Antisemitismus, o kterém se neinformuje

Červenec 18, 2012

Každodenní zastrašování, kterému jsou tito Semité vystaveni, prochází u většiny Židů bez povšimnutí, třebaže se tyto incidenty podobají příběhům, které nám vyprávěli naši prarodiče.

Zde je statistika, kterou v žádné studii o antisemitismu, bez ohledu na to, jak je pečlivá, nenajdete. V prvních šesti měsících tohoto roku bylo zaznamenáno 154 antisemitských útoků, přičemž 45 z nich se týkalo jedné konkrétní vesnice. Někteří lidé se obávají, že rekordních 411 útoků za loňský rok, což je podstatně více než 312 útoků za rok 2010 a 168 za rok 2009, by mohlo být letos překonáno.

Jen za letošní červen bylo zaznamenáno 58 incidentů. Zahrnovaly házení kamenů na farmáře a pastevce, rozbíjení oken, žhářství, poškozování vodovodního potrubí a zásobníků na vodu, vyvracení ovocných stromů a jedno poškození svatostánku. Útočníci jsou někdy maskovaní, jindy ne, někdy útočí tajně, jindy za denního světla.

Ke dvěma útokům za jediný den došlo na několika různých místech 13., 14. a 15. června. Na různých místech byla načmárána slova „Smrt“ a „Pomsta“, trochu originálnější nápis sliboval: „Budeme stále zabíjet“.

Není náhodou, že pilní zkoumatelé antisemitismu tyto údaje vynechali. Je tomu tak proto, že je nepovažovali za relevantní, neboť Semité, kteří byli napadeni žijí ve vesnicích, které se jmenují Jalud, Mughayer, At-Tuwani, Yanun a Beitilu. Každodenní zastrašování (jinak známé jako terorismus), kterému jsou tito Semité vystaveni, není zahrnuto do žádné úhledné statistické zprávy a prochází u většiny židovského obyvatelstva v Izraeli a ve světě bez povšimnutí, třebaže se tyto incidenty podobají příběhům, které nám vyprávěli naši prarodiče.

Dnem, kterého se naši prarodiče obávali, byla neděle, křesťanský Sabat, zatímco Semité, kteří stojí stranou zájmu výzkumníků monitorujících antisemitismus, se bojí soboty, židovského Sabatu. Naši prarodiče věděli, že orgány na vymáhání práva a pořádku nezasáhnou na pomoc židovské rodině, která by byla napadena; a my víme, že Izraelské obranné síly, izraelská policie, Civilní správa, pohraniční policie a soudy v těchto případech zavírají oči, vedou vyšetřování v rukavičkách, ignorují důkazy, bagatelizují závažnost těchto činů, chrání útočníky a podněcují tyto pogromčiky. Za těmito útoky jsou izraelští Židé, kteří porušují mezinárodní právo tím, že žijí na západním břehu Jordánu. Cíle těchto útoků jsou nicméně úzce spjaty s cíly izraelské „ne-okupace“. Toto systematické násilí je součástí stávajícího řádu. Doplňuje a usnadňuje násilí režimu a pomáhá jeho představitelům – velitelům brigád a praporů, generálům a důstojníkům Civilní správy – „nést břemeno“ vojenské služby.

Snaží se uchvátit tolik země, kolik jen lze, přičemž využívají záminek a triků legalizovaných izraelským Nejvyšším soudem. Uzavírají původní obyvatelstvo do hustě osídlených rezervací. To je podstata děsivého úspěchu známého jako Oblast C, tj. záměrného zmenšování počtu palestinského obyvatelstva na přibližně 62 procentech území Západního břehu Jordánu, jenž je přípravou na jeho formální anexi.

Den za dnem žijí desetitisíce lidí ve stínu teroru. Dojde dnes k útoku proti domům na okraji této vesnice? Budeme se moci dostat ke studni, do sadu nebo na pole s pšenicí? Dostanou se naše děti v pořádku do školy nebo do domu svých bratranců nezraněné? Kolik olivovníků bylo přes noc poničeno?

Ve výjimečných případech, když je štěstí, videokamera dobrovolníků z organizace B’Tselem nějaký ten incident zdokumentuje a informace pak pronikne brněním úmyslné nevědomosti, kterou se zaštiťují občané jediné demokracie na Blízkém východě. Když u toho kamera není, záležitost má zanedbatelný význam, protože Palestincům přece nemůžete věřit. Toto rutinně se stupňující násilí je nicméně velmi reálné, i když se o něm neinformuje.

Tato eskalace násilí připomíná lidsko-právní organizaci Al-Haq to, k čemu došlo v letech 1993-1994. Tehdy varovala, že rostoucí násilí by společně s neschopností úřadů zasáhnout mohlo vést k masovým ztrátám na životech. A pak se objevil Dr. Baruch Goldstein z osady Kirjat Arba a zastřelil 29 muslimských věřících v Ibrahimově mešitě. Tento masakr připravil půdu pro izraelskou politiku vyklízení Starého města v Hebronu od jeho palestinských obyvatel za pomoci izraelsko-židovských pogromčiků. Je snad mezi tvůrci politiky této země a jejími realizátory někdo, kdo doufá ve druhé kolo?


Převzato z www.haaretz.com


Amira Haasová je izraelská novinářka. Pravidelně píše o situaci palestinsko-arabského obyvatelstva na okupovaných územích do listu Haaretz.


Překlad: J. Kalous


Přejít do diskuze k článku