Argumenty pro daň z globálních finančních transakcí

BERLÍN – Co se to stalo s globálními finančními trhy? Stručně řečeno: krásný nový svět moderních financí se zhroutil a následná hospodářská krize měla kořeny v představě, že volné a neregulované kapitálové trhy vždy pracují pro dobro veřejnosti a nic jiného není k zajištění ekonomické prosperity potřeba. Předznamenáním krize pak byla kombinace levných peněz, deregulace a honby za výnosy ze strany manažerů, které neodradila ani rizika s ní spojená.

Když bublina na trhu nemovitostí praskla a finanční trhy se zhroutily, růst se na celém světě propadl tak, jak se to od velké hospodářské krize ještě nikdy nestalo. Očekává se, že HDP rozvinutých ekonomik zaznamená letos pokles přibližně o 4%. Celkové ztráty finančního sektoru rozvinutých ekonomik světa se pohybují kolem 1,6 bilionu dolarů. MMF odhaduje, že ztráty nakonec dosáhnou více než dvojnásobku této hodnoty. Pracovních míst bude i nadále ubývat. Budoucí generace ponesou zátěž spojenou s explozí veřejného dluhu. Plné zotavení nám potrvá léta.

Navzdory všem těmto strastem získali zbylí účastníci na finančním trhu z vládních sanací značné výhody. Průměrná avizovaná podpora finančního sektoru v zemích skupiny G-20 přesahuje 30% HDP (včetně kapitálových injekcí, záruk, půjček a nákupů aktiv ministerstvem financí, poskytování likvidity a dalších forem podpory ze strany centrální banky). V naší politické reakci na tuto krizi budou muset hrát roli nové formy financování a sdílení fiskální zátěže. A právě v tomto kontextu jsem spolu s německým ministrem zahraničí Frankem-Walterem Steinmeierem předložil návrh na zavedení daně z globálních finančních transakcí (FTT).

Zbylí účastníci na finančním trhu nepřiloží v této krizi ruku k dílu. „Main Street“ však vidí, co se děje na Wall Streetu – a také v Londýně a ve Frankfurtu. Občané si uvědomují, že na podporu bank byly vynaloženy stamiliardy eur a dolarů. Výplaty bonusů ve finančním sektoru jdou dnes ruku v ruce s mohutnými ztrátami pracovních míst v reálné ekonomice.

Postupně jsem si uvědomil, že politická odpověď na tuto krizi musí zahrnovat víc než jen zlepšení regulačních režimů, strategie řízení rizik a kapitálové požadavky. Způsob, jímž vlády rozdělí zátěž mezi Wall Street a Main Street, se v nadcházejících letech stane určujícím faktorem sociální soudržnosti, stability finančního trhu i reputace politických předáků.

Od bank, které se podílejí na stabilizačních programech financovaných daňovými poplatníky, se samozřejmě vymáhají kompenzační platby a poplatky za vládní záruky. To však nestačí. Účastníci na finančním trhu musí dát najevo, že chápou svou roli při vyvolání krize a jsou ochotni významně přispět k zamezení jejího opakování.

Daň z globálních finančních transakcí (FTT), která by se vztahovala na všechny země skupiny G-20 a týkala se všech finančních transakcí při velmi nízké sazbě, je evidentním volitelným nástrojem, který by zajistil, že všichni účastníci na finančním trhu budou přispívat rovným dílem. Ministr zahraničí Steinmeier a já navrhujeme, aby skupina G-20 podnikla konkrétní kroky k zavedení FTT ve výši 0,05% na všechny obchody s finančními produkty uvnitř její jurisdikce, a to bez ohledu na to, zda tyto obchody probíhají na burze. Národní vlády by pak mohly zavést osobní odpočet, aby z daňové povinnosti vyňaly drobné investory.

Podle výpočtů rakouského Institutu pro ekonomický výzkum, který pro rakouskou vládu zkoumal možné dopady všeobecné FTT, by globální FTT ve výši 0,05% mohla vynést až 690 miliard dolarů ročně neboli zhruba 1,4% světového HDP. Taková daň by účastníky na finančním trhu neúměrně nezatížila, a přitom by přinesla značnou částku na financování nákladů této krize.

Účastníci na finančním trhu se brání zuby nehty, aby nemuseli platit spravedlivý díl, a snášejí proti FTT řadu argumentů, aby zamaskovali svůj odpor. Někteří z nich tvrdí, že podobná daň by vedla k úhybným reakcím účastníků trhu a měla by pokřivující důsledky. Kdyby však skupina G-20 vystupovala jednotně, úhybné reakce účastníků trhu by byly téměř nemožné.

Objem obchodování na burzách zemí skupiny G-20 a Evropské unie představuje zhruba 97% celkových globálních obchodů s akciemi obchodovanými na burzách a zhruba 94% celkového objemu obchodů s dluhopisy obchodovanými na burzách. Jelikož by daň byla velmi nízká a vztahovala se nejen na transakce na trzích promptních obchodů a derivátů a na trzích volného obchodování, ale i na všechny třídy aktiv (akcie, dluhopisy, deriváty a devizové obchody), neměla by ani velký pokřivující efekt. Domnívám se, že taková daň by neměla významný vliv ani na tržní likviditu, a i kdyby ano, pak by pošťouchnutí k nákupu a držení cenných papírů nemuselo být zase tak špatné.

Londýnská debata ministrů financí v předvečer schůzky skupiny G-20 v Pittsburghu odhalila základní shodu, že zátěž finanční krize by se měla spravedlivě rozprostřít. Na summitu G-20 bychom měli prodiskutovat, jak by takové spravedlivé a poctivé rozdělení zátěže mezi daňové poplatníky a účastníky na finančním trhu mělo vypadat. Německá kancléřka Angela Merkelová zaznamenala počáteční podporu této myšlenky ze strany britského premiéra Gordona Browna a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. V EU i mimo ni se setkáváme s vlnou zájmu a připravenosti na další dialog na toto téma.

Pro zavedení globální FTT existují jasné argumenty: daň by byla spravedlivá, nikomu by neuškodila a vykonala by spoustu dobrého. Existuje-li lepší nápad, jak spravedlivě rozdělit zátěž mezi světové Main Streets a světové Wall Streets, vyslechněme si ho. Pokud takový nápad není, zaveďme FTT hned.