Nakba. [8]
Sionistické síly se dopustily 33 masakrů a zničily 531 palestinských měst. Autor Norman Finkelstein uvádí: "Podle bývalého ředitele izraelského armádního archivu, ‚téměř v každé námi za války obsazené vesnici… byly spáchány činy, které se označují jako válečné zločiny, vraždy, masakry a znásilňování ‚… Uri Milstein, autoritativní izraelský vojenský historik z války v roce 1948 jde o krok dál a tvrdí, že ‚ každá šarvátka skončila masakrem Arabů‘." [9]
Hrabě Folke Bernadotte, bývalý úředník švédského Červeného kříže, který zachránil tisíce Židů během druhé světové války a byl jmenován prostředníkem OSN v Palestině, řekl o uprchlících: "Bylo zločinem proti zásadám elementární spravedlnosti, pokud těmto nevinným obětem konfliktu bylo odepřeno právo na návrat do svých domovů." [10] Bernadotte byl zavražděn sionistickou organizací vedenou budoucím izraelským premiérem Jicchakem Šamirem. [11]
Nespravedlnost pokračuje
Během 60 let od založení Izraele 14. května 1948 tato hluboká nespravedlnost pokračuje. Palestinští uprchlíci jsou početně největší současnou uprchlickou populací ve světě. 1,3 milionu Palestinců žije v Izraeli jako "izraelští občané", ale i přes své postavení občanů jsou předmětem systematické diskriminace. Mnohým z nich je zakázáno žít ve vesnicích a domech, z nichž byli násilně vyhnáni a jejich majetek byl zabaven pouze pro židovské použití. V orwellovské terminologii označují izraelské zákony tyto vnitřní uprchlíky jako "momentálně nepřítomné." [12]
V roce 1967 Izrael zahájil svou třetí válku a zabavil ještě další palestinské (a další arabské) území. Izrael také zaútočil na americkou vojenskou loď USS Liberty, kde zabil a zranil více než 200 Američanů. Událost je stále z větší části dodnes utajena navzdory úsilí vysokých vojenských důstojníků a civilních úředníků o její odtajnění. [13]
Izrael obsadil západní břeh Jordánu a pásmo Gazy – posledních 22% mandátního území Palestiny a začal tam stavět osady pro Izraelce židovského původu na půdě zabavené palestinským muslimům a křesťanům. V roce 2005 Izrael vrátil území Gazy jeho vlastníkům, ale i nadále kontroluje jeho hranice, přístavy a vzdušný prostor, a přeměňuje Gazu ve velké vězení, kde je drženo 1,5 milionu lidí v podmínkách, které komisař OSN pro lidská práva popsal jako "katastrofické".
Více než 11.000 palestinských mužů, žen a dětí je uvězněno v izraelských věznicích za fyzicky trýznivých podmínek (mnozí z nich ani nebyli obviněni z trestného činu), a základní lidská práva všech Palestinců pod izraelskou správou jsou běžně porušována. Někteří Izraelem mučení vězni byli američtí občané. V násilí, které začalo na podzim roku 2000 do 18. ledna 2009, izraelské síly zabily 6.288 Palestinců; palestinské odbojové skupiny zabily 1.071 Izraelců. Izraelská armáda, čtvrtá nejsilnější na světě, má stovky jaderných zbraní. [14]
Americká angažovanost
Američtí daňoví poplatníci dávají Izraeli zhruba 7 milionů dolarů denně, to je mnohem víc, než dáváme na celou subsaharskou Afriku dohromady. Po šedesáti letech existence Izraele velikosti srovnatelné s New Jersey, získává Izrael více peněz z našich daní, než kterýkoliv jiný stát na světě. Zatímco většina Američanů si není vědoma této skutečnosti (studie ukázaly, že sdělovací prostředky informují o úmrtích Izraelců až 13 krát častěji, než o úmrtí Palestinců), činí nás naše vládní akce odpovědnými za pokračující katastrofu historických rozměrů, která kromě toho vytváří extrémně nepřátelský vztah muslimů k USA. Přívrženci Izraele hráli klíčovou roli v podpoře amerických útoků na Irák a Írán. [15]
Američtí daňoví poplatníci dávají Izraeli zhruba 7 milionů dolarů denně, i když průzkumy ukazují, že 73% Američanů je proti zvýhodňování jedné, nebo druhé strany v izraelsko-palestinském konfliktu. Vzhledem k silné lobby Izraele, americký Kongres dává mnohem více peněz Izraeli, než celé subsaharské Africe dohromady. [16]
Čím více Američanů se dovídá tato fakta, tím více roste v politických stranách multi-etnické hnutí bojující proti izraelské lobby v USA, která již dlouho ovlivňovala americkou středovýchodní politiku.
Palestinské ztráty území v letech 1946-2005
Překlad: Martin Kopecký
Převzato z If Americans Knew
