Zdálo se, že doby přátelských lyžařských oddílů, vybavujících nějaký miniaturní kopeček nedaleko od města podivným, svépomocně konstruovaným monstrem, hrdě nazývaným vlek jsou dávno pryč. Vypadalo to, že i časy podobných rodinných kutilských kreací, jsou dávnou minulostí. V konkurenci komerčních lyžařských areálů neomezených možností, pohodlí a zkrocených velehor, měnících charakter krajiny i domorodého obyvatelstva, by podobné improvizace neměly mít šanci. Můj omyl.
Tam kde Morava přechází do Čech, kraji chudém a zapomenutém, jsem čirou náhodou narazil na technický unikát jako vystřižený z doby před třiceti nebo čtyřiceti lety. Třistametrová loučka, v kopečcích působících dojmem rozměrnější zahrady, vybavená amatérským „vlekem" evidentně uspokojovala skoro dvě desítky dospělých i dětských lyžařů. Soukromé zařízení jednoho místního nadšence bylo otevřeno pro všechny příbuzné, známé a kamarády, ale ani příchozí nemusel být odmítnut. A cena? Není známa, prostě přispěte. Nejspíš podle vlastní sebeúcty a možností, majitel na tom zbohatnout nechce. Někdy dokonce stačí trocha „nemrznoucí kapaliny" pro promrzlého strážce lana, nebo pomoc při "šlapání" svahu. Vlastně to dělá pro své děti, ale ve větší společnosti je lyžování rozhodně zábavnější.
Sjezdovka v celé kráse
Pohĺed na okolí z vrcholu kopce se sjezdovkou
Technické řešení je i pro mne, kdysi hrdého provozovatele, uživatele a pomocného konstruktéra podobné obludy, docela překvapením. V lokalitě totiž není proud a proto pohon zajišťuje stařičký Zetor, který však se svými 30 HP schopen reálně utáhnout až 14 osob. Strojovna je jednoduchá plechová bouda s převodovkou a další mechanikou. Lano je osmička a ve spojích je znát, že majitel má stejný problém se splétáním lan, jako jsme měli my před lety. Kotvy jsou „drátěné", nikoli známé odlitky, používané spíš pro lana větších průměrů. Výrobu těchto kotev totiž zvládne jakákoli zámečnická dílna, jen se ohnutý drát musí zakalit.
Celkový pohled na "zařízení" vleku
Kardan, spojující Zetor se strojovnou
Pohled do strojovny
Fantastická je i ekonomika provozu. Odpolední lyžování prý spotřebuje i s dojezdem traktoru 10 l nafty, tedy okolo 300 Kč. Jediným mínusem je hluk běžícího motoru.
Provozovatel, aniž si to uvědomuje, je vlastně antiglobalističní a protitržní aktivista. Zúčastnění připraví HDP denně o několik tisíc korun, nevyprodukují žádné daně a přesto uspokojí své potřeby docela obstojným způsobem. Noční to můra každého státu a finanční elity. Provozovatel se naopak stává osobou významnou a váženou, čehož může využít k jiným barterovým obchodům. No zkuste něco odmítnout svému vlekaři!
Převzato z blogu Nautilus
